ECLI:CZ:NS:2022:5.TCU.118.2022.1
sp. zn. 5 Tcu 118/2022-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 5. 2022 návrh obviněného A. B. , nar. XY v XY, Slovenská republika, bytem XY, okres XY, na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a rozhodl, takto:
Podle §10 odst. 2 tr. ř. per analogiam se návrh obviněného A. B. zamítá.
Odůvodnění:
1. Obviněný A. B. podal dne 20. 4. 2022 prostřednictvím svého obhájce Nejvyššímu soudu návrh na vydání rozhodnutí podle §10 odst. 2 tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení jsou pochybnosti o tom, zda je či není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně skutku popsaného v obžalobě státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 3. 2022, č. j. 1 KZV 188/2017-2010. Obviněný je od 9. 10. 2021 poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jehož podle čl. 27 odst. 4 Ústavy České republiky nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem, tj. u obviněného jde o Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky (dále též jen „Poslanecká sněmovna“).
2. Skutek, pro který Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s trestním stíháním obviněného A. B., je popsán v usnesení této sněmovny, které bylo vydáno dne 3. 3. 2022 a které obviněný přiložil ke svému návrhu. Současně obviněný předložil Nejvyššímu soudu opis obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 3. 2022, č. j. 1 KZV 188/2017-2010 podané dne 21. 3. 2022 k Městskému soudu v Praze. Ve svém návrhu dále obviněný doslovně citoval obsah popisu skutku, o němž dne 3. 3. 2022 rozhodovala Poslanecká sněmovna a též obsah skutku, pro který byla v posuzované věci podána obžaloba. Obviněný vyslovil přesvědčení, že v procesu vydání poslance Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání jsou dotčena ústavní práva, má být zasahováno do poslanecké imunity a její exempce, proto by v něm neměl postačovat poměrně široký výklad zásady zachování totožnosti skutku, jaký zaujímá právní nauka i soudní praxe. Obviněný zdůraznil, že je-li sporu o tom, pro jaký skutek byl poslanec vydán, je rozhodný obsah usnesení Poslanecké sněmovny a podpůrně i předmět a dikce rozpravy této sněmovny o žádosti orgánů činných v trestním řízení, jejíž záznam je přílohou návrhu. Jde o projev smyslu exempce z poslanecké imunity, proto je nutný kvalifikovaný přezkum důvodnosti vydání poslance k trestnímu stíhání a orgány činné v trestním řízení jsou následně limitovány právě vymezením skutku v příslušném usnesení Poslanecké sněmovny. V opačném případě by došlo k popření smyslu čl. 27 odst. 4 Ústavy, pokud by bylo trestní stíhání zahájeno, eventuálně v něm bylo pokračováno jako v případě obviněného A. B., pro jiný skutek, než který je vymezen v příslušném usnesení Poslanecké sněmovny.
3. Přestože obviněný připustil možnost modifikace popisu skutku v průběhu trestního stíhání v závislosti na výsledcích provedeného dokazování, a to v souladu se zásadou zachování totožnosti skutku, jak je vyjádřena v ustanoveních §176 odst. 2 a §220 odst. 1 tr. ř., odmítl „mechanické využití analogie zásady totožnosti skutku podle trestního práva“, v němž pro zachování totožnosti skutku postačí pouze částečná shoda v následku při odlišném jednání, nebo naopak. Princip zachování identity skutku mezi jeho popisem v usnesení Poslanecké sněmovny a popisem v rozhodnutích či úkonech orgánů činných v trestním řízení následujících po vydání poslance musí být podle obviněného významově užší v tom smyslu, aby byla dodržena nejen podstatná shoda v následku, nýbrž musí být vyžadována i podstatná shoda v jednání. K takové situaci však v posuzované věci obviněného A. B. nedošlo, neboť mezi skutky vymezenými v usnesení Poslanecké sněmovny a v obžalobě absentuje podstatná shoda v obou znacích, jsou mezi nimi zřejmé disproporce především ohledně popisu jednání, tudíž je nelze považovat za identické.
4. Z těchto důvodů má obviněný A. B. za to, že je pro skutek popsaný v obžalobě vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, neboť pro tento skutek je nadále „držitelem poslanecké imunity podle čl. 27 odst. 4 Ústavy“. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §10 odst. 2 tr. ř. tak, že obviněný A. B. „je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně jednání popsaného v obžalobě státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 3. 2022, č. j. 1 KZV 188/2017-2010 či nikoliv“.
5. Podle §10 odst. 1 tr. ř. z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva. Podle §10 odst. 2 tr. ř. vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.
6. Podle §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li trestní stíhání osoby pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze dočasně.
7. Podle čl. 27 odst. 1, odst. 2 Ústavy České republiky (zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nelze poslance ani senátora trestně stíhat pro hlasování ani za projevy v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu (tzv. indemnita, nebo hmotněprávní imunita, či exempce). Podle čl. 27 odst. 4 Ústavy nelze poslance trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem (tzv. procesněprávní imunita s hmotněprávními důsledky, někdy též nazývaná jen procesní exempce).
8. V ustanovení §10 tr. ř. je upraveno tzv. negativní vymezení osobní působnosti trestního řádu, které vylučuje určité osoby z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, konkrétně jde o osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva (§10 odst. 1 tr. ř.). Předmětem řízení o návrhu podle §10 odst. 2 tr. ř. je tedy rozhodnutí o tom, jestli jsou u osoby, která požívá výhody tzv. procesní exempce, splněny zákonem či mezinárodním právem stanovené podmínky pro vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení či nikoliv a zda může být vůči takové osobě postupováno podle trestního řádu. Obviněný A. B. sice v závěru svého podání učinil návrh, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §10 odst. 2 tr. ř. o tom, zda je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro skutek, který je popsán v obžalobě státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 3. 2022, avšak podstatou jeho pochybností o této otázce je výklad obžalovací zásady podle §2 odst. 8 tr. ř. a z ní vyplývajícího požadavku na zachování totožnosti skutku. Podle obviněného je totiž skutek, o němž rozhodovala Poslanecká sněmovna dne 3. 3. 2022, natolik odlišně popsán od toho skutku, který je uveden v žalobním návrhu, že při striktním požadavku na zachování totožnosti podstatné části jednání i následku, nejde o skutky totožné.
9. Na podkladě předloženého návrhu by tedy měl Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněný A. B., který opakovaně vykonává mandát poslance Parlamentu České republiky, může být nadále stíhán orgány činnými v trestním řízení. Jak vyplývá ze shora stručně připomenuté právní úpravy týkající se vynětí osob z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, je k zahájení nebo k pokračování trestního stíhání poslance pro dobu výkonu jeho mandátu nezbytný souhlas Poslanecké sněmovny. Ohledně obviněného A. B. vyslovila dne 3. 3. 2022 Poslanecká sněmovna, jejíž je členem, souhlas s jeho trestním stíháním ve stávajícím volebním období, a to pro skutek podrobně popsaný téměř na šesti stranách usnesení Poslanecké sněmovny. V závěrečné části tohoto usnesení je rovněž zmínka o změně právní kvalifikace skutku, na kterou byl obviněný A. B. policejním orgánem upozorněn s tím, že tento skutek bude nadále právně posouzen jako pomoc ke zločinu dotačního podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) a §212 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku a pomoc ke zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §24 odst. 1 písm. c) a §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku. Žádost státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze o vyslovení souhlasu s trestním stíháním poslance A. B. byla nejprve projednána v mandátovém a imunitním výboru Poslanecké sněmovny, který svým usnesením ze dne 18. 1. 2022 doporučil Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s trestním stíháním poslance A. B. Samotnému rozhodnutí Poslanecké sněmovny předcházela poměrně dlouhá debata přítomných poslanců, z níž mimo jiné vyplynulo, že příslušný trestní spis byl státním zástupcem poskytnut k prostudování a členové této sněmovny měli možnost se seznámit se stavem objasňování skutku, pro který je poslanec A. B. stíhán včetně dosud opatřených důkazů.
10. Za těchto okolností nelze mít žádnou pochybnost o tom, že Poslanecká sněmovna vyslovila dne 3. 3. 2022 souhlas s trestním stíháním poslance A. B., resp. s jeho pokračováním, a to pro skutek, který je v tomto usnesení obsáhle popsán včetně jeho právního posouzení.
11. Obviněný A. B. tedy inicioval řízení podle §10 odst. 2 tr. ř., avšak důvody pro jeho provedení neodpovídají zákonnému vymezení předmětu rozhodování Nejvyššího soudu. Pro Nejvyšší soud je totiž podstatné zjištění, že v posuzované věci bylo vydáno svolení Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání obviněného A. B. pro skutek, o němž tento příslušný orgán dne 3. 3. 2022 rozhodoval. V současném stadiu trestního řízení nepřísluší Nejvyššímu soudu zabývat se otázkou zachování totožnosti skutku, která za stávající procesní situace ani nemůže být hodnocena či zkoumána v rámci řízení o vynětí osoby z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Posouzení otázky, zda na obviněného podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze obžalobu pro stejný skutek, pro který proti němu bylo zahájeno trestní stíhání se souhlasem Poslanecké sněmovny, a pro který bylo v jeho stíhání pokračováno poté, co Poslanecká sněmovna opět vyslovila souhlas s trestním stíháním obviněného A. B. poté, co začal vykonávat nový mandát poslance, a zda tento skutek je totožný s žalobním návrhem, nebo tomuto tak není, přísluší po podání obžaloby soudům rozhodujícím ve věci samé, tj. v posuzovaném případě primárně Městskému soudu v Praze. Jestliže bude mít příslušný předseda senátu pochybnosti o zachování totožnosti skutku u obviněného A. B., resp. shledá, že skutek, jak je vymezen v žalobním návrhu, není totožný se skutkem, pro který bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání a pro který rozhodla Poslanecká sněmovna o jeho vydání, musí (obligatorně) nařídit předběžné projednání obžaloby. Učiní tak podle obecných pravidel, která zastává právní nauka i soudní praxe ohledně výkladu zachování totožnosti skutku, v níž je promítnuta obžalovací zásada ve smyslu §2 odst. 8 tr. ř., event. §220 odst. 1 tr. ř. Pokud senát Městského soudu v Praze dospěje ve veřejném zasedání k závěru, že u obviněného A. B. nebyla dodržena zásada zachování totožnosti skutku, rozhodne o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Pouze Městský soud v Praze, resp. předseda senátu, jemuž byla věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 56 T 7/2022 přidělena k projednání a rozhodnutí, může, lépe řečeno musí, nejprve zkoumat, zda jsou v posuzované věci dány důvody pro předběžné projednání obžaloby vyjmenované v §186 odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., nebo zda lze podanou obžalobu projednat v hlavním líčení.
12. Návrh obviněného A. B., aby Nejvyšší soud rozhodl o tom, zda je tento obviněný vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení či nikoliv podle §10 odst. 2 tr. ř. ve skutečnosti neodpovídá předmětu řízení ohledně procesní exempce. Jak bylo uvedeno, obviněný žádá, aby se Nejvyšší soud zabýval dodržením zásady zachování totožnosti skutku, což mu v tomto druhu řízení nepřísluší. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud nemůže fakticky rozhodnout o tom, zda je či není obviněný A. B. vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, jak předpokládá §10 odst. 2 tr. ř., využil Nejvyšší soud v trestním procesu obecně přípustné analogie a zamítl návrh obviněného, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu