ECLI:CZ:NS:2022:4.PZO.11.2022.1
sp. zn. 4 Pzo 11/2022-19
sp. zn. 4 Pzo 13/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 návrhy na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podané L. K. , nar. XY, bytem XY, a A. K. , nar. XY, bytem XY, a rozhodl takto:
I. Podle §23 odst. 3 tr. ř. per analogiam se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Pzo 11/2022 a pod sp. zn. 4 Pzo 13/2022 s tím, že nadále budou vedeny pod společnou sp. zn. 4 Pzo 11/2022.
II. Podle §314m odst. 1 tr. ř. vydáním příkazu soudkyně Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. 12 Nt 5/2012 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tel. stanice č. XY uživatele L. K. byl porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř.
III. Podle §314m odst. 1 tr. ř. vydáním příkazu soudkyně Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. 12 Nt 5/2012 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tel. stanice č. XY uživatelky A. K. byl porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř.
Odůvodnění:
Dne 15. 7. 2022 byl u Nejvyššího soudu podán L. K. (dále též jen navrhovatel) návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Z jeho podání vyplývá, že přípisem ze dne 21. 4. 2022 byl písemně informován Městským soudem v Brně ve věci sp. zn. 8 T 63/2014 o tom, že Okresním soudem Brno-venkov byl dne 14. 12. 2014 (správně 14. 11. 2012) pod sp. zn. V 19/2012-12 Nt 5/2012 na jeho osobou užívanou telefonní stanici č. XY vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na období od 15. 11. 2012 do 15. 2. 2013. Uvedené podání bylo u Nejvyššího soudu zaevidováno pod sp. zn. 4 Pzo 11/2022.
Dne 8. 8. 2022 byl Nejvyššímu soudu doručen v podstatě tentýž návrh od A. K. (manželky výše jmenovaného – dále též je navrhovatelka). Z jejího podání vyplývá, že i ona obdržela od Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 8 T 63/2014 písemnou informaci o tom, že byla z téhož příkazu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. V 19/2012-12 Nt 5/2012 odposlouchávanou osobou, pokud jde o jí užívanou tel. stanici č. XY v době od 15. 11. 2012 do 15. 2. 2013. Podání jmenované bylo u Nejvyššího soudu zaevidováno pod sp. zn. 4 Pzo 13/2022.
Pokud jde o odůvodnění uvedeného podání navrhovatele L. K., tak nejprve cituje znění §88 odst. 2 tr. ř. a vzápětí i odst. 1 téhož ustanovení zákona a namítá, že soud podle nich nepostupoval, když nezohlednil zejména zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být kromě jiného dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu. Dále poukázal na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu k dané problematice, jako sp. zn. 4 Pzo 7/2017 či sp. zn. 4 Pzo 3/2013 a konstatoval, že Okresní soud Brno-venkov se v jeho případě omezil na obecný závěr, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu by bylo možné zjistit, kdy se L. K. nachází na území ČR a bude s ním možno provést úkony trestního řízení … atd. Zcela však absentuje odůvodnění, proč nelze požadovaného výsledku dosáhnout jinými operativně pátracími prostředky či úkony trestního řízení. Podle navrhovatele byl dne 6. 11. 2012 kromě žádosti o vydání povolení k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podán i podnět k žádosti o povolení ke sledování osob a věcí podle §158d odst. 3, 4 tr. ř., jehož schvalování je též v pravomoci soudu. V podnětu je doslova uvedeno, že mobil bude sledován prostřednictvím provozních a lokalizačních údajů (buněk) od poskytovatele telefonní služby. Předmětnou problematikou se z pohledu dosažení požadovaného výsledku jinými operativně pátracími prostředky ale okresní soud zjevně nezabýval, byť téhož účelu mohlo být dosaženo méně invazivními prostředky. Navrhovatel zdůraznil, že jím užívaná tel. stanice s národní předvolbou +420 byla zjevně registrována u českého operátora, takže již samotná lokalizace této stanice by splnila deklarovaný účel, tj. zjistit, kdy se bude nacházet na území ČR. Okresní soud pak rovněž ve vydaném příkazu neodůvodnil dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. V závěru navrhovatel poukázal na důležitost a smysl povinnosti soudu vyložit věcné důvody nařízeného odposlechu, což má vést k omezení zneužití garantovaného práva osob na ochranu soukromí podle čl. 7 odst. 1 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod spočívajících v ochraně tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem apod. a dále v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod zakotveného práva na respektování rodinného a soukromého života … atd. Ze všech těchto důvodů navrhovatel žádá Nejvyšší soud o přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem Brno-venkov dne 14. 11. 2012 sp. zn. V 19/2012-12 Nt 5/2012.
Navrhovatelka A. K. kromě již výše zmíněných námitek, které ve svém vlastním podání v podstatě zopakovala, nad jejich rámec ještě upozornila, že policejní orgán v případě jejího manžela požádal již dne 13. 1. 2013 o ukončení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho telefonní stanice, když vyhodnotil, že pro další pokračování pominuly důvody, neboť L. K. byl vzat do vazby. V jejím případě ale odposlech jí užívané telefonní stanice ukončen nebyl, ačkoli důvod, pro nějž byl odposlech povolen, nesporně pominul i u její osoby, když její manžel byl v mezidobí omezen na svobodě. Rovněž proto žádá, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem Brno-venkov dne 14. 11. 2012 pod sp. zn. V 19/2012-12 Nt 5/2012.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených návrhů učinil následující zjištění a závěry.
Podle §314 l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle §88 odst. 8 tr. ř. státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle §174a tr. ř. a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř.
Z citovaného ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se odposlouchávané osobě poskytuje po pravomocném skončení věci, v níž byl příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán.
Oba navrhovatelé ve svém podání mj. uvedli, že byli o této skutečnosti písemně informováni Městským soudem v Brně ve věci sp. zn. 8 T 63/2014 přípisem ze dne 21. 4. 2022, což odpovídá obsahu uvedeného spisu – viz svazek 31, č. l. 10815, 10816. Z uvedeného spisu je pak rovněž patrné, že L. K. byl rozsudkem jmenovaného soudu ze dne 13. 11. 2020 sp. zn. 8 T 63/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022 sp. zn. 4 To 102/2021, spolu s dalšími dvěma osobami uznán vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky, se zkušební dobou na čtyři roky a dále k peněžitému trestu v celkové výši tři miliony Kč. Je tak zjevné, že pokud navrhovatelé poté, co byli o odposlechu svých osob soudem informováni a podali dne 15. 7. 2022, resp. dne 8. 8. 2022 u Nejvyššího soudu předmětné návrhy, tak tyto byly uplatněny v zákonné šestiměsíční lhůtě.
Vznesené požadavky navrhovatelů se domáhají přezkoumání zákonnosti téhož soudního příkazu týkajícího se jejich osob, coby uživatelů dvou různých telefonních stanic se samostatnými tel. čísly, a byť tyto samostatně podané návrhy byly postupně u Nejvyššího soudu zaevidovány pod dvěma sp. zn. a to 4 Pzo 11/2022 a 4 Pzo 13/2022, bylo nejprve zkoumáno, zda zde existují důvody a podmínky k tomu, aby oba návrhy byly projednány a zároveň o nich bylo rozhodnuto v jediném řízení.
Podle §23 odst. 3 tr. ř. totiž jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby. V tomto případě lze postupovat analogicky. Jelikož oba navrhovatelé žádají o přezkum zákonnosti stejného soudního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jimi užívaných tel. stanic v rámci téže věci, v níž bylo vedeno trestní řízení, a celá záležitost spolu úzce souvisí, když vychází i ze společného spisového materiálu policejního orgánu ÚOKFK, SKPV, expozitury Brno č. j.: V7-4/2012-OKFK, bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, jak je obsaženo ve výroku ad I. tohoto usnesení.
Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 8 T 63/2014 bylo zjištěno, že dne 22. 9. 2011 pod č. j.: V 7-4/2012-OKFK/7 zahájil policejní orgán Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno úkony trestního řízení ve smyslu §158 odst. 3 tr. ř. pro podezření ze spáchání trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku., k němuž mělo dojít v souvislosti s obchodní činností společnosti E., se sídlem XY. Dne 6. 11. 2012 byla touto policejní složkou podána žádost na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci – pobočku Brno k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. na uživatele tel. stanic L. K., č. XY a A. K. č. XY, a to na dobu tří měsíců. V odůvodnění podnětu je pak podrobně uvedeno, proč je podáván.
Dne 9. 11. 2012 pak byl pod sp. zn. V 2-6/2012-5 VZN 405/2011 státním zástupcem výše jmenovaného státního zastupitelství podán u Okresního soudu Brno-venkov podrobně odůvodněný návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř., a to vůči L. K. a jeho manželce A. K., konkrétně jimi užívaných tel stanic č. XY (L. K.) a XY (A. K.) na dobu tří měsíců od data vydání příkazu.
Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 12 Nt 5/2012 vyplývá, že dne 14. 11. 2012 byl soudkyní tohoto soudu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jednak vůči uživateli tel. čísla XY L. K., nar. XY, bytem XY a jednak vůči uživatelce tel. čísla XY A. K., nar. XY, bytem XY, a to u obou na dobu od 15. 11. 2012 do 15. 2. 2013. Z odůvodnění tohoto příkazu ve stručnosti vyplývá, že důvodem jeho vydání je podezření, že se na spáchání trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ohledně nějž probíhá ze strany policejního orgánu prověřování, může podílet i L. K. Ten, jak bylo zjištěno, ovládá společnost D. H., na jejíž bankovní účet vedený v XY byly bezhotovostně převedeny finanční prostředky z bankovního účtu společnosti F. I., vedený ve Velké Británii u banky Barclays Bank, na který byly předtím poukazovány finanční prostředky z bankovního účtu společnosti E. v ČR. Z těchto účtů posledně jmenované společnosti přitom dosud neustanovené osoby v době min. od 11. 7. 2008 do 8. 4. 2009 vyváděly prostřednictvím bezhotovostních převodů finanční prostředky získané L. P. a M. Ž., kteří nejprve jako fyzické osoby a později jménem společnosti E. vylákali od poškozených peněžní prostředky ve výši okolo 0,5 mld. Kč. L. K. byl jako svědek opakovaně vyslechnut v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 1/2009, kdy v přípravném řízení uvedl, že společnost F. I. nezná, a u hlavního líčení prohlásil, že je společníkem dvou bank v XY. Po prověření policejní službou Interpol bylo zjištěno, že tato jeho tvrzení se nezakládají na pravdě. V další části odůvodnění příkazu je popisována činnost L. K. mj. ve vztahu ke společnosti P., E. a dalším v souvislosti s poskytováním půjček vybraným klientům společnosti E., majícím za cíl oddálit odhalení trestné činnosti odsouzených Ž. a P. a vytvořit zdání serióznosti podnikání a získat vyviňující důkaz, jenž by negoval podvodný úmysl. Dále se zde uvádí, že L. K. je občanem České republiky a zároveň státním občanem Kanady a držitelem cestovního pasu tohoto státu. V poslední době se zdržuje v zahraničí a do ČR přijíždí pouze příležitostně. Na adrese XY,je neznámý, poštu si zde nepřebírá. Není jej tudíž možné předvolat či předvést k procesním orgánům a doručit mu případná rozhodnutí meritorní povahy, když fikce doručení je vyloučena. Jelikož bylo zjištěno, že podezřelý používá mobilní telefon s číslem XY a jeho manželka A. K. má užívat telefon s č. XY, je velmi pravděpodobné, že s ní bude telefonicky komunikovat. Po citaci zák. ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. činí soudkyně závěr, že ve věci se jedná o zvlášť závažný trestný čin, přičemž odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu by bylo možné zjistit, kdy se L. K. nachází na území ČR a bude možno s ním provést úkony trestního řízení, kdy policejní orgán hodlá vůči němu postupovat podle §160 odst. 1 tr. ř. a případně realizovat další opatření k zajištění jeho účasti v trestním řízení. Institut trestního stíhání v nepřítomnosti podle §302 a násl. tr. ř. zde možné použít není. Vzhledem k tomu, že požadovaného výsledku nelze dosáhnout jinými operativně pátracími prostředky či úkony, bylo návrhu státního zástupce vyhověno.
Zde je pak třeba zdůraznit, že podle §88 odst. 1 věty prvé tr. ř., v tehdy platném znění, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, dále pro zde expresis verbis vyjmenované trestné činy, nebo pro jiný úmyslný trestný čin k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než 4 měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
Podle odst. 3 téhož zákonného ustanovení je policejní orgán povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odst. 2. Tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámí předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu zástupci a soudci.
Na základě toho, co bylo výše konstatováno, lze prohlásit, že pokud byl navrhovatel L. K. podezřelým ze spáchání výše uvedeného zločinu podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v tehdy účinném znění, pro nějž byly v té době policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., byla zde splněna pouze jedna z podmínek, aby v takové věci mohl být ze strany státního zástupce podán návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu navrhovatelem užívané tel. stanice, popř. i tel. stanice užívané jeho manželkou, a to, že se jednalo o trestný čin, jehož horní hranice trestní sazby činila 8 let. K tomu, aby ale mohl být skutečně soudcem takový příkaz vydán, musely by ve věci být splněny i další zákonem stanovené podmínky, mj. např., že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. To jinými slovy znamená, že zákon zde vyjadřuje subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. Z odůvodnění přezkoumávaného příkazu soudkyně Okresního soudu Brno-venkov (veskrze stručného až strohého) se ale nelze dovědět nic jiného, než že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tel. stanic navrhovatelů byl vydán, aby bylo možné zjistit, kdy bude L. K. přítomen na území ČR a bylo tak možné proti němu postupovat podle příslušných ustanovení trestního řádu. Pokud jde o navrhovatelku A. K., tak ohledně její osoby se v odůvodnění příkazu neuvádí v podstatě nic, kromě toho, že je velmi pravděpodobné, že s ní její manžel, podezřelý L. K., bude prostřednictvím mobilního telefonu komunikovat.
Takto specifikované odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v konkrétním případě ale nelze považovat za dostatečné a odpovídající zákonu. Lze jistě akceptovat potřebu orgánů činných v přípravném řízení zjistit místo pobytu podezřelého L. K., který se v určité době pro ně stal nedostupným, aby např. jeho osobě mohlo být sděleno obvinění z již výše uvedeného trestného činu podílnictví, případně aby vůči němu mohly být prováděny úkony další. K tomu ale zajisté nebylo nezbytné nařizovat ihned odposlech a záznam telekomunikačního provozu jím užívané tel. stanice a dokonce i tel. stanice užívané jeho manželkou, která v předmětné trestní věci nevystupovala ani v postavení osoby podezřelé. Státnímu zástupci nic nebránilo, aby v tomto případě podal k soudu návrh na vydání příkazu ke zjištění údajů telekomunikačního provozu tel. stanice užívané podezřelým L. K. podle §88a tr. ř., což je možné v odůvodněných případech učinit na přiměřenou dobu i do budoucna (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 3. 9. 2019 sp. zn. 4 Pzo 4/2019). Jde zajisté o prostředek méně invazivní, než představuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu, jenž by ale k účelu, který byl orgány přípravného řízení u osoby podezřelého sledován, bezpochyby spolehlivě dostačoval k tomu, aby byl zjištěn aktuální pobyt podezřelého na území ČR. Státní zástupce ale v daném případě zvolil podání návrhu podle §88 odst. 2 tr. ř. k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně tel. stanic užívaných navrhovateli (L. K. a jeho manželkou A. K.), jemuž soudkyně Okresního soudu Brno-venkov přezkoumávaným příkazem ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. 12 Nt 5/2012 nesprávně a v rozporu se zákonem vyhověla.
Pokud jde o názor navrhovatelů, že mohlo být zváženo i využití dalšího z operativně pátracích prostředků, a to sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, 3 tr. ř., když ze spisu vyplývá, že předmětný návrh byl vůči jejich osobám policejním orgánem učiněn, k tomu nelze než uvést, že takový návrh nebyl státním zástupcem k soudu podán a ten tudíž o něm rozhodnout nemohl. Navíc touto cestou není přijatelné potřebné telekomunikační údaje získat, neboť by se jednalo o obcházení speciálního ustanovení §88a tr. ř., které k jejich opatření slouží. K ostatním výhradám navrhovatelů, týkajícím se některých formálních nedostatků vydaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, zejména pak rozsahu a podrobnosti jeho odůvodnění, jakož i k otázce nedodržení postupu zakotveného v ustanovení §88 odst. 3 tr. ř. ze strany policejního orgánu vůči odposlouchávané A. K., ačkoli vůči odposlouchávanému L. K. došlo k ukončení jeho odposlechu ke dni 22. 1. 2013 (viz žádost a vyrozumění policejního orgánu č. l. 3835 a 3837 spisu), tj. ještě před uplynutím doby, na níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu u obou z nich tímto příkazem povolen, se Nejvyšší soud vzhledem ke shora konstatovanému zjištění o jeho neoprávněném vydání již nebude podrobněji vyjadřovat. Je však prostou skutečností, že byť i tyto vznesené výhrady jsou důvodné, samy o sobě by k závěru o nezákonnosti vydaného příkazu vést nemohly.
Na základě všech shora uvedených zjištění a závěrů tak Nejvyšší soud výroky pod body II. a III. tohoto usnesení deklaroval podle §314m odst. 1 tr. ř., že vydáním příkazu soudkyně Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. 12 Nt 5/2012 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tel. stanice č. XY uživatele L. K. a tel. stanice č. XY uživatelky A. K., byl porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu