ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.457.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 457/2022- 322
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2022 o dovolání obviněného Z. H. , nar. XY v XY, adresa pro účely doručování: XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2022 sp. zn. 3 To 306/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 28/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2021 sp. zn. 8 T 28/2021 byl obviněný Z. H. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spočívající v tom, že:
1) dne 14. 1. 2021 v době kolem 12:00 hodin v bytě ve druhém patře bytového domu na adrese XY v Brně, nejprve vyrazil a zničil dveře bytové jednotky užívané R. M., nar. XY, a T. J., nar. XY, který se snažil dveře zavřít z obavy před obviněným, ten je však rozrazil znovu, běžel do kuchyně, kam se dostal rozkopnutím dalších dveří a kam před ním T. J. a R. M. utekli, následně křičel na poškozeného R. M., že ho zabije a skočil na něj, poškozený vzal na svou obranu do každé ruky jeden kuchyňský nůž, jedním z nich obviněného zasáhl do oblasti levé lopatky, způsobil mu však pouze drobné poranění, poté obviněný strhl poškozeného R. M. na zem, vzal do ruky láhev od šampusu, která stála poblíž u odpadkového koše a touto lahví poškozeného maximální intenzitou udeřil nejméně desetkrát do hlavy, následně jej udeřil opakovaně do hlavy i pěstí a své jednání doprovázel opět zvoláními, že poškozeného zabije, přičemž poškozený R. M. v důsledku tohoto útoku utrpěl dvě tržně-zhmožděné rány v čelně-temenní krajině vlevo, krevní podlitinu pravé a levé spánkové krajiny, krevní podlitinu pravé plochy nosu a koutku pravého oka, krevní podlitinu a oděrku levé plochy nosu, tržnou ránu dolního rtu a krevní podlitinu dolní třetiny malíkové hrany levého předloktí, což byla ve své podstatě zranění lehká, kdy poškozený byl omezen v obvyklém způsobu života pod dobu jednoho týdne, nicméně jen shodou okolností mu jednáním obviněného nevznikla zranění mnohem závažnější, kdy s ohledem na způsob vedení útoku a nástroj k němu užitý mohlo dojít k poškození lebky, nitrolebnímu poranění či krvácení pod obaly mozkové, což by byl nepochybně stav minimálně vyžadující delší dobu omezení v obvyklém způsobu života, ale mohlo dojít i ke stavu ohrožujícímu život poškozeného,
2) od přesně nezjištěné doby až do dne 14. 1. 2021 ve svém pronajatém bytě č. XY na adrese XY, vědomě a bez patřičného oprávnění za použití umělé závlahy, umělého osvětlení, časového spínače, předřadníku, lampy se stínidlem, teploměru, květináčů se substrátem a umělých hnojiv, pěstoval tři kusy vzrostlých rostlin konopí setého s obsahem delta-9-THC v úmyslu tyto rostliny sklidit, usušit a toxikomansky využitelné části následně použít pro vlastní potřebu, přičemž v bytě dále přechovával pro vlastní potřebu jeden kus horní části již usušené rostliny konopí setého s obsahem delta-9-THC; přičemž si musel být vědom toho, že konopí patří mezi zakázané látky, konkrétně mezi omamné látky podle přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jehož přirozenou složkou je delta-9-tetrahydrokanabinol, který patří mezi psychotropní látky podle přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění .
Za to byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to v rozsudku 13 blíže specifikovaných věcí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecnej zdravotnej poisťovne, a. s., se sídlem Panónská cesta 2, Bratislava, IČ: 35937874, škodu ve výši 898 Kč.
Odvolání obviněného směřujícího proti tomuto rozsudku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 1. 2022 sp. zn. 3 To 306/2021 zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný Z. H. napadl citované usnesení soudu druhého stupně dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož podle něj došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Své dovolací námitky směřoval výlučně do výroku o vině pod bodem 1 odsuzujícího rozsudku. Domnívá se, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno naplnění skutkové podstaty těžkého ublížení na zdraví spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku. On sám totiž jednal v mezích nutné obrany, kterou nejprve teoreticky vymezil, a konstatoval, že v tomto směru odkazuje na obsah svého odvolání. Obviněný čelil útoku poškozeného, který se neoprávněně ozbrojil noži, následně obviněného bodl, což vybočilo z rámce obrany poškozeného. Obviněný sám nepřekročil meze nutné obrany, ale jednal čistě v nutné obraně, kdy proti použitým nožům, kdy se bál o vlastní život, zvolil přiměřenou obranu, tedy adekvátním způsobem se snažil jednání poškozeného paralyzovat. Poškozený útočil na důležité orgány, což nesnižuje ani skutečnost, že obviněnému způsobil drobná poranění, ale útokem mu mohl způsobit velmi závažné poranění či smrt. Obviněný neměl v úmyslu poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví. Údery lahví byly vyvolány až v důsledku bodnutí nožem ze strany poškozeného, kterému obviněný nezpůsobil žádné citelnější zranění. Z jednání obviněného proto nelze dovodit úmysl, ale toliko vědomou nedbalost. Obviněný se poškozenému omluvil a uhradil škodu na dveřích. V daném případě by se mohlo jednat maximálně o přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2022 sp. zn. 3 To 306/2021 a výrok o vině popsaný pod bodem 1 rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2021 sp. zn. 8 T 28/2021, a věc vrátil k novému projednání.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který dovolání obviněného považuje za nedůvodné. Námitka obviněného o nutné obraně je lichá, neboť absentuje naplnění její základní podmínky. A sice obviněný nečelil útoku, nýbrž byl sám útočníkem, a tak v nutné obraně jednal poškozený. Pokud jednal v nutné obraně poškozený, nemohl jednat v nutné obraně též obviněný. Platí totiž, že proti jednání v nutné obraně není nutná obrana přípustná (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 527/2015). Stejně tak je nutno odmítnout výhradu o absenci subjektivní stránky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, kterou lze jednoznačně dovodit z užití zbraně v podobě těžké skleněné láhve a její nebezpečné povahy, z lokalizace úderů do oblasti hlavy poškozeného, z mnohočetnosti úderů a jejich intenzity. S ohledem na zmíněné skutečnosti musel být obviněný minimálně srozuměn ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku s relevantním trestněprávním následkem, čímž naplnil subjektivní stránku příslušného deliktu, a to minimálně v úmyslu nepřímém. Oba soudy nižších stupňů tyto otázky posoudily zcela správně (srov. str. 4 - 8 rozsudku městského soudu či str. 3 - 4 usnesení krajského soudu). Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Státní zástupce proto navrhl podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání [za podmínek §265r odst. 1 písm. a) či c) tr. ř.].
Obviněný Z. H. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že trestní řád byl novelizován zákonem č. 220/2021 Sb., a to mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení §265b tr. ř. Ač obviněný podal dovolání prostřednictvím svého obhájce dne 4. 3. 2022, tedy již po zmíněné novelizaci trestního řádu, uplatnil výslovně odkazem na zákonné ustanovení dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž z obsahu jeho mimořádného opravného prostředku vyplývá, že napadeným rozhodnutím fakticky vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Tudíž již měl v dovolání uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Na tomto místě je rovněž třeba podotknout, že vzhledem k existující procesní situaci měl být ve vztahu k usnesení odvolacího soudu současně uplatněn i dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [dříve ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021], a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
Zmíněné nedůslednosti však dovolací senát nepovažoval za do té míry závažné, aby trval na formálním upřesnění náležitostí předloženého mimořádného opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení jeho obsahu a v něm obsažených námitek, nebo dokonce že by opodstatněnost podaného dovolání pro zmíněný nedostatek posoudit odmítl. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud optikou těchto interpretačních pravidel vyhodnotil jednotlivé námitky obviněného a dospěl k závěru, že se jedná o setrvalou obhajobu obviněného uplatňovanou již v předchozím řízení před oběma soudy nižších stupňů, s nimiž se tyto soudy patřičně vypořádaly. Soud prvního stupně v bodě 7 odůvodnění odsuzujícího rozsudku shrnul, že role útočníka a obránce byla již od počátku konfliktu jasně dána, kdy útočníkem byl obviněný a obráncem poškozený. Obhajobu obviněného označil za iluzorní a zjevně postrádající náhled na jeho jednání. Obviněný vtrhl do bytu obývaným poškozeným vykopnutím dveří, kdy je držel spolubydlící poškozeného T. J. Obviněný na poškozeného křičel, že jej zabije. Poškozený se proto utíkal schovat do kuchyně a na svou obranu si vzal dva nože. Je pochopitelné, že se poškozený za takového stavu cítil ohrožený na životě. Pokud obviněný poškozeného bil lahví či lahvemi do hlavy o hmotnosti v rozmezí od 570,5 g – 854,6 g, jednalo se o lahve poměrně těžké a způsobilé způsobit daleko závažnější zranění, než která poškozený utrpěl. V žádném ohledu podle nalézacího soudu nelze označit údery lahví do hlavy poškozeného jako obranu z důvodu užití nože poškozeným. Poškozený nebyl agresorem, nevyvolal žádný konflikt a neměl na něm ani žádný zájem. Mezi oběma aktéry je zjevná fyzická disproporce, na kterou sám poškozený upozornil a byl si jí vědom, čemuž odpovídala i jeho obrana v použití nože, kterým však obviněnému nezpůsobil žádná závažná poranění. Obviněný mohl kdykoli během konfliktu útoku zanechat a z místa odejít, což učinil až po příchodu své matky.
Odvolací soud se posléze v bodě 7 napadeného usnesení ztotožnil s argumentací nalézacího soudu ohledně nemožnosti posouzení jednání obviněného jako nutné obrany ve smyslu §29 tr. zákoníku jako okolnosti vylučující protiprávnost stíhaného činu. Znovu připomněl, že útočícím agresorem byl od počátku obviněný, který násilím vniknul do bytu poškozeného tak, že vyrazil a zničil vchodové dveře a pronásledoval utíkajícího poškozeného, který se snažil schovat v kuchyni. Po celou dobu svůj útok doprovázel slovními výhrůžkami poškozenému, že jej zabije. Logickou obranou poškozeného proto podle odvolacího soudu bylo, že si vzal dva kuchyňské nože z důvodu zjevné fyzické převahy obviněného ve strachu o svůj život. Přestože poškozený nůž použil, došlo pouze k drobnému poranění obviněného, které obviněného nezastavilo. Ačkoli mohl kdykoli z bytu odejít, pokračoval ve svém útoku vůči poškozenému, kterého nejméně desetkrát udeřil lahví se silným dnem nezanedbatelné hmotnosti do hlavy. Pak následovaly rány pěstí, takže musel počítat s poraněním buď smyslových orgánů nebo se způsobením poranění lebky či mozku, což mohlo mít fatální následky.
Současně je v daných souvislostech vhodné vyslovit souhlas s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství plynoucí z jeho vyjádření, že vůči osobě jednající v nutné obraně není nutná obrana přípustná. Tato zásada platí i v této věci, kdy se poškozený R. M. od počátku snažil odvrátit stupňovanou agresi ze strany fyzicky lépe disponovaného obviněného nejprve v podobě úniku do jiné místnosti, a když to nevedlo k očekávanému výsledku, tak v podobě ozbrojení se dvěma kuchyňskými noži na svoji obranu. Přitom v rámci své obrany následně obviněného zranil, ale pouze zanedbatelným způsobem. Samotný útok započal obviněný, když nejprve nedovoleně a násilně vnikl do bytu poškozeného, který se v něm před obviněným snažil schovat, obviněný však překonal dvoje zavřené dveře s výkřiky vůči poškozenému, že jej chce zabít. Poškozený se přiměřeně svým možnostem pokusil bránit gradovanému útoku obviněného a to i za pomoci nožů, jimiž se v důsledku jednání obviněného ozbrojil. Obviněný nakonec poškozeného povalil na zem a masivní skleněnou lahví jej vícekrát udeřil do hlavy, a celý útok završil i údery pěstí. Útočníkem v uvedeném konfliktu byl tudíž jednoznačně obviněný, který v útoku na poškozeného pokračoval navzdory snaze poškozeného se před obviněným skrýt, což se mu nepodařilo a nakonec se v obavě z obviněného rozhodl mu bránit i za pomoci nožů, které zde našel. Ve zjištěných souvislostech tak v nutné obraně jednal poškozený (§29 tr. zákoníku), neboť jeho obrana v žádném případě nebyla zjevně nepřiměřená způsobu útoku obviněného, který jej nakonec umocnil již shora popsaným jednáním vůči poškozenému včetně nastalého i hrozícího následku. (Srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015 sp. zn. 4 Tdo 527/2015).
Zároveň je třeba konstatovat, že oba soudy nižších stupňů se pečlivě vypořádaly i s výtkami obviněného vůči naplnění subjektivní stránky trestného činu pokusu těžkého ublížení na zdraví (§145 tr. zákoníku), když u obviněného správně dovodily eventuální úmysl podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a to zejména s ohledem na charakter útoku, jeho intenzitu, a místo na těle, kam obviněný útočil (viz bod 8 odůvodnění odsuzujícího rozsudku a bod 8 napadeného usnesení). Tvrzení dovolatele, že jeho jednání doprovázela toliko vědomá nedbalost ve smyslu §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tak v žádném případě nebylo možné přijmout. Pouze shodou okolností pak nedošlo v důsledku intenzivního ataku obviněného k závažnějšímu následku na zdraví poškozeného.
Nejvyšší soud proto v konečném výsledku uzavírá, že obviněný v podaném dovolání sice uplatnil námitky, které je možno pod uplatněný dovolací důvod podřadit, ale tyto nelze označit než za zjevně neopodstatněné, když současně se nimi již v předchozím průběhu řízení ve svých rozhodnutích beze zbytku vypořádaly oba soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Z. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za splnění podmínky podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 6. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu