ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.55.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 55/2022- 103
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2022 o dovolání obviněného V. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2021 č. j. 55 To 216/2021-74, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 138/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2021 č. j. 4 T 138/2019-44 byl obviněný V. M. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pomocí k přečinu pojistného podvodu podle §24 odst. 1 písm. c), §210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že
dne 18. 1. 2010 v XY v okrese Liberec, v úmyslu vylákat pojistné plnění, společně s L. M., nar. XY, a J. S., nar. XY, přistavili poškozené vozidlo Škoda Octavia registrační značky XY, VIN: XY, jehož majitelem byl V. Č., nar. XY, a poškozené nákladní vozidlo Mercedes Vito registrační značky XY, VIN: XY, na místní komunikaci v obci XY před domem č. p. XY, přivolaným příslušníkům Policie České republiky, Dopravního inspektorátu Liberec, na místě všichni přítomní tvrdili, že řidič L. M. při průjezdu levotočivou zatáčkou nepřizpůsobil rychlost stavu a povaze vozovky, při vyhýbání s protijedoucím nákladním vozidlem Mercedes Vito dostal smyk, vjel do protisměru a došlo ke střetu přední části vozidla Škoda Octavia s levou přední částí vozidla Mercedes Vito, dne 19. 1. 2010 obviněný V. M. na základě plné moci udělené od V. Č. telefonicky oznámil na zákaznickou linku pojišťovny Allianz tuto nehodu, která byla téhož dne zaevidována jako pojistná událost č. 2010007036, a na základě pojistné smlouvy č. 879389781 bylo dne 5. 3. 2010 na bankovní účet č. XY Autoservisu S. M., XY vyplaceno pojistné plnění ve výši 162.889 Kč ke škodě Allianz pojišťovny, a. s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, IČO 471 15 971, a dále bylo na tentýž bankovní účet na základě plné moci udělené J. S. vyplaceno ke škodě Allianz pojišťovny, a. s., pojistné plnění ve výši 89.775 Kč z pojistné události č. 2010007024 ze dne 18. 1. 2010, ačkoli vznik a průběh dopravní nehody i poškození vozidel tvrzené obviněným V. M., J. S. a L. M. byly technicky nepřijatelné.
Za to byl obviněný podle §210 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu nalézací soud uložil i povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Allianz pojišťovně, a. s., částku 252.664 Kč.
Následné odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. 8. 2021 č. j. 55 To 216/2021-74 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Na to reagoval obviněný V. M. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Namítl, že oba ve věci činné soudy v řízení porušily jeho ústavně garantovaná práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, když při hodnocení důkazů postupovaly v rozporu se zásadou zakotvenou v §2 odst. 6 tr. ř. Dovolatel trvá na tom, že skutek, který je mu kladen za vinu, se nestal, resp. nebyl prokázán bez důvodných pochybností. Proto měl být při aplikaci zásady in dubio pro reo podané obžaloby zproštěn. Opětovně zdůraznil, že před příjezdem policie, na kterou čekali několik hodin, museli účastníci dopravní nehody změnit polohu havarovaných vozidel, tak aby neblokovala silnici. Tím se ohradil proti argumentu soudů, že náčrtek dopravní nehody jako součást policejního záznamu zachycuje situaci bezprostředně po ní, a v návaznosti na tom i proti závěrům obsaženým ve znaleckém posudku Ing. Andreje Haringa, které vycházely právě ze zmíněného náčrtku a z fotografií pořízených policií, ačkoli ty již nezobrazovaly přesnou polohu vozidel ihned po nehodě. Posudek tak podle dovolatele nebyl použitelný pro náležité zjištění skutkového stavu. Obstát zde nemůže ani úvaha odvolacího soudu, že účastníci dopravní nehody, kteří podepisují protokol, by si jednoznačně ohlídali správnost náčrtku o nehodě v okamžiku jeho podpisu. Krajský soud vůbec nevzal v potaz, že kromě dlouhého čekání na policejní hlídku v mrazivém počasí mohli být účastníci nehody ovlivněni šokem z prožité události, a proto si „nepohlídali správný postup“. Bez významu není podle dovolatele ani skutečnost, že likvidátoři pojišťovny a policisté nehodu jako pojistnou událost nikterak nezpochybňovali, a proto neměl důvod na nepřesnosti v náčrtku poukazovat. Soudům vytkl dále to, že nesprávně vyhodnotily rozpory v jeho výpovědi a ve výpovědích slyšených svědků, které přitom nebyly nijak zásadní. Šlo spíše o drobné odchylky, které lze přičítat době delší deseti let, jež uplynula od posuzované události, a které mu neměly být kladeny k tíži. Dovolateli není jasné, proč soudy při posouzení věrohodnosti jednotlivých výpovědí přikládaly takový význam zjištění, zda si jedno z havarovaných vozidel půjčil on nebo svědek M., nebo proč by si měli ostatní účastníci nehody s tak velkým časovým odstupem pamatovat, zda ho po nehodě bolela hlava a uvažoval o přivolání záchranky či nikoli. Sám naopak pokládá za důležité, že v řízení nebyly detekovány žádné předchozí vazby mezi ním a svědky M. a Č. nebo majitelem druhého vozidla, svědkem S., což svědčí o tom, že ke kolektivnímu předstírání dopravní nehody nedošlo. Ve spise zároveň není založen jediný důkaz k tomu, jakým způsobem měla být nehoda fingována. Dovolatel konečně nechápe, jak se on sám mohl dopustit přečinu pojistného podvodu, jestliže byl v rozhodné době pouze spolujezdcem, a nikoli řidičem havarovaného vozidla Škoda. S ohledem na výše rekapitulované důvody proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2021 č. j. 55 To 216/2021-74 zrušil a poté aby buď postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a odvolacímu soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, anebo v ní za podmínek §265m tr. ř. rozhodl sám zprošťujícím výrokem podle §226 písm. a) tr. ř.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. úvodem podotkla, že těžištěm argumentace obviněného jsou námitky vůči skutkovým zjištěním soudů, které zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, neodpovídají. Jejich podstatou byla toliko snaha zpochybnit zejména závěry znaleckého posudku, jehož zpracovatel konstatoval, že průběh zadokumentované dopravní nehody je z technického hlediska nepřijatelný. Soudům pak obviněný irelevantně vytkl nesprávné hodnocení tohoto i dalších ve věci provedených důkazů, které mělo odporovat zásadě zakotvené v §2 odst. 6 tr. ř. Podle státní zástupkyně však nalézací soud zhodnotil důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl naopak k naprosto přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že dne 18. 1. 2010 v XY v okrese Liberec k dopravní nehodě obou vozidel nedošlo a tím méně pak způsobem, jaký byl reprodukován před policií a na jehož základě bylo poskytnuto pojistné plnění. K věci přistoupil objektivně a nezaujatě, což je patrné i z jeho podrobné analýzy rozporů ve výpovědích dovolatele a jednotlivých svědků, při níž dostatečně přihlédl i k časovému odstupu od řešené události. Veškeré důkazy na sebe spolehlivě navazovaly a tvoří ve svém souhrnu ucelený řetězec, který nenabízí jiné logické vysvětlení než to, že to byl právě dovolatel, kdo pomohl hlavním pachatelům realizovat jejich trestnou činnost, a to tím, že na zákaznickou linku pojišťovny telefonicky oznámil předmětnou nehodu, která byla posléze zaevidována jako pojistná událost. Rozhodnutí obou soudů tedy nebyla zatížena vadou spočívající v tzv. extrémním nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, jak naznačuje dovolatel. Jeho jediná hmotněprávní a tudíž relevantní výhrada, že nemohl být odsouzen za pojistný podvod, jestliže nebyl ani majitelem havarovaného vozidla ani tím, kdo je v době údajné dopravní nehody řídil, je pak podle státní zástupkyně zcela neopodstatněná, jestliže nebyl uznán vinným přečinem pojistného podvodu jako hlavní pachatel, ale pouze jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť jiným osobám tuto trestnou činnost umožnil a usnadnil. Státní zástupkyně tedy navrhla, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ předpokládaný v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný V. M. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že v průběhu dovolacího řízení byl trestní řád novelizován zákonem č. 220/2021 Sb., a to mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení §265b tr. ř. Obviněným uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. jsou nyní nově zařazeny v §265b odst. 1 písm. h) resp. m) tr. ř. To ale samozřejmě na řádnosti podaného dovolání nic nemění.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , v aktuálním znění ( dříve §265b odst. 1 písm. l/ tr. ř. ), je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá z obou alternativ předmětného důvodu dovolání byla v dané trestní věci vyloučena, neboť krajský soud projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo vskutku zatíženo vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , v nyní účinném znění ( dříve §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř. ), který obviněný rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Vedle toho je třeba také zmínit, že katalog dovolacích důvodů byl výše zmíněnou zákonnou novelizací rozšířen o další důvod, který je nyní upraven v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v jehož rámci lze namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy postihuje závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
Optikou těchto interpretačních pravidel dovolací senát vyhodnotil jednotlivé námitky obviněného a dospěl k závěru, že valnou část z nich pod žádný z výše popsaných dovolacích důvodů podřadit nelze . Dovolatel sice ve vztahu k výroku o vině reklamoval nesprávnost právního posouzení svého jednání jako pomoci k přečinu pojistného podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel zejména o výtky vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak podstatnou měrou založil na zpochybnění příslušných skutkových závěrů, domáhal se zásadní revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve na tomto půdorysu namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Předmětný důvod dovolání tudíž v tomto rozsahu uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě, a to navíc výhradami, kterým není možno přiznat relevanci ani z pohledu nově uzákoněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Dovolací senát totiž v dosavadním řízení před soudy nezjistil žádnou závažnou procesní vadu, která by zároveň představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces. Nemá za to, že by dovolatelem reklamované skutkové závěry byly projevem neobjektivního, selektivního a tendenčního hodnocení provedených důkazů či dokonce výslednicí ničím nepodložených domněnek a spekulací. Soud prvního stupně v písemném vyhotovení odsuzujícího rozsudku, splňujícím kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., podrobně a přesvědčivě vysvětlil důvody, pro něž měl skutková tvrzení dovolatele i slyšených svědků, kteří jsou zároveň v souvislosti s posuzovaným skutkem odděleně stíháni v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 42/2017, za nepřesvědčivá, účelová a vedená snahou zbavit se trestní odpovědnosti za vytýkané jednání. Způsobu, jakým se vypořádal s obhajobou dovolatele spočívající ve striktním popírání žalované trestné činnosti, naopak není z hlediska principů formální logiky co vytknout (viz body 19 až 26 odůvodnění). S totožnou procesní (skutkovou) argumentací, jakou obviněný uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) důsledně vypořádal také odvolací soud. Jestliže vůči okresním soudem zjištěnému skutkovému stavu neměl žádných výhrad, i on své stanovisko k věci formuloval v bodech 7 až 15 odůvodnění napadeného usnesení v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 2 tr. ř.) a ústavně konformním způsobem. Současně je třeba konstatovat, že obviněný soudům vytýkal v podstatě pouze to, že provedené důkazy hodnotily v rozporu s jeho představami. Žádnou kvalifikovanou námitku k tvrzenému extrémnímu nesouladu mezi obsahem důkazů a soudy rekonstruovaným skutkovým stavem, na niž by případně bylo nutno reagovat kasačním rozhodnutím, ve svém dovolání fakticky nenabídl. Omezil se na prostou polemiku s postupem soudu při hodnocení důkazů a na prosazování vlastní verze skutkového děje, které však dovolací přezkum bez dalšího založit nemohou.
S jistou dávkou tolerance bylo možno za právně relevantní považovat pouze hmotněprávní úvahu obviněného, že pokud měl být v momentě předstírané dopravní nehody pouze spolujezdcem v jednom z havarovaných vozidel, nemohl svým počínáním naplnit znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Té však dovolací senát nepřiznal opodstatnění . Okolnost, že obviněný Škodu Octavia ve vlastnictví svědka V. Č. v momentě údajného střetu s protijedoucím Mercedesem neřídil, totiž neměla pro právní posouzení jeho jednání žádný význam. Jak příznačně podotkla již vyjadřující se státní zástupkyně, obviněný nebyl odsouzen pro přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku jako hlavní pachatel, nýbrž jako pomocník k tomuto trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Daná forma trestné součinnosti je přitom definována jako úmyslné jednání, jímž účastník (pomocník) na dokonaném trestném činu nebo pokusu umožnil nebo usnadnil jinému jeho spáchání. Minimálně takovou charakteristiku aktivní příspěvek dovolatele k uskutečnění záměru dalších stíhaných osob vylákat od pojišťovny pojistné plnění za fingovanou dopravní nehodu zcela jistě nesl. Dovolatel věděl, že pojistná událost je pouze uměle vykonstruovaná, resp. že k ní ve skutečnosti vůbec nedošlo. Přesto ji hned následující den osobně (na základě plné moci udělené V. Č.) telefonicky nahlásil na pojišťovně a cíleně tak inicioval proces směřující k neoprávněnému vyplacení pojistného plnění z prostředků Allianz pojišťovny, a. s., k němuž také nakonec došlo. Při těchto zjištěních byl jako účastník (pomocník) na trestném činu pojistného podvodu uznán vinným zcela po právu bez ohledu na to, zda podle smyšlené legendy havaroval s vozidlem škoda Octavia on sám, nebo je měl řídit svědek M.
Závěrem lze tedy konstatovat, že námitky obviněného V. M. dílem vůbec nerespektovaly věcné zaměření důvodů uvedených v §265b tr. ř. a dílem z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., účinného do 31. 12. 2021 (nyní §265b odst. 1 písm. h/ a m/ tr. ř.) postrádaly věcné opodstatnění. Nejvyšší soud proto jeho dovolání (jako celek) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínky podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu