ECLI:CZ:NS:2022:4.TZ.54.2022.1
sp. zn. 4 Tz 54/2022- 222
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. D. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚpVZD Praha-Pankrác, proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, a podle §268 odst. 2 tr. ř., rozhodl takto:
I. Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §91 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného D. D.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Dne 7. 4. 2022 byla doručena Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, č. j. MSP-473/2020-ODKA-SPZ/5, kterou podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného D. D. (dále jen „obviněný“). Stížností ministr napadá pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, kterým bylo podle §91 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto o tom, že obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 912 dnů z trestu, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, z něhož byl podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 16 PP 19/2019 (vadně uvedeno, ve skutečnosti se jedná o usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 16 PP 19/2019), při stanovení zkušební doby v trvání 3 let, za současného vyslovení dohledu nad obviněným a dále také stanovení povinnosti, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil.
2. Stěžovatel uvádí, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 30 (třiceti) měsíců. Výkon tohoto trestu obviněný započal dne 15. 1. 2018. Dne 22. 5. 2019 Obvodní soud pro Prahu 6 vydal usnesení pod sp. zn. 16 PP 19/2019, kterým rozhodl o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 5 T 99/2016, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, s tím, že k faktickému propuštění obviněného došlo dne 23. 5. 2019. Obviněný se po rozhodnutí o podmíněném propuštění následně dopustil další trestné činnosti a nevedl tak ve zkušební době řádný život. Za tuto trestnou činnost páchanou během zkušební doby, byl obviněný odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. 2 T 27/2020, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 (čtyřiceti) měsíců. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, tak, že podle §91 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, a to v trvání 912 dnů.
3. Stěžovatel dále konkretizuje, že Obvodní soud pro Prahu 6 ve svém usnesení ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, stanovil obviněnému zbývající délku trestu odnětí svobody, kterou je ještě povinen vykonat na 912 dní. Po přepočtu na měsíce je přitom zřejmé, že soud ve výkonu napadeného rozhodnutí neuvedl zbývající, dosud nevykonanou, část trestu odnětí svobody z rozsudku téhož soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, ale celkovou dobu uloženého trestu, tedy 30 měsíců. Podle stěžovatele, i s přihlédnutím k §77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, je patrné, že obviněný trest uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, vykonával již v období před svým podmíněným propuštěním na svobodu, konkrétně od 15. 1. 2018 do 23. 5. 2019. Podle stěžovatele tak vykonal 493 dnů, které měl Obvodní soud pro Prahu 6 odečíst od celkové výměry uloženého trestu činící 912 dnů. Obvodní soud pro Prahu 6 tak měl ve svém usnesení uvést jako zbývající část dosud nevykonaného trestu výměru 419 dnů.
4. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, navrhuje ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení §91 odst. 1 tr. zákoníku. Dále, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ministr také navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
5. Dne 21. 4. 2022 bylo doručeno Nejvyššímu soudu vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZZ 2048/2022. V této písemnosti se státní zástupce zcela ztotožnil s obsahem předmětné stížnosti pro porušení zákona a argumentací ministra spravedlnosti. Státní zástupce pouze pro úplnost poznamenal, že ke dni 15. 1. 2018 již obviněný vykonal jak trest z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 1 T 35/2015, tak i trest z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 5 T 99/2016. Uvedeným dnem 15. 1. 2018 tak obviněný skutečně započal vykonávat již pouze předmětný trest, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, v trvání 30 měsíců, tedy 912 dnů. Do podmíněného propuštění dne 23. 5. 2019 z něj vykonal 493 dnů. Státní zástupce poznamenal, že o tyto již vykonané dny měla být celková výměra trestu snížena. Nevykonaných pak zbylo jen 419 dnů.
6. Z výše uvedených důvodů proto navrhuje, aby Nejvyšší soud postupoval podle bodů 1-3 závěrečného návrhu. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a odst. 3 tr. ř., státní zástupce vyjadřuje souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle §274 odst. 4 tr. ř.
7. Obhájce obviněného rovněž zaslal Nejvyššímu soudu vyjádření, ve kterém se jednak ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona, jednak s vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství. Obhájce obviněného se proto připojil k návrhu ministra spravedlnosti, který učinil v podané stížnosti.
8. Nejvyšší soud přistoupil k posouzení důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona.
9. Z opisu rejstříků trestů obviněného a předmětného spisového materiálu bylo zjištěno, že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, přičemž z daného trestu mu skutečně zbývá vykonat 419 dnů. To bylo potvrzeno i z rozsudkových dat vedených Vězeňskou službou České republiky (č. l. 20). Z těch vyplývá, že obviněný započal vykonávat trest z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, skutečně dne 15. 1. 2018. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 16 PP 19/2019, je zřejmé, že obviněný byl z výkonu tohoto trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn. Ze spisového materiálu je dále patrné, že k samotnému propuštění obviněného došlo dne 23. 5. 2019, přičemž obviněný v dané době stále vykonával trest uložený mu rozsudkem sp. zn. 3 T 48/2016 bez přerušení, a to od výše zmíněného data 15. 1. 2018. To bylo ověřeno dotazem na Centrální evidenci vězněných osob. Obviněný byl následně ve zkušební době podmíněného propuštění odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. 2 T 27/2020, přičemž odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 5 To 136/2020, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Následně byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019 (č. l. 173), obviněnému nařízen výkon zbytku trestu tak, že:
Podle §91 odst. 1 tr. zákoníku vykoná odsouzený D. D., nar. XY, zbytek trestu odnětí svobody v trvání 912 dnů z trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2016 sp. zn. 3 T 48/2016, ze kterého byl podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 16 PP 19/2019, byla mu stanovena zkušební doba v trvání 3 let za současného vyslovení dohledu nad odsouzeným a povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil.
10. Ze spisového materiálu je dále nepochybné, že Obvodní soud pro Prahu 6 se pokusil následně zhojit uvedenou vadu spočívající v nesprávném uvedení zbytku nevykonaného trestu odnětí svobody opravným usnesením ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, kde opravil nevykonanou část trestu z 912 dnů na 419 dnů. Proti tomto rozhodnutí podal obviněný stížnost. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 67 To 361/2020, stížnosti obviněného vyhověl a napadené opravné usnesení zrušil podle §149 odst. 1 tr. ř. Rozhodnutí odůvodnil jednak tím, že Obvodní soud pro Prahu 6 zaprvé vyhotovil opravné usnesení vadnou formu, nicméně za podstatné považoval to, že opravným usnesením podle §131 odst. 1 tr. ř. s odkazem na §138 tr. ř. lze opravit jen písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení usnesení a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem usnesení, jak bylo vyhlášeno. Podle stížnostního soudu samotné chybné stanovení délky zbytku výkonu trestu ve výroku rozhodnutí nelze zhojit pouhým opravným usnesením. Žádoucího výsledku lze dosáhnout toliko podáním řádného opravného prostředku, čehož strany sporu nevyužily, či mimořádným opravným prostředkem v podobě stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch odsouzeného (k čemu dal obviněný nicméně podnět).
11. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti.
12. Ustanovení §91 odst. 1 tr. zákoníku uvádí, že jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil. Jinak soud rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná. Z formulace předmětného ustanovení je patrné, že soud může v případě trestu odnětí svobody rozhodnout pouze o výkonu zbytku tohoto trestu, který tedy soudu nevykonal. Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný vykonával předmětný trest, který mu uložil Obvodního soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016, od 15. 1. 2018 do 23. 5. 2019, kdy byl podmíněně propuštěn. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že zbytek trestu z předmětného rozsudku vedeného pod sp. zn. 3 T 48/2016 nemohl být 912 dnů, jelikož tento počet dnů odpovídá celkové výměře uloženého trestu z uvedeného rozsudku. Jedná se tak o zjevnou chybu, kterou lze napravit právě podanou stížností pro porušení zákona.
13. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl porušen v ustanovení §91 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
14. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozsudku i předcházejícího řízení podle §267 odst. 3 tr. ř. vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanovení §91 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněného podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 16 PP 19/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Obvodního soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení se opětovně bude Obvodní soud pro Prahu 6 zabývat při aplikaci §91 odst. 1 tr. zákoníku výpočtem zbytku trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 3 T 48/2016.
15. Nejvyšší soud připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
16. Jak bylo ověřeno dotazem na Centrální evidenci vězněných osob, obviněný nyní vykonává trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 3 T 97/2021. Konec tohoto trestu má obviněný stanoven na 6. 7. 2026. Z tohoto důvodu nebylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o vazbě či o převedení obviněného do jiného trestu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu