ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.590.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 590/2022- 266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 6. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajské soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2022 č. j. 50 To 1/2022-201, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 8/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 11. 2021 č. j. 6 T 8/2021-171 byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku za jednání popsaná v bodech 1) resp. 1) a 2) výroku o vině, za něž byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k (úhrnnému) trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců. Pro výkon trestu ho soud podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené E. S., nar. XY, bytem XY, částku 2.000 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, IČ: 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, částku 1.719 Kč.
Trestné činnosti se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že
„1) dne 16. 10. 2020 okolo 15:50 hod. sledoval v XY poškozenou E. S., a když vstoupila do domu v XY, ul. XY, šel za ní a ve vstupní chodbě domu jí nejprve z ruky vytrhl mobilní telefon, který si dal do kapsy u kalhot, chytil ji za vlasy a opakovaně ji udeřil pěstmi do hlavy, strhnul ji na zem, kde ji několikrát kopnul, fyzické napadení odůvodnil jejími dřívějšími oznámeními obdobných incidentů na policii, a poškozené tímto útokem způsobil drobná poranění v oblasti horního rtu, hematom na levém boku, levém rameni a otok ve vlasové části hlavy, tedy zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a léčbu v podobě klidového režimu, nošení fixačního límce a omezení způsobené bolestivostí napadených míst po dobu 7 až 10 dnů, po napadení řekl poškozené, že pokud událost nahlásí na policii, tak ji zabije, poté na zem hodil mobilní telefon poškozené Huawei P30 Lite, kterému takto poškodil displej, a způsobil tak poškozené škodu ve výši 2.500 Kč a škodu z titulu nákladů na ošetření poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 1.719 Kč,
2) dne 7. 11. 2020 po poškozené E. S., kterou náhodně potkal v XY v obchodním domě Tesco, požadoval, aby své oznámení incidentu z 16. 10. 2020 na policii odvolala či změnila v jeho prospěch, a když to poškozená odmítla, křičel na ni a řekl, že by se jí mohlo stát, že k soudu nemusí přijít, což s ohledem na okolnosti vnímala jako výhrůžku spojenou se svým svědectvím“.
Následné odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 2. 2022 č. j. 50 To 1/2022-201 zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný J. M. dovoláním s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. V jeho odůvodnění namítl, že obecné soudy vycházely při hmotněprávním posouzení jeho jednání z takových skutkových závěrů, které neměly potřebnou oporu v provedených důkazech. V posuzované věci podle jeho názoru i nadále přetrvávají „zásadní pochybnosti“ o tom, zda se vůbec dopustil skutků, pro něž byl odsouzen. V řízení bylo mimo jiné jasně doloženo, že poškozená E. S. je krajně nedůvěryhodnou osobou a příběh o svém napadení si jednoznačně vymyslela. K nepravdivé výpovědi přitom navedla i svědkyni M. S touto skutečností se však okresní soud žádným způsobem nevypořádal a námitky obhajoby v daném ohledu odmítl ryze formalistickými argumenty. Tím zatížil svůj rozsudek, resp. řízení mu předcházející, vadou spočívající ve svévolném hodnocení důkazů, která podle ustálené judikatury Ústavního soudu podléhá přezkumu také v dovolacím řízení. Namítaný extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění dovolatel konkrétně odůvodnil zejména poukazem na to, že slyšení svědkové nezávisle na sobě vypověděli, že poškozená je osobou, která pravidelně líčí skutečnosti podle svých aktuálních potřeb. Vedle toho dovolatel nesouhlasí ani s hodnocením výpovědi svědkyně M. učiněné v hlavním líčení, která před soudem výslovně prohlásila, že se s poškozenou zná odmalička, stála při ní a z pozice kamarádky nejprve otázku pravdivosti jejího tvrzení, že ji obviněný bije, vůbec neřešila. Až posléze svědkyně zjistila, že události líčené poškozenou se nezakládají na pravdě a že poškozená svůj strach z obviněného pouze hraje. Tehdy chtěla svědkyně svoji původní výpověď na policii „stáhnout“, ale tam jí bylo řečeno, že už to nejde. Proto vyčkala až na řízení před soudem, aby zde mohla uvést věci na pravou míru. Vztah mezi obviněným a poškozenou pak charakterizovala jako normální, když v něm podle svých slov nikdy nezaznamenala nic zvláštního. Poškozenou označila za majetnickou a žárlivou osobu, která se chová vždy tak, jak se jí to zrovna hodí. Z této výpovědi před soudem tedy podle dovolatele jednoznačně vyplynulo, že svědkyně M. nejprve v přípravném řízení vypovídala nepravdivě, přičemž procesně použitelnou byla právě jen její výpověď učiněná až v hlavním líčení, podle níž si poškozená řešené incidenty jednoduše vymyslela. Její verzi skutkového děje ostatně nepodpořil svou výpovědí ani další svědek T. H., který údajný útok v bytovém domě neviděl ani neslyšel a na žádný hluk na chodbě z kritické doby si u něho následně nestěžovali ani jeho sousedé. Kromě drobné ranky nebo oparu na rtu u poškozené žádné zranění, které by nasvědčovalo jejímu surovému zbití, nezaznamenal. Sám pak spontánně a nezávisle na svědkyni M. rovněž připustil, že poškozená si často „přikrášluje“ realitu podle toho, jak zrovna uzná za vhodné. Obviněný konečně podotkl, že poškozená vycítila potřebu vyhledat lékařskou pomoc až poté, co odešla z bytu svědka H., kde se zdržovala na návštěvě až do ranních hodin. Mezi jejím napadením a ošetřením tak uběhla doba delší než dvanáct hodin. K jednání popsanému pod bodem 2) výroku o vině, v němž je spatřován zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, uvedl, že jediným důkazem, který ho měl vedle lživé výpovědi poškozené usvědčit ze spáchání tohoto trestného činu, byl neozvučený kamerový záznam. Ten ovšem dokládal pouze to, že se na daném místě (tj. v obchodním domě Tesco) a v daném čase s poškozenou setkali, a nikoli jeho verbální pohrůžku vůči poškozené. I tento důkaz však soudy hodnotily v rozporu se zásadou in dubio pro reo a principem presumpce neviny v jeho neprospěch. Z výše rekapitulovaných důvodů tedy dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2022 č. j. 50 To 1/2022- 201 zrušil a poté aby ho buď postupem podle §265m odst. 1 tr. ř. podané obžaloby zprostil, nebo podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. úvodem podotkla, že obviněný v něm pouze zopakoval námitky, jež uplatňuje od samého počátku trestního řízení. Následně odmítla jeho tvrzení, že mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry existuje extrémní nesoulad. Má za to, že výhrady dovolatele kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten či onen důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat při rekonstrukci skutkového děje. Jednání dovolatele bylo dostatečně prokázáno zejména výpověďmi poškozené E. S. a svědkyně N. M., které korespondovaly i s dalšími provedenými důkazy, a zranění poškozené bylo objektivizováno příslušnou fotodokumentací a lékařskými zprávami. Meritorní rozhodnutí soudu druhého stupně v dané věci tedy nebylo zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravit v dovolacím řízení. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ předpokládaný v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný J. M. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvod, na který odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Na tomto místě je vhodné poznamenat, že vzhledem k existující procesní situaci měl obviněný ve vztahu k usnesení odvolacího soudu uplatnit především dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Tuto nedůslednost však na straně druhé dovolací senát nepovažoval za do té míry závažnou, aby trval na formálním upřesnění náležitostí předloženého mimořádného opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci obviněným deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
Optikou výše rozvedených interpretačních pravidel hodnotil dovolací senát také námitky obviněného J. M. a přitom dospěl k závěru, že nemají žádné opodstatnění. Reklamované skutkové závěry totiž nepovažuje za produkt tendenčního či nekritického hodnocení důkazů. Dovolatel v zásadě setrvale argumentuje tím, že stíhané skutky nespáchal a že poškozená, která je obecně nevěrohodnou osobou trpící patologickou lhavostí, si oba jeho útoky jednoduše vymyslela. S touto jeho obhajobou se přitom v předcházejících fázích trestního řízení důsledně vypořádaly již soudy prvního a druhého stupně, které v odůvodněních svých rozhodnutí v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř. resp. §134 odst. 2 tr. ř.) vysvětlily, proč jí nepřisvědčily. Otázce specifické věrohodnosti poškozené i dalších vyslýchaných osob, která byla podstatná pro zodpovědné posouzení věci, věnovaly dostatečnou pozornost a jejich výpovědi v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů posoudily jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Současně je konfrontovaly i s dalšími provedenými důkazy, které naopak obviněný při své selektivní argumentaci záměrně ponechává stranou (viz např. zpráva z lékařského ošetření poškozené ze dne 17. 10. 2020 a fotografická dokumentace k jejím zraněním a k poškození mobilního telefonu). Úvahám obou soudů obsaženým v písemných vyhotoveních napadených rozhodnutí (viz odstavce 8. a 9. rozsudku okresního soudu a zejména odstavce 12. až 18. usnesení krajského soudu) přitom není z hlediska pravidel formální logiky co vytknout a Nejvyšší soud zároveň nemá důvod k nim cokoli doplňovat. Nesdílí názor dovolatele, že skutková zjištění, která byla podkladem pro následné právní posouzení žalovaných jednání, jsou ve zjevném (nebo extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů a obviněný se tím stal obětí nepřípustné soudní libovůle, jak je naznačováno v dovolání. Prostý nesouhlas té či oné procesní strany s hodnocením důkazů soudem, které nekonvenuje jejím vlastním představám, obecně vzato za kvalifikovaný důvod pro případný dovolací přezkum a za eventuální mimořádný průlom do právní moci napadeného meritorního rozhodnutí brát nelze. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jej obviněný dovolával v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., jak se také v posuzovaném případě obviněného M. stalo.
V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
Protože námitky obviněného J. M. postrádaly z hlediska jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezbytnou intenzitu i relevanci, Nejvyšší soud jeho dovolání musel odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za splnění podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu