ECLI:CZ:NS:2022:4.TZ.48.2022.1
sp. zn. 4 Tz 48/2022- 262
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného O. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2020 sp. zn. 4 To 436/2020-179, ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 62 T 65/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 a §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2020 č. j. 4 To 436/2020-179 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanoveních §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. e), odst. 2, §259 odst. 3 tr. ř. a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného O. S.
Napadený rozsudek krajského soudu se zrušuje , jakož se zrušuje i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2020 č. j. 62 T 65/2020-142.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný O. S. se nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2020 č. j. 62 T 65/2020-142 byl obviněný O. S. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 22. 3. 2020 v čase okolo 20:00 hod. v době probíhající pandemie koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, tedy pandemie nemoci vážně ohrožující život a zdraví lidí, kdy na tuto situaci Vláda ČR mimo jiné reagovala vyhlášením nouzového stavu, který byl konkrétně vyhlášen usnesením Vlády ČR č. 194 ze dne 12. 3. 2020, ul. XY č. XY v hale XY, společně s další osobou, proti níž je trestní stíhání vedeno odděleně odcizili z prodejny obuvi M2 SHOES, toho času uzavřené, zajištěné pouze mříží s velkými oky, provozované obchodní společností M2 SHOES MDV – IMPORT s. r. o., Knesslova č. 3, Brno, IČ: 25522388, ke škodě jmenované obchodní společnosti 43 párů obuvi Crocs, a to 6x Crocs Yucon Vista Clog, 14x Crocs Crocband, 3x Crocs Classic, 3x Crocs Crocsfl Anna Elsa Clog, 1x Crocs Funlab Minions Clog, 2x Crocs Crocsfl Empire Band, 1x Crocs Hello Kitty Plane Clog, 3x Crocs Lined Patteren Clog, 3x Crocs Lined Graphic Clog, 2x Crocs Hilo Lined Clog, 2x Crocs Classic Lined Realtree Edge Clog, 2x Crocs Mammoth Evo Clog a 1x Crocs Blitzen II Animal Print Clog, tím způsobem, že obžalovaný obuv vytáhl přes oka mříže mimo prostor prodejny a tyto uložili do tašky, kterou si k tomuto účelu předem obstarali, a tímto svým jednáním tak způsobili poškozené obchodní společnosti M2 SHOES MDV – IMPORT s. r. o., Knesslova č. 3, Brno, IČ: 25522388, škodu odcizením v celkové výši 24 622 Kč.“
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit poškozené obchodní společnosti částku 24 622 Kč.
Tento rozsudek napadl odvoláním státní zástupce v neprospěch obviněného a to konkrétně jeho výrok o trestu. O tomto odvolání následně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 12. 2020 č. j. 4 To 436/2020-179, kdy z jeho podnětu podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. pak rozhodl sám tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, k jehož výkonu jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Uvedeným dnem toto rozhodnutí nabylo právní moci.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. S.
V jejím odůvodnění nejprve zmínil obsah výše uvedených rozsudků soudů nižších stupňů a současně poukázal na znění ustanovení §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. Dále poukázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu s tím, že předmětné porušení zákona má i ústavně právní rozměr.
Stěžovatel dále zdůraznil, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil trestné činnosti dne 22. 3. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – krádež 43 párů obuvi značky Crocs z prodejny obuvi M2 SHOES, toho času uzavřené, zajištěné pouze mříží s velkými oky, provozované obchodní společností M2 SHOES MDV-IMPORT nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
Z uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného přitom mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je i uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
Napadeným rozsudkem tak byl porušen zákon v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a §205 odst. 4 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím byl rozsudkem okresního soudu v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, jemuž byl v důsledku tohoto pochybení uložen i excesivní trest.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2020 č. j. 4 To 436/2020-179 byl v neprospěch obviněného O. S. porušen zákon v ustanoveních §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a §205 odst. 4 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2020 č. j. 62 T 65/2020-142 porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby oba uvedené rozsudky zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto vyjádření poukázal na obsah napadeného rozsudku krajského soudu, ale i jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně včetně učiněných skutkových a právních závěrů. Dále akcentoval názory ministra spravedlnosti, které učinil obsahem podané stížnosti pro porušení zákona, jakož i rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Státní zástupce se s těmito závěry ztotožnil a navrhl, aby Nejvyšší soud návrhu ministra spravedlnosti vyhověl a rozhodl v souladu se závěrečným petitem podané stížnosti pro porušení zákona. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud o podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného rozhodnutí (§274 odst. 4 tr. ř.).
Písemné vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona zaslal Nejvyššímu soudu též ustanovený obhájce obviněného. V něm se plně ztotožnil s jejím obsahem i názory vyjádřenými ministrem spravedlnosti ohledně aplikace ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na protiprávní jednání spáchaná v nouzovém stavu kvůli COVIDU-19. Ani on proto nesouhlasí s právním posouzením skutku obviněného, jak jej ve svém rozhodnutí označil a sankcionoval Krajský soud v Ústí nad Labem a před ním Okresní soud v Ústí nad Labem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí obou těchto soudů zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Za to může být potrestán odnětím svobody až na dva roky.
Tohoto trestného činu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Za to může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let pak bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek
nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Pokud budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného O. S., je zřejmé, že útoku popsaného v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně se dopustil dne 22. 3. 2020, tedy v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněným útokem posouzeným okresním soudem a následně i soudem odvolacím též jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku, ale současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem dopustil jednání, kterým se zmocnil cizí věci tím, že si ji přisvojil. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci. Zároveň se měl uvedeného jednání dopustit v době, která zakládá též užití odst. 2 §205 tr. zákoníku, byť ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně popis v tomto smyslu absentuje.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem zde ale nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že krajský soud a před ním i okresní soud ohledně obviněného učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u něj bylo dovozeno též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou, pokud odvolací soud na nesprávnosti v rozsudku soudu prvního stupně nereagoval a naopak je prohloubil svým vlastním postupem a následným rozsudkem a to i pokud jde o výrok o trestu. V důsledku toho podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2020 č. j. 4 To 436/2020-179 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanoveních §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. e), odst. 2, §259 odst. 3 tr. ř. a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného O. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. citovaný napadený rozsudek krajského soudu zrušil a zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2020 č. j. 62 T 65/2020-142. Dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů (§270 odst. 4 tr. ř.).
Jelikož trest odnětí svobody v trvání tří roků, který obviněný O. S. t. č. vykonával na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2020 č. j. 4 To 436/2020-179, byl rozsudkem Nejvyššího soudu zrušen, muselo být zároveň v souladu s ustanovením §275 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o případné vazbě obviněného. V této souvislosti bylo zjištěno, že kromě zmíněného, nyní již zrušeného trestu, má obviněný nařízen další trest odnětí svobody v trvání dvou roků a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 T 98/2019. V takovém případě bude nařízeno, aby obviněný byl převeden do výkonu posledně uvedeného trestu a rozhodování o jeho případném vzetí do vazby se tak fakticky stává obsolentním. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný do vazby nebere.
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu