ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.978.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 978/2022-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 10. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2022 č. j. 5 To 135/2022-107, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 151/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 4. 2022 č. j. 12 T 151/2021-81 byl obviněný P. B. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 13. 9. 2021 v 23:40 hodin v katastru obce Podolí, okr. Brno-venkov, na silnici č. 430 řídil po předchozím požití alkoholických nápojů motocykl Suzuki GSX1400, reg. zn. XY, kdy z důvodu ovlivnění alkoholem a nepřizpůsobení rychlosti svým schopnostem a stavu pozemní komunikace před kruhovým objezdem Bedřichovice-Podolí nezvládl řízení motocyklu a po intenzivním brzdění za účelem zpomalení rychlosti jízdy z důvodu projetí kruhovým objezdem havaroval na povrch vozovky, po které se sunul po pravém boku motocyklu až na kruhový objezd, když po převozu do nemocnice mu byl proveden odběr krve a z protokolu o lékařském vyšetření osoby při ovlivnění alkoholem je zřejmé, že v jeho krvi byly dne 14. 9. 2021 v 00:45 hodin a v 1:15 hodin po provedeném vyšetření metodou plynové chromatografie a imunochemicky zjištěny hodnoty 2,02 a 1,95 g/kg, čímž porušil zejména ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů“. Z a to byl obviněný podle §274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvaceti čtyř měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání třiceti měsíců.
Následné odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 6. 2022 č. j. 5 To 135/2022-107 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný P. B. dovoláním s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. e), h) a m) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že žádný trestný čin nespáchal. V rozhodné době neřídil pod vlivem návykových látek, resp. jimi nebyl ovlivněn do té míry, aby to zakládalo jeho trestní odpovědnost. Soudům vytkl, že při rozhodování o obžalobě nerespektovaly ústavněprávní princip presumpce neviny ani z něj odvozenou zásadu trestního řízení in dubio pro reo a tím porušily jeho základní právo na spravedlivý proces. Závažné procesní pochybení spatřuje dovolatel už v tom, že okresní soud pro údajnou nadbytečnost nevyhověl jeho důkaznímu návrhu na opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by s jistotou verifikoval jeho tvrzení, že žádné drogy (tedy ani Pervitin, o který mělo jít v daném případě) nikdy nebral. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2022 č. j. 5 To 135/2022-107 i jemu předcházejí rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 4. 2022 č. j. 12 T 151/2021-81 zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání byl dne 5. 10. 2022 v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. doručen k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Do zahájení neveřejného zasedání dovolací soud příslušné vyjádření ani jiný přípis, jímž by nejvyšší státní zástupce deklaroval zájem tohoto svého práva využít, neobdržel. Tato skutečnost ovšem nebyla na překážku projednání předloženého mimořádného opravného prostředku.
Obviněný P. B. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální i obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), h) a m) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Prvá z obou alternativ byla v dané trestní věci vyloučena, neboť Krajský soud v Brně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo vskutku zatíženo vadou zakládající existenci některého z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), h) tr. ř., které obviněný rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení - v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo - nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. nebo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a namísto toho došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku včetně výroku o trestu) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Je třeba zdůraznit, že daný dovolací důvod se týká pouze takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na některém z obligatorních a taxativně vymezených důvodů vypočtených v ustanoveních §11 tr. ř. a §11a tr. ř. Jiné vady, byť se týkají samotného průběhu trestního stíhání, jej založit nemohou.
Z výše rozvedených výkladových východisek je zřejmé, že formální odkaz obviněného na ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. postrádal jakoukoli relevanci. V jeho opravném prostředku se totiž nevyskytla byť jen jediná konkrétní námitka týkající se tvrzené nepřípustnosti jeho trestního stíhání, kterou by bylo možno ztotožnit s některou ze situací předpokládaných v §11 tr. ř. nebo §11a tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti důrazně připomíná, že není povolán k tomu, aby sám z vlastní iniciativy dotvářel dovolací argumentaci obviněného, jejíž kvalitu a fundovanost má zajistit jeho povinné zastoupení obhájcem z řad advokátů (viz §265d odst. 2 tr. ř.).
S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze relevantně namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Zjištěný skutkový stav věci je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě sice dovolatel formálně reklamoval nesprávnou právní kvalifikace stíhaného skutku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel fakticky pouze o tvrzení, že se žalovaného jednání nedopustil, a tudíž ani nemohl spáchat trestný čin. Na jeho podporu pak vznesl výtky nikoli hmotněprávního, nýbrž ryze procesního charakteru, jimiž brojil proti rozsahu dokazování a proti jeho následnému hodnocení obecnými soudy. Dané argumentační východisko ovšem za kvalifikovanou výhradu stran chybné aplikace norem trestního zákoníku na skutkový stav formulovaný ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku považovat nelze . Obviněný tedy právně relevantně neuplatnil ani důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Při respektu k ustálené judikatuře Ústavního soudu, podle níž ani rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ignorovat požadavek na zabezpečení ochrany základních práv jednotlivce a při dovolacím přezkumu je nutno věnovat pozornost také vadám, které svou závažností mohou založit neústavnost pravomocného soudního rozhodnutí, nahlédl dovolací senát na námitky obviněného také optikou ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 . V něm vymezený dovolací důvod explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zákonodárce jím tedy nově zacílil na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku mohou vést k porušení principů „fair procesu“ a tím i ústavně garantovaného práva obviněného na obhajobu. Mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
Nejvyšší soud žádnou z výše popsaných závažných vad řízení v této trestní věci nezjistil. Nemá za to, že by reklamované skutkové a na ně navazující právní závěry soudů byly projevem nepřípustné libovůle. Připomíná, že obviněný se po celou dobu setrvale hájil v podstatě pouze tím, že stíhaný skutek nespáchal, protože v době nehody seděl na svém vlastním motocyklu pouze jako spolujezdec jistého R. Toho však zároveň nebyl schopen žádným věrohodným způsobem označit ani ztotožnit. S takto podanou verzí skutkového děje se přitom důsledně vypořádal již soud prvního stupně, který v bodě 9 odůvodnění rozsudku zcela logicky a přesvědčivě vysvětlil, proč ji měl za bezpečně vyvrácenou. Procesní (skutkové) námitky, které obviněný uplatnil v nyní projednávaném dovolání, již v předchozím řízení v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) řešil i krajský soud. Jestliže vůči okresním soudem zjištěnému skutkovému stavu neměl žádných výhrad, i on své stanovisko k věci odůvodnil v bodě 6 písemného vyhotovení napadeného usnesení v souladu s požadavky zákona a ústavně konformním způsobem.
Závěrečná pasáž textu dovolání, v níž se konstatuje, že z provedeného dokazování jednoznačně nevyplynulo užití návykové látky obviněným, a v níž je současně okresnímu soudu vytýkáno, že pro údajnou nadbytečnost nedoplnil k návrhu obhajoby dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (jímž mělo být potvrzeno, že obviněný nikdy neužíval pervitin), vyzněla poněkud kuriózně a vzbuzuje spíše dojem, že jde o omylem „přetaženou“ pasáž z opravného prostředku zpracovaného obhájcem v jiné trestní věci. V nyní posuzovaném případě totiž nebylo dovolateli kladeno za vinu, že by řídil a posléze havaroval pod vlivem pervitinu, ale vyvození jeho trestní odpovědnosti bylo spojeno s tím, že v osudný den, resp. v osudnou noc řídil motocykl po předchozím požití alkoholu , jímž se uvedl do stavu zcela vylučujícího způsobilost k výkonu takové činnosti a v důsledku toho způsobil dopravní nehodu. Z protokolů o hlavním líčení ze dne 14. 3. 2022 a ze dne 13. 4. 2022 ani z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2022 (viz č. l. 66 a násl., č. l. 76 a násl. a č. l. 102 a násl. procesního spisu) pak nevyplývá, že by ta či ona z procesních stran v jakémkoli směru iniciovala doplnění dokazování, na něž by soud musel reagovat příslušným procesním usnesením, o předneseném důkazním návrhu rozhodnout a případně vysvětlovat důvody, pro které jej zamítl. Obviněný tedy soudům mohl jen stěží relevantně a důvodně vytýkat, že snad nějaký důkaz opomněly. V tomto ohledu byl obsah posuzovaného podání zjevně v rozporu se zjištěnou realitou.
Pouze pro úplnost dovolací soud konstatuje, že jednání obviněného našlo odpovídající výraz i v použité právní kvalifikaci. Pokud obviněný jako jednu z alternativ skutkového děje (vedle tvrzení, že motocykl vůbec neřídil) nabídl i možnost, že „neřídil pod takovým vlivem, aby dosáhl požadovaného množství“ (zřejmě míněno návykových látek v organismu), pak odhlíží od podstatného skutkového zjištění, že mu ještě hodinu resp. hodinu a půl po nehodě byly exaktním způsobem naměřeny hodnoty alkoholu v krvi cca dvojnásobně převyšující 1 promili, tj. hranici, od níž podle poznatků lékařské vědy není žádný (ani nadprůměrně disponovaný) řidič schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, a která podle letité a stále platné soudní judikatury představuje onen „předěl" mezi přestupkovým jednáním a právě trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky (k tomu srov. např. č. 12/1985 Sb. rozh. tr.).
Závěrem lze prohlásit, že námitky obviněného P. B. nerespektovaly věcné zaměření jím deklarovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), h) a m) tr. ř., ale ani žádného jiného z katalogu důvodů dovolání podle §265b tr. ř. V důsledku toho bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v zákoně. Za splnění podmínky podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu