ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.907.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 907/2022-868
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 10. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. T. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022 č. j. 2 To 29/2022-800, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 1/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 1. 2022 č. j. 62 T 1/2020-723 byl obviněný M. T. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že „v průběhu dopoledne přesně nezjištěného dne v období od poloviny měsíce března 2020 do začátku měsíce května 2020 v bytě na adrese XY v XY, okres XY, svoji dceru nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, jejíž věk znal, za využití svojí fyzické převahy proti její vůli odnesl z obývacího pokoje do koupelny, zde se s ní zavřel, vzal jí mobilní telefon, kterým chtěla o pomoc zavolat matce, otočil si ji zády k sobě a pro vlastní sexuální uspokojení, ač se mu poškozená snažila slovně i aktivně bránit, ji za využití své větší síly rukama, které jí přes výstřih zastrčil zezadu pod triko, osahával na nahém těle v oblasti prsou, nejprve oběma ruka a následně jen jednou, neboť druhou rukou jí zakrýval ústa, protože na svoji obranu křičela, kdy po chvíli svého jednání z obavy, aby nebyl při činu přistižen, zanechal a z koupelny odešel“. Z a to byl podle §187 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce pěti let. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému zároveň uloženo, aby se v průběhu stanovené zkušební doby zdržel nevhodných kontaktů s nezletilou poškozenou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu též byla uložena povinnost zaplatit nezletilé poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 100.000 Kč.
K následným odvoláním obviněného a státního zástupce, (který je podal v neprospěch obviněného do výroku o vině a trestu), Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2022 č. j. 2 To 29/2022-800 podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. shora uvedený rozsudek krajského soudu zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ve věci nově rozhodl tak, že obviněného na nezměněném skutkovém základě (viz shora) uznal vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil trest odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit nezletilé poškozené AAAAA na náhradě nemajetkové újmy ve formě duševních útrap částku 50.000 Kč a se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný M. T. dovoláním s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V jeho odůvodnění předně namítl, že rozhodné skutkové závěry soudů se zčásti opíraly o důkaz, který byl procesně nepoužitelný. Zároveň skutkový stav nebyl podle jeho názoru dostatečně objasněn, což vedlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku, který nadto vůbec nespáchal. Procesně nepoužitelným důkazem měl být znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, podaný Mgr. Lenkou Čermákovou. Jmenovaná znalkyně po výtce dovolatele neměla k jeho zpracování potřebnou atestaci z odvětví klinické psychologie, neabsolvovala ani jeden semestr psychodiagnostiky, nesložila státní zkoušku z psychiatrie nebo psychopatologie a nemá ani žádné vzdělání v odvětví klinických vyšetřovacích metod. Proto se podle jeho názoru nemohla zodpovědně vyjádřit k osobnostní struktuře a zejména k věrohodnosti výpovědi údajné poškozené, která měla pro výsledek řízení naprosto klíčový význam. Pokud soudy přesto vycházely ze závěrů znalkyně, navíc nedostatečně odůvodněných, porušily tím základní postuláty spravedlivého procesu. Dovolatel se v uvedené souvislosti vymezil zejména proti východisku Mgr. Čermákové, že nezletilé AAAAA lze věřit, neboť její výpovědi jsou konzistentní a neměnné. Z jeho pohledu lze naopak v jejich chronologii pozorovat patrné posuny a změny a tendenci poškozené svá vyjádření obsahově „vylepšovat“ a „gradovat“. Dále odmítl závěr soudů, že k posuzovanému jednání ho vedla sexuální frustrace. Poukázal na to, že tato úvaha nebyla podpořena žádným důkazem a ostře kontrastuje se skutečností, že v rozhodné době vedl plnohodnotný sexuální život se svou tehdejší přítelkyní. Z psychiatrického a psychologického posudku vypracovaného k jeho osobě se pak zřetelně podává, že u něho nebyly zachyceny žádné reakce na exponovaný materiál pedofilního či hebefilního charakteru. Zkoumáním jeho sexuálních preferencí byla jednoznačně vyloučena jakákoli jeho deviace a naopak bylo postaveno najisto, že je orientován na dospělé ženské subjekty. Tím byla vyloučena jeho případná sexuální motivace při páchání skutku popsaného ve výroku odsuzujícího rozsudku, v němž tak nelze spatřovat trestný čin znásilnění. Soudy však příslušné znalecké závěry zcela nepochopitelně ignorovaly.
V další části dovolání obviněný vytkl odvolacímu soudu, že se nevypořádal s většinou jeho námitek, včetně těch, které se opíraly u judikaturu Ústavního soudu, a své rozhodnutí následně odůvodnil zcela nedostatečně. Tím je měl zatížit vadou tzv. nepřezkoumatelnosti. Soudy nepřesně zjištěný skutek byl podle dovolatele navíc nesprávně posouzen i po stránce hmotněprávní. V uvedené souvislosti podotkl, že nezletilou neosahával na genitáliích, ale na dosud „ne zcela vyvinuté“ hrudi, na níž v té době nebyly patrné jakékoli druhotné pohlavní znaky. Nebylo tedy možno hovořit o osahávání prsou, jak má na mysli odborná literatura. Odvolací soud se zde dopustil nepřípustně rozšiřujícího výkladu pohlavního styku, který by v krajním případě mohl za určitých okolností vést až k absurdnímu závěru, že jej lze spáchat i osaháváním zad, vlasů, nohou nebo jiných částí těla.
Z výše rekapitulovaných důvodů tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022 č. j. 2 To 29/2022-800, tak i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 1. 2022 č. j. 62 T 1/2020.
Opis dovolání byl dne 15. 9. 2022 v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. doručen k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud příslušné vyjádření ani jiný přípis, jímž by nejvyšší státní zástupce deklaroval zájem tohoto svého práva využít, neobdržel. Tato skutečnost však zároveň nebyla na překážku projednání předloženého mimořádného opravného prostředku.
Obviněný M. T. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální i obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
Optikou výše rozvedených interpretačních pravidel hodnotil dovolací senát také procesní námitky M. T. a přitom dospěl k závěru, že nemají žádné opodstatnění. Po přezkoumání věci žádnou z výše popsaných závažných vad řízení před soudy, která by zároveň představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, nezjistil. Reklamované skutkové a na ně navazující právní závěry nepovažuje za projev nepřípustné soudní libovůle, jak bylo vehementně prosazováno v dovolání. Dovolatel v zásadě setrvale argumentuje tím, že stíhaný skutek nespáchal, vůči dceři v kritický moment pouze uplatňoval svou rodičovskou autoritu fyzickým potrestáním za její nevhodné chování a historku o sexuálně motivovaném osahávání jejích prsou si poškozená jednoduše vymyslela. S touto jeho argumentací se přitom v předcházejících fázích trestního řízení důsledně vypořádaly již soudy prvního a druhého stupně, které v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř.) vysvětlily, proč jí nepřisvědčily. Otázce specifické věrohodnosti poškozené, která byla podstatná pro zodpovědné rozhodnutí ve věci, věnovaly dostatečnou pozornost a její procesně účinnou výpověď posoudily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné provázanosti s dalšími provedenými důkazy. Ani dovolací senát se v uvedené souvislosti neztotožnil s námitkou obviněného, že znalkyně Mgr. Lenka Čermáková nedisponovala příslušnou odborností a potřebnou erudicí k tomu, aby mohla zpracovat znalecký posudek k osobě poškozené se zaměřením na zjištění, zda její výpověď není zatížena iracionálními prvky jako je fabulace, imaginace či dokonce motiv mstít se vlastnímu otci za jeho občasné agresivní chování vůči ní nebo matce. Ve shodě s vrchním soudem připomíná, že zkoumání jmenované znalkyně nebylo zaměřeno na detekci možných psychických poruch či duševního onemocnění u poškozené, nýbrž na posouzení, nakolik byla schopna si zapamatovat prožitou událost a následně ji v souladu s realitou reprodukovat. Pro přibrání znalce z odvětví klinické psychologie, jak se domáhala obhajoba, zde tedy skutečně nebyl rozumný důvod. Kromě toho je třeba zdůraznit, že soudy v souladu se svou povinností podrobily napadený posudek kritickému hodnocení a jeho závěry zasadily do kontextu nejen s výpovědí svědka M. T. nejmladšího (bratra poškozené), ale i s krajně nestandardním a běžným zvyklostem obviněného se vymykajícím postupem, kdy nezletilou AAAAA, kterou běžně fyzicky trestal ihned na místě prohřešku bez ohledu na přítomnost dalších členů rodiny, proti její vůli odnesl do koupelny a tam se s ní zavřel před zraky ostatních děti, aby jí podle svých slov dal pár výchovných facek „na zadek“. Odůvodněnému přesvědčení soudů, podle nějž dovolatele situačně ovládlo zvýšené sexuální puzení, které se zkratkovitě pokusil alespoň částečně ukojit na těle nedospělé dívky, nebyly na překážku ani dílčí závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, který k jeho osobě vypracovali znalci MUDr. Marek Páv a Mgr. Leoš Vítek a podle nichž u vyšetřovaného nebyly shledány žádné známky pedofilie či hebefilie. Pro argumentaci dovolatele je příznačné, že v rámci selektivní interpretace obsahu tohoto důkazu záměrně opomíjí navazující vyjádření znalec MUDr. Páva před soudem, podle nějž se sexuálního násilí vůči nezletilým dívkám mohou dopouštět a ve většině případů také dopouštějí právě muži, u nichž není diagnostikována pedofilní preference a jako objekt erotického zájmu obecně upřednostňují dospělé ženy. Jinými slovy, závěry posledně zmíněného znaleckého posudku sexuální motiv útoku obviněného na sexuální integritu jeho dcery nevylučovaly. Souborně tedy nelze dovodit, že by obecné soudy rekonstruovaly skutkový děj mimo jiné z nezákonného a tedy procesně nepoužitelného důkazu, který pak spolu a dalšími provedenými důkazy hodnotily zjevně nelogickým či deformativním způsobem, a tím byl založen důvod pro dovolací přezkum a následnou kasaci napadeného pravomocného rozsudku soudu druhého stupně.
S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, pak lze relevantně namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Zjištěný skutkový stav věci je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Do výše předestřeného definičního rámce deklarovaného hmotněprávního dovolacího důvodu bylo možno s notnou dávkou tolerance zařadit pouze námitku obviněného, podle níž hlazení nezletilé dívky na dosud nevyvinuté hrudi bez patrných známek druhotných pohlavních znaků, nelze podřadit pod pojem znásilnění, jestliže právní nauka za ně v obdobných případech považuje osahávání „prsou“ ženy. Pokud dovolatel v tomto směru nařkl vrchní soud z nepřípustně rozšiřujícího výkladu formálních znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, pak je nutno mu oponovat tím, že se naopak sám dopouští jejich demagogické a především krajně zjednodušující interpretace, nadto znovu založené primárně na striktním odmítnutí skutkového zjištění, podle nějž osahával svou dceru na hrudi se záměrem alespoň na tomto „náhradním“ a v danou chvíli jediném dostupném objektu kompenzovat momentální nával svého obecně zvýšeného sexuálního apetitu. Není tudíž pravdou, že v jeho jednání nebyla zjištěna jedna ze základních premis znásilnění, a sice uspokojení sexuální touhy pachatele na těle jiného. K tomu je pak třeba připomenout, že pohlavním stykem se rozumí jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Jde o široký pojem, který zahrnuje škálu nejrůznějších činností, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou směřující k ukojení vlastního sexuálního nutkání, a to bez ohledu na věk znásilňovaného. Takové parametry sexuálně motivované deliktní jednání dovolatele zcela jistě splnilo a není rozhodné, nakolik měla poškozená krátce před dovršením jedenáctého roku věku objektivně vyvinutá či nevyvinutá prsa. Skutečnost, že u znásilnění bývají v praxi předmětem útoku i děti útlého věku, a to i výrazně mladší než poškozená, ostatně zákonodárce vyjádřil právě zakotvením okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Na osahávání hrudníku dívky v předpubertálním věku je navíc nutno nahlížet i prizmatem subjektivního vnímání takového tělesného kontaktu samotnou obětí. Není sporu o tom, že deseti či jedenáctileté děti již mají alespoň základní povědomí o intimních partiích svého těla a rozlišují, jaké pohlazení a na jakých místech je například „neškodným“ projevem rodičovské lásky nebo kamarádských sympatií a jaké dotyky a na jakých částech těla – ať už ze strany dospělého člověka nebo vrstevníka – jsou naopak choulostivým a především nepatřičným projevem citové nebo sexuální náklonnosti či zvědavosti, která může být obtěžující a v oběti takového útoku vyvolat minimálně pocity studu, ponížení a úzkosti. Ani jedenáctiletému dítěti nelze s poukazem na jeho neukončený tělesný vývoj upírat právo na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, které je chráněno trestním zákoníkem. Nelze tedy než konstatovat, že zjištěný skutkový stav byl odvolacím soudem po právní stránce posouzen správně a ani v tomto ohledu nebylo dovolání obviněného důvodné.
Závěrem tak dovolací soud konstatuje, že námitky obviněného M. T. postrádaly z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. jakékoli opodstatnění a v důsledku toho bylo jeho dovolání (jako celek) odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínky podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 10. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu