ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.701.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 701/2022-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně K. , se sídlem v XY (identifikační číslo XY), zastoupené Mgr. Petrem Farkašem, advokátem se sídlem ve Stodu, nám. ČSA 23, proti žalované SAND RK s.r.o. , se sídlem v Domažlicích, Husova 39 (identifikační číslo 263 55 051), zastoupené JUDr. Lucií Vlkovou Voňkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o 87.312,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 1/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2021, č. j. 64 Co 263/2021-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.920 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Lucie Vlkové Voňkové, Ph.D., advokátky.
Odůvodnění:
Žalobou ze 4. 1. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 87.312,18 Kč „se zákonným úrokem z prodlení“ od 4. 9. 2020. Přijetím uvedené částky se - žalovaná argumentuje žalobkyně – bezdůvodně na její úkor obohatila, neboť právní důvod plnění neexistoval.
V záhlaví citovaným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 24. 8. 2021, č. j. 3 C 1/2021-82, jímž Okresní soud v Domažlicích žalobu zamítl a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 35.270 Kč; současně uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.780 Kč. Platba žalobkyně na účet žalované v září 2020 ve výši 87.312,18 Kč není podle odvolacího soudu plněním bez právního důvodu nebo omylem, jímž se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila; není proto povinna uvedenou částku žalobkyni vrátit (§2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu a navrhla jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, není přípustné.
Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Smlouvou z 24. 11. 2011 se žalovaná (zprostředkovatelka) zavázala vyvíjet činnost směřující k uzavření smlouvy - prodeji specifikovaných nemovitostí nebo jejich částí, a to šesti pozemků ve vlastnictví žalobkyně (zájemkyně) a jednoho pozemku ve vlastnictví třetí osoby (F. P.). Žalobkyně se zavázala zaplatit žalované provizi ve výši 3% „z realizované prodejní ceny nemovitostí“ . Zprostředkovatelka závazek splnila, všechny pozemky byly prodány za celkovou kupní cenu 10.219.950 Kč. Fakturou č. 15043 – opravenou po dohodě smluvních stran – vyúčtovala žalovaná odměnu za zprostředkování částkou 293.839 Kč a s návrhem žalobkyně na snížení provize na 206.526,82 Kč nesouhlasila. V říjnu 2015 žalobkyně uhradila 206.526,82 Kč a 3. 9. 2020 doplatila 87.312,18 Kč.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Žalobkyně zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi, podle níž se s žalovanou s ohledem na náročnost kontraktačního procesu dohodly na snížení odměny o 33.082,68 Kč. Částka 54.229,50 Kč je provizí za zprostředkování prodeje pozemku F. P., který bez ohledu na to, zda byl či nebyl stranou zprostředkovatelské či jiné smlouvy, „musel“ s žalovanou o prodeji jednat. Provize ve výši 206.526,82 Kč byla podle dovolatelky „konečnou částkou, kterou měla žalované uhradit“ , a sama žalovaná takové snížení odměny akceptovala. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nepředložila-li žalobkyně k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu