ECLI:CZ:NS:2022:4.TZ.131.2021.3
4 Tz 131/2021-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Bělušice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 a §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. K.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný R. K. se bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187 byl obviněný R. K. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky s výkonem ve věznici s ostrahou, k trestu propadnutí věci a současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
Protiprávního jednání se obviněný dopustil tím, že
1) dne 11. 3. 2020 v 15.17 hod. v ul. XY v Chomutově před vchodem do provozovny E. T., IČ: XY odtrhl a odštípl ukotvenou bezpečnostní kameru zn. eXcam M7-23-A, Vision+, která se nacházela na stěně budovy nad vchodem provozovny E. T. a následně ji odnesl s tím, aby ji prodal, přičemž způsobil škodu společnosti E. T., IČ: XY v hodnotě kamery ve výši 4.708 Kč,
2) dne 18. 3. 2020 v 04.06 hod. za použití síly, a to překřížením uzamčených vstupních plechových dveří budovy v objektu a vypáčením následných uzamčených vstupních dveří šroubovákem v oblasti uzamykacího mechanismu, vnikl do provozovny a skladových prostor spol. E. T., IČ: XY a odcizil černou brašnu se servisním monitorem ke kameře model LV-56R02, výr. č. XY, jehož hodnota nebyla stanovena, jelikož se jedná o zanedbatelnou hodnotu věci, jelikož v době odcizení byl monitor nefunkční a ten následně vyhodil zamřížovaným oknem skladu ven společně se dvěma šroubováky, které si na místo přinesl sám a dále ze skladových prostor přenesl ke vchodu do provozovny vrtací kladivo zn. Makita AVT, typu R3210C, v hodnotě 4.000 Kč, kde byl bezprostředně poté zadržen hlídkou policie, čímž způsobil škodu spol. M. Ch., IČ: XY poškozením plechových dveří ve výši 2.000 Kč a následných dřevěných dveří poškozením ve výši 1.000 Kč,
přičemž se výše uvedeného jednání dopustil, ačkoliv byl Okresním soudem v Chomutově dne 7. 2. 2018 s nabytím právní moci stejného dne pravomocně odsouzen rozsudkem pod č. j. 3 T 1/2018-671 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v počtu 24 měsíců mimo jiné i pro úmyslný trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, a dále se výše popsaného jednání dílem dopustil i přestože usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky byl vyhlášen nouzový stav na dobu od 14.00 hod. dne 12. 3. 2020 po dobu 30 dnů pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2).
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 6. 2020 poté, co se dodatečně i obviněný vzdal svého práva na odvolání.
Proti citovanému rozsudku podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. K.
V jejím odůvodnění nejprve cituje výše uvedený pravomocný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Chomutově. Dále poukázala na znění ustanovení §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zároveň i na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu.
Stěžovatelka dále zdůraznila, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil trestné činnosti ve dnech 11. 3. 2020 a 18. 3. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. Je tomu právě s ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti, kdy se jednalo o odcizení kamery, nefunkčního monitoru a vrtacího kladiva z provozovny firmy. Soud bral při úvaze o trestu ohled i na doznání obviněného, jeho omluvu poškozeným a na skutečnost, že jeho jednáním byla způsobena poměrně malá škoda.
Z uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného přitom mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je i uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let trestem excesivním, a to proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku. Napadeným rozsudkem tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, jemuž byl v dané souvislosti uložen i excesivní trest.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187 byl v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku porušen zákon v neprospěch obviněného R. K., podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek zrušil, a současně zrušil i obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona podle §275 odst. 4 tr. ř. přerušil obviněnému výkon napadeného rozsudku Okresního soudu v Chomutově.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto vyjádření poukázala na obsah napadeného rozsudku okresního soudu i na jeho skutkové a právní závěry. Dále akcentovala názory ministryně spravedlnosti, které učinila obsahem podané stížnosti pro porušení zákona včetně rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Státní zástupkyně se v závěru svého vyjádření s názory ministryně spravedlnosti ztotožnila a navrhla, aby Nejvyšší soud jejímu návrhu vyhověl a rozhodl v souladu se závěrečným petitem podané stížnosti pro porušení zákona.
Taktéž se ke stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil obhájce obviněného. Ten vyjádřil souhlas s názory ministryně spravedlnosti ohledně časové i místní souvislosti spáchaného činu, které nemohou být rozhodujícím kritériem pro právní posouzení trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Též poukázal na názory vyjádřené velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu, jimiž je v podané stížnosti pro porušení zákona též argumentováno. Spolu se stěžovatelkou tudíž pokládá napadený rozsudek okresního soudu za nesprávný ve výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o uloženém trestu. Připojuje se proto ke konečnému návrhu ministryně spravedlnosti, jak je vyjádřen v petitu podané stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Pokud budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného R. K., je zřejmé, že útoku dne 18. 3. 2020 se dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněným útokem posouzeným okresním soudem též jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku, ale současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem dopustil jednání, kterým se zmocnil cizích věcí (a to i vloupáním) tím, že si je přisvojil. Jednalo se současně o věci, které nesouvisely s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohly být užity při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že okresní soud ohledně obviněného učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u něj dovodil též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2020 č. j. 2 T 24/2020-187 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomu, že obviněný t. č. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl napadeným a nyní zrušeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově uložen, byl Nejvyšší soud současně povinen podle §275 odst. 3 tr. ř. rozhodnout o jeho případné vazbě. K tomu zjistil, že trestní stíhání obviněného v předmětné věci bylo vedeno až do jeho pravomocného skončení vazebně, když byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 3. 2020 sp. zn. 0 Nt 119/2020 z důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. V současné procesní situaci, kdy obviněnému již nehrozí též v důsledku předpokládané změny právní kvalifikace jím spáchaného jednání vysoký trest odnětí svobody a tudíž zde není předpoklad, že by se dalšímu trestnímu řízení vyhýbal, nelze již u jeho osoby důvodně deklarovat vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. Pokud jde ale o důvod vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. ř., tak i nyní hrozí důvodná obava, že na svobodě by opakoval majetkovou trestnou činnost, pro niž je stíhán. Svědčí o tom zejména jeho předchozí bohatá trestní minulost (celkem 6 záznamů – viz opis RT) a způsob života, kdy si prostředky ke své obživě opatřuje krádežemi cizího majetku a to i prostřednictvím vloupání do různých objektů. Valný výchovný vliv na něj neměly ani dosud uložené a vykonané tresty odnětí svobody. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný R. K. bere do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. c) tr. ř. Zde je třeba zároveň zmínit, že Nejvyšší soud návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu napadeného rozsudku podle §275 odst. 4 tr. ř. svým usnesením ze dne 21. 12. 2021 sp. zn. 4 Tz 131/2021 zamítl z důvodů v něm obsažených.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu