ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1297.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 1297/2021-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. N. , nar. XY v XY, bytem XY, doručovací adresa XY, t. č. ve výkonu tresu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 67 To 267/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 24/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. N. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 43 T 24/2021, byl obviněný M. N. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle téhož ustanovení odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Protože je procesním stranám dostatečně znám způsob, jakým se obviněný dopustil přečinu zanedbání povinné výživy, nebude Nejvyšší soud opakovat ani ve stručnosti průběh skutku.
2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 67 To 267/2021, tak, že je podle §256 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
3. Usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (pokud v tomto rozhodnutí nebude označeno jinak, bude zkratka „tr. řád“ znamenat znění tohoto procesního předpisu účinné do konce roku 2021; pozn. Nejvyššího soudu) .
4. Ve vztahu k prvnímu z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný namítl, že trestní řízení je zatíženo nezhojitelnou procesní vadou, neboť se hlavní líčení konané u soudu prvního stupně dne 20. 4. 2021, uskutečnilo bez jeho osobní účasti. Ačkoli obviněný měl na přípravu k soudnímu jednání 21 dnů, nepodařilo se mu v důsledku pandemie způsobené šířením viru SARS CoV-2 zajistit si obhájce, který by se hlavního líčení v nařízeném termínu mohl zúčastnit. Dne 19. 4. 2021 proto obviněný zaslal soudu žádost o odročení hlavního líčení, které však nebylo vyhověno a hlavní líčení se tak uskutečnilo bez jeho účasti. Podle obviněného však byla jeho osobní přítomnost důležitá proto, aby mohlo být dosaženo účelu trestního řízení a mohlo být pozitivně působeno na jeho osobu. Vyslovil proto názor, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti předpokládané v §202 odst. 2 tr. řádu. Obviněný je přesvědčen, že soud prvního stupně si nemohl vytvořit úsudek o jeho osobě, pokud jej osobně nevyslechl, místo toho nabyl vůči němu předem negativní pohled. Dodal ještě, že svého jednání lituje.
5. K nesprávnému hmotněprávnímu posouzení zakládajícímu důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podle obviněného došlo tím, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, přičemž takový trest považuje za nadbytečný a neúčelný. Soud prvního stupně při zvažování druhu a výměry trestu pochybil tím, že se nepřiklonil k uložení některého z alternativních druhů trestů. Adekvátním se obviněnému jeví trest domácího vězení, jehož výkon by mu nebránil ve splácení dluhu na výživném nezletilého syna za současného uložení povinnosti být řádně zaměstnán.
6. Závěrem svého dovolání obviněný dodal, že soudy obou stupňů měly při posuzování jeho (ne)možností hradit dluh na výživném přihlédnout jak k jeho trestní minulosti, tak i tomu, že kromě nezletilého poškozeného syna má ještě tři další děti, k jejichž výživě je povinen. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby přikázal tomuto věc znovu projednat a rozhodnout.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
7. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten ve vztahu k prvnímu okruhu námitek obviněného podřazeným dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, uvedl, že je považuje za bezpředmětné. Zákonné podmínky pro konání hlavního líčení nejsou totiž nikterak vázány na to, zda obviněný svoji nepřítomnost předem omluvil, ani co bylo skutečným důvodem jeho nepřítomnosti. Omluvu obviněného, kterou navíc doručil soudu prvního stupně až den před konáním hlavního líčení, státní zástupce nepovažuje za řádnou. V předmětné trestní věci v době konání hlavního líčení nebyly dány důvody nutné obhajoby, státní zástupce konstatoval, že doba 21 dnů obviněnému poskytovala dostatečný časový prostor proto, aby si obhájce zajistil, a to i za podmínek způsobených pandemií. Nadto minimální pětidenní lhůta na přípravu obviněného k hlavnímu líčení ve smyslu §198 odst. 1 tr. řádu byla mnohonásobně překročena. I v případech nutné obhajoby je navíc obviněným obecně stanovena výrazně kratší doba pro zvolení obhájce než 21 dnů. Za relevantně uplatněnou dovolací námitku státní zástupce označil tvrzení obhajoby o nesplnění materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 tr. řádu. Současně ovšem upozornil, že většina podstatných důkazů byla provedena již v přípravném řízení a skutkový stav byl dostatečně objasněn, a to i ve vztahu k osobním a majetkovým poměrům obviněného a důvodům, které ho k neplnění vyživovací povinnosti vedly. Možnost, že by konáním hlavního líčení za osobní účasti obviněného mohlo být dosaženo výraznějšího výchovného působení na osobu obviněného, státní zástupce považuje za iluzorní, zejména s ohledem na jeho bohatou trestní minulost a také postoj k protiprávnímu jednání. Podle státního zástupce byly v posuzované věci splněny jak formální, tak i materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Pokud jde o druhý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupce je přesvědčen, že obviněný nevznesl žádné námitky, které by mu odpovídaly, neboť přílišnou přísnost uloženého trestu nelze uplatňovat v rámci tohoto, ale ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1, 2 tr. řádu.
8. S ohledem na to státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k namítaným dovolacím důvodům.
10. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze podat dovolání, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spočívá v tom, že v rozporu s procesními podmínkami stanovenými v trestním řádu se konalo hlavní líčení, event. veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. V praxi se může jednat o porušení některého z ustanovení §202 odst. 2 až 5, §204 odst. 2, §209 odst. 1 a §211 odst. 1, 5 tr. řádu.
11. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je (resp. do 31. 12. 2021 bylo) možné podat proti rozhodnutí vyjmenovanému v §265a odst. 1, 2 tr. řádu, pokud spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkané vady rozhodnutí, resp. řízení jemu předcházejícího musí spočívat v nesprávné aplikaci ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona, případně hmotněprávního ustanovení norem jiných právních odvětví, s nimiž trestní zákon spojuje trestní odpovědnost za konkrétní trestný čin. Vždy však je nutné posuzovat použití hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně, v dovolacím řízení není možné se domáhat změny skutkových zjištění podle představ dovolatele a teprve na jiném skutku demonstrovat vadné použití hmotného práva. K naplnění tohoto dovolacího důvodu může zásadně dojít v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat také v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se však není možné domáhat změny v hodnocení důkazů, které provedly soudy prvního či druhého stupně, stejně tak není přípustné namítat nedostatečný rozsah dokazování či poukazovat na vadný postup soudů při provádění důkazů, které nebyly opatřeny v souladu se zákonem. Tento dovolací důvod může být naplněn jen právní vadou, která má podklad v normě upravující hmotné právo.
12. Tento dovolací důvod je v důsledku novely trestních předpisů provedené zákonem č. 220/2021 Sb., nyní nově zařazen pod písm. h) §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Vzhledem k uvedené změně právní úpravy, k níž došlo v období od podání dovolání obviněným do konání dovolacího řízení, Nejvyšší soud posuzoval námitky obviněného nejen v kontextu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném v době podání dovolání, ale zabýval se též možností jejich podřazení novému znění tohoto důvodu dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za odpovídající tomuto důvodu tak lze nyní považovat rovněž výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů určujících pro napadené rozhodnutí, úplnost a bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Je však důležité upozornit na to, že přezkum napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházejícího podle citovaných kritérií nového dovolacího důvodu, přichází v úvahu jen tehdy, pokud jsou skutečně rozhodná skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně zatížena alespoň jednou ze tří vyjmenovaných vad v procesu dokazování. To znamená, že nikoli každá vada spočívající v pochybení při opatření, provádění či hodnocení důkazů, naplňuje alespoň některou z alternativ formulovaných v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, ale musí jít o vadu, která významně přispěla k nesprávnému skutkovému zjištění, o něž se opírá napadené rozhodnutí. Je možné dodat, že vymezení důvodu pod písm. g) §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 v zásadě reflektuje případy, v nichž Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti připustil výjimečné zásahy do procesních otázek souvisejících s rozhodnutími napadenými ústavní stížností, v nichž byla zjištěna nesprávná realizace důkazního řízení, která vedla k porušení základních práv obviněného, a tím nebylo v konkrétním řízení dodrženo právo na spravedlivý proces či jiná ústavně garantovaná práva. Zjednodušeně lze konstatoval, že Ústavní soud ve své rozhodovací praxi formuloval základní okruhy vad, při jejichž naplnění ve vztahu ke zjišťování zásadních skutečností pro rozhodnutí v konkrétní věci, případně pro jejich právní posouzení, zrušil napadená rozhodnutí soudů a vracel takové případy k novému projednání a rozhodnutí, převážně soudům prvního stupně. Shora citovaný a nově formulovaný dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, v podstatě vychází z rozhodovací praxe Ústavního soudu a zavedl tak možnost dovolacího přezkumu ohledně správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, procesní bezvadnosti provedených důkazů, resp. důkazních prostředků a jejich rozsah nutný pro rozhodnutí stejně jako správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Lze předeslat, že v posuzované věci neodpovídaly námitky obviněného podřazené důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jak jeho znění do konce roku 2021, tak ani aktuálnímu znění.
13. Obviněný neuplatnil ve svém dovolání rovněž důvod vymezený ve druhé alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [nyní §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu], ačkoli je směřoval proti usnesení soudu druhého stupně, který projednal jeho odvolání ve veřejném zasedání a zamítl je jako nedůvodné. Tato nesprávnost však neměla žádný vliv na dovolací přezkum, neboť Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného ve svém celku jako zjevně neopodstatněné, jak bude uvedeno níže.
b) K dovolání obviněného
14. Pokud jde o námitky obviněného, je třeba v úvodu poznamenat, že obviněný v zásadě opakuje svou dosavadní obhajobu, kterou se bránil od počátku trestního stíhání a stejnou argumentaci předložil i ve svém odvolání (srov. č. l. 155 a 157 násl. trestního spisu). Ač to obviněný zjevně úmyslně přehlíží, soudy obou stupňů na jeho námitky přiléhavě reagovaly, náležitě se s nimi vypořádaly a odmítly je pro jejich nedůvodnost (srov. bod 5. a násl. rozsudku soudu prvního stupně a bod 6. a násl. usnesení odvolacího soudu). Již soud prvního stupně v tzv. skutkové větě výroku o vině a v navazující části odůvodnění svého rozsudku zřetelně vyložil, které skutkové okolnosti vzal za prokázané a proč se staly podkladem pro následné hmotněprávní posouzení, odvolací soud převážně potvrdil správnost úvah soudu prvního stupně a stručně je doplnil. Neponechal však stranou žádnou odvolací námitku obviněného a se všemi se rozumně a přesvědčivě vypořádal.
1) K dovolací argumentaci podřazené pod důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu
15. Obviněný ve svém dovolání deklaroval naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu argumentací založenou na tom, že mu bylo odepřeno právo osobně se zúčastnit hlavního líčení u soudu prvního stupně, přestože požádal o jeho odročení. Obviněný poukázal na to, že se mu nepodařilo zajistit si včas obhájce, bez něhož se nechtěl zúčastnit hlavního líčení, což bylo důvodem, proč se k němu on sám nedostavil. Uvedené tvrzení obviněného sice lze s určitou mírou tolerance považovat z hlediska zvoleného dovolacího důvodu za právně relevantní, avšak nelze mu přiznat opodstatnění, jak bude uvedeno níže.
16. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno usnesením podle §160 odst. 1 tr. řádu, které mu bylo doručeno dne 13. 1. 2021 před započetím jeho prvního výslechu přímo policejním orgánem (srov. č. l. 2 a násl. trestního spisu). Po skončení vyšetřování byl obviněný podle §166 odst. 1 tr. řádu vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis (srov. č. l. 90 trestního spisu), svého oprávnění však nevyužil a k tomuto procesnímu úkonu se nedostavil (srov. č. l. 91 trestního spisu). Následně dne 17. 2. 2021 podala na obviněného státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 obžalobu pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní věc obviněného je u Obvodního soudu pro Prahu 9 vedena pod sp. zn. 43 T 24/2021. Obžaloba společně s předvoláním k hlavnímu líčení nařízenému na 30. 3. 2021 byly obviněnému neúspěšně doručovány, písemnosti se dne 12. 3. 2021 vrátily zpět soudu prvního stupně (srov. č. l. 109 trestního spisu). Obviněný byl proto dne 16. 3. 2021 telefonicky kontaktován pracovnicí trestní kanceláře, která ho o termínu hlavního líčení ústně vyrozuměla (srov. č. l. 111 trestního spisu). K hlavnímu líčení se obviněný dne 30. 3. 2021 osobně dostavil a na jeho počátku mu byly krátkou cestou doručeny jak obžaloba, tak i předvolání k hlavnímu líčení. Po zákonném poučení samosoudcem obviněný trval na dodržení lhůty pro přípravu k hlavnímu líčení stanovenou v §198 odst. 1 tr. řádu, proto samosoudce odročil hlavní líčení podle §219 odst. 1 tr. řádu na 20. 4. 2021, což vzaly přítomné strany (intervenující státní zástupce i obviněný) na vědomí s tím, že již nebudou na tento termín obesíláni (srov. č. l. 127 verte trestního spisu). Z těchto skutečností, které vyplývají z obsahu trestního spisu je tedy nesporné, že obviněný M. N. nejméně od 30. 3. 2021 věděl, že za 21 dnů, tj. dne 20. 4. 2021 bude konáno v posuzované trestní věci hlavní líčení. Pakliže obviněný chtěl být zastoupen obhájcem, byl mu ze strany soudu poskytnut dostatek času na to, aby si svého obhájce zvolil. Teprve dne 19. 4. 2021, tedy jeden den před konáním odročeného hlavního líčení obviněný zaslal soudu prvního stupně žádost o jeho opětovné odročení s odůvodněním, že v důsledku vyvstalé pandemické situace způsobené šířením viru SARS CoV-2 na území České republiky si nebyl schopen zajistit obhájce. Před zahájením hlavního líčení dne 20. 4. 2021 se samosoudce soudu prvního stupně předmětnou žádostí obviněného zabýval, nepovažoval ji za oprávněnou, resp. opodstatněnou, a obviněnému nevyhověl. V hlavním líčení poté, co rozhodl podle §202 odst. 2 tr. řádu, že bude konáno v nepřítomnosti obviněného, pokračoval, provedl veškeré důkazy a vyhlásil odsuzující rozsudek (srov. č. l. 141 a násl. trestního spisu). Následně byly prováděny administrativní úkony včetně doručování rozsudku obviněnému, v jejich průběhu soud zjistil, že obviněný nastoupil dne 10. 5. 2021 výkon trestu odnětí svobody za jinou jeho trestnou činnost ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 108/2020, proto mu byl odsuzující rozsudek doručen přímo do věznice (srov. č. l. 146 verte, 151 a 154 trestního spisu). V důsledku omezení osobní svobody obviněného nastal v posuzované trestní věci důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, a jelikož si obviněný obhájce sám nezvolil, byl mu dne 29. 6. 2021 samosoudcem ustanoven (srov. č. l. 165 a 165 verte trestního spisu). V odvolacím řízení se veřejného zasedání konaného Městským soudem v Praze dne 11. 8. 2021 osobně zúčastnili jak obviněný M. N., tak Mgr. Bc. Martina Ježková, která obhajobu obviněného vykonávala v substitučním zastoupení ustanoveného obhájce Mgr. Přemysla Drvoty (srov. č. l. 196 a násl. trestního spisu). Tentýž obhájce pak také podal jménem obviněného dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jak bylo specifikováno v úvodní části tohoto usnesení Nejvyššího soudu.
17. Podle §202 odst. 2 tr. řádu se může hlavní líčení provést v nepřítomnosti obviněného, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a to za splnění podmínky, že obviněnému byla řádně doručena obžaloba a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a současně o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. řádu), obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování podle §166 odst. 1 tr. řádu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 70/1980 Sb. rozh. tr., č. 33/2000 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1500/2004, uveřejněné pod T 762 ve svazku 12 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2005). Ustanovení §202 odst. 4 tr. řádu potom stanoví, v jakých případech nelze hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného konat, i kdyby podmínky uvedené v §202 odst. 2 tr. řádu byly jinak splněny. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
18. Ačkoli obviněný vytýká porušení citovaného ustanovení, nemá Nejvyšší soud žádnou pochybnost o tom, že za daných okolností, jak jsou shrnuty v bodě 16. tohoto usnesení, byly v posuzované trestní věci dodrženy všechny zákonem vyžadované předpoklady pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, a to jak tzv. materiální (věcné), tak i formální podmínky. Pokud jde o první z nich, byly naplněny tím, že o skutku, pro který byla na obviněného podána obžaloba, bylo možné spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného (srov. rozhodnutí č. 57/1972-II. Sb. rozh. tr., a č. 18/2000 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně měl dostatečné podklady o majetkových a výdělkových poměrech obviněného, proto u něho důvodně shledal schopnost hradit výživné na nezletilého syna stanovené soudem, jehož výše byla v průběhu rozhodného období na jeho vlastní návrh dokonce snížena. V hlavním líčení byla rovněž vyslechnuta jako svědkyně Š. N., matka nezletilého o okolnostech plnění vyživovací povinnosti obviněného i o výši dlužných částek. Ze zjištěných okolností i ze samotného jednání obviněného jasně vyplývá též úmyslná forma zavinění (srov. bod 6. rozsudku soudu prvního stupně a bod 8. usnesení odvolacího soudu). Stejně tak byly dány i formální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, neboť mu byla obžaloba doručena (dne 30. 3. 2021; srov. č. l. 137 trestního spisu) a k žalovanému skutku byl v přípravném řízení vyslechnut (srov. č. l. 5 a násl. trestního spisu). Nejvyšší soud tak nepochybuje o tom, že bylo možno dosáhnout účelu trestního řízení i bez osobní účasti obviněného v hlavním líčení. Nakonec byl to obviněný, kdo se v podstatě svého práva sám vzdal tím, že se bez vážného důvodu nedostavil (srov. rozhodnutí č. 70/1980 Sb. rozh. tr.). Nadto lze upozornit, že obviněný jako osoba mající bohatou trestní minulost, mohl i po spáchání trestné činnosti ještě zpětně projevit účinnou lítost (§197 tr. zákoníku), pakliže by jeho čin neměl trvale nepříznivých následků pro nezletilého syna a obviněný svou povinnost úhrady výživného dodatečně v celém rozsahu splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Tím by se zasadil o zánik trestní odpovědnosti za tento přečin, což ovšem neučinil, a proto bylo nutné vyvodit jeho odpovědnost podle norem trestního práva.
19. Lze snad ještě doplnit, že postupem obvodního soudu nedošlo k namítanému pochybení ve vztahu k obviněnému, a už vůbec ne k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Lze dát za pravdu poznámce Městského soudu v Praze (srov. bod 9. napadeného usnesení), že u obviněného je patrná spíše snaha o účelové obstrukce, které svědčí o jeho přístupu k projednávání této trestní věci, jenž je vyústěním toho, že obviněný dlouhodobě nedbá svých rodičovských povinností vůči svému nezletilému synovi. Nejvyšší soud rovněž nepovažuje za nutné opakovat přiléhavé argumenty městského soudu, které na stejné odvolací výhrady vyjádřil v bodě 12. napadeného usnesení odvolacího soudu.
2) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
20. Pokud jde o druhý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný ho spatřoval za naplněný tím, že mu byl uložen druh trestu, který mu nevyhovuje, namísto trestu odnětí svobody se mu jeví vhodnějším trest domácího vězení. Takový argument se ovšem s hmotněprávní povahou tohoto dovolacího důvodu míjí. Neodpovídá přitom ani důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [nyní §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], který je speciálním dovolacím důvodem proti výroku o trestu, ale pouze pro případ, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (srov. např. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 Tdo 360/2006, a ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 7 Tdo 4/2006, aj.). Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, nelze výrok o trestu napadat z toho důvodu, že uložený trest je podle dovolatele nepřiměřený a že neodpovídá hlediskům stanoveným v §38 a 39 tr. zákoníku. Stejně tak není možné, aby se obviněný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu domáhal použití ustanovení trestního zákona, které upravuje možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody, tedy §40 odst. 1 (mimořádné okolnosti případu nebo poměry pachatele), či odst. 2 téhož ustanovení (při odsouzení za přípravu či pokus trestného činu). V posuzované trestní věci však nedošlo k naplnění ani jedné z obou vyjmenovaných variant pochybení, které je možné vytýkat prostřednictvím důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [nyní §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu]. Nejvyšší soud se proto nemohl námitkou proti druhu a výši uloženého trestu vůbec zabývat.
21. Pouze nad rámec možnosti dovolacího přezkumu tak Nejvyšší soud uvádí následující. Obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 43 T 24/2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 67 To 267/2021, odsouzen za přečin podle §196 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Jak je zjevné z bodů 23. a 24. rozsudku soudu prvního stupně, tento soud se pečlivě zabýval tím, jaký druh trestu obviněnému za spáchanou trestnou činnost uložit, a to v souladu s obecnými podmínkami pro ukládání trestu podle §39 až §42 tr. zákoníku. V rámci svých úvah také soud zohlednil ustanovení §55 odst. 2 větu druhou tr. zákoníku, v němž je zvlášť upraveno omezení, za jakých podmínek je možno za spáchání přečinu podle §196 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Za logický závěr Nejvyšší soud považuje vyloučení alternativního druhu trestu obviněnému zejména s ohledem na ochranu společnosti a ztíženou možnost nápravy obviněného. V odvolacím řízení se obviněný proti nepodmíněnému trestu odnětí svobody ohradil a stejně jako v dovolání se domáhal uložení některého z alternativních druhů trestů. Argumentoval tím, že by mohl být zaměstnán, dostávat mzdu, z níž by postupně hradil dlužné výživné. Odvolací soud sice označil uložený nepodmíněný trest za přísný, avšak nikoli nepřiměřený, a se soudem prvního stupně se ztotožnil v tom, že o uložení alternativního druhu trestu nebylo možno uvažovat (srov. body 17. a 18. usnesení odvolacího soudu). Ze správných úvah odvolacího soudu je vhodné zejména zdůraznit právě tu skutečnost, že obviněný za poměrně dlouhé období, po které neplatil výživné, byl řádně zaměstnán velmi krátce v řádném pracovním poměru, přivydělával si brigádami, tudíž neprokázal vážnost svého nyní prezentovaného názoru o své snaze najít si zaměstnání a ze mzdy hradit dlužné i běžné výživné. Nakonec takovou možnost měl právě i v rozhodném období, avšak plnění své zákonné povinnosti se evidentně snažil vyhýbat právě výkonem dočasných prací bez dlouhodobé měsíční mzdy, na niž by bylo možné vést exekuci jak na běžné, tak i na dlužné výživné.
IV. Závěrečné shrnutí
22. Ze všech uvedených důvodů proto Nejvyšší soud na podkladě trestního spisu odmítl dovolání obviněného M. N. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu