ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1132.2021.4
sp. zn. 5 Tdo 1132/2021- 5878
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovoláních, která podali obvinění A. K., nar. XY ve XY, bytem XY č. XY, XY, a T. K. , nar. XY ve XY, bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 4 To 10/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 7/2016, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 4 To 10/2021, ohledně obviněných A. K. a T. K. a podle §265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití §261 tr. ř. též ohledně zúčastněné osoby – obchodní společnosti S. a S., v likvidaci.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obvinění A. K. a T. K. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 50 T 7/2016, uznáni vinnými zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pokusem zločinu dotačního podvodu podle §21 odst. 1 a §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §21 odst. 1 a §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, kterých se dopustili skutky podrobně popsanými pod body 1. až 3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Jejich podstata spočívala v tom, že oba obvinění na základě předchozí společné dohody získali nebo se snažili získat finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropských společenství a ze státního rozpočtu České republiky od Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky z dotačních programů specifikovaných v rozsudku, přičemž v žádostech o tyto dotace uváděli některé nepravdivé údaje týkající se zejména oboru podnikání obviněného T. K., který byl žadatelem a příjemcem dotací, dále doby jeho podnikání v požadovaném oboru, částky způsobilých investičních výdajů a některých jiných okolností.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný A. K. odsouzen podle §212 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Obviněnému T. K. byl podle §212 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Tomuto obviněnému byl podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen i trest propadnutí věci, a to peněžní částky ve výši 229 648 Kč, která byla uložena a zajištěna na jeho bankovním účtu. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen též trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní částky ve výši 2 002 240,30 Kč, která byla uložena a zajištěna na jeho bankovním účtu, a dále také pozemků
- parc. č. XY o výměře 968 m 2 – ostatní plocha,
- parc. č. XY o výměře 875 m 2 – zastavěná plocha a nádvoří a stavby bez č. p./č. e., stojící na pozemku parc. č. XY, jehož je součástí,
- parc. č. XY o výměře 14 m 2 – ostatní plocha,
- parc. č. XY o výměře 407 m 2 – ostatní plocha,
které jsou zapsány na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému T. K. uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále též ve zkratce „MPO“) škodu ve výši 15 700 000 Kč.
4. Podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byla zabrána peněžní částka ve výši 4 708 032,37 Kč, zajištěná na účtu obchodní společnosti S. a S., v likvidaci.
5. Proti uvedenému rozsudku podali obvinění a zúčastněná osoba odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 4 To 10/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného T. K. zčásti zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému, a to konkrétně ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud při svém rozhodování zohlednil komplexnost trestů postihujících majetek obviněného a navíc také adhezní řízení, v němž byla obviněnému uložena povinnost k náhradě způsobené škody v částce 15,7 milionů Kč. Bylo rovněž přihlédnuto k tomu, že výše uvedenými pozemky byl zajištěn nárok České republiky na náhradu škody na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 50 T 7/2016, v němž došlo ke změně důvodů zajištění podle §77b odst. 3 tr. ř. a §47 odst. 1 tr. ř. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. proto odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému T. K. uložil podle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní částky ve výši 2 002 240,30 Kč, která byla uložena a zajištěna na účtu obviněného. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání obviněných
6. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali obvinění A. K. a T. K. prostřednictvím svého společného obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní jde o důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., z nichž bude dále Nejvyšší soud vycházet].
7. Oba obvinění ve svých dovoláních k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shodně vytýkají vady spočívající v nesprávném právním posouzení, protože se soudy při hodnocení, zda byly naplněny objektivní a subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými, nezabývaly otázkou významnosti „nepravdivých“ údajů uvedených v žádostech o poskytnutí dotací, resp. je vyhodnotily nesprávně.
8. Pokud jde o to, že obvinění měli v žádostech o poskytnutí dotací uvést nepravdivé a hrubě zkreslené údaje, dovolatelé spatřují pochybení v tom, že soudy nižších stupňů nepopsaly konkrétní vazbu uvedených údajů na získání požadovaných dotací a z odsuzujícího rozsudku není zřejmé, zda by dotace bez těchto nepravdivých informací byly či nebyly poskytnuty. Přitom obvinění odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněná ve věcech vedených pod sp. zn. 5 Tdo 1139/2018 a sp. zn. 8 Tdo 858/2016, v nichž je uvedeno, že významné by bylo, kdyby v případě uvedení informací odpovídajících realitě příslušný orgán neposkytl dotační prostředky, neboť by žadatel nesplnil pravidla nastavená pro jejich čerpání.
9. Obvinění dále považují za nesprávné tvrzení soudu prvního stupně, který v odůvodnění rozsudku uvedl, že splnění podmínky spočívající ve specifické podnikatelské minulosti bylo nutné pro přiznání příslušné dotace, aniž by dále v rozhodnutí popsal, z čeho tuto skutečnost dovodil. Podle obviněných vyvození trestní odpovědnosti, která se týká uvedení nepravdivých a zkreslených údajů v žádosti, je otázkou právní, přičemž z hlediska naplnění skutkových podstat daných trestných činů nestačí jen zjištění, že některé údaje jsou zkreslené či nepravdivé, ale je třeba posuzovat je v dalším kontextu, tedy zda měly či neměly vliv na přiznání dotace.
10. Obvinění spatřují pochybení soudů nižších stupňů rovněž v tom, že ačkoliv připustily, že účel projektů, na které byly poskytnuty dotace, byl splněn a projekty byly realizovány, přesto tuto skutečnost nijak nepromítly do svých závěrů a nepovažovaly ji za relevantní. Navíc se soudy nezabývaly ani otázkou subsidiarity trestní represe a nezvážily, zda by k ochraně zákonem stanovených zájmů a ke zjednání nápravy nepostačily jiné právní prostředky (např. prostředky správního práva).
11. Obviněný T. K. pak ve svém dovolání nad rámec výše uvedeného vytýká nesprávné posouzení otázky jeho zavinění v dané věci. Podle názoru tohoto obviněného on sám neměl žádné povědomí o tom, jak byly příslušné žádosti vypracovány, neboť ty sepisoval jeho bratr, který s tím měl více zkušeností, a obviněný T. K. vystupoval pouze formálně jako osoba – podnikatel žádající o dotaci. Z tohoto důvodu se obviněný domnívá, že soudy neměly dospět k závěru o naplnění subjektivní stránky posuzovaných trestných činů, protože tento závěr není řádně podložen a nevyplývá ani z dokazování.
12. Oba obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265 k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu napadený jejich dovoláními, aby zároveň zrušil také jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
13. Obviněný T. K. poté navrhl, aby do doby, než bude rozhodnuto o jeho dovolání Nejvyšším soudem, byl přerušen a odložen výkon rozhodnutí obou soudů jak ohledně propadnutí věci – peněžní částky ve výši 229 648 Kč, tak ve vztahu propadnutí náhradní hodnoty – peněžní částky ve výši 2 002 240,30 Kč, a dále ohledně povinnosti nahradit poškozené České republice – MOP škodu ve výši 15,7 milionů Kč.
14. Svůj návrh opírá tento obviněný především o tvrzení, že soudy mu vyměřily citelné majetkové tresty a při svém rozhodování nepřihlédly k tomu, že podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložily i povinnost nahradit poškozené České republice – MOP škodu ve výši 15,7 milionů Kč. Tímto rozhodnutím soudy založily podle obviněného ústavně nekonformní stav, protože poškozená Česká republika obdrží část vyplacené dotace zpět v podstatě dvakrát, neboť její část byla již zajištěna na účtu obchodní společnosti S. a S., v likvidaci, a tato částka nebyla zohledněna při stanovení výměry trestu obviněného a při určení výše náhrady škody.
15. Obviněný A. K. ve svém dovolání navrhl přerušení a odložení výkonu rozhodnutí spočívajícího ve výkonu trestu odnětí svobody, a to z důvodu, že je ženatý, má dvě nezletilé děti a má i důležité finanční závazky. Navíc je jediným jednatelem obchodní společnosti D., v níž působí jako manažer projektů, dojednává zakázky, provádí fakturace a vyplácí mzdu 9 zaměstnancům. Proto se obviněný domnívá, že výkonem trestu odnětí svobody, v jehož důsledku bude nucen přerušit podnikatelskou činnost, nebude schopen plnit jak své finanční závazky, tak ani pracovní závazky v souvislosti s ukončením pracovních poměrů svých zaměstnanců, což může ohrozit i jeho rodinu.
16. V doplnění svých dovolání pak oba obvinění poukázali nejdříve na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 29 Af 52/2017, kterým byla zrušena rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství, jimiž byly potvrzeny platební výměry Finančního úřadu pro kraj Vysočina, který vyměřil obviněnému T. K. finanční odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve vztahu k dotaci poskytnuté na projekt „Rekonstrukce objektu XY“. Podle správce daně obviněný nerealizoval projekt v souladu se žádostí o dotaci, vykázal vyšší způsobilé výdaje projektu a nebyl splněn účel, na který byla dotace poskytnuta. S ohledem na zrušení těchto rozhodnutí rozsudkem Krajského soudu v Brně se obvinění domnívají, že soudy v trestním řízení nevyhodnotily správně důležitost informací o historii podnikání v žádostech o poskytnutí dotací, navíc nepřihlédly k tomu, že deklarovaný účel projektů byl splněn. V podobném duchu se taktéž vyjádřilo MPO, které ve své zprávě uvedlo, že pokud obviněný splnil všechny povinnosti a uplynula doba udržitelnosti projektu, nelze zpětně přehodnocovat žádné z kritérií, podle kterých byl projekt hodnocen, a nelze ani zpětně uložit sankci.
17. Dále obvinění považují za zásadní rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 11 A 47/2019, jehož kopií doplnili svá dovolání a kterým bylo zrušeno rozhodnutí ministryně průmyslu a obchodu ze dne 22. 1. 2019, č. j. MPO 4161/19/21100/01000, a rozhodnutí MPO ze dne 17. 9. 2018, č. j. MPO 67899/18/61400. Na základě těchto rozhodnutí byla podle §15 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odejmuta obviněnému T. K. dotace na projekt „Výroba ocelových konstrukcí“, neboť došlo ke zjištění, že údaje, na jejichž základě byla dotace poskytnuta, byly neúplné či nepravdivé. Jak v citovaném rozsudku Městský soud v Praze mimo jiné uvedl, k odnětí dotace z důvodu uvedení nepravdivých informací lze přistoupit jen tehdy, pokud šlo skutečně o takové údaje, na jejichž základě byla dotace poskytnuta. Je tedy nutné, aby jednotlivé údaje byly provázány se stanovenými podmínkami pro udělení dotace, a nezbytné je i zjištění, zda by obviněnému jako žadateli byla dotace poskytnuta i v případě, kdyby se některé z údajů, na jejichž základě byla dotace poskytnuta, ukázaly nepravdivými. Tímto rozsudkem Městského soudu v Praze byly podle názoru obviněných potvrzeny jejich argumenty uvedené v dovoláních a směřující proti nesprávnému postupu soudů.
III. Vyjádření k dovoláním a replika k němu
18. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k podaným dovoláním obviněných prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
19. Podle jeho názoru jsou dovolání obou obviněných založena pouze na doslovném opakování námitek uplatněných již v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy nižších stupňů řádně a bezezbytku vypořádaly. Obsahem větší části dovolání jsou toliko vlastní interpretace provedených důkazů obviněnými, jejich nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů a také zpochybnění skutkových zjištění soudů. Státní zástupce tedy považuje námitky obviněných za neodpovídající dovolacím důvodům.
20. Pod uplatněný dovolací důvod by s jistou dávkou tolerance bylo možné podřadit ty výhrady obviněných, podle nichž nepravdivé informace neměly z hlediska svého významu vliv na přiznání dotací, přičemž soudy navíc nerespektovaly zásadu subsidiarity trestní represe a nezohlednily, že projekty financované z dotací byly řádně realizovány a plní svůj účel. Podle názoru státního zástupce však jde o námitky neopodstatněné, protože právě podnikatelská historie, vývoj podnikatelské činnosti, její stabilita a zaměření byly hlavními hodnotícími kritérii pro poskytnutí dotací a měly významný vliv na bodové hodnocení uchazeče o dotaci, přičemž kdyby obvinění uvedli pravdivé informace, mohl by dotaci získat jiný podnikatelský subjekt.
21. Pokud jde o vytýkané porušení zásady subsidiarity trestní represe, podle přesvědčení státního zástupce soudy nižších stupňů dospěly ke správnému závěru, že rozhodujícím momentem pro vyvození trestní odpovědnosti obviněných je výlučně jejich jednání v okamžiku podání žádosti o poskytnutí dotace, přičemž všemi prostředky chtěli dosáhnout přiznání dotace a s tímto úmyslem uvedli nepravdivé a zkreslené údaje do žádostí, proto bylo uplatnění trestní odpovědnosti zcela namístě.
22. Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkami obviněného T. K. ve vztahu k jeho zavinění, protože on byl vždy žadatelem o dotace a informace v žádostech se týkaly jeho osoby a podnikání. Navíc tyto záležitosti vždy konzultoval se svým bratrem – obviněným A. K., což soudy prokázaly.
23. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl obě dovolání jako zjevně neopodstatněná.
24. Oba obvinění využili svého práva a zaslali repliku k vyjádření státního zástupce. V ní nesouhlasí s jeho tvrzením, že hodnocení důkazů a pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů neodpovídají dovolacím důvodům. Podle názoru obviněných za situace, pokud se soudy dopustily závažných pochybení v procesu dokazování, která vedla k vadným závěrům o skutkových zjištěních, je úkolem Nejvyššího soudu, aby vyhodnotil, zda skutkové závěry soudů nižších stupňů mají oporu v provedeném dokazování.
25. Obvinění nesouhlasí ani s tím, že by obviněný T. K. v dovolání poukazoval pouze na to, že byl fakticky činný v kovovýrobě. Obvinění naopak neřeší otázku, zda údaje o jeho činnosti v kovovýrobě byly či nebyly pravdivé, ale to, zda tyto údaje byly pro přiznání dotace vůbec podstatné.
26. Ohledně otázky opomenutých důkazů obvinění doplňují, že podle jejich názoru soudy ve svých odůvodněních dostatečně neuvedly, jak se vypořádaly s některými z navrhovaných důkazů, případně proč k nim nepřihlédly, což mělo podle obviněných vliv na zákonnost a správnost rozhodnutí.
27. Závěrem obvinění v replice uvedli, že sám státní zástupce v bodě 19. svého vyjádření připustil, že oba projekty, na které byly dotace poskytnuty, byly realizované a fungují, což je podle jejich názoru pouze potvrzením toho, že subjekt podnikání skutečně nebyl rizikový, a nadhodnocení popisu podnikatelské činnosti nemělo být sankcionováno v rovině trestního práva, ale maximálně poskytovatelem dotace za porušení stanovených podmínek v rovině správního práva.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněných
a) Obecná východiska
28. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti dovolacích námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům .
29. Pokud jde o dovolací důvody, obvinění A. K. a T. K. opírají svá dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní jde o ustanovení §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., z nichž Nejvyšší soud dále vychází, jak už bylo výše uvedeno].
30. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, anebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku. Jak je patrné ze zákonného vymezení citovaného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud je zásadně vázán skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a nemůže se od něj odchýlit, protože má jen omezené možnosti provádět dokazování (§265r odst. 7 tr. ř.), a tudíž není oprávněn v dovolacím řízení nahrazovat činnost soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, při zjišťování rozhodného skutkového stavu.
31. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obvinění uplatnili druhou z uvedených variant, když podle jejich názoru napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla v podstatě zamítnuta jejich odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (proti jeho výrokům o vině), který trpí vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
b) K námitkám směřujícím proti právní kvalifikaci skutků
32. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že trestného činu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčí podstatné údaje. Za hrubě zkreslené údaje se zde považují takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech v žádosti pro poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o tom, zda má být rozhodnuto o jejich poskytnutí. Z hlediska subjektivní stránky jde ve smyslu §13 odst. 2 tr. zákoníku o úmyslný trestný čin. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně majetku a majetkových práv poskytovatelů dotací, subvencí nebo návratných finančních výpomocí nebo příspěvků. Trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie ve smyslu §260 tr. zákoníku se podle právní úpravy platné v době posuzovaných činů dopustil ten, vyhotovil, použil nebo předložil nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo takové doklady nebo údaje zatajil, a tím umožnil nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu. Hrubě zkreslujícím údajem se zde rozumí takový údaj, který je stižen závažnými obsahovými vadami nebo postrádá některou ze svých obligatorních náležitostí, resp. částí. Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie je podle §13 odst. 2 tr. zákoníku výlučně úmyslným deliktem. K naplnění této skutkové podstaty stačí i úmysl nepřímý (eventuální) [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], a to případně i v podobě smíření ve smyslu §15 odst. 2 tr. zákoníku.
33. Obvinění ve svých dovoláních zejména vytkli, že soudy nižších stupňů nesprávně kvalifikovaly jejich jednání jako trestné činy, neboť se dostatečně nezabývaly otázkou, jaký význam mělo uvedení nepravdivých údajů v žádostech o dotace ve vztahu k jejich přiznání, přičemž z rozhodnutí soudů není ani zřejmé, zda by dotace nebyly poskytnuty ani v případě, kdyby tyto údaje nebyly vůbec uvedeny.
34. Vrchní soud v Olomouci se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a v podstatě je zopakoval, přičemž považoval za prokázané, že obvinění ve svých žádostech uvedli nepravdivé a hrubě zkreslené informace a že tyto informace jednoznačně ovlivnily výsledné rozhodnutí o podaných žádostech o dotace. K námitce, že se soud prvního stupně řádně nevypořádal se zprávou MPO (na č. l. 5416 trestního spisu), podle které v případě, pokud příjemce splnil všechny povinnosti a uplynula doba udržitelnosti projektu, nelze zpětně přehodnocovat žádné z kritérií, na jejichž podkladě byl projekt hodnocen, pak Vrchní soud v Olomouci uvedl, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, tedy že ani úspěšnost projektů a splnění povinností nemají vliv na spáchání projednávaných trestných činů.
35. Nejvyšší soud v návaznosti na tyto námitky přezkoumal předložený spisový materiál, přičemž dospěl k následujícím závěrům. Ačkoliv na podkladě provedených důkazů lze souhlasit s konstatováním soudů nižších stupňů, že obvinění v žádostech o dotace uvedli některé nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje (soudy však mezi nimi nerozlišují a nespecifikují, které údaje jsou nepravdivé a které hrubě zkreslené), přesto nelze bez dalšího uzavřít, že oba obvinění spáchali trestné činy, resp. jejich pokusy, jimiž byli uznáni vinnými. K vyvození trestní odpovědnosti obviněných v této trestní věci bylo nezbytné, aby došlo k ohrožení hodnot, které jsou objektem posuzovaných trestných činů, tedy k ohrožení majetku a majetkových práv poskytovatele dotací. Přitom bylo třeba posoudit především věcnou souvislost mezi nepravdivými či hrubě zkreslenými údaji, které obvinění uvedli v žádostech o dotace, a rozhodnutím poskytovatele dotace o jejich poskytnutí. Stěžejní otázkou totiž bylo, zda v případě, kdyby MPO vědělo o nepravdivosti či zkreslení údajů, by vůbec neposkytlo požadované dotace, anebo zda by je poskytlo za jiných podmínek či dokonce bez jakéhokoli omezení tak, jak k tomu došlo.
36. Obviněným je třeba dát zejména za pravdu, že se soudy v tomto směru nedostatečně vypořádaly především se zprávou MPO ze dne 16. 2. 2015 (viz č. l. 2704 a 2705 trestního spisu). I po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci totiž zůstala nezodpovězena otázka, zda a v jakém rozsahu byly nepravdivé či zkreslené informace uvedené obviněnými způsobilé ovlivnit rozhodnutí o přiznání dotací. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že v případě uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených informací musí vždy jít o údaje, které jsou relevantní pro poskytnutí dotace a mohou podstatně ovlivnit rozhodnutí jejího poskytovatele o přiznání dotace. Proto se nelze bez dalšího ztotožnit se závěry soudů nižších stupňů o tom, že informace uvedené obviněnými měly jednoznačně vliv na přiznání dotací, neboť nebylo dostatečně prokázáno a vyvráceno, i s ohledem na zmíněnou zprávu MPO, že by v případě zjištění jejich nepravdivosti či zkreslení nebo jejich neuvedení nebyly obviněným tyto dotace poskytnuty. Nejvyšší soud proto považuje za podstatné, že namísto obecných tvrzení o jednoznačném vlivu uvedených nepravdivých či zkreslených informací na poskytnutí dotací je třeba, aby se odvolací soud vypořádal se zprávou MPO ve vztahu k možnostem přezkoumatelnosti hodnotících kritérií pro přiznání dotace, resp. k vlivu údajů uvedených obviněnými na možnost poskytnutí dotací, a v návaznosti na to dospěl k závěru, zda a v jakém rozsahu mohly mít nepravdivé či zkreslené informace vliv na přiznání dotací.
37. V této souvislosti je třeba poukázat i na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 11 A 47/2019, jímž bylo rozhodnuto o žalobě obviněného T. K. proti rozhodnutí ministryně průmyslu a obchodu ze dne 22. 1. 2019, č. j. MPO 4161/19/21100/01000, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí MPO ze dne 17. 9. 2018, č. j. MPO 67899/18/61400, jímž byla obviněnému odejmuta dotace a stanovena povinnost vrátit vyplacenou dotaci ve výši 7 600 000 Kč. Opis tohoto rozsudku předložil obhájce obviněných v doplnění podaných dovolání a Nejvyšší soud přečtením jeho obsahu doplnil dokazování v řízení o dovolání (§243, §265r odst. 7 tr. ř.). Městský soud v Praze zde rozhodl tak, že obě citovaná rozhodnutí byla zrušena a vrácena žalovanému MPO k dalšímu řízení, a to především z důvodu, že některé závěry žalovaného nemají dostatečnou oporu ve spise, a proto nebylo možné posoudit, zda byly skutečně naplněny důvody pro odejmutí dotace. Podle názoru Městského soudu v Praze není zcela seznatelné, jak dospěly správní orgány k uvedeným závěrům, a proto jsou obě jejich rozhodnutí zatížena vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů podle §76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Městský soud v Praze zde dospěl mimo jiné k závěru, podle něhož není bez dalšího zřejmé, zda skutečně byly splněny podmínky pro odejmutí dotace ze strany správních orgánů, a s poukazem na ustanovení §15 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dovodil, že k tomu nestačí jakékoli nepravdivé údaje poskytnuté žadatelem o dotaci, ale pouze údaje, na jejichž základě byla dotace poskytnuta. Jak dále Městský soud v Praze v citovaném rozhodnutí zdůraznil, postrádá úvahu o provázání jednotlivých nepravdivých údajů se stanovenými podmínkami pro získání dotace a z napadených rozhodnutí správních orgánů není patrné, kolik bodů by musel žadatel o dotaci dosáhnout, aby mu byla dotace poskytnuta, a zda by mu tedy byla dotace poskytnuta i v případě, kdyby se některé z údajů, na jejichž základě byla dotace poskytnuta, ukázaly nepravdivými. K tomu Nejvyšší soud v nyní posuzované trestní věci připomíná, že jestliže úvahy o nesplnění podmínek pro přiznání dotací obviněnému T. K. neobstály ve správním řízení, tím spíše z nich nelze vyvozovat trestní odpovědnost tohoto obviněného (a jeho spoluobviněného bratra), byť jde o předběžné otázky, které jsou orgány činné v trestním řízení oprávněny řešit samostatně (§9 odst. 1 tr. ř.).
38. Nejvyšší soud proto k výrokům o vině v rozsudku soudu prvního stupně uzavírá, že na základě všech výše zmíněných skutečností přetrvávají důvodné pochybnosti zejména o tom, zda všechny dotace, jichž se týká nyní projednávaná trestní věc, byly skutečně poskytnuty neoprávněně, resp. v těch částech, kde mělo jít jen o pokus trestných činů, jestli jednání obviněných směřovalo k takovému získání dotace, jež by bylo možno hodnotit jako neoprávněné.
c) K výši škody, k uloženým sankcím a k povinnosti nahradit způsobenou škodu
39. Nejvyšší soud se dále zabýval také otázkou trestů uložených oběma obviněným a otázkou výše způsobené škody a zároveň její náhrady, která byla uložena obviněnému T. K. I když s ohledem na pochybnosti o vině obviněných jde o poněkud předčasné úvahy, považuje za nutné zdůraznit především následující okolnosti.
40. Co se týká stanovení výše způsobené škody, považuje Nejvyšší soud za důležité připomenout, že za škodu způsobenou trestnými činy dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 tr. zákoníku je možné považovat celou pachatelem požadovanou částku dotace jen tehdy, pokud je prokázáno, že v případě odhalení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů by dotace vůbec nebyla poskytnuta. Je tedy třeba vždy vycházet z toho, v jaké výši byla dotace vyplacena, avšak pro určení výše škody musí být také postaveno najisto, zda by bez poskytnutých nepravdivých či zkreslených údajů nebyla tato dotace vyplacena buď vůbec, anebo by ji žadatel získal jen zčásti. Z tohoto důvodu nelze bez dalšího přisvědčit závěrům soudů nižších stupňů, protože s ohledem na nutnost přezkoumání vlivu nepravdivých či zkreslených informací na poskytnutí dotace nelze stanovit výši způsobené či hrozící škody jen součtem vyplacených částek dotací, resp. částek požadovaných dotací, které nebyly vyplaceny.
41. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou náhrady škody a trestu, který byl uložen T. K., a to v podobě trestu propadnutí věci – peněžní částky ve výši 229 648 Kč, která byla uložena a zajištěna na jeho účtu. Dále byl obviněnému uložen podle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částky ve výši 2 002 240,30 Kč, která byla uložena a zajištěna na jeho účtu, a také pozemků, které jsou specifikovány výše. Zúčastněné osobě – obchodní společnosti S. a S., v likvidaci byla podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku zabrána částka ve výši 4 708 032,37 Kč zajištěná na jejím účtu. Obviněnému T. K. pak byla také uložena povinnost nahradit poškozené České republice – MPO škodu ve výši 15 700 000 Kč. Celková částka, která propadla nebo byla zabrána na účtech výše uvedených osob tak činí 6 939 920 Kč.
42. K takto uloženým trestům a ochrannému opatření a zároveň uložení povinnosti náhrady škody je třeba připomenout následující. Podle §8 zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů, mohou oprávněné osoby podat žádost o uspokojení majetkového nároku, avšak s výjimkou státu, který není oprávněnou osobou. Je tedy zřejmé, že v jiných případech je možné, aby byla částka náhrady škody přiznaná v adhezním řízení uhrazena peněžními prostředky, které byly již zajištěny formou uložených trestů. V případě státu to ovšem není možné, dochází tedy k situaci, kdy částka získaná majetkovým trestem připadne státním orgánům (viz §3 zákona č. 59/2017 Sb., podle kterého je zřízen zvláštní účet vedený u Ministerstva spravedlnosti), avšak výše částky určené k náhradě škody v adhezním řízení se nijak nemění a k uspokojení takového nároku státu nedojde z majetkové sankce, byť její výnos přejde do majetku státu. Podle názoru Nejvyššího soudu proto v tomto případě byl nastolen stav, kdy Česká republika – MOP požaduje plnou výši náhrady způsobené škody, přestože na její účet již připadla příslušná peněžní částka v důsledku uložených trestů a ochranného opatření, takže by část škody byla uhrazena v podstatě dvakrát.
43. Odvolací soud ve svém rozhodnutí sice částečně zrušil a změnil výrok o trestu u obviněného T. K., avšak měl se podle názoru Nejvyššího soudu zabývat i přezkumem a případnou změnou výroku o náhradě škody. V novém řízení bude tedy potřebné, aby se odvolací soud vypořádal s tím, zda skutečně již samotným propadnutím věci a zabráním věci, resp. propadnutím náhradní hodnoty (peněžní částky), nedošlo k uspokojení, byť částečnému, nároku na náhradu škody České republiky – MOP, a aby tato skutečnost byla zohledněna v adhezním řízení při ukládání odpovídající výše náhrady škody (§228 odst. 1 tr. ř.) nebo i jiným rozhodnutím o uplatněném nároku (§229 odst. 1, 2 tr. ř.).
44. Nejvyšší soud se s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dále zabýval také trestem odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, který byl podle §212 odst. 6 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen obviněnému A. K. Ačkoliv soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody v zákonem stanoveném rozpětí trestní sazby, nelze se zcela ztotožnit se zřetelným nepoměrem mezi uloženými sankcemi oběma obviněným. Je sice nepopiratelné, že obviněný A. K. byl aktivnější osobou, přesto Nejvyšší soud nesouhlasí se závěrem, že jeho podíl na spáchaných činech byl o tolik rozsáhlejší a závažnější, aby bylo nutné uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody, zatímco druhému obviněnému T. K. uložil podstatně mírnější sankce specifikované výše.
45. Podle názoru Nejvyššího soudu uložení takto odlišných trestních sankcí nebylo v tomto konkrétním případě namístě, neboť podíl obviněného T. K. se nejeví být natolik bagatelním, nebo naopak podíl obviněného A. K. natolik zásadním ve vztahu k druhému obviněnému, jak k tomu dospěly ve svých odůvodněních soudy nižších stupňů. Dále je třeba zdůraznit, že výrok o trestu má i přes svou oddělitelnost vzájemnou logickou vazbu na výrok o vině a tvoří s ním jednotu, proto s ohledem na nutnost přezkoumat v novém řízení povahu a závažnost činů spáchaných obviněnými, resp. správnost jejich právní kvalifikace, bude nezbytné podrobit revizi i tento výrok o trestu odnětí svobody obviněného A. K., aby byla zachována zásada přiměřenosti trestních sankcí podle §38 tr. zákoníku. To vše samozřejmě za předpokladu, bude-li přicházet v úvahu znovu odsuzující rozsudek.
d) K ostatním námitkám obviněných
46. Pokud jde o ostatní námitky obsažené v dovoláních obviněných (týkající se zejména naplnění znaků subjektivní stránky daných skutkových podstat trestných činů, uplatnění subsidiarity trestní represe a dalších otázek), s ohledem na výše uvedené důvody, na jejichž podkladě bylo nutné zrušit napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázat mu nové projednání a rozhodnutí věci, Nejvyšší soud nepovažuje za potřebné se jimi již zabývat. Jednak by to totiž bylo předčasné, jestliže zatím není zřejmé, zda obvinění vůbec spáchali trestné činy, resp. jejich pokusy, jimiž byli uznáni vinnými, protože bude nezbytné opětovně posoudit vliv nepravdivých či hrubě zkreslených údajů uvedených obviněnými na možnost získání dotací, o které žádali. Navíc se musí odvolací soud v novém řízení a rozhodnutí vypořádat i s těmito námitkami obviněných, byť nebyly důvodem ke kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaných dovoláních.
V. Závěrečné shrnutí
47. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah Nejvyšší soud shledal dovolání obviněných A. K. a T. K. částečně důvodnými, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud zrušením pozbyla svůj podklad, a podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že důvody, z nichž Nejvyšší soud vyslovil kasační výrok, prospívají i zúčastněné osobě (zásada beneficium cohaesionis uvedená v §261 tr. ř.), zrušil Nejvyšší soud také výrok ohledně zúčastněné osoby – obchodní společnosti S. a S., v likvidaci.
48. Vrchní soud v Olomouci tak v uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněných a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Je tedy třeba především bez jakýchkoliv pochybností učinit jednoznačný závěr, zda a jaký vliv mělo či mohlo mít uvedení nepravdivých nebo zkreslených údajů ve vztahu k poskytnutí dotací obviněnému T. K. Dále se soud bude muset zabývat také tím, zda skutečně je možné uložit povinnost nahradit způsobenou škodu v plné výši s přihlédnutím k uloženým majetkovým sankcím obviněnému T. K., případně zda tato částka nemá být upravena úměrně takto stanoveným trestům. V neposlední řadě je třeba se také vypořádat s otázkou poměrně diametrálně odlišných trestů, jež byly oběma obviněným uloženy.
49. Při novém projednání a rozhodnutí věci je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. ř.). Dovolací soud zároveň upozorňuje na zákaz změny k horšímu ve vztahu k předchozímu rozhodnutí učiněnému soudem prvního stupně, jak je vyjádřen v §265s odst. 2 tr. ř. (tzv. zákaz reformationis in peius ).
50. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházejícího nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl o dovolání obviněných A. K. a T. K. v neveřejném zasedání, a to ve shodě s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
51. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že o návrzích obou obviněných na přerušení výkonu rozhodnutí dotčených podanými dovoláními rozhodl samostatnými usneseními ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1132/2021 (u obviněného T. K.), a ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1132/2021 (u obviněného A. K.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu