ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1053.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 1053/2021-18699
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2021, sp. zn. 6 To 30/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 6/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný R. S. (dále i jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 10 T 6/2016, uznán vinným pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl uložen podle §256 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 150 denních sazeb s výší denní sazby 1 000 Kč, tedy v celkové výši 150 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks notebooku, zn. HP ProBook 450G0, výr. č. XY.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním obviněný R. S. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 5. 2021, sp. zn. 6 To 30/2021, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl o uložení peněžitého trestu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v počtu 60 celých denních sazeb s výší denní sazby 2 500 Kč, v celkové výši 150 000 Kč.
3. Uvedeného trestného činu se obviněný R. S. ve stručnosti dopustil tím, že jako zástupce generálního ředitele a vrchní ředitel divize poštovního provozu a logistiky Č., s využitím svých podřízených J. B., ředitele odboru investic Č., a J. K., ředitele úseku nákupu a zásobování Č., nejméně od září 2013 s úmyslem opatřit prospěch vybraným dodavatelům na úkor jiných dodavatelů buď přímo, nebo prostřednictvím dalších osob, konspirativním způsobem předával zástupcům preferovaných dodavatelů interní neveřejné informace o chystaných veřejných zakázkách na stavební práce malého rozsahu podle §12 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), zadavatele Č., o průběhu zadávacích řízení, a v rozporu s povinnostmi stanovenými v ustanoveních §301 písm. c) a d) a §302 písm. f) a g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v tehdy platném znění, jakož i v rozporu s povinnostmi dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, které byly stanoveny v ustanovení §18 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách i ve Směrnici č. SM-3/2011, Zadávání veřejných zakázek I., pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, činil i další kroky k tomu, aby došlo k zadání konkrétní zakázky jím preferovanému dodavateli. Přitom takto v bodě 1) poté, co další obviněný A. H., jednatel obchodní společnosti R., usiloval získat pro tuto obchodní společnost připravovanou veřejnou zakázku na stavební práce malého rozsahu „Pošta XY 2 – výměna oken“ a za tímto účelem poslal dne 13. 9. 2013 ve 14:04 hod. J. B. na jeho soukromý e-mail seznam společností, které mají být obeslány k podání nabídky, aby s oslovením těchto obchodních společností Č., zakázku získala jím řízená společnost, obviněný R. S. dne 5. 11. 2013 ze svého soukromého e-mailu požádal spoluobviněného A. H. o úplatek v podobě nového notebooku, jehož specifikaci v e-mailové zprávě uvedl. Dodání tohoto notebooku žádal v týdnu od 11. 11. 2013, neboť jej chtěl dát k narozeninám své dceři. S poskytnutím tohoto úplatku v zájmu zajištění si pomoci obviněného R. S. při zvýhodnění obchodní společnosti R., ve výše uvedené veřejné zakázce spoluobviněný A. H. souhlasil, požadovaný notebook HP Pro Book 450 i7-36 32QM pro obviněného R. S. objednal u obchodní společnosti M., která notebook dne 7. 11. 2013 objednala za 20 841,26 Kč u obchodní společnosti HP TRONIC Zlín, s. r. o., a následně jej prodala obchodní společnosti R., za částku 22 990 Kč, přičemž notebook byl této posledně jmenované společnosti vyfakturován jako 178 ks drobného elektroinstalačního materiálu. Notebook pak spoluobviněný A. H. předal R. S. v den narozenin jeho dcery XY v XY u motorestu N. Následně dne 18. 11. 2013 J. B., přímý podřízený obviněného R. S., schválil investiční záměr veřejné zakázky „Pošta XY 2 – výměna oken“ s předpokládanou hodnotou zakázky 860 000 Kč, byla ustanovena hodnotící komise, která schválila seznam dodavatelů, kteří budou osloveni v souvislosti s touto veřejnou zakázkou, a to v souladu se seznamem, který obdržel J. B. od A. H. Dne 26. 11. 2013 byl obviněný R. S. urgován A. H., aby bylo zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku, přičemž v tomto e-mailu A. H. poukázal i na poskytnutý úplatek v podobě notebooku, na což obviněný R. S. reagoval tak, že sdělil jednateli obchodní společnosti R., že výzva k podání nabídek je před odesláním a vyzval jej k trpělivosti. Dne 28. 11. 2013 byly odeslány výzvy osloveným dodavatelům, přičemž přijetí výzvy A. H. tentýž den potvrdil obviněnému R. S., ačkoli tento nebyl administrátorem tohoto zadávacího řízení, a současně se jej dotázal, zda zadávací řízení proběhne ve dvou kolech a zda na něj bude mít 4. 12. 2013 čas, což mu obviněný potvrdil. Po vyřazení jednoho z uchazečů dne 11. 12. 2013 G. B. vyzvala zbývající uchazeče dne 19. 12. 2013 ke snížení cenové nabídky a jedinou obchodní společností, která na tuto výzvu reagovala, byla obchodní společnost R., která nabídla sníženou cenu 899 813 Kč bez DPH. Přes skutečnost, že předpokládaná hodnota zakázky byla stanovena na 860 000 Kč a G. B. sdělila J. B., že hodnotící komise navrhuje uskutečnit další kolo jednání, J. B. po zjištění, že nejnižší nabídka je od obchodní společnosti R., uložil dne 6. 1. 2014 zadávací řízení ukončit a o tomto vyrozuměl dne 7. 1. 2014 A. H., který jej v tento den žádal o setkání a sdělení, jak zadávací řízení pokračuje. Dne 16. 1. 2014 hodnotící komise doporučila zadat zakázku obchodní společnosti R., a dne 29. 1. 2014 byla tato obchodní společnost vyzvána k podpisu smlouvy, k čemuž nedošlo, neboť po zahájení trestního stíhání obviněných přestala mít tato obchodní společnost o zakázku zájem. V bodě 2) se trestné činnosti obviněný R. S. dopustil společně s již odsouzeným J. K., tím, že po schválení záměru veřejné zakázky „Pošta XY 1 – obnova přepážkové části“, která měla být zadána postupem platným pro sektorové zadavatele s odkazem na §2 odst. 7 a §19 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách a podle Směrnice č. SM-3/2011, Zadávání veřejných zakázek I., s předpokládanou hodnotou zakázky 3 425 000 Kč bez DPH, po ustanovení hodnotící komise a schválení seznamu dodavatelů, kteří budou obesláni k podání nabídky, ve snaze, aby zakázka byla zadána obchodní společnosti R., využil dne 18. 4. 2013 obviněný R. S. svého postavení a vlivu. S cílem snížit počet konkurentů preferované obchodní společnosti R., přikázal svému známému K. C., jednateli obchodní společnosti S., která byla mezi oslovenými obchodními společnostmi, aby nabídku za tuto obchodní společnost nepodával, čemuž K. C. vyhověl, ačkoli tato obchodní společnost měla o zakázku zájem a nabídku měla již téměř hotovou, za účelem zpracování nabídky se i její zástupce účastnil v tento den prohlídky místa, kde zakázka měla být uskutečněna. Poté, co dne 6. 5. 2013 v rámci otevírání obálek bylo zjištěno, že nejvýhodnější nabídku nepodala obchodní společnost R., nýbrž obchodní společnost Hrušecká stavební, s. r. o., upozornil obviněný R. S. jednatele této obchodní společnosti na tuto skutečnost a vyzval jej, aby se na dalším postupu dohodl se zástupcem vítězné obchodní společnosti, takže v důsledku i tohoto jednání obviněného byla dne 30. 5. 2013 předmětná zakázka zadána obchodní společnosti R., za nabídkovou cenu 3 446 818 Kč bez DPH.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný R. S. podal proti rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Předně namítl, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, neboť z popisu skutku nevyplývá, že by byla naplněna skutková podstata trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný poukázal na to, že z popisu skutku v bodě 1) vyplývá konkrétní jednání J. B. a G. B., tato skutková zjištění však nemohou být podkladem pro jeho odsouzení, neboť jeho jednání spočívalo pouze v tom, že vyzval ke strpění spoluobviněného A. H., který jej urgoval e-mailem, neboť výzva k podání nabídek je před odesláním, následně tomuto spoluobviněnému pouze potvrdil, že zadávací řízení proběhne ve dvou kolech a že na něj bude mít dne 4. 12. 2013 čas. Konečně dovolatel pouze požádal A. H. o úplatek v podobě notebooku, který si pak od jmenovaného převzal. Nezbytným znakem skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku je zjednání jinému přednosti nebo výhodnějších podmínek, přičemž předností je tu jakékoli zvýhodnění některého dodavatele, soutěžitele nebo některého z účastníků veřejné dražby, pokud jde o časový předstih. Podle obviněného ze skutkových zjištění nevyplývá, že by z jeho strany došlo ke zjednání přednosti či výhodnějších podmínek, z toho dovodil, že odsuzující rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Obviněný R. S. označil za nesprávnou argumentaci odvolacího soudu (bod 52. odůvodnění jeho rozsudku) i soudu prvního stupně (bod 85. až 88. odůvodnění jeho rozsudku), v čem spočívá zjednání přednosti nebo výhody na straně obchodní společnosti R., podle obviněného jde o pouhé domněnky těchto soudů, které nezjišťovaly, zda předmět zakázky „Pošta XY 2 – výměna oken“ byl shodný jako v předchozím období, jaká byla situace na trhu a zda musela obchodní společnost R., svoji předchozí nabídku uzpůsobovat. Obviněný namítl, že nebylo zjištěno, že by této obchodní společnosti sděloval, jaký bude předmět zakázky či jaké nabídky učinili další soutěžitelé. Jakákoli skutková zjištění v tomto směru absentují. Jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, nepředstavovalo podle názoru obviněného skutečnou a relevantní přednost či výhodnější podmínky pro tohoto dodavatele. Obviněný připomněl, že tato obchodní společnost vyhrála tuto zakázku již o rok dříve, zakázka však nebyla realizována a obchodní společnosti R., bylo proto slíbeno, že zakázka bude vypsána v dalším roce, předmět zakázky zjišťován soudy nižších stupňů nebyl. Protože tedy obchodní společnost předmět zakázky znala, nemohla pro ni představovat relevantní výhodu informace, že zakázka je před obesláním uchazečům. Časová výhoda totiž musí být pro zvýhodněného uchazeče podstatná, nebo alespoň znatelná. Obviněný podle svého názoru neposkytl žádnou relevantní časovou výhodu obchodní společnosti R. Ohledně vyjádřené domněnky, že zadávací řízení bude dvoukolové, obviněný R. S. namítl, že neměl pravomoc zadávací řízení ovlivnit, což věděl i A. H., proto vyjádření o počtu kol zadávacího řízení nemohlo představovat pro soutěžitele jakoukoli výhodu, neboť počet kol nebyl nikomu znám předem, záviselo na konkrétní situaci, přičemž pravidlem u Č., bylo více kol, ve snaze snížit cenu.
6. Pokud jde o tvrzený úplatek v podobě notebooku, namítl obviněný, že ani z popisu skutkových zjištění nevyplývá konkrétní propojení mezi jeho poskytnutím a protislužbou v podobě informací jím předaných o zadávacím řízení na zakázku „Pošta XY 2 – výměna oken“. Závěr soudů nižších stupňů o tom, že předmětný notebook byl úplatkem, totiž vyplývá jen z neobvyklosti tohoto daru. Podle obviněného nelze dovodit z učiněných skutkových zjištění, že jeho jednání mělo charakter zjednání přednosti nebo výhodnějších podmínek a nemůže být ani považováno za společensky škodlivé. V této souvislosti obviněný připomněl i odvolacím soudem zrušený rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 12. 2018, v němž v popisu skutku ve vztahu k jeho osobě bylo tvrzeno, že přislíbil A. H. získání zakázky a poskytnutí neveřejné dokumentace k této připravované zakázce, přičemž za to měl obviněný požadovat úplatek v podobě nového notebooku, dále že J. B. jej informoval o seznamu poptávaných obchodních společností a rovněž bylo tvrzeno, že tyto dokumenty A. H. skutečně předal. Tyto závěry přitom neměly oporu ve výsledcích provedeného dokazování, proto ve skutkových zjištěních rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2020 se již neobjevily. Skutková zjištění nyní uvedená ve skutkové větě, která jsou ve vztahu k jeho jednání výrazně omezená, k odsuzujícímu rozsudku nemohou vést.
7. Pokud jde o skutková zjištění ve vztahu k druhému útoku, obviněný uvedl, že je mu kladeno za vinu, že přikázal svému známému K. C., jednateli obchodní společnosti S., aby tato žádnou nabídku nepodala, čemuž K. C. vyhověl, ačkoli jím řízená obchodní společnost měla nabídku již téměř hotovou a chtěla se o zakázku ucházet. V této souvislosti obviněný namítl, že soud prvního stupně pouze reprodukoval výpověď svědka K. C., neuvedl, jak tuto výpověď hodnotil, s tvrzením tohoto svědka, že obchodní společnost S., nestihla nabídku podat, se soud prvního stupně nijak nevypořádal. Pochybení soudu prvního stupně se snažil odvolací soud napravit tím, že se souhlasem státního zástupce a obviněných podle §263 odst. 6 a §211 odst. 1 tr. řádu provedl důkaz přečtením obou výpovědí svědka K. C. a následně odvolací soud sám tyto výpovědi hodnotil. Takto došlo k doplnění chybějících úvah soudu prvního stupně, nikoli ke změně v hodnocení tohoto důkazu, resp. změně názoru, zda tvrzení svědka, že tato společnost nestihla nabídku podat, je či není součástí skutkových zjištění soudu. Obviněný poukázal na bod 45. rozsudku odvolacího soudu, v němž se odvolací soud rozpory mezi obsahem SMS zpráv mezi ním a svědkem K. C. a tvrzeními tohoto svědka při svědecké výpovědi v přípravném řízení a následně u hlavního líčení podrobně zabýval a tyto rozpory hodnotil i z hlediska toho, zda důvodem nepodání nabídky byla skutečnost, že svědek K. C. vyhověl žádosti obviněného R. S., nebo skutečnost, že obchodní společnost svědka nestihla nabídku podat. Odvolací soud vyhodnotil tyto rozpory tak, že vyšel z obsahu SMS zpráv a učinil závěr, že důvodem nepodání nabídky ze strany obchodní společnosti S., byla žádost obviněného R. S. V rámci řešení této otázky odvolací soud konstatoval, že pouze doplnil úvahy soudu prvního stupně a neměnil hodnocení důkazů, které provedl soud prvního stupně. S tímto závěrem obviněný v podaném dovolání nesouhlasil, namítl, že soud prvního stupně výpověď svědka K. C. vůbec nehodnotil, hodnocení tohoto důkazu odvolacím soudem je změnou neúplného hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně, neboť tento soud závěr o nevěrohodnosti výpovědi svědka K. C. neučinil. Odvolací soud tento závěr o nevěrohodnosti tohoto svědka přitom učinil, aniž by svědka osobně vyslechl, pouze přečetl jeho svědecké výpovědi, což je podle názoru obviněného v rozporu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti i v rozporu s ustanovením §259 odst. 3 tr. řádu. Dále se obviněný dovolával i principu in dubio pro reo a zásady presumpce neviny, neboť při možnosti dvou či více výkladů provedených důkazů nelze učinit zjištění, které obviněného více zatěžuje. Obviněný tedy dovodil, že zjištění učiněné odvolacím soudem z obsahu tří SMS zpráv, je zjištěním, které jej nejvíce zatěžuje a zakládá neústavnost pravomocného rozsudku odvolacího soudu pro porušení jeho práva na spravedlivý proces.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal Městskému soudu v Praze znovu projednat a rozhodnout, případně aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl. Obviněný rovněž vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který k argumentaci obviněného uvedl, že převážná část jím uplatněných námitek směřuje proti procesu dokazování, uplatněné námitky neodpovídají požadavku na jejich hmotně právní povahu v rámci uplatněného dovolacího důvodu. V zásadě se obviněný pouze domáhá revize skutkových zjištění, což jím uplatněný dovolací důvod nenaplňuje, neboť obviněný se jen domáhá přehodnocení skutkových závěrů soudů nižších stupňů. Přitom dovolání představuje mimořádný opravný prostředek určený k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudem prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
10. Podle státního zástupce není dána ani existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Důvodnost kritiky skutkových zjištění nelze dovozovat pouze z toho, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi rozdílné oproti obhajobě. Pokud soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy jinak, než odpovídalo představě obviněného, nelze z této skutečnosti automaticky dovodit porušení zásady volného hodnocení důkazů či dalších zásad spojených s právem na spravedlivý proces. Námitky obviněného o nerespektování zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo jsou námitkami, které mají vztah ke zjištěním skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, mají procesní, nikoli hmotně právní charakter. Nelze ani dovodit, že by se soudy přiklonily k verzi pro obviněného méně příznivé.
11. Podle státního zástupce lze akceptovat postup odvolacího soudu, který v rámci své přezkumné činnosti sám provedl důkaz přečtením výpovědí svědka K. C. a jeho výpověď následně sám hodnotil ve spojitosti s dalšími důkazy. Odvolací soud se přitom námitkami obviněného v podaném odvolání ve vztahu k výpovědi tohoto svědka podrobně zabýval a správně se s nimi vypořádal (viz především bod 45. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Odvolací soud při hodnocení tohoto důkazu před ním provedeného, navázal na důkazy provedené před soudem prvního stupně, přitom byl vázán hodnocením těchto důkazů, jak je provedl soud prvního stupně.
12. Ve vztahu k námitce obviněného, že nebylo prokázáno, za co obdržel notebook od A. H., a že se jednalo o úplatek spojený s jeho funkcí a vlivem na zadávání veřejných zakázek u Č., státní zástupce uvedl, že tato námitka má ryze skutkový základ a v tomto směru odkázal na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v bodech 47. a 51., kde se soud druhého stupně přesvědčivě s touto námitkou obviněného vypořádal.
13. Státní zástupce dále poukázal na to, že zjednáním přednosti ve smyslu §256 tr. zákoníku se rozumí jakékoli zvýhodnění některého dodavatele, soutěžitele nebo účastníka veřejné dražby, pokud jde o časový předstih. Výhodnějšími podmínkami jsou jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují některého či některé dodavatele, soutěžitele nebo účastníky veřejné dražby před ostatními. Může jít i např. o stanovení výhodnějšího způsobu podání nabídky, sdělení určitých bližších podmínek nebo realizačních či cenových nabídek jiných dodavatelů apod. Obviněnému R. S. bylo podle názoru státního zástupce prokázáno poskytnutí výhodnějších podmínek, resp. též zjednání přednosti, což odůvodnilo právní kvalifikaci jeho jednání jako zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. V případě veřejné zakázky „Pošta XY 2 – výměna oken“ spočívalo zvýhodnění soutěžitele R., v informaci, kterou požadoval jednatel této obchodní společnosti, o počtu kol zadávacího řízení, i v tom, že předal podřízenému dovolatele J. B. seznam společností, které měly být osloveny, přičemž tyto další obchodní společnosti tak měly působit v roli stafáže v zájmu toho, aby preferovaná obchodní společnost R., mohla vypsanou veřejnou zakázku bez problémů a existence skutečně konkurenčního prostředí získat. Další výhoda vytvořená pro tuto obchodní společnost spočívala i v tom, že byla předem informována o aktuálním stavu zadávacího řízení, a to oproti dalším subjektům. V případě druhé veřejné zakázky „Pošta XY – obnova přepážkové části“ spočívala výhoda obchodní společnosti R., v odstranění jednáním dovolatele konkurujícího soutěžitele obchodní společnosti S., posléze i v poskytnutí informace z probíhající soutěže o lepší nabídce soutěžitele Hrušecké stavební, s. r. o., což umožnilo A. H. vést s ní jednání, která vyústila v zadání zakázky právě zvýhodněné obchodní společnosti R.
14. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze podřadit podle státního zástupce pouze námitky vztahující se k tvrzení obviněného o porušení zásady subsidiarity trestní represe, byť tato námitka byla uplatněna velmi obecně, nicméně tato námitka je zcela neopodstatněná, neboť obviněný zneužil svého postavení a vlivu při zmanipulování veřejné soutěže na úkor státního podniku, v němž pracoval v pozici vrcholného manažera, s cílem zvýhodnit preferovaného soutěžitele, od něhož obdržel úplatek.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
16. Obviněný R. S. v rámci svého práva na repliku k vyjádření státního zástupce k jím podanému dovolání uvedl, že závěr státního zástupce o nenaplnění dovolacího důvodu nemá oporu v obsahu podaného dovolání, neboť u veřejné zakázky „Pošta XY 2 – výměna oken“ obviněný deklaroval, že přijímá skutkové závěry soudů a nesprávné právní posouzení odvolacím soudem vztahuje pouze k soudy učiněným skutkovým zjištěním, přičemž v odst. 18. až 20. svého dovolání popsal, proč jednání, které soudy zjistily, nemohlo představovat pro obchodní společnost R., relevantní výhodu před ostatními soutěžiteli, a proč tedy jeho jednání nemohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný ve své replice dovodil, že státní zástupce vyšel z nesprávného skutkového zjištění, které není v rozsudku soudů nižších stupňů uvedeno, že to byl právě dovolatel, kdo J. B. předal seznam obchodních společností, které mají být osloveny v rámci zadávání předmětné veřejné zakázky, který vytvořil A. H. Ve vztahu k veřejné zakázce „Pošta XY – obnova přepážkové části“ pak obviněný znovu zopakoval svoje výhrady k hodnocení výpovědi svědka K. C. odvolacím soudem za situace, v níž výpověď tohoto svědka soud prvního stupně nijak nehodnotil, zcela chyběly jakékoli hodnotící úvahy tohoto soudu ve vztahu k věrohodnosti výpovědí tohoto svědka. Obviněný znovu poukázal na zásadní význam této svědecké výpovědi z hlediska posouzení jeho viny a dovolává se rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle něhož pokud odvolací soud měl radikálně odlišný názor na věrohodnost svědka, měl jej sám vyslechnout, aby mohl bezprostředně vnímat jeho projevy a aby mohl dát obhajobě příležitost přímo před tímto soudem zpochybňovat tvrzení podávaná tímto svědkem. Neprovedení důkazu tímto způsobem podle obviněného vedlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť až z rozhodnutí odvolacího soudu se dozvěděl, že výpověď svědka K. C. byla odvolacím soudem posouzena jako nevěrohodná, přičemž tento závěr odvolací soud učinil, aniž by někdy svědka viděl a slyšel. S vědomím těchto pochybení odvolacího soudu má dovolatel jeho závěry za rozporné s principem in dubio pro reo i zásadou presumpce neviny. Podle názoru obviněného R. S. je proto chybný závěr státního zástupce o nenaplnění dovolacího důvodu, o který své dovolání opřel.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
17. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
18. Obviněný opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, namítl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Dovolání z tohoto dovolacího důvodu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, však není určen k nápravě procesních pochybení soudů nižších stupňů, pokud v jejich důsledku nedošlo k vadám při použití hmotně právních norem, případně nejde o některé z taxativně vyjmenovaných pochybení, k jejichž nápravě jsou určeny jiné dovolací důvody [např. §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021]. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy prvního a druhého stupně a které vyplývá z výsledků provedeného dokazování. Provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvození skutkových zjištění neupravují ustanovení hmotného práva, nýbrž procesní předpis, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu.
b) K uplatněným námitkám obviněného
20. Obviněný své dovolání založil především na námitce, že jeho jednání vyplývající z popisu skutku, bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ačkoliv jednání uvedené v popisu skutku, které je mu kladeno za vinu, skutkovou podstatu tohoto zločinu nemohlo naplnit, neboť u prvního útoku pouze vyzval A. H. dne 5. 11. 2013 k zajištění notebooku, který chtěl dát jako dárek k narozeninám své dceři, přičemž k předání notebooku došlo dne XY. Poté již jen vyzval dne 26. 11. 2013 A. H. k trpělivosti, neboť výzva k podání nabídek byla před odesláním, a následně mu dne 28. 11. 2013 sdělil, že na něj bude mít čas dne 4. 12. 2013 a že zadávací řízení proběhne asi ve dvou kolech. Veškeré další jednání popsané v tomto skutku je jednání, jehož se měli dopustit J. B. a G. B. V popisu skutku tedy podle obviněného není uvedeno žádné jeho jednání, kterým by obchodní společnosti R., v souvislosti se zadáním veřejné zakázky „Pošta XY 2 – výměna oken“ zjednal jako dodavateli přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů. Obviněný v této souvislosti zpochybnil, že by se dopustil jednání, kterým by skutkovou podstatu tohoto zločinu v tomto znaku naplnil.
21. Takto uplatněným námitkám obviněného nelze přiznat relevanci, neboť dovolatel v nich zcela pomíjí skutečnost zdůrazněnou ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně, že obviněný R. S. byl z titulu své funkce zástupce generálního ředitele a vrchního ředitele divize poštovní provoz a logistika Č., přímým nadřízeným J. B a jeho prostřednictvím i G. B. Soudy nižších stupňů správně konstatovaly, že této své pozice obviněný zneužil v úmyslu opatřit sobě i jinému prospěch, přičemž jiným v této souvislosti byla zvýhodněná obchodní společnost R., které zjednal jako dodavateli Č., v rámci zadaných veřejných zakázek, s využitím především těchto svých podřízených, přednost a výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů, přičemž za tímto účelem obviněný žádal a přijal majetkový prospěch v podobě notebooku, jehož poskytnutí jednoznačně v souvislosti s veřejnou zakázkou „Pošta XY 2 – výměna oken“ požadoval. V této souvislosti oba soudy nižších stupňů správně vyhodnotily časové souvislosti mezi požadavkem obviněného na poskytnutí tohoto daru, vypsáním veřejné zakázky i požadavky A. H. na informace o této veřejné zakázce, v souvislosti s nimiž i zmínil poskytnutí tohoto daru. V této souvislosti soudy nižších stupňů i správně vyvrátily obhajobu obviněného, že by dar v podobě notebooku mohl mít souvislost s tvrzeným vánočním dárkem mnohem později poskytnutým obviněným R. S A. H., jehož hodnota byla oproti ceně poskytnutého notebooku v zásadě zcela zanedbatelná. Přitom není pochyb ani o správnosti skutkových zjištění soudů prvního stupně a soudu odvolacího, pokud dospěly k závěru, že J. B. a jeho prostřednictvím i G. B. v souvislosti s touto veřejnou zakázkou „Pošta XY 2 – výměna oken“ jednali podle přání obviněného, zejména pokud v souvislosti s plněním, které bylo předmětem dodávky, byly osloveny obchodní společnosti, které jednaly v součinnosti s obchodní společností R., tak, aby právě tato obchodní společnost ve veřejné zakázce zvítězila. Ostatně za tímto účelem také A. H. poskytl dne 13. 9. 2013 J. B. seznam obchodních společností, které mají být v souvislosti s touto veřejnou zakázkou osloveny, přičemž jako protihodnotu za to, že této žádosti A. H. bude vyhověno, požadoval obviněný poskytnutí notebooku, jehož parametry v e-mailu A. H. sdělil. Pro tento závěr ostatně svědčí i obsah e-mailu, který A. H. následně obratem poslal J. K., jehož prostřednictvím notebook objednal, v němž zmiňuje, že ze strany obviněného došlo k novému zadání ohledně tohoto notebooku. Z uvedeného i z obsahu vlastní e-mailové komunikace pak logicky vyplývá, že musela mezi obviněným a A. H. existovat již předchozí dohoda o poskytnutí úplatku v souvislosti se zvýhodněním obchodní společnosti R., v rámci výše uvedené veřejné zakázky.
22. Pokud obviněný R. S. ve svém dovolání zpochybňoval závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího ohledně zjištěných skutečností, v nichž tyto soudy spatřovaly v jednání obviněného zjednání přednosti nebo výhody poskytnuté obchodní společnosti R., v rámci výše uvedené veřejné zakázky, je nutno k těmto námitkám obviněného uvést, že vycházejí z jiných skutkových závěrů, než které dovodily tyto soudy. Nelze přitom pominout, že ze samotného názvu veřejné zakázky byl její předmět dostatečně zřejmý, ostatně sám obviněný připustil, že v zásadě shodná veřejná zakázka byla vypsána již o rok dříve, avšak tehdy nebyla realizována, tudíž předmět zakázky tato obchodní společnost znala. Soudy nižších stupňů zcela správně dovodily, že časová výhoda na straně obchodní společnosti R., spočívala v tom, že v důsledku jednání obviněného věděla předem o tom, v jakém časovém období budou osloveni zájemci o účast na této veřejné zakázce, navíc tato výhoda spočívala v tom, že osloveni byli Č., pouze zájemci, s nimiž se A. H. předem dohodl, že budou jednat v součinnosti s jím vedenou obchodní společností R., tak, aby právě tato obchodní společnost v této veřejné zakázce uspěla. Tvrzení obviněného, že nemohl předmětnou veřejnou zakázku nijak ovlivnit, je v příkrém rozporu se skutkovými závěry, které soudy nižších stupňů učinily, neboť obhajoba obviněného v tomto směru byla rozsudky obou soudů nižších stupňů zcela vyvrácena. Rovněž informace o pravděpodobném postupu v rámci této veřejné zakázky, že proběhne ve dvou kolech, představovala pro obchodní společnost R., výhodu ve smyslu ustanovení §256 odst. 1 tr. zákoníku, jak správně soudy nižších stupňů dovodily. Ve vztahu k těmto námitkám dovolatele je tedy možno uzavřít, že vycházely z jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy nižších stupňů a v tomto směru s odkazem na již výše uvedené uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], tyto námitky neodpovídají.
23. Obdobný závěr je nutno učinit i ohledně námitky obviněného, že nebylo prokázáno propojení mezi jemu poskytnutým úplatkem a protislužbou v podobě poskytnutí informací o zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Pošta XY 2 – výměna oken“, neboť i ohledně tohoto závěru soudy nižších stupňů ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, na podkladě jakých skutkových zjištění tento závěr učinily, v této souvislosti poukázaly nejenom na časovou souvislost jednotlivých jednání obviněného a spoluobviněného A. H., ale i na jejich vzájemné kontakty a funkci obviněného v Č., přičemž právě z této pozice, kterou obviněný zastával, jednoznačně vyplynula nejenom možnost ovlivňovat výsledek i průběh zadávacích řízení, ale i skutečnost, že obviněný možnosti tato řízení ovlivňovat využil právě ve prospěch obchodní společnosti R., přičemž takto jednal s cílem dosáhnout majetkového prospěchu nejenom pro tuto obchodní společnost, ale i pro sebe v podobě obviněným žádaného a jemu poskytnutého úplatku, který představoval notebook jím určeného typu. I přes omezení skutkových zjištění ve vztahu ke konkrétnímu jednání obviněného v bodě 1) rozsudku soudu prvního stupně, který předcházel dovoláním napadenému rozsudku odvolacího soudu, lze dovodit naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku po stránce subjektivní i objektivní, jak správně dovodil soud prvního stupně i soud odvolací v odůvodnění svých rozsudků, přičemž na tyto jejich závěry lze v tomto směru zcela odkázat.
24. Uplatněnému dovolacímu důvodu pak neodpovídají ani námitky obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, které jsou v zásadě pouze procesní povahy. Přes tuto skutečnost Nejvyšší soud uvádí, že se nelze ztotožnit s námitkami obviněného, který vytkl soudu prvního stupně, že výpovědi svědka K. C. vůbec nehodnotil a odvolacímu soudu, že mu nepříslušelo ani po přečtení výpovědí tohoto svědka tyto výpovědi hodnotit. Soud prvního stupně v bodě 24. svého rozsudku totiž uvedl, jaké skutečnosti tvrdil svědek K. C. ve své výpovědi z přípravného řízení i v rámci předchozího hlavního líčení, přičemž i soud prvního stupně vycházel z přečtených výpovědí tohoto svědka za podmínek §211 odst. 1 tr. řádu. V těchto výpovědích svědek K. C. sice připustil, že se s obviněným zná řadu let, ale k obsahu SMS zpráv, jimiž byl obviněným vyzván, aby veřejnou zakázku „Pošta XY 1 – obnova přepážkové části“ „neřešil“, svědek uvedl, že si na tuto komunikaci nepamatuje, subjekty související s touto zakázkou nezná. Následně však soud prvního stupně již v hodnotící části svého rozsudku (především v bodě 72. rozsudku) uvedl, že z provedených důkazů vyplynulo, že po schválení záměru realizovat tuto veřejnou zakázku dne 15. 4. 2013 byla rozeslána výzva k podání nabídek, na kterou mimo jiné reagovaly obchodní společnosti R., a S., jejichž zástupci se dne 18. 4. 2013 od 9.30 hod. účastnili prohlídky místa, kde měla být zakázka realizována. Obviněný následně tentýž den v 16.31 hod. zaslal svědku K. C., jednateli obchodní společnosti S., SMS zprávu s textem „Čau, XY neřeš“, v níž v podstatě svědkovi sdělil, že nemá smysl, aby se jeho obchodní společnost nadále ucházela o předmětnou zakázku, na což v 16.38 hod. reagoval svědek K. C. SMS zprávou obviněnému „ale já už to mám skoro hotové“. Tato odpověď podle soudu prvního stupně dokládá zájem svědka o uvedenou veřejnou zakázku, kterou ostatně potvrdila i přítomnost zástupce jeho obchodní společnosti na místě realizace zakázky v uvedený den. Následně obviněný bezprostředně poté v 16.39 hod. na odpověď svědka reaguje slovem „sorry“ a společnost svědka K. C. následně žádnou nabídku nepodává. Soud prvního stupně i s vědomím již dříve konstatované výpovědi svědka K. C., který ve své výpovědi uvedl, že si předmětné SMS zprávy již nevybavuje, uzavřel své hodnocení tak, že všechna tato zjištění zasazená do kontextu probíhajícího zadávacího řízení dokládají, že nebýt zásahu obviněného R. S., svědek K. C. by se za obchodní společnost S., nadále o předmětnou zakázku ucházel. S vědomím tohoto závěru soudu prvního stupně proto nelze souhlasit s argumentací obviněného, že soud prvního stupně výpovědi svědka K. C. a tvrzení v nich uvedená vůbec nehodnotil. Naopak, ač to soud prvního stupně výslovně neuvedl, svědeckým výpovědím K. C. zjevně neuvěřil a vyšel, ostatně stejně jako následně i soud odvolací, z dalších důkazů, které jednoznačně potvrdily zásah obviněného R. S. do tohoto řízení o zadání veřejné zakázky „Pošta XY 1 – obnova přepážkové části“, v důsledku něhož případný konkurent obviněným zvýhodňované obchodní společnosti R., svoji nabídku nepodal. Odvolací soud pak v rámci odvolacího řízení postupoval zcela v souladu s ustanovením §263 odst. 6 tr. řádu a bylo jeho právem tyto před ním provedené důkazy i hodnotit v souladu s ustanovením §259 odst. 3 tr. řádu.
25. Nejvyšší soud konečně uvádí, že se nelze ztotožnit ani s námitkami obviněného, pokud se dovolával práva na spravedlivý proces, neboť k žádnému zkrácení práv obviněného nedošlo, což se týká i obviněným namítaného nerespektování principu in dubio pro reo a zásady presumpce neviny, přitom tento princip i zásada presumpce neviny mají ryze procesní charakter a uplatněnému dovolacímu důvodu proto nemohou odpovídat. Z důvodů vysvětlených výše proto Nejvyšší soud nemohl ani přihlížet k námitkám obviněného, které směřovaly proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, jaký skutkový závěr přijaly, neboť jde o výlučně skutkové výhrady mimo rámec možností dovolacího přezkumu. Obviněný v podaném dovolání pouze pokračoval ve způsobu své obhajoby, znovu prosazoval svou vlastní verzi skutkového děje a odmítl verzi, která byla soudy nižších stupňů v trestním řízení prokázána. Nejvyšší soud se v tomto ohledu prakticky ve všem přiklonil k postupu i názorům soudů prvního i druhého stupně, jak je ve svých rozhodnutích vyložily včetně argumentů, pro něž odmítly obranu obviněného a na podkladě jakých důkazů dospěly k závěru o jeho vině. Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal žádný rozpor mezi obsahem provedených důkazů, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů prvního a druhého stupně, ostatně ani obviněný výslovně neoznačil konkrétní důkazní prostředky, které by se vzájemně vylučovaly, resp. neodpovídaly by skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudy.
26. S vědomím výše uvedených závěrů jsou proto námitky obviněného zpochybňující vyvození jeho trestní odpovědnosti zcela irelevantní. Právě závažnost protiprávního jednání obviněného a míra jeho škodlivosti odůvodňuje potřebu postihnout je jako zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Pojetí trestního práva jako „ultima ratio“ totiž nevylučuje spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení určitých povinností, které lze obecně sankcionovat též mimotrestními prostředky. Nelze vytýkat soudům obou stupňů, že by nesprávně vyhodnotily skutečnosti významné z hlediska potřeby využít prostředků trestního práva k postihu obviněného za spáchaný skutek při respektu k zásadě subsidiarity trestní represe uvedené v §12 odst. 2 tr. zákoníku. Rozhodně se obviněný nedopustil stíhaného protiprávního jednání za nějakých výjimečných okolností, které by svědčily o natolik nízké míře společenské škodlivosti, jež by neodpovídala ani běžně se vyskytujícím případům téhož druhu. Soudy správně zohlednily závažnost jeho trestné činnosti, míru zneužití jeho postavení, rozsah jím zjednané výhody obchodní společnosti R., i zištný motiv jednání obviněného, tudíž použily ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku ve shodě s jeho výkladem přijatým ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu, které je publikováno pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.
V. Závěrečné shrnutí
27. Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Dovolací námitky obviněného sice zčásti odpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, avšak Nejvyšší soud je neshledal důvodnými. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 3. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bohuslav Horký