ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.20.2022.1
4 Tdo 20/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2022 o dovolání obviněného R. B. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021 č. j. 4 To 133/2021-430, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 161/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2021 č. j. 3 T 161/2020-385 byli obvinění R. B. a L. G., nar. XY v XY, uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že
dne 19. 8. 2020 kolem 1:10 hodin v XY, v komplexu řadových garáží na ulici XY, ve vzájemné součinnosti, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a za použití násilí nejprve zaklepali na vrata garáže označené č. XY, kterou využívá k bydlení poškozený J. M., narozený XY, ten jim vrata pouze pootevřel, čehož využili a ve snaze dostat se dovnitř se s ním začali o vrata přetahovat, po chvíli se jim podařilo dovnitř vniknout a obviněný R. B. začal poškozeného bít pěstmi do různých částí hlavy, po poškozeném dále obvinění hodili láhev s benzínem a společně na něho zaútočili deskou od skříně, přičemž pronášeli výhrůžky smrtí oběšením a zapálením s tím, že v průběhu fyzického napadání prohledávali interiér garáže a požadovali po poškozeném drogu pervitin, a když se setkali s negativní odpovědí, odcizili z prostoru garáže látkový batoh maskáčového typu bez hodnoty, do kterého uložili další odcizené věci, nejméně AKU vrtačku nezjištěné značky v hodnotě 1.000 Kč, dále poškodili televizor značky LG Steel Protection v hodnotě 500 Kč a přímotop značky ETA nezjištěného typu v hodnotě 250 Kč, načež z místa odešli, a tímto jednáním poškozenému způsobili škodu odcizením v celkové výši 1.000 Kč, škodu poškozením věcí ve výši 750 Kč a středně těžké zranění spočívající v protržení pravého ušního bubínku, zhmoždění v oblasti hlavy, zhmoždění měkkých tkání v oblasti krční páteře s omezením její hybnosti, krevní podlitinu na zadní straně krku a četné oděrky kůže v oblasti zad, kdy uvedená zranění si vyžádala lékařské ošetření v traumatologické příjmové ambulanci Centrálního příjmu a ORL Fakultní nemocnice XY s dobou léčení v délce 2-3 týdnů.
Za výše uvedenou trestnou činnost byli oba obvinění podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzeni k úhrnným trestům odnětí svobody, jejichž výměra činila u R. B. čtyři roky a šest měsíců a u L. G. dva roky a šest měsíců. Pro výkon trestu byli oba obvinění podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. jim nalézací soud uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, částku 2.613 Kč a poškozenému J. M., nar. XY, trvale bytem XY, částku 1.750 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl poškozený J. M. podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku okresního soudu podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 5. 2021 č. j. 4 To 133/2021-430 tak, že k odvolání obviněného L. G. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. mu podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, nově uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Odvolání obviněného R. B. pak samostatným výrokem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Na předmětný rozsudek odvolacího soudu reagoval obviněný R. B. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Namítl, že ve věci shromážděné důkazy ho ve skutečnosti z údajné trestné činnosti bez důvodných pochybností neusvědčovaly a soudy při jejich hodnocení postupovaly v rozporu se zásadou zakotvenou v §2 odst. 6 tr. ř. Nijak se nevypořádaly zejména s jeho obhajobou, že ačkoli poškozený podle svých slov přišel při střetu v garáži o batoh maskáčového zbarvení, on podle videozáznamu, který byl použit jako důkaz v řízení, nesl batoh černočerveného zbarvení, o němž poškozený vůbec nehovořil. Tato jeho obhajoba přitom nebyla ničím vyvrácena. Odvolací soud se po výtce dovolatele ztotožnil i se závěry okresního soudu stran vzniku a mechanismu poranění poškozeného, ačkoli z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozený v rozhodné době utrpěl bez cizího zavinění úraz při dopravní nehodě na kole. Oba soudy pak odhlédly i od prokázané skutečnosti, že poškozený navštívil lékaře až s odstupem několika dnů po údajném napadení. Nelze tedy postavit najisto, že poranění ušního bubínku, s nímž vyhledal ošetření, souviselo právě s tvrzeným jednáním obviněných. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021 č. j. 4 To 133/2021-430 zrušil ve výroku, jímž tento soud zamítl jeho odvolání, a dále postupoval podle „§265h“ tr. ř. nebo podle §265m tr. ř.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. úvodem konstatovala, že obviněný je vystavěl v podstatě na opakování námitek vznesených již v předchozích fázích trestního řízení, s nimiž se soudy prvního a druhého stupně vypořádaly dostatečně pečlivě a věcně správně. Odmítla jeho úvahy, že mezi obsahem provedených důkazů a z nich definovaným skutkovým stavem existuje jakýkoli nesoulad. Dovolací námitky označila za pouhou polemiku s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu má být připisován z hlediska skutkového děje. Jednání obviněného bylo podle ní prokázáno výpovědí poškozeného, jejíž věrohodnost nebyla nijak snížena ani s ohledem na jeho drogovou závislost. Byla totiž podpořena i svědeckou výpovědí L. H., ošetřovatele XY, který potvrdil, že dne 19. 8. 2020 kolem 2.30 hodin ráno se na jeho spolupracovnici snažil dozvonit muž oděný do půli těla, který se domáhal přivolání sanitky a policie s tím, že byl přepaden a poleptán. Sám svědek poškozeného viděl a popsal ho jako osobu oděnou pouze do kalhot, bez trička, krátkých vlasů, střední postavy. Že se jednalo právě o poškozeného, potvrdil ve své výpovědi i sám J. M., který se tímto způsobem snažil bezprostředně po činu přivolat pomoc. Jeho verzi pak odpovídaly i zajištěné kamerové záznamy z okolí místa činu, na nichž je zachycen. Soudy pak důvodně vycházely z výpovědi poškozeného, i pokud jde o příčinu vzniku jeho zranění. Ten byl takřka bezprostředně po svém napadení ošetřen dne 21. 8. 2020 na traumatologické příjmové ambulanci ve Fakultní nemocnici v XY, kde byla konstatována perforace ušního bubínku. Vzhledem k výše uvedenému tedy státní zástupkyně konstatovala, že napadené meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované dovolací důvody obviněný svými výhradami ani nenaplnil. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ předpokládaný v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný R. B. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkaly. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud nejprve připomíná, že v průběhu dovolacího řízení byl trestní řád novelizován zákonem č. 220/2021 Sb., a to mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení §265b tr. ř. Obviněným uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. jsou tedy nyní zařazeny v §265b odst. 1 pod písm. h) resp. m) tr. ř. To ale samozřejmě na řádnosti podaného dovolání nic nemění.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , v nyní účinném znění ( dříve §265b odst. 1 písm. l/ tr. ř. ), je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá z obou alternativ předmětného důvodu dovolání byla v dané trestní věci vyloučena, neboť Krajský soud v Ostravě projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo vskutku zatíženo vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , v nyní účinném znění ( dříve §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř. ), který obviněný rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Vedle toho je třeba konečně zmínit, že katalog dovolacích důvodů byl výše zmíněnou zákonnou novelizací rozšířen o další důvod, který je s účinností od 1. 1. 2022 upraven v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v jehož rámci lze namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy nově postihuje závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení tedy spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
Optikou těchto interpretačních pravidel dovolací senát vyhodnotil jednotlivé námitky obviněného a dospěl k závěru, že je pod žádný z výše popsaných dovolacích důvodů podřadit nelze .
Dovolatel sice ve vztahu k výroku o vině reklamoval nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku jako zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel výhradně o výtky vůči způsobu, jakým zejména okresní soud hodnotil ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak založil primárně na zpochybnění příslušných skutkových závěrů, domáhal se zásadní revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve na tomto půdorysu namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Předmětný důvod dovolání tudíž uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě, a to navíc námitkami, jimž není možno přiznat relevanci ani z pohledu nově uzákoněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v nyní účinném znění.
Nejvyšší soud totiž žádnou závažnou procesní vadu, která by zároveň představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, v dosavadním řízení před soudy nezjistil .
Pokud obhajoba naznačila, že dokazování ve věci nebylo provedeno v potřebném rozsahu, je nezbytné jí připomenout, že trestní řád žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti zásadně neurčuje a je vždy pouze na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést, resp. zda a nakolik je třeba dosavadní důkazní stav rozšiřovat či doplňovat. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů pak posuzuje, nakolik se jeví případné další důkazní návrhy procesních stran důvodnými a které naopak mají z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen marginální, nepodstatný význam. Stále platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Ten přitom v nynější trestní věci naplněn byl.
Z hlediska ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces je soud toliko povinen umožnit účastníkovi řízení navrhovat důkazy, o těchto důkazních návrzích rozhodnout a – pokud jim nevyhoví – důvody svého odmítavého postoje vyložit alespoň v písemném vyhotovení rozhodnutí ve věci samé. Tento postulát „fair procesu“ přitom oba ve věci činné soudy bezezbytku respektovaly. Oba reagovaly na důkazní návrhy obviněných přímo při vlastním jednání, a to procesními usneseními, jež není nutno písemně odůvodňovat (viz pasáž protokolu o hlavním líčení na č. l. 379 a pasáž protokolu o veřejném zasedání na č. l. 428 verte procesního spisu). Důvody svého odmítavého postoje pak ústavně konformním způsobem vysvětlily i v písemných vyhotoveních svých meritorních rozhodnutí (viz bod 15 odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 20 odůvodnění rozsudku krajského soudu). K opomenutí žádného důkazu tak evidentně v dosavadním řízení nedošlo a dovolatel v tomto směru v právu na obhajobu zkrácen nebyl.
Zároveň je nutno konstatovat, že z podrobného a navýsost pečlivého odůvodnění odsuzujícího rozsudku, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., ani náznakem nevyplývá, že by soud prvního stupně dospěl ke zpochybňovaným skutkovým zjištěním po neobjektivním a tendenčním hodnocení provedených důkazů, nebo je dokonce založil na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích. Způsobu, jakým se vypořádal s obhajobou dovolatele spočívající ve striktním popírání žalované trestné činnosti, naopak není z hlediska principů formální logiky co vytknout. Dlužno dodat, že údajně nepravdivá výpověď poškozeného J. M. nebyla zdaleka jediným důkazem o násilném a loupežném charakteru jednání obviněných. Okresní soud přitom dostatečně vyložil, proč neměl důvod o její věrohodnosti pochybovat, a stejně tak prezentoval důvody, pro které pokládal tvrzení dovolatele i spoluobviněného L. G. za nepřesvědčivá, účelová a vedená snahou zbavit se trestní odpovědnosti za vytýkané jednání. S totožnou procesní (skutkovou) argumentací, jakou obviněný R. B. uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) důsledně vypořádal také odvolací soud. Jestliže vůči okresním soudem zjištěnému skutkovému stavu neměl žádných výhrad, i on své stanovisko k věci formuloval v souladu s požadavky zákona. Nejvyšší soud tedy nemá za to, že by reklamované skutkové závěry byly projevem nepřípustné soudní libovůle. Z prostého faktu, že soud hodnotí provedené důkazy v rozporu s představami obviněného, automaticky nelze dovozovat, že svůj rozsudek zatěžuje vadou spočívající v extrémním nesouladu mezi obsahem důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění, která by byla způsobilá založit dovolací přezkum a na niž by bylo nutno reagovat kasačním rozhodnutím.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat. Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušná zákonná ustanovení formálně odkazováno.
Protože námitky obviněného R. B. ve skutečnosti nerespektovaly věcné zaměření deklarovaných ani žádných jiných z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu