ECLI:CZ:NS:2022:4.TZ.125.2021.1
sp. zn. 4 Tz 125/2021- 248
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Š. , nar. XY, bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 25 T 2/2021, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 25 T 2/2021, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. Š. a obviněného L. H.
Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 25 T 2/2021, se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný P. Š. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 25 T 2/2021, byli obvinění P. Š. a L. H. uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 9. 10. 2020 v době od 20.40 hodin do 20.50 hodin, v ulici XY, v XY, v prodejně Kaufland, po předchozí vzájemné domluvě obžalovaný Š. odcizil zboží v celkové hodnotě 752,20 Kč, a to 3 kusy Tatra Pikao kakao, 8 kusů Salka a 7 kusů Tatra Piknik, které si uschoval do batohu a prošel pokladnami bez zaplacení, kde byl kontrolován pracovnicí bezpečnosti agentury, a obžalovaný H. odcizil zboží v celkové hodnotě 1.035,60 Kč, a to 2 láhve Jägermeistera 0,7 l a 2 kusy Salka, které si uschoval do batohu, prošel pokladnami bez zaplacení a poté, co byl pracovnicí ostrahy vyzván, aby ukázal obsah batohu, začal do ní silou strkat a snažil se z prodejny utéct, přičemž byl zadržen až dalším pracovníkem prodejny, čímž poškozené společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČ: 25110161, způsobili škodu ve výši 1.787,80 Kč,
a tohoto jednání se obžalovaný P. Š. dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově č. j. 6 T 199/2016-80 ze dne 30. 3. 2017, pravomocným dne 5. 5. 2017, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody s dohledem v trvání 8 měsíců, v jehož zkušební době se neosvědčil a který mu byl nařízen dne 13. 11. 2017, jež vykonal dne 30. 6. 2019,
a obžalovaní se uvedeného jednání dopustili i přesto, že usnesením vlády České republiky č. 957 ze dne 30. 9. 2020 byl vyhlášen pro území České republiky, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky, nouzový stav od 00.00 hodin dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů.“
Za uvedené jednání byl obviněný P. Š. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný L. H. byl podle téhož zákonného ustanovení a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na 3 roky s vyslovením dohledu.
Po vyhlášení rozhodnutí se obvinění P. Š. a L. H. i státní zástupce výslovně vzdali práva odvolání (a to i za osoby blízké) a netrvali na písemném vyhotovení odůvodnění rozhodnutí, proto byla vyhotovena zjednodušená verze rozsudku bez odůvodnění výroku o vině a trestu (§314d odst. 3 tr. ř.).
Proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 25 T 2/2021, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Š. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti shrnula dosavadní řízení a dále uvedla, že podle rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události.
V předmětné věci se sice obviněný dopustil trestné činnosti ve dne 9. 10. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu – odcizení potravin a alkoholu z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Ze shora uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a trest tak měl být obviněnému ukládán podle trestní sazby v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let trestem excesivním.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 25 T 2/2021, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Š. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, aby dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřila. Ve svém vyjádření uvedla, že se se stížností pro porušení zákona ztotožňuje a navrhuje, aby Nejvyšší soud této stížnosti pro porušení zákona vyhověl a podle §268 odst. 2 tr. ř. konstatoval, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 25 T 2/2021, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Š. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, jakož i další na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání a rozhodnutí.
Rovněž obhájce obviněného P. Š. navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministryní spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zaobíral v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Vezmeme-li v úvahu naznačené výklady v trestní věci obviněného P. Š., je zřejmé, že se útoku dne 9. 10. 2020 dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, přestože v posuzovaném případě nikoli zvlášť intenzivního, přesto natolik významného, že vyvolal reakci vlády České republiky, která vyhlásila podle čl. 5 a 6 zákona o bezpečnosti ČR nouzový stav na území České republiky a poté nadále přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že mezi zmíněným útokem posouzeným jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše shrnutých požadavků. Jak vyplývá z učiněných zjištění, obviněný se dopustil jednání proti cizímu majetku, a to v prodejně Kaufland (kde odcizil potraviny). Je tudíž zřejmé, že obviněný nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila, a také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný v podstatě jednoduchým, běžným a jiným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem učinil jednání, kterým se zmocnil cizí věci tím, že si ji přisvojil. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze přisvědčit soudu prvního stupně, pokud jednání obviněného posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Nejvyšší soud proto uzavřel, že svým rozhodnutím jmenovaný soud porušil zákon v neprospěch obviněného P. Š. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §261 tr. ř. prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby (beneficium cohaesionis). Podle §269 odst. 2 poslední věty tr. ř. se uvedené ustanovení použije v řízení o stížnosti pro porušení zákona přiměřeně. V posuzované věci podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona toliko ve prospěch obviněného P. Š., avšak vzhledem k již uvedeným skutečnostem je patrno, že napadené rozhodnutí trpí ve vztahu ke spoluobviněnému L. H. stejnou vadou jako ohledně dotyčného obviněného, resp. že důvody svědčící v jeho prospěch prospívají i jemu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 25 T 2/2021, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Š. a obviněného L. H. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. proto zrušil citovaný rozsudek v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Chomutově pak podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten tak bude povinen znovu rozhodnout o vině obviněného i spoluobviněného L. H. a o trestech. Přitom bude vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§270 odst. 4 tr. ř.).
Podle §275 odst. 3 tr. ř. dále platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Jak bylo ověřeno, obviněný nyní vykonává právě shora zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 25 T 2/2021, uložený trest odnětí svobody, který Nejvyšší soud v důsledku podaného mimořádného opravného prostředku zrušil. V rámci tohoto rozhodování zhodnotil relevantní okolnosti a dospěl k závěru, že žádný důvod vazby podle §67 tr. ř. nelze shledat. Je namístě uvést, že nic nebrání tomu, aby mohl být vykonáván trest odnětí svobody, uložený obviněnému výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. 4 T 103/2021. Proto bylo rozhodnuto podle §275 odst. 3 tr. ř. tak, že se obviněný nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 1. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu