ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.11.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 11/2022-2150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný Z. S. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno-Bohunice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 5 To 4/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 43 T 5/2019, byl obviněný Z. S. uznán vinným jednak pokusem zločinu dotačního podvodu podle §21 odst. 1 a §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §21 odst. 1 a §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku spáchanými ve spolupachatelství se spoluobviněnou L. S. [bod 1.) výroku o vině], jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku [bod 2.) výroku o vině]. Za uvedenou trestnou činnost a za sbíhající se zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 T 33/2017, byl obviněnému uložen podle §209 odst. 4 a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 T 33/2017, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajský soud v Brně rozhodl též o vině a trestu spoluobviněné L. S. Protože je procesním stranám dostatečně znám způsob, jakým se obviněný dopustil citovaných trestných činů, nebude Nejvyšší soud opakovat ani ve stručnosti průběh skutku.
2. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba spoluobvinění a Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl usnesením ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 5 To 4/2021, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
3. Usnesení soudu druhého stupně napadl dovoláním jen obviněný Z. S., a to prostřednictvím své obhájkyně. Své dovolání obviněný směřoval proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, resp. proti usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto. Obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (pokud v tomto rozhodnutí nebude označeno jinak, bude zkratka „tr. řád“ znamenat znění tohoto procesního předpisu účinné do konce roku 2021; pozn. Nejvyššího soudu) .
4. Ve vztahu k prvnímu z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný namítl, že soud prvního stupně připustil, aby obviněný po určitou dobu (přinejmenším od 1. 2. 2018) trestního řízení nebyl řádně zastoupen obhájcem. Ustanovená obhájkyně byla totiž vyškrtnuta ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou. V podrobnostech obviněný popsal procesní průběh toho, kdy a po jakou dobu trestního řízení byl zastoupen tím kterým obhájcem. V rámci svých výhrad proti osobám obhájců, kteří ho zastupovali, obviněný označil za chybu ustanovení obhájkyně JUDr. Moniky Zíkové, která do té doby vykonávala obhajobu pouze spoluobviněné, manželky obviněného, L. S. Podle obviněného totiž neměla jmenovaná obhájkyně vykonávat společnou obhajobu obou obviněných z důvodu možné kolize zájmů mezi oběma obviněnými. Poté, co byla JUDr. Monika Zíková zproštěna obhajoby obviněného, soud nezopakoval důkazy dosud provedené, přestože tak měl učinit. Z naznačeného procesního průběhu je podle obviněného zjevné, že u něho nastala situace, kdy nebyl zastoupen obhájcem, ačkoli to bylo zákonem vyžadováno a byl proto naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.
5. Nesprávné hmotněprávní posouzení zakládající důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje v tom, že soudy při posuzování jeho trestní odpovědnosti vycházely z neúplného dokazování. Konkrétně nebylo nade vši pochybnost prokázáno, kým byly vytvořeny a příslušnému orgánu předloženy pozměněné dokumenty, na jejichž podkladě měly být následně vyplaceny dotační finanční prostředky. Žádný, natož přímý, důkaz nesvědčí o tom, že by obviněný sám cokoli pozměnil a předložil Státnímu zemědělskému a investičnímu fondu (dále jen ve zkratce „SZIF“). Vše naznačuje tomu, že mohlo jít o třetí osobu, tím spíš, pokud například svědek V. P. musel opustit své zaměstnání na SZIF, neboť se dopustil několika závažných pochybení, pro která již svoji práci nemohl vykonávat.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, tak i odsuzující rozsudek Krajského soudu v Brně, a aby přikázal krajskému soudu (obviněný nesprávně označil Vrchní soud v Olomouci; pozn. Nejvyššího soudu) věc znovu projednat a rozhodnout, případně navrhl, aby ve věci rozhodl sám Nejvyšší soud. Současně obviněný požádal o odložení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. řádu.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
7. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten ve vztahu k prvnímu okruhu námitek obviněného podřazeným dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, poukázal na to, že se vztahují pouze k přípravnému řízení. Státní zástupce upozornil, že na obviněného byla podána obžaloba dne 18. 4. 2019, první hlavní líčení bylo nařízeno až na 5. 12. 2019. V té době byla obhájkyní obviněného JUDr. Jana Sedláčková, vůči níž obviněný nemá žádné výhrady. V mezidobí po podání obžaloby nebyly prováděny žádné jiné úkony mimo rozhodování o obhajobě a odměnách obhájců obviněného a spoluobviněné. Ze spisového materiálu, jímž státní zástupce disponoval, vyplynulo, že v době po 1. 2. 2018, kdy měl být obviněný bez obhájce, orgány činné v přípravném řízení opatřovaly různé zprávy, vyjádření a jiné listiny. U těchto procesních úkonů tudíž účast obhájce obviněného stejně nepřicházela v úvahu. Výslechy svědků byly realizovány až po 20. 9. 2018, tedy v době, kdy již (od 19. 9. 2018) byla obviněnému jako obhájkyně ustanovena JUDr. Monika Zíková. Od tohoto data obviněný nebyl bez obhájce. K případné kolizi zájmů mezi obviněnými, která by vyloučila výkon společné obhajoby, státní zástupce poukázal na znění §38 odst. 2 tr. řádu, dovodil, že v posuzované trestní věci nešlo v rozhodnou dobu o zřejmý rozpor v zájmech spoluobviněných. V této souvislosti státní zástupce zdůraznil, že obviněný opakovaně využil svého zákonného práva nevypovídat k věci, také spoluobviněná v rámci výslechů konaných ve dnech 1. 12. 2016 a 9. 11. 2017 odmítla vypovídat. Za tohoto stavu nenastala situace předvídaná v citovaném ustanovení trestního řádu, nemohlo být totiž zřejmé, že si zájmy spoluobviněných odporují. Při výsleších realizovaných ve dnech 31. 10. 2018 a 29. 11. 2018 v přípravném řízení poté, co byla též obviněnému ustanovena jako obhájkyně JUDr. Monika Zíková, spoluobviněná vypovídala, nicméně sdělila v podstatě pouze to, že veškeré záležitosti týkající se dotace a stavby penzionu zařizoval její manžel. Neuvedla, že by obviněný při vyřizování těchto záležitostí úmyslně uváděl nepravdivé údaje, pořizoval a předkládal fiktivní doklady apod. Jinými slovy řečeno, ani v době, kdy obvinění měli společného obhájce nelze jednoznačně dovozovat kolizi jejich zájmů. Bez významu není podle státního zástupce ani vlastní prohlášení obviněného, které učinil po zániku obhajoby JUDr. Kristýnou Zoufalou a před ustanovením JUDr. Moniky Zíkové, jímž žádal o ustanovení stejné obhájkyně, která zastupuje jeho manželku. Státní zástupce doplnil, že všichni svědci, jejichž výpovědi byly pro rozhodnutí o vině obviněných významné, byli znovu vyslechnuti v hlavním líčení, přičemž žádný z nich se od své výpovědi z přípravného řízení neodchýlil. Státní zástupce proto uzavřel, že v posuzované věci nedošlo k takovému porušení práva na obhajobu obviněného, které by zakládalo existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu a jeho námitky označil za nedůvodné.
8. Pokud jde o druhou část dovolací argumentace obviněného podřazenou důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný nevznesl podle státního zástupce žádné námitky, jimiž by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě pod bodem 1.) výroku o vině a v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů s obsahem provedených důkazů a zákonnými znaky pokusu obou zločinů, za něž byl odsouzen. Dovolání obviněného je založeno na odmítnutí skutkových zjištění podstatných pro závěr o jeho trestní odpovědnosti za tento skutek, zejména pokud tvrdí, že příslušné doklady nepozměňoval a nepředkládal. Obviněný nevytkl ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, z nichž soudy vycházely. Omezil se na obecné konstatování, podle něhož skutková zjištění týkající se jeho osoby nevyplývají z provedených důkazů, vlastní hodnotící úvahy přitom obviněný předkládá jako „hotovou věc“. Státní zástupce poukázal zejména na bod 22. rozsudku soudu prvního stupně, z něhož je zjevné, že přijatá zjištění, s nimiž se ztotožnil i soud druhého stupně, logicky vyplývají z výsledku dokazování a mají v něm oporu. Závěrem státní zástupce upozornil na to, že trestní odpovědnost obviněného nebyla vyvozena za to, že by doklady sám „vytvářel“, nýbrž za to, že je „předložil“.
9. S ohledem na uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k namítaným dovolacím důvodům.
11. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu dopadá na případy, v nichž obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Úspěšnost námitek spadajících pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu závisí též na tom, zda obviněný neměl v trestním řízení obhájce vůbec, nebo jej neměl po určitou část řízení za podmínky, že v tomto období prováděly orgány činné v trestním řízení úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 48/2003 a č. 23/2007-II. Sb. rozh. tr.).
12. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je možné podat proti rozhodnutím vyjmenovaným v §265a odst. 1, 2 tr. řádu, pokud spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkané vady rozhodnutí, resp. řízení jemu předcházejícího musí spočívat v nesprávné aplikaci ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona, případně hmotněprávního ustanovení norem jiných právních odvětví, s nimiž trestní zákon spojuje trestní odpovědnost za konkrétní trestný čin. Vždy je nutné posuzovat použití hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně, v dovolacím řízení není možné se domáhat změny skutkových zjištění podle představ dovolatele a teprve na jiném skutku demonstrovat vadné použití hmotného práva. K naplnění tohoto dovolacího důvodu může zásadně dojít v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat také v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se však není možné domáhat změny v hodnocení důkazů, které provedly soudy prvního či druhého stupně, stejně tak není přípustné namítat nedostatečný rozsah dokazování či poukazovat na vadný postup soudů při provádění důkazů, které nebyly opatřeny v souladu se zákonem. Tento dovolací důvod může být naplněn jen právní vadou, která má podklad v normě upravující hmotné právo.
13. Citovaný dovolací důvod je v důsledku novely trestních předpisů provedené zákonem č. 220/2021 Sb., nyní nově zařazen pod písm. h) §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Vzhledem k uvedené změně právní úpravy, k níž došlo v období od podání dovolání obviněným do konání dovolacího řízení Nejvyšším soudem, bylo dovolání obviněného posuzováno v kontextu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak ve znění účinném v době jeho podání, tak i v době rozhodování Nejvyššího soudu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za odpovídající tomuto důvodu tak lze nyní považovat rovněž správnost a úplnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů určujících pro napadené rozhodnutí, úplnost a bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, avšak jen tehdy, pokud jsou skutečně rozhodná skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně zatížena alespoň jednou ze tří vyjmenovaných vad v procesu dokazování. Ani tento nově formulovaný dovolací důvod, který v zásadě reflektuje případy, v nichž v souladu s rozhodováním Ústavního soudu a jeho výjimečnými zásahy do procesních otázek rozhodnutí napadených ústavní stížností, byla již před účinností citované novely trestního řádu, zjištěna nesprávná realizace důkazního řízení, která vedla k porušení základních práv obviněného, a tím nebylo v konkrétním řízení dodrženo právo na spravedlivý proces. Ústavní soud v zásadě formuloval tři základní okruhy vad, při jejichž naplnění ve vztahu ke zjišťování zásadních skutečností pro rozhodnutí v konkrétní věci, případně pro jejich právní posouzení, vydával na podkladě ústavní stížnosti kasační rozhodnutí a vracel takové případy k novému projednání a rozhodnutí převážně soudům prvního stupně. Shora citovaný a nově formulovaný dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, tak v podstatě vychází z rozhodovací praxe Ústavního soudu a zavedl možnost dovolacího přezkumu ohledně správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, procesní bezvadnosti provedených důkazů, resp. důkazních prostředků a jejich rozsah nutný pro rozhodnutí stejně jako správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu, a to nejen na podkladě dovolacích námitek obviněného, ale též nejvyššího státního zástupce.
14. Obviněný neuplatnil ve svém dovolání rovněž důvod vymezený ve druhé alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [nyní §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu], ačkoli je směřoval proti usnesení soudu druhého stupně, který projednal jeho odvolání ve veřejném zasedání a zamítl je jako nedůvodné. Tato nesprávnost však neměla žádný vliv na dovolací přezkum, neboť Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného ve svém celku jako zjevně neopodstatněné, jak bude uvedeno níže.
b) K dovolání obviněného
1) K dovolací argumentaci podřazené pod důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu
15. Obviněný je přesvědčen, že k porušení jeho práva na obhajobu došlo ze dvou důvodů. Jednak tím, že ke dni 1. 2. 2018 byla jeho obhájkyně JUDr. Kristýna Zoufalá vyškrtnuta ze seznamu advokátů vedených Českou advokátní komorou, přičemž mu bezprostředně poté nebyl namísto ní ustanoven nový obhájce, v důsledku čehož se po část trestního řízení ocitl bez obhájce, ačkoli byl v jeho případě dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu, jednak tím, že sice mu s určitým časovým odstupem byla za účelem výkonu obhajoby ustanovena JUDr. Monika Zíková, která ve stejné době vykonávala obhajobu jeho manželky, spoluobviněné L. S., avšak stalo se tak v rozporu s ustanovením §38 odst. 2 tr. řádu, neboť si zájmy obou obviněných odporovaly.
16. Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že trestní stíhání obviněného (i spoluobviněné) bylo zahájeno dne 18. 5. 2016 (srov. č. l. 186 a násl. a 191 trestního spisu), následně dne 19. 5. 2016 obviněný Z. S. i obviněná L. S. zmocnili za účelem jejich obhajoby v této trestní věci společného obhájce JUDr. Ivana Werla (srov. č. l. 194 trestního spisu). Tento obhájce však byl s účinností od 24. 11. 2016 z důvodu uvedeného v §8 odst. 1 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou, proto byli obvinění vyzváni ze strany policejního orgánu, který tuto skutečnost zjistil dne 16. 2. 2017, aby si z důvodu nutné obhajoby zvolili jiného obhájce a pokud tak neučiní, bude jim ustanoven (srov. č. l. 209 až 211 trestního spisu). Obvinění si tyto doručované písemnosti vyzvedli až dne 9. 3. 2017 (srov. č. l. 210 verte a 211 verte trestního spisu). Obhajobu obou obviněných (oba podepsali plné moci dne 5. 3. 2017) převzala JUDr. Tereza Coufalová, Ph.D. (srov. č. l. 212 trestního spisu), která však sama ukončila ke dni 2. 6. 2017 právní zastoupení obviněných (srov. č. l. 217 trestního spisu). Obvinění proto byli opětovně policejním orgánem vyzýváni ke zvolení obhájce s poučením o jeho možném ustanovení (srov. č. l. 220 a 222 trestního spisu), avšak obvinění svého práva nevyužili, a proto soudce Městského soudu v Brně ustanovil každému z nich odlišnou obhájkyni, obviněnému JUDr. Kristýnu Zoufalou (srov. č. l. 225 trestního spisu) a spoluobviněné JUDr. Moniku Zíkovou (srov. č. l. 226 trestního spisu). Obhájkyně obviněného učinila v podstatě pouze dva procesní úkony, resp. v jejím substitučním zastoupení Mgr. Robert Pšenek, a to vypracování stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 9. 8. 2017 [následně dozorujícím státním zástupcem zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu jako opožděná] a žádosti o oznamování konání vyšetřovacích úkonů ze dne 23. 8. 2017 (srov. č. l. 232 a 243 a násl. trestního spisu). V trestním spise je dále obsažen úřední záznam policejního orgánu ze dne 19. 9. 2018 o zjištění, že obhájkyně obviněného JUDr. Kristýna Zoufalá byla ke dni 1. 2. 2018 vyškrtnuta ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou z důvodu svého jmenování do funkce státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Blansku. O této skutečnosti však jmenovaná nevyrozuměla ani obviněného, ani orgány činné v trestním řízení (srov. č. l. 233 trestního spisu). Obviněný byl proto znovu poučen o možnosti zvolit si obhájce a o možnosti jeho ustanovení. Na to obviněný reagoval tak, že „…požaduje ustanovení jiného obhájce, pokud by to bylo možné, že by s obviněnou manželkou L. S. měli obhájce společného a že s tím manželka souhlasí.“ (srov. č. l. 233 trestního spisu). Policejní orgán se proto obrátil na Městský soud v Brně s žádostí o ustanovení JUDr. Moniky Zíkové jako obhájkyně obviněného, čemuž bylo dne 19. 9. 2018 vyhověno (srov. č. l. 235 a 240 trestního spisu), přičemž obhajobu obviněného poté v substitučním zastoupení vykonával JUDr. Pavel Holub (srov. č. l. 239 trestního spisu). Dne 18. 4. 2019 byla na obviněné Z. S. a L. S. podána obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, přičemž předseda senátu krajského soudu sám vyzval obhájkyni JUDr. Moniku Zíkovou, aby se vyjádřila k případnému zproštění obhajoby obou obviněných z důvodu možné kolize zájmů mezi nimi (srov. č. l. 1872 a násl. a 1905 trestního spisu). Se stejným dotazem se předseda senátu obrátil i na oba obviněné (srov. č. l. 1907 a 1909 trestního spisu). Obhájkyně JUDr. Monika Zíková odpověděla, že jí oba obvinění „samostatně sdělili, že v současné době jsou v kolizi, která se tzv. vyhrocuje.“ . Odkazem na §37a odst. 2 tr. řádu obhájkyně proto požádala o zproštění obhajoby obviněných. K tomu ještě dodala, že „je jí to velice líto (…), ale v průběhu přípravného řízení manželé S. nebyli v kolizi , žel v současné době je takový stav, že je teoreticky možná obava, že při nařízení hlavního líčení by mohla vzniknout kolize mezi manželi, což by byl problém pro obhajobu.“ (srov. č. l. 1912 trestního spisu). Obvinění adresovali soudu shodné vyjádření, podle něhož v jejich případě kolize fakticky nastala (srov. č. l. 1916 a 1917 trestního spisu). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 43 T 5/2019, proto byla podle §40a odst. 1 tr. řádu z důvodu podle §37a odst. 2 tr. řádu ustanovená obhájkyně JUDr. Monika Zíková zproštěna obhajoby obou obviněných, obviněnému Z. S. byla následně dne 23. 9. 2019 ustanovena obhájkyně JUDr. Jana Sedláčková a obviněné byla v týž den ustanovena obhájkyně Mgr. Jana Sedláková (srov. č. l. 1913, 1919 a 1920 trestního spisu).
17. Nejvyšší soud v předcházejícím bodě tohoto usnesení záměrně zaznamenal podrobná fakta týkající se výkonu obhajoby obviněného Z. S. v průběhu trestního řízení, aby bylo zcela zřejmé, že obě zásadní výhrady obviněného, které podřadil dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, nemají žádné opodstatnění. K první z nich lze uvést, že obhajoba obviněného JUDr. Kristýnou Zoufalou byla ukončena ke dni 1. 2. 2018 a po dobu následujících téměř 7 měsíců (do 19. 9. 2018) skutečně obviněný nebyl zastoupen obhájcem, ačkoli byl u něho dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu. Ve shodě se státním zástupcem je ale třeba konstatovat, že orgány činné v trestním řízení v uvedeném úseku přípravného řízení nerealizovaly žádné úkony, jichž by se obhájkyně obviněného mohla fakticky osobně zúčastnit, neboť se týkaly opatřování listinných důkazů. Z tohoto důvodu je logicky vyloučena možnost „jejich opakování“, jak se obviněný v dovolání domáhá. Listiny jsou založeny v trestním spise a byly k důkazu čteny v rámci hlavního líčení, při němž byl obviněný řádně zastoupen obhájkyní JUDr. Janou Sedláčkovou. Výslechy obou obviněných byly v přípravném řízení uskutečněny až v době, kdy měli společnou obhájkyni a byl jim osobně přítomen obhájce v substituci JUDr. Pavel Holub. Výslechy svědků byly zčásti prováděny ještě předtím, než byla obviněnému ustanovena obhájkyně JUDr. Kristýna Zoufalá, případně poté, co již obhajobu obviněných vykonávala společná obhájkyně JUDr. Monika Zíková (srov. např. č. l. 331 a násl., 358 a násl., 388 a násl., 502 a násl., 509 a násl., 514 a násl., 612 a násl., 623 a násl., 628 a násl., 642 a násl., 647 a násl., 654 a násl., 661 a násl., 674 a násl. aj. trestního spisu). Z jednání obhájkyně JUDr. Kristýny Zoufalé je zřejmé, že evidentně rezignovala na své povinnosti, konkrétně řádně vykonávat obhajobu obviněného a plně prosazovat a hájit jeho práva, neboť poté, co přestala být advokátkou zapsanou v seznamu České advokátní komory, o této skutečnosti nevyrozuměla nejen příslušné orgány činné v posuzovaném trestním řízení, ale ani samotného obviněného, jehož práva mohla být jejím nedbalým přístupem dotčena. Na druhou stranu lze konstatovat, že v rozhodném období obviněný evidentně necítil potřebu vejít v kontakt se „svou“ obhájkyní, jinak by musel zjistit, že změnila svou profesi a jeho obhajobu nemůže nadále v posuzované věci vykonávat. Při zkoumání porušení práva na obhajobu obviněného z materiálního hlediska je však významné, že k nastíněné situaci došlo v přípravném řízení a orgány činnými v trestním řízení nebyly skutečně prováděny úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním. Ve shodě s výkladem trestní praxe proto námitkou obviněného o tom, že po určitou dobu trestního řízení nebyl zastoupen obhájcem, ačkoli byl dán důvod nutné obhajoby, nemohl být naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu (srov. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., dále přiměřeně též rozhodnutí č. 29/2010 Sb. rozh. tr. a č. 53/2010 Sb. rozh. tr.).
18. Nejvyšší soud nemohl přiznat opodstatnění ani druhé námitce obviněného, kterou podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle níž se měly zájmy spoluobviněných ocitnout v kolizi a nastala proto situace předvídaná ustanovením §37a odst. 2 tr. řádu. Obviněný stejnou výhradu uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku, odvolací soud na ni reagoval v bodě 10. napadeného usnesení a Nejvyšší soud se s jeho názorem ztotožnil. Nad rámec správného posouzení otázky týkající se zastupování obou obviněných stejnou obhájkyní JUDr. Monikou Zíkovou se zřetelem na možné odporující si zájmy mezi obviněnými manžely S., Nejvyšší soud při zohlednění okolností popsaných v bodě 16. tohoto usnesení dodává, že obvinění si již na počátku jejich trestního stíhání zvolili společné obhájce nejprve JUDr. Ivana Werla a následně JUDr. Terezu Coufalovou, Ph.D. (srov. č. l. 194 a 212 trestního spisu). Později, po ukončení advokátní činnosti JUDr. Kristýny Zoufalé, obviněný Z. S. sám požádal o ustanovení obhájkyně JUDr. Moniky Zíkové, která ve stejné době obhajovala spoluobviněnou L. S. (srov. č. l. 233 trestního spisu). Posledně jmenovaná obhájkyně v reakci na výzvu předsedy senátu po podání obžaloby sdělila, že v přípravném řízení kolize zájmů spoluobviněných nenastala. Svůj změněný postoj k výkonu společné obhajoby ve stadiu řízení před soudem JUDr. Monika Zíková opřela pouze o možnost odporujících si zájmů obou spoluobviněných, z procesní opatrnosti proto obhajobu obviněných sama ukončila. Stejně oslovení obvinění se rovněž vyjádřili tak, že kolize mezi nimi nastala, což svědčí o tom, že v předcházejícím stadiu trestního řízení ji nepociťovali. Nejvyšší soud rovněž považuje za vhodné upozornit na to, že obviněný Z. S. se v průběhu trestního řízení nijak neohrazoval o možnosti odporujících si zájmů mezi ním a spoluobviněnou manželkou, naopak, jak již uvedeno, volili si oba stejné obhájce a později obviněný sám požádal o ustanovení stejné obhájkyně, jakou měla obviněná L. S. Navíc nelze přehlédnout načasování výhrady obviněného proti výkonu společné obhajoby (po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně) a způsob jejího prosazování, který je založen na obecném tvrzení bez jakýchkoli konkrétních podkladů o skutečně existujících rozporných zájmech mezi ním a spoluobviněnou manželkou. S určitou mírou spekulace se lze domnívat, že by JUDr. Monika Zíková dál vykonávala obhajobu spoluobviněných, pokud by se předseda senátu soudu prvního stupně výslovně nedotázal na možnou kolizi zájmů mezi nimi. Každopádně Nejvyšší soud při zohlednění všech výše podrobně vyjádřených skutečností ohledně výkonu obhajoby Z. S., které vyplývají z obsahu trestního spisu, neshledal žádné porušení práva obviněného na obhajobu, které by mohlo naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, případně se dotknout práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
2) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
19. Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, obviněný vytýkal v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [nyní podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] soudům prvního i druhého stupně prakticky výhradně „nesprávné“ skutkové zjištění, a to výlučně proti skutku popsanému pod bodem 1.) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Jeho námitky nesměřovaly proti nesprávnému právnímu posouzení tohoto skutku, ani nepoukázal na konkrétní rozpor mezi opatřenými a soudem provedenými důkazy, z něhož by při dodržení zásad logického uvažování nevyplýval skutek, který se stal podkladem této části odsuzujícího výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Formulace této části dovolání obviněného jen obecně naznačuje nespokojenost s výsledkem rozhodování soudů obou stupňů. Takové výhrady se ovšem s hmotněprávní povahou tohoto dovolacího důvodu míjejí. Neodpovídají přitom ani důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný totiž zopakoval svou dosavadní obhajobu proti obžalobě, aniž by jakkoli reagoval na argumentaci soudu prvního stupně, kterou obranu obviněného spolehlivě vyvrátil. Se způsobem hodnocení provedených důkazů v posuzované věci se následně ztotožnil odvolací soud, který na prakticky shodné námitky obviněného obsažené v jeho odvolání dostatečně reagoval a podrobně se s nimi vypořádal (srov. zejména bod 10. a násl. napadeného usnesení). Vrchní soud v Olomouci logicky znovu shrnul správné a provedenému dokazování odpovídající úvahy soudu prvního stupně, na nichž založil svá skutková zjištění vyjádřená ve výroku o vině pod bodem 1.) odsuzujícího rozsudku. Ačkoli byl obviněný z trestné činnosti usvědčen množstvím provedených důkazů (srov. body 4. až 16. rozsudku soudu prvního stupně), opakovaně v dovolání poukázal na ty okolnosti, které nebyly významné z hlediska naplnění znaků skutkových podstat zločinů dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, obou spáchaných ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný znovu tvrdil, že neexistuje žádný přímý důkaz, který by jej ze spáchané trestné činnosti usvědčoval. Opětovně se snažil přenést svoji trestní odpovědnost na třetí osoby, zejména na svědka V. P. a ponechal stranou, resp. zcela ignoroval to, že je mu kladeno za vinu „předložení“ dokumentů, na jejichž podkladě měla být vyplacena finanční podpora z evropských rozpočtů či fondů a z národního rozpočtu, nikoli snad to, že by tuto dokumentaci osobně „vytvořil či pozměnil“. Tvrzení obviněného lze charakterizovat jen jako snahu zbavit se vlastní odpovědnosti za spáchanou trestnou činnost. Výhrady obviněného v tomto ohledu jsou založeny výlučně na popření skutkových zjištění soudů nižších stupňů, k nimž dospěly po pečlivém zhodnocení provedených důkazů, což ovšem deklarovanému, ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá.
IV. Závěrečné shrnutí
20. Ze všech uvedených důvodů proto Nejvyšší soud na podkladě trestního spisu odmítl dovolání obviněného Z. S. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího.
21. Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu vyplývá, že návrh na takový postup může podat Nejvyššímu soudu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle §265o odst. 1 tr. řádu pro přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo tímto obviněným podáno dovolání. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu