ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.307.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 307/2022- 567
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 o dovoláních obviněných M. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a E. B. , nar. XY v XY, státního příslušníka XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021 sp. zn. 44 To 341/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 82/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. B. a E. B. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 8. 2021 sp. zn. 3 T 82/2021 byli obvinění M. B. a E. B. uznáni vinnými jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku, obviněný M. B. dále přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a obviněný E. B. přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, zde rovněž jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku, a to za jednáním spočívající v tom, že „dne 25. 2. 2020, v době okolo 17.15 hodin, v XY, Poliklinika XY, v prostorách čekárny před chirurgickou ambulancí a před nejméně třemi na místě přítomnými osobami, po předchozí slovní rozepři ohledně předložení lékařské zprávy mezi službu konajícím lékařem P. S., nar. XY, a J. B., nar. XY, matkou obžalovaného B., která poškozenému S. vulgárně nadávala a jejíž jednání bylo posouzeno jako přestupek, a poté, kdy poškozený uchopil lékařskou zprávu, aby se seznámil s jejím obsahem, obžalovaní B. a B. se začali s poškozeným o lékařskou zprávu přetahovat, chytili poškozeného za paže a kroutili mu jimi, páčili poškozeného směrem k zemi, v důsledku čehož poškozený ztratil stabilitu a narazil zády do zdi, následně se poškozeného zastala jedna z pacientek v čekárně, jíž dal obžalovaný B. nevybíravě najevo, aby si jich nevšímala, a když poškozený lékařskou zprávu pustil, obžalovaní společně s J. B. za hlasitého nadávání z čekárny odešli a tímto svým jednáním obžalovaní poškozenému způsobili zranění v podobě pohmoždění hlavy, projevující se bolestivostí a otokem v krajině spánkové až temenní vpravo, podvrtnutí krční páteře s napřímením lordózy, pohmoždění pravého ramene, pravého boku, pravého kyčle a pravého kotníku, pohmoždění obou zápěstí a kožní oděrku na pravé ruce, v důsledku čehož byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života po dobu dvou až tří týdnů, zejména bolestivostí poraněných míst, bolestmi hlavy, poruchami spánku a soustředění a dodržováním klidového režimu, a obžalovaný B. se jednání dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 4 T 73/2019, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mj. pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Za výše uvedené přečiny uložil nalézací soud obviněnému M. B. podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněného E. B. podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil rovněž k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, ovšem s podmíněným odkladem podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 2 tr. zákoníku na zkušební dobu v délce dvou roků. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. pak obviněnému M. B. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO: 476 72 234, se sídlem Ostrava-Vítkovice, Jeremenkova 161/11, částku 14.791 Kč.
Proti shora citovanému rozsudku obvodního soudu podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2021 sp. zn. 44 To 341/2021 tak, že výrokem pod bodem I. z podnětu řádného opravného prostředku M. B. podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k tomuto obviněnému napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a rovněž ve výroku o náhradě škody a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. tohoto obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Poškozenou Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu podle §229 odst. 1 tr. ř. pak nově odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody nařízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného E. B. bylo samostatným výrokem pod bodem II. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Na rozsudek odvolacího soudu reagovali oba obvinění dovoláními , vypracovanými formou společného podání obhájcem Mgr. Františkem Tikalem. Oba dovolatelé svorně odkázali na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), l ) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítli, že obvodní soud konal hlavní líčení v jejich nepřítomnosti a tím zatížil řízení podstatnou vadou, která mohla mít přímý vliv na zákonnost odsuzujícího rozsudku. Nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak spatřují v porušení jejich práva na spravedlivý proces, k němuž mělo konkrétně dojít tím, že obviněnému E. B. nebyla dostatečně kvalitně přeložena obžaloba do jazyka, kterému rozumí. Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. dovozují z postupu a rozhodnutí odvolacího soudu, který po jejich výtce výše uvedená pochybení nenapravil, ač tak učinit měl. Nalézací soud podle přesvědčení dovolatelů pochybil konkrétně v tom, že opakovaně ignoroval odůvodněné žádosti E. B. o ustanovení nového tlumočníka za účelem vyhotovení překladu obžaloby do anglického jazyka, přestože původní pořízený překlad byl tomuto obviněnému nesrozumitelný. Soud nejenže odmítl zajistit kvalitnější překlad, ale zároveň nevyhověl žádosti obviněných o odročení hlavního líčení, které dne 4. 8. 2021 konal v jejich nepřítomnosti, ačkoli v důsledku reklamovaného vadného překladu obžaloby nebyly pro takový postup splněny procesní podmínky podle §202 odst. 2 tr. ř. Obviněný B. totiž ve skutečnosti nedostal možnost se řádně a včas seznámit s obsahem obžaloby a tím mu bylo odepřeno právo na obhajobu. Dovolatelé připomněli, že právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu je úzce spjato s článkem 3 odst. 5 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2010/64/EU ze dne 20. 10. 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení, který podle jejich názoru nebyl v nynější věci respektován. Stejně závažnou vadou pak bylo i nezajištění překladu předvolání k hlavnímu líčení, o který obviněný B. rovněž žádal marně. Tím, že se obvinění následně neúčastnili hlavního líčení, jim bylo odepřeno právo klást dotazy svědkům a znalcům a vyjádřit se k prováděným důkazům podle §214 tr. ř. Zároveň nebyly splněny podmínky pro čtení protokolů o jejich výpovědích z přípravného řízení podle §207 odst. 2 tr. ř. Soud prvního stupně nebyl oprávněn projednat věc v jejich nepřítomnosti, jestliže podle českého právního řádu jejich obhájce v zásadě ani neměl možnost „napadnout legalitu aktu“, tj. účinným způsobem brojit proti kvalitě překladu obžaloby, která patří mezi taxativně vyjmenované písemnosti v §28 odst. 2 tr. ř., u nichž jsou orgány činné v trestním řízení povinny zajistit řádný překlad v případě, že obviněný neovládá jednací jazyk. Argumentace soudů se přitom v namítaném směru omezovala jen na soustavné tvrzení, že překlad obžaloby zajištěn byl. Tím však poukázaly pouze na formální a nikoli též faktické naplnění této zákonné povinnosti a nic na tom nemůže změnit ani jejich konstatování, že obviněný B. byl zastoupen obhájcem. Ten nemá zákonnou povinnost zajišťovat svému klientovi překlad jakéhokoli podání orgánu veřejné moci. Pakliže tuto povinnost nesplnily právě orgány činné v trestním řízení, šlo o závažnou překážku pro konání hlavního líčení bez účasti obviněných, kterou nemohla odstranit ani fyzická přítomnost jejich advokáta při jednání soudu. Z výše rekapitulovaných důvodů tedy dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudky soudů prvního a druhého stupně zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v písemném vyjádření k podaným dovoláním v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. úvodem podotkla, že obviněnými citovaná Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2010/64/EU ze dne 20. 10. 2010 je pro signatářské státy závazná pouze pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, avšak samotná volba prostředků k jeho dosažení je ponechána na úvaze vnitrostátním orgánům. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva hrají při úvaze, jak dobrá znalost jazyka stěžovatele je v tom kterém případě potřeba, roli povaha trestného činu a složitost sdělení, které je mu adresováno. Tyto základní principy přitom obvodní soud respektoval. Předně neměl důvod vyhovět návrhu obviněného E. B. na překlad předvolání k hlavnímu líčení, z nějž bezpochyby vyplývalo, kam a kdy se má dotyčný k němu dostavit. O průběhu řízení a svých právech měl být obviněný poučen přímo soudem při jednání prostřednictvím zajištěného tlumočníka. Právě v hlavním líčení měla být jeho procesní oprávnění realizována v plném rozsahu, což mu zároveň muselo být zřejmé, jak je patrno z jeho písemného vyjádření k obžalobě. Důvod k překladu předvolání jako písemnosti, která nepatří do okruhu uvedeného §28 odst. 2 tr. ř., tedy dán nebyl. Obvodní soud důvodně nevyhověl ani návrhu obviněného na nový překlad obžaloby, když naznal, že původní překlad byl pořízen tlumočníkem zapsaným v příslušném seznamu a má všechny stanovené náležitosti. Pro jistotu jej ještě nechal zrevidovat jiným tlumočníkem, který však nedospěl k závěru, že by byl překlad jakkoli vadný. V reakci na tvrzení obhajoby, že hlavní líčení nemohlo proběhnout v nepřítomnosti obviněných, pokud předtím neměly možnost napadnout legalitu aktu, tj. podat stížnost proti kvalitě překladu obžaloby, státní zástupkyně zdůraznila, že nalézací soud otázku kvality pořízeného překladu vyřešil zodpovědně. Současně zmínila, že podstata obvinění zde nebyla nikterak složitá, když posuzovaná trestná činnost nesouvisela s žádnými odbornými činnostmi a výrazy, jejichž překlad by měl činit problémy. Právo obviněného B. na tlumočení bylo zajištěno osobou splňující náročná kritéria podle ustanovení §7 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, která v zásadě vylučují, aby překladatelem byl někdo, kdo nezvládne přeložit skutkově jednoduchou obžalobu. Co se týče obviněného M. B., údajné porušení práva na tlumočení, které svědčilo spoluobviněnému B., se ho nemohlo nijak dotknout. Závěrem svého vyjádření tedy státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání E. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného M. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v zákoně. Souhlas s projednáním obou dovolání v neveřejném zasedání současně projevila i pro případ, že by Nejvyšší soud ve věci rozhodl způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obvinění M. B. a E. B. byli podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jich bezprostředně dotýkaly. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř) a současně splňovala formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Přípustnost dovolání obviněného M. B. se odvíjela od ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a u obviněného E. B. od ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obvinění opřeli, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázali. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že v průběhu dovolacího řízení byl trestní řád novelizován zákonem č. 220/2021 Sb. mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení §265b tr. ř. Zatímco znění §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. žádných změn nedoznalo, další obviněnými uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, je nyní nově zařazen v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, je nově zakotven v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Byť na tuto změnu obhajoba žádným doplněním či upřesněním původního podání v dovolací lhůtě nereagovala, na řádnost podaných dovolání tato okolnost neměla žádný vliv.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá z obou alternativ předmětného důvodu dovolání byla v dané trestní věci vyloučena, neboť Městský soud v Praze projednal odvolání obviněných ve veřejném zasedání a rozhodl o nich po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadou zakládající existenci některého z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nebo §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které obvinění rovněž uplatnili.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a obviněný tím byl zkrácen na svém právu, aby se mohl bezprostředně vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti obecně je, aby mu byla zajištěna reálná možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
Dovolatelé založili námitku existence vady řízení ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v podstatě na presumpci, že dokud k žádosti obviněného E. B. nebyl pořízen jiný (jemu srozumitelnější) překlad obžaloby a dále mu nebylo vyhověno v požadavku na překlad předvolání k hlavnímu líčení do anglického jazyka, včetně širokého poučení o jeho procesních právech, neměli důvod se osobně dostavit k hlavnímu líčení nařízenému na den 4. 8. 2021, a jestliže je obvodní soud přesto konal v jejich nepřítomnosti, porušil tím nejen ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., ale v konečném důsledku i jejich ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Tuto úvahovou konstrukci lze označit za zřetelný leitmotiv a klíčovou strategii jejich obhajoby v dosavadním průběhu trestního řízení, s níž se důsledně a především věcně správně vypořádaly již předchozí soudy obou stupňů.
Ani dovolacímu senátu předně není jasné, jak se údajné vážné kvalitativní nedostatky v překladu obžaloby a absence předkladu předvolání k hlavnímu líčení do angličtiny pro potřeby obviněného E. B. mohla dotknout i práva na obhajobu spoluobviněného M. B. jako osoby znalé českého jazyka, v němž se řízení vedlo. Tvrzené porušení „práva na tlumočení“ totiž jemu samému ve výkonu procesních oprávnění zjevně nijak nebránilo. Pokud mu bylo v souladu s trestním řádem a s dostatečným předstihem doručeno předvolání k hlavnímu líčení v českém jazyce a současně u něho byly splněny i další podmínky uvedené v §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř., logickým vyústěním jeho nedostavení se k soudu bez závažného důvodu a řádné omluvy bylo konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. V namítaném směru se tedy vůči jeho osobě nalézací soud bezpochyby žádné nezákonnosti nedopustil a ani dopustit nemohl.
Formální i materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného však byly podle názoru Nejvyššího soudu splněny i u dovolatele E. B. I v jeho případě platí, že soud prvního stupně vůči němu mohl postupovat způsobem předpokládaným v §202 odst. 2 tr. ř. Dovolatel byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán a současně mu byla řádně doručena přeložená obžaloba, o skutku, který mu byl kladen za vinu, byl již dříve procesně účinným způsobem vyslechnut policejním orgánem, když i v jeho případě bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a v závěru vyšetřování byl také upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění dokazování. Soud v nikterak skutkově složité a důkazně náročné věci zároveň důvodně dovodil, že ji lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho osobní účasti při jednání. V trestněprávní rovině je třeba znovu zopakovat, že dovolatelem reklamované předvolání k hlavnímu líčení nepatří do taxativního výčtu písemností uvedených v §28 odst. 2 tr. ř., které je nutno písemně přeložit obviněnému vždy, pokud ten učinil prohlášení podle §2 odst. 14 tr. ř. a zároveň po příslušném poučení neuvedl, že pořízení překladu konkrétního dokumentu (úkonu) nepožaduje. Překlad jiné písemnosti je třeba obviněnému, který neovládá český jazyk, opatřit pouze tehdy, je-li to nezbytné pro zaručení spravedlivého procesu (§28 odst. 4 tr. ř.). Zda konkrétní písemnost reálně má takový význam a důležitost, posuzuje k návrhu obviněného orgán činný v trestním řízení, který řízení vede. Ten přitom nemusí bezpodmínečně vyhovět každému obdobnému návrhu a jeho negativní rozhodnutí v tomto směru nelze chápat jako porušení procesních norem. Tím by byla pouze absence příslušného negativního rozhodnutí. Tohoto pochybení se ovšem samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 vyvarovala, když o nevyhovění návrhu obviněného rozhodla usnesením ze dne 27. 7. 2021 č. j. 3 T 82/2021-384. K jeho naprosto přesvědčivému odůvodnění je přitom nadbytečné cokoli dodávat a pro stručnost lze na ně v plném rozsahu odkázat. Z hlediska ústavněprávního lze současně konstatovat, že E. B. byl s podstatou svého obvinění seznámen dostatečně jasně a od samého počátku trestního řízení byl zastoupen zvoleným obhájcem, který aktivně vystupoval k ochraně jeho práv. Pokud obhajoba mimo jiné zdůraznila, že obecně vzato není její zákonnou povinností pořizovat obviněnému překlady jakéhokoliv podání či přípisu orgánů veřejné moci, lze ji stejně dobře oponovat tím, že to stejné platí i pro orgány činné v trestním řízení. Ani ty totiž nejsou povinny zajišťovat na náklady státu překlady veškerých písemností z trestního spisu podle vůle a přání toho kterého obviněného a rovněž tak nemají za povinnost poskytovat mu jakési „předběžné“ písemné poučení o jeho procesních právech v nejširším rozsahu, nadto v úkonech jako je předvolání, které k tomu ani nejsou určeny. Odepření poskytnutí takových „nadstandardních služeb“ obviněnému za porušení pravidel spravedlivého procesu pokládat nelze.
Jako neopodstatněnou z pohledu ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vyhodnotil dovolací senát také stěžejní námitku obviněného E. B. (resp. i spoluobviněného M. B.) vztahující se k opatřenému překladu obžaloby do anglického jazyka. Ačkoli obhajoba v tomto směru vycházela z argumentačního základu, že neměla zákonnou možnost před zahájením hlavního líčení napadnout „legalitu“ tohoto aktu, je evidentní, že v rámci svých opakovaných výhrad nezpochybnila ani tak zákonnost daného úkonu ve smyslu splnění jeho náležitostí, ale pouze relativizovala jazykové znalosti a schopnosti soudní překladatelky, kterou orgán činný v trestním řízení přibral v souladu se zákonem č. 354/2019 Sb. z okruhu erudovaných osob vedených v příslušném seznamu soudních tlumočníků a překladatelů. Obviněný B. navíc ve svých žádostech o opětovný překlad obžaloby do angličtiny ze dne 22. 7. 2021, 26. 7. 2021, 29. 7. 2021 a 3. 8. 2021 (viz č. l. 376, č. l. 381 a násl., č. l. 391 a násl. a č. l. 395 procesního spisu), kdy poslední dvě spojil dokonce s požadavkem na odročení již nařízeného hlavního líčení, pouze paušálně konstatoval „krajní“ nesrozumitelnost původního překladu, vnitřní rozpornost jeho textu a údajné značné množství gramatických chyb, které ho měly omezit v možnosti řádně se seznámit s tím, co je mu vlastně kladeno za vinu, aniž by zároveň na podporu svých kritických tvrzení označil byť jen jediný zavádějící výraz nebo zmatečnou či nelogicky vyznívající pasáž textu původního překladu, jimiž by se pokusil doložit legitimitu svého požadavku. Přesto jeho splněním podmiňoval svou ochotu dostavit se před soud, což za daných okolností nelze hodnotit jinak než jako na účelovou obstrukci. Tento přístup k soudnímu řízení jako celku ostatně oba obvinění následně zřetelně demonstrovali mimo jiné i poměrně kuriózní omluvou své neúčasti u veřejného zasedání odvolacího soudu (rovněž neúspěšně spojenou s žádostí o jeho odročení), kterou spolu s nic nevypovídajícími lékařskými zprávami o nedávných lékařských ošetřeních M. B. zdůvodnili také tím, že se aktuálně nezdržují v Praze kvůli zajištění své bezpečnosti, neboť jim nejmenovaný státní příslušník Ukrajiny vyhrožuje dalším fyzickým násilím, a kromě toho jsou všechny ubytovací kapacity v Praze plné, a i proto se nyní zdržují mimo ni (viz č. l. 486 a násl. procesního spisu).
Ačkoli obvinění formálně uplatnili i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dříve podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.), z jejich podání nebylo možno vyčíst žádnou relevantní námitku, jejíž podstatou by byl nesouhlas s právním posouzením stíhaného skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Lze soudit, že obhajoba použila daný odkaz spíše z opatrnosti a především pod dojmem poněkud zkratkovitého a tendenčního vlastního výkladu dřívější judikatury Ústavního soudu, jejíž podstatou bylo přimět Nejvyšší soud k věcnému posuzování i takových námitek, které se sice svou materií dotýkaly otázek zachování ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, avšak po obsahové stránce je nebylo možno podřadit pod žádné z dílčích ustanovení §265b tr. ř. Typicky šlo o zásadní vady v procesu shromažďování a hodnocení důkazů, které po shora zmíněné novelizaci trestního řádu našly svůj výraz v aktuálním znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho rámci lze nyní namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. V tomto směru však dovolatelé soudům nižších stupňů ničeho nevytýkaly. Svůj mimořádný opravný prostředek opřeli o přesvědčení, že soud prvního stupně nemohl a neměl konat hlavní líčení bez jejich osobní účasti, a pokud tak učinil, porušil zákon a zkrátil je v právu na obhajobu. Na takové případy však explicitně cílil a nadále cílí právě speciální dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Závěrem lze tedy shrnout, že námitky obviněných jednak nerespektovaly věcné zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a z pohledu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d) a m) tr. ř. postrádaly jakékoliv opodstatnění. Nejvyšší soud proto dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu