ECLI:CZ:NS:2022:33.ND.267.2022.1
sp. zn. 33 Nd 267/2022-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně K. D., bytem XY (pro doručování XY), zastoupené JUDr. Alešem Kolářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 21/29, proti žalovanému A. D., bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské nám. 644/3, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 11/2022, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 11/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Prachaticích.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 11. 2021 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 domáhala vypořádání společného jmění manželů. Manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2020, č. j. 14 C 286/2015-38, který nabyl právní moci 26. 8. 2020.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 22 C 226/2021-22, vyslovil svoji místní nepříslušnost a zároveň rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že řízení se podle §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný, a podle §88 písm. a) o. s. ř. je ve věci vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů po rozvodu manželství výlučně příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu manželství.
Podáním doručeným Městskému soudu v Brně 27. 1. 2022 žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Prachaticích. Svůj návrh odůvodnila tím, že se jedná o nejbližší soud od jejího současného bydliště, že se nachází v pokročilém stádiu těhotenství s termínem porodu únor 2022 a že ani po porodu nebude schopna s novorozencem absolvovat delší cesty (Okresní soud v Prachaticích je od jejího současného bydliště vzdálen pouze cca 30 km).
Žalovaný s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí s tím, že k němu „není právní ani jiný důvod“, resp. neexistují zde okolnosti, které by umožňovaly hospodárnější a rychlejší projednání věci. Připomíná, že žalobkyně ještě při soudním jednání dne 29. 7. 2021 prohlásila, že byt v Brně nepronajímá, užívá ho k bydlení, pokud je v Brně, kde žijí její rodiče, a má zde své věci i věci dětí. On sám je rovněž na rodičovské dovolené s malým dítětem.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Okresnímu soudu v Prachaticích, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu.
Podle §12 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu . Zákon výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. V případech výlučné místní příslušnosti je nadto nutno uvážit, že touto úpravou místní příslušnosti je upřednostňováno postavení výlučně místně příslušného soudu a že proto by měla být delegace vhodná v těchto věcech posuzována i s přihlédnutím k výlučné povaze této příslušnosti (srov. Novotný, Z. In: Drápal, L. Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 72, marg. č. 4). Ačkoli není vyloučeno přihlédnout k mimořádným poměrům účastníků řízení, k obtížím, s nimiž je pro ně spojeno dosažení místně příslušného soudu, je při úvaze, do jaké míry je vhodné vyhovět návrhu opřenému o takové důvody, třeba rovněž stejně pečlivě posuzovat, zda delegováním věci jinému soudu nedojde pouze k tomu, že se obdobným způsobem naopak ztíží postavení druhého účastníka řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 4 Nd 91/2011).
Okolnosti, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, tedy vzdálenost mezi místem jejího faktického bydliště a sídlem soudu, její zdravotní stav (těhotenství) a následná péče o malé dítě, výjimečný důvod pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepředstavují v situaci, kdy by přikázání věci jinému soudu nevedlo k rychlejšímu ani k hospodárnějšímu projednání věci a kdy stanovisko žalovaného k návrhu na delegaci bylo negativní.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu