ECLI:CZ:NS:2022:33.ND.536.2022.1
sp. zn. 33 Nd 536/2022-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně OPTIMOSPED s. r. o. , se sídlem v Novém Malíně 578, identifikační číslo 28630327, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem ml., se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, proti žalované IMS Spedititon, s. r. o. , se sídlem v Banské Bystrici, Mičinská cesta 2621/35, Slovenská republika, identifikační číslo 36414646, o zaplacení 250,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 46 C 279/2022, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 46 C 279/2022 projedná a rozhodne Okresní soud ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhá žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně zaplacení 250,- EUR z titulu neuhrazené ceny za provedenou přepravu nákladu z Maďarska (Kajarpec-Viba) do České republiky (Zlín).
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 31. 8. 2022, č. j. 46 C 279/2022-17, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení místně příslušného soudu“.
Podle §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), sjednané dne 19. 5. 1956, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobkyně vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobkyně spor vést.
Nejvyšší soud za uvedených okolností uzavřel, že v projednávané věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází místo, kde došlo k vydání zásilky, přičemž Česká republika je smluvním státem Úmluvy.
Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva.
Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (srov. §84 až §89a zákona č. 99/1963 Sb.). Aplikace čl. 7 nařízení Brusel I bis, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle §11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc předloženou Okresním soudem ve Zlíně projedná a rozhodne Okresní soud ve Zlíně, v jehož obvodu se podle tvrzení žalobkyně nachází místo, kde byla zásilka vydána (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Nd 91/2015 a ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 30 Nd 261/2015 nebo ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 33 Nd 227/2021).
O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne procesní soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu