ECLI:CZ:NS:2022:4.TZ.101.2022.1
sp. zn. 4 Tz 101/2022-185
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného I. W. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 T 4/2021, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 T 4/2021, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného I. W.
II. Napadený rozsudek se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti dne 28. 7. 2022 pod č. j. MSP-656/2021-ODKA-SPZ/6 podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného I. W. (dále jen „obviněný“) stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 T 4/2021, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
2. V podání stěžovatel namítl skutečnost, že skutek kladený obviněnému za vinu byl nesprávně právně kvalifikován jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky. Zdůraznil, že podmínkami aplikace ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Z odůvodnění rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přičemž stěžovatel následně cituje i konkrétní pasáž zmiňovaného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu.
3. Ministr spravedlnosti sice připouští, že v předmětné věci se trestné činnosti obviněný dopustil za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu dne 13. 4. 2020, nicméně podle jeho názoru věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – krádež jízdního kola ze soukromého pozemku – nelze proto dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
4. Jednání obviněného tak mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je podle stěžovatele uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let trestem zjevně excesivním (byť ukládán jako úhrnný), a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže dle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
5. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 T 4/2021, byl porušen zákon v neprospěch obviněného I. W., v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a dále, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 T 4/2021, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
6. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dne 9. 8. 2022, sp. zn. 1 NZZ 2093/2022, tak, že se se stížností pro porušení zákona zcela ztotožňuje. Poukázala i na závěr Ústavního soudu vyjádřený v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Následně akcentovala, že k dovození přísnějšího kvalifikačního momentu podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku došlo pouze z důvodu časové souvislosti posuzovaného jednání s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, aniž by byla dána jeho věcná souvislost podle poukazovaných judikátů. Výrok o vině tak trpí vadou nesprávnosti právního posouzení skutku, který měl být ve smyslu uvedené skutkové podstaty správně kvalifikován pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Poznamenává, že přípustnost uplatnění předmětné stížnosti pro porušení zákona nebyla nikterak poznamenána postupem nalézacího soudu ve smyslu §206c tr. ř. v rámci hlavního líčení ze dne 10. 2. 2021 a cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2021 sp. zn. 3 Tz 94/2021, v němž se Nejvyšší soud zabýval prohlášením viny obviněného a následně podanou stížností pro porušení zákona a její přípustnosti, pokud ze strany obviněného došlo k prohlášení viny.
7. Státní zástupkyně se v závěru vyjádření plně ztotožnila s petitem stížnosti pro porušení zákona a současně navrhla, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl a aby tak rozhodl ve shodě se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud takto rozhodl za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř., státní zástupkyně pro tento případ souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
8. Dne 5. 9. 2022 zareagoval na podanou stížnost pro porušení zákona ustanovený obhájce obviněného. S ohledem na závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, se domnívá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Velký senát v uvedeném rozhodnutí zaujal stanovisko, že pro použití §205 odst. 4 písm. b) [tr. zákoníku] je třeba, aby byla jednoznačně prokázána souvislost mezi spáchanou krádeží a danou událostí, tedy pandemií Covid-19. Krádež spáchaná za vyhlášeného nouzového stavu by tak automaticky neměla být trestána vyšší trestní sazbou, nýbrž toliko v případech, kdy se krádež týkala předmětů zásadních při řešení pandemie (např. většího množství respirátorů, dezinfekčních prostředků či zdravotnických potřeb). Poukazuje dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2021, sp. zn. 3 Tz 94/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je možné podat i v případě, že obviněný prohlásí vinu a vzdá se opravných prostředků. V kontextu shora uvedeného tak má za to, že stížnost pro porušení zákona je přípustná a důvodná, a navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti vyhověl a rozhodl dle návrhu ministra spravedlnosti.
9. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 T 4/2021, byl obviněný uznán vinným spácháním zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a dále přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se měl podle skutkové věty rozsudku dopustit tím, že:
v noci okolo 04:00 hodin dne 13. 4. 2020 přelezl 150 cm vysoký drátěný plot zahrady domu na ulici XY č. XY v XY, kde prohledal skleník, zahradu až v průjezdu našel jízdní kolo značky Olpran červenobílé barvy v hodnotě 3 000 Kč, které již několik dní předtím zahlédl z ulice otevřenými vraty v průjezdu, s kolem došel k vratům průjezdu, odemkl si klíčem zanechaným ve vratech z vnitřní strany dvora a odjel, čímž způsobil poškozeným E. O. a M. O. škodu ve výši 3 000 Kč a takto jednal přesto, že byl dne 20. 9. 2018 odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2018 sp. zn. 1 T 138/2018 za přečin krádeže podle §205 odstavec 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody 10 měsíců do věznice s ostrahou, který vykonal dne 19. 6. 2019 a takto jednal v době nouzového stavu vyhlášeného pro Českou republiku usnesením Vlády ČR ze dne 9. 4. 2020 č. 396 z důvodu nakažlivého onemocnění Covid-19 .
10. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Pro výkon uloženého trestu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená E. O. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
11. Podle §129 odst. 2 tr. ř. byl Okresním soudem v Olomouci vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění, neboť se státní zástupce i obviněný výslovně vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění.
12. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti.
13. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a čin spáchá vloupáním, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a současně spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
14. Jak je patrno z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 5 T 4/2021, ale i podané obžaloby, tento soud dospěl k závěru, že obviněný naplnil znak, že spáchal takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, co se rozumí jinou událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejprve je vhodné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudu je nepochybné, že obviněný se měl činu dopustit za situace, kdy na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) byl na základě usnesení vlády České republiky č. 194, vyhlášen nouzový stav podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v platném znění. Právě ze spáchání činu obviněným v době vyhlášeného nouzového stavu, jak je patrno ze skutkových okolností vyjádřených ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Olomouci, je dovozováno naplnění znaku, že obviněný spáchal takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Lze připustit, že v minulosti k této otázce bylo ze strany soudů přistupováno různě, když ovšem pro posouzení této otázky je rozhodující rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zmiňuje stěžovatel, a podle kterého naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Podle tohoto citovaného rozhodnutí takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Obdobně se vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21. O takovou naznačenou situaci se v dané věci nejednalo.
15. Proto se se závěry Okresního soudu v Olomouci v nyní posuzované trestní věci, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu, nelze ztotožnit, neboť v dané věci byla dána jen časová souvislost s jinou události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, nikoliv věcná. Lze připustit, že v trestní věci obviněného rozhodoval okresní soud dne 10. 2. 2021, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, když ani neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže, když rozsudek v souladu s §129 odst. 2 tr. ř. neobsahoval odůvodnění. Faktem zůstává, že obviněný se trestného jednání dopustil v soukromých prostorách poškozených O. – konkrétně v zahradě, průjezdu, skleníku – v nichž se opatření proti Covidu-19 nikterak nedotýkala a odcizil kolo v hodnotě 3000 Kč. Současně je vhodné akcentovat, že není rozhodné, zda obviněný prohlásil svoji vinu ve smyslu §206c tr. ř. jak skutkem, tak trestným činem, včetně právní kvalifikace a soud ji podle §206c odst. 4, 6 tr. ř. přijal a v rozsahu prohlášení viny obviněného o vině o skutku a trestném činu včetně právní kvalifikace uvedených v obžalobě nebylo prováděno dokazování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2021, sp. zn. 3 Tz 94/2021). Nejvyšší soud má za to, že s ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti (odcizení běžných spotřebních předmětů z nemovitostí), nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Jeho trestná činnost ani nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
16. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že Okresní soud v Olomouci při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení u skutku uvedeného ve výroku o vině, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
17. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
18. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozsudku i předcházejícího řízení podle §267 odst. 3 tr. ř. vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení se Okresní soud v Olomouci opětovně bude zabývat naplněním znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. věcnou souvislostí tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
19. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
20. Podle §275 odst. 3 tr. ř. platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Takový postup v dané věci nepřicházel v úvahu, neboť dotazem na Centrální evidenci vězňů bylo zjištěno, že obviněný nyní vykonává trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 5 T 89/2020. Proto rozhodování o vazbě obviněného v dané věci nepřicházelo v úvahu, neboť obviněný v současné době nevykonává trest z rozsudku, který byl na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona zrušen.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu