ECLI:CZ:NS:2022:4.TZ.8.2022.3
4 Tz 8/2022-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2022 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného F. Z. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Nové Sedlo, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného F. Z.
II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 1 T 24/2020-50.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Litoměřicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný F. Z. nebere do vazby .
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti dne 10. 1. 2022, č. j. MSP-1024/2021-ODKA-SPZ/3, podal podle §266 odst. 1 a odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného F. Z. (dále jen obviněného), stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 2 a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný byl pro tento trestný čin odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let.
2. Stěžovatel v rámci podané stížnosti pro porušení zákona poukazuje rovněž na skutečnost, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 1 T 24/2020-50, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a byl mu podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, tedy z rozhodnutí, proti kterému byla podána stížnost pro porušení zákona.
3. Stěžovatel následně uvádí, že citovaným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Podle ministra spravedlnosti mělo být totiž jednání obviněného kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu stěžovatel hodnotí již zrušený trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců a rovněž trest 28 měsíců uložený v konečném důsledku rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 1 T 24/2020-50, jako trest zjevně excesivní.
4. Ministr spravedlnosti připouští, že v předmětné věci se obviněný trestné činnosti dopustil dne 26. 4. 2020, tedy za stavu jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, který způsobuje onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Stěžovatel však namítá, že věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. V této souvislosti odkazuje na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, potažmo Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, ve kterých se soudy zabývaly předpoklady aplikace ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z odůvodnění rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu pak plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přičemž stěžovatel cituje i konkrétní pasáže zmiňovaného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu.
5. Ministr dále zdůrazňuje, že s ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti (odcizení led baterky zn. MediaRange a lahve alkoholu v supermarketu Kaufland), nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnilo nebo usnadnilo. Podle stěžovatele trestná činnost obviněného ani nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
6. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dále, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a to včetně dalších rozhodnutí obsahově navazujících na toto rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 1 T 24/2020-50 . Současně také, aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích obě věci v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně postupovat podle §271 odst. 1 tr. ř.
7. Dne 26. 1. 2022 se k předmětné stížnosti pro porušení zákona vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, č. j. 1 NZZ 2007/2022-13. Ten se ztotožňuje s argumentací ministra spravedlnosti a současně na ni odkazuje. Jelikož podanou stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, navrhuje jí vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem, na který v dalším odkazuje. Současně ve smyslu §274 odst. 4 tř. ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
8. Dne 15. 2. 2022 bylo doručeno Nejvyššímu soudu vyjádření obviněného, ve kterém se ztotožňuje s věcnými důvody stížnosti. Je toho názoru, že na posouzení případu lze zcela vztáhnout závěry rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, na které odkazuje i ministr spravedlnosti. Ohledně rozhodování o vazbě, navrhuje obviněný Nejvyššímu soudu, aby rozhodl podle ustanovení §275 odst. 3 tr. ř. tak, že se nebere do vazby, neboť důvody vazby v posuzovaných trestních věcech shledány nebyly, a ani v řízení o stížnosti pro porušení zákona neexistují poznatky nasvědčující existenci vazebních důvodů podle ustanovení §67 nebo 88o tr. ř.
9. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66 byl obviněný uznán vinným spácháním zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se měl podle skutkové věty rozsudku dopustit tím, že:
„ dne 26. 4. 2020 kolem 21.30 hodin v XY, v ulici XY, v supermarketu Kaufland si dal pod svou bundu jednu led baterku zn. MediaRange, v hodnotě 249,90 Kč a lahev alkoholu zn. Johnnie Walker Double Black v hodnotě 1.290,90 Kč a s takto ukrytým zbožím prošel pokladním prostorem bez zaplacení a opustil prodejnu, čímž společnosti Kaufland ČR, v.o.s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2428 v Praze 6, způsobil celkovou škodu ve výši 1.549,80 Kč,
přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku z 28. 2. 2018 pod č. j. 1 T 31/2018-93, který nabyl právní moc 20. 3. 2018, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody s dohledem v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let a následně usnesením Okresního soudu v Mělníku z 27. 1. 2020 pod č. j. 1 T 31/2018-131, které nabylo právní moc dne 25. 6. 2020 byl trest změněn na trest nepodmíněný,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30-ti dnů byl na základě usnesení vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který byl dále prodloužen až do 17. 5. 2020 na základě usnesení vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020, a to z důvodu prokázání výskytu nakažlivé lidské nemoci označené SARS CoV-2, která vážným způsobem ohrožovala zdraví, případně život obyvatelstva a v důsledku toho mohl být významně narušen veřejný pořádek. “
10. Obviněnému byl za tento trestný čin uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 23. 10. 2020. Ve věci byl s odkazem na §129 odst. 2 tr. ř. vyhotoven zjednodušený rozsudek. Následně Okresní soud v Litoměřicích uznal rozsudkem ze dne 3. 3. 2021, č. j. 1 T 24/2020-50, obviněného vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že neuposlechl výzvy a dobrovolně nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen trestním příkazem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 T 31/2018. Okresní soud obviněnému uložil za tento přečin podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku by pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66.
11. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti.
12. Zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, přičemž byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a spáchá jej za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
13. Jak je patrno z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, ale i podané obžaloby, soud dospěl k závěru, že obviněný naplnil znak, že takový čin spáchal za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. To však stěžovatel ve svém podání rozporuje. V dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, kdy dojde k naplnění takového zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V této souvislosti je nutné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudu je nade vši pochybnost zřejmé, že obviněný se činu dopustil za situace, kdy na území České republiky byl, v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2), na základě usnesení vlády České republiky č. 194, vyhlášen nouzový stav podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v platném znění a že z této skutečnosti dovozuje okresní soud naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty.
14. Při řešení toho, zda se obviněný dopustil činu za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek je možno připustit, že v minulosti bylo ze strany soudů k této otázce přistupováno různě. Pro posouzení uvedeného znaku je však stěžejní rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, na které stěžovatel odkazuje. Podle tohoto rozhodnutí, naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti, ale též věcnou souvislostí s touto událostí. Tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Podle odkazovaného rozhodnutí bude takový vztah dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem. V případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním se může jednat např. o respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. O takovou naznačenou situaci se však v dané věci nejednalo.
15. Vzhledem ke shora citovanému rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu se v nyní posuzované trestní věci nelze ztotožnit se závěry soudu, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí pouze místní a časová souvislost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Jak již bylo výše naznačeno, velký senát v citovaném rozsudku konstatoval, že k tomu „aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ Podle tohoto citovaného rozhodnutí potřebná věcná souvislost pak může spočívat např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu takové existující události, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu. Nebo může pachatel počítat s tím, že v důsledku takové události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání, nebude odhalena jeho trestná činnost. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo pachatel bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
16. V trestní věci obviněného rozhodoval okresní soud dne 23. 10. 2020, a s ohledem na tehdejší praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí ve věci obviněného s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí panující v době páchání předmětné trestné činnosti. Okresní soud ani neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže, když rozsudek v souladu s §129 odst. 2 tr. ř. neobsahoval odůvodnění. Nejvyšší soud má za to, že s ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti (odcizení led baterky zn. MediaRange a lahve alkoholu), nelze ani dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Jeho trestná činnost ani nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
17. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení u skutku uvedeného ve výroku o vině, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
18. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného.
19. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, i předcházejícího řízení podle §267 odst. 3 tr. ř., vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněného podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, jakož všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 1 T 24/2020-50, neboť tímto rozsudkem byl zrušen výrok o trestu z rozsudku, kterým byl u obviněného porušen zákon v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení se opětovně bude Okresní soud v Litoměřicích zabývat naplněním znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. věcnou souvislostí tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
20. Podle §275 odst. 3 tr. ř., jestliže se vykonává na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Jak bylo zjištěno, obviněný nyní vykonává trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 1 T 24/2020-50, jenž obsahově navazuje na rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 107/2020-66, který Nejvyšší soud v rámci rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona zrušil. Proto musel Nejvyšší soud současně zrušit i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 1 T 24/2020, když tento právě obsahově navazuje na výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 2 T 107/2020, který byl na základě podané stížnosti pro porušení zákona zrušen.
21. Proto musel Nejvyšší soud zvažovat rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby, tedy zda u obviněného nejsou dány důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Z předloženého spisového materiálu pak bylo zjištěno, že obviněný byl již v minulosti odsouzen pro úmyslný trestný čin podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 měsíců, přičemž mu byla uložena zkušební doba v délce jednoho roku, ve které se osvědčil. Následně byl obviněný odsouzen pro další úmyslný trestný čin podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku, a to k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem, přičemž tento trest byl poté změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 8 měsíců. K tomuto trestu však dobrovolně nenastoupil, čímž se dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ze stížností napadeného rozhodnutí), mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců. Obviněný se k nenastoupení do výkonu trestu plně doznal a na svou obhajobu uvedl, že se bál nástupu trestu, neboť nevěděl, co ho čeká a ve vězení nikdy nebyl. Nejvyšší soud po zvážení všech okolností, dospěl k závěru, že důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. u obviněného není dán, neboť nelze mít za to, že v dané věci hrozí důvodná obava, že by se obviněný skrýval či vyhýbal trestu, jehož uložení mu v dané věci hrozí, když bylo také vzato, že byl již jednou odsouzen k nepodmíněnému trestu za nenastoupení trestu odnětí svobody, takže mu jsou známy právní důsledku nenastoupení uloženého trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že obviněný se jak k trestné činnosti v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 24/2020 a sp. zn. 2 T 107/2020 doznal, byl doposud pouze jednou ve výkonu trestu odnětí svobody, a s přihlédnutím k časovému odstupu od spáchání dané trestné činnosti, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že u obviněné není dán ani důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podle §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl, že se obviněný nebere do vazby.
22. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
23. Na závěr Nejvyšší soud uvádí, že o návrhu stěžovatele na přerušení výkonu trestu odnětí svobody bylo rozhodnuto samostatným usnesením ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 4 Tz 8/2022.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu