ECLI:CZ:NS:2022:4.TZ.2.2022.3
sp. zn. 4 Tz 2/2022- 156
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve výkonu trestu ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 4 T 43/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 4 T 43/2020 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. B.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o vině v bodě 3), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody týkající se poškozeného Z. S., nar. XY, bytem XY.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 4 T 43/2020 byl obviněný J. B. uznán vinným v bodech 1), 2) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 3) zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky s výkonem ve věznici s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit poškozeným způsobenou škodu, a to mj. Z. S. ve výši 600 Kč.
Protiprávního jednání se obviněný dopustil tím, že
1) V době od 10:00 hod. dne 13. 1. 2020 do 9:40 hod. dne 20. 1. 2020 v XY překonáním oplocení na přesně nezjištěném místě vnikl na zahradu na parcele č. XY, kde přesně nezjištěným předmětem rozbil 2 skleněné výplně oken o rozměru 60x60 cm u nástavby nákladního automobilu Praga V3S sloužící jako zahradní kůlna a z této odcizil nejméně teleskopické nůžky Lidl v hodnotě 360 Kč, gola sadu Narex v hodnotě 500 Kč a sadu dílenských závitníků v hodnotě 250 Kč, poškozením oken způsobil škodu ve výši 1 000 Kč, vše ke škodě P. B., nar. dne XY v XY,
2) v době od 13:40 hod. dne 17. 1. 2020 do 14:30 hod. dne 18. 1. 2020 v XY, v zahrádkářské kolonii č. XY překonal oplocení o výšce 2 metrů, vnikl na pozemek zahrady č. XY, parcelní číslo XY, kde u zahradní kůlny vylámal dřevěné obložení a z této poté odcizil nejméně 1 kalové čerpadlo, v hodnotě 350 Kč, a poškozením kůlny způsobil škodu ve výši 1 000 Kč, vše ke škodě P. Š., nar. dne XY v XY,
3) v době od 18:00 hod. dne 14. 3. 2020 do 6:45 hod. dne 15. 3. 2020 v XY překonal oplocení o výšce 180 cm, přičemž poškodil kliku od vrat, a vnikl na pozemek rodinného domu č. p. XY, na pozemku poté odcizil volně ležící měděný kabel 380 V, černé barvy o délce 50 metrů a hodnotě 900 Kč, čímž způsobil škodu poškozenému Z. S., nar. XY v XY,
v době pandemie koronaviru a usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášeného nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaným jako SARS CoV-2 na území České republiky,
jednání pod body 1. – 3. se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 6. 2018, č. j. 42 T 35/2018-38, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2018, odsouzen pro přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15. 7. 2020 a neobsahuje odůvodnění, jelikož se po jeho vyhlášení státní zástupce a obviněný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B.
V jejím odůvodnění nejprve zmínil výše uvedený pravomocný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Mostě a současně poukázal na znění ustanovení §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zároveň i na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu.
Stěžovatel dále zdůraznil, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil trestné činnosti ve dnech 14. 3. 2020 a 15. 3. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení kabelu ze soukromého pozemku – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo, že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
Z uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného přitom mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je i uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let trestem excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
Napadeným rozsudkem tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, jemuž byl v dané souvislosti uložen i excesivní trest.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 4 T 43/2020 byl v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek zrušil, a současně zrušil i obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. Zároveň stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona podle §275 odst. 4 tr. ř. přerušil obviněnému výkon napadeného rozsudku Okresního soudu v Mostě.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto vyjádření poukázala na obsah napadeného rozsudku okresního soudu i na jeho skutkové a právní závěry. Dále akcentovala názory ministra spravedlnosti, které učinil obsahem podané stížnosti pro porušení zákona včetně rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Státní zástupkyně se s těmito závěry ztotožnila a navrhla, aby Nejvyšší soud návrhu ministra spravedlnosti vyhověl a rozhodl v souladu se závěrečným petitem podané stížnosti pro porušení zákona s tím, ať je věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Mostě. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl v neveřejném zasedání /§274 odst. písm. a) tr. ř./.
K případnému písemnému vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona byl dán prostor i ustanovenému obhájci obviněného, který jej ale nevyužil.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Pokud budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného J. B., je zřejmé, že útoku popsaného v bodě 3) napadeného rozsudku se dopustil ve dnech 14. 3. 2020 až 15. 3. 2020, tedy v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněným útokem posouzeným okresním soudem též jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku, ale současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem dopustil jednání, kterým se zmocnil cizí věci tím, že si ji přisvojil. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že okresní soud ohledně obviněného učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u něj dovodil též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 4 T 43/2020 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil ve výroku o vině v bodě 3), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody týkající se poškozeného Z. S., nar. XY, bytem XY č. p. XY (správně XY). Dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrok o vině v bodech 1), 2) tvořících pokračující skutek přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a z něj vycházející výrok o náhradě škody naopak zůstaly nedotčeny, jelikož důvody podané stížnosti pro porušení zákona na něj nedopadají. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů (§270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Pokud součástí stížnosti pro porušení zákona byl i návrh ministra spravedlnosti podle §266 odst. 7 tr. ř. na přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněnému v souladu s ustanovením §275 odst. 4 tr. ř., tak je nutno uvést, že tomuto návrhu Nejvyšší soud vyhověl svým usnesením ze dne 19. 1. 2022 sp. zn. 4 Tz 2/2022. Bylo totiž shledáno, že obviněný t. č. vykonává trest odnětí svobody uložený napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 4 T 43/2020 a existují zde důvody k tomu, aby jeho další výkon byl přerušen. Současně ale bylo zjištěno, že obviněný má nařízen výkon dalšího trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Mostě sp. zn. 42 T 35/2018, a proto bylo nařízeno, aby obviněný byl převeden do výkonu tohoto trestu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu