ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1356.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 1356/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný K. H. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 3/2019, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019, a to ve výrocích pod body I. a II., pokud
- jimi bylo zamítnuto odvolání obviněného K. H. ohledně výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku (bod III. uvedeného rozsudku soudu prvního stupně), jakož i ponechány v platnosti další výroky tohoto rozsudku, pokud měly svůj podklad ve zmíněném výroku o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku,
- a byl vysloven trest za uvedený přečin a dále za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tímto usnesením zůstává nedotčen výrok o vině zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku uvedený pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, jakož i výrok o náhradě škody poškozené obchodní společnosti K., a ty výroky rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019, jimiž byly tyto výroky ponechány v platnosti a bylo zamítnuto odvolání obviněného K. H. proti těmto výrokům.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, byl obviněný K. H. uznán vinným v bodě I. přečinem zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), v bodě II. zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodě III. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat podnikatelskou činnost na základě živnostenského nebo jiného oprávnění a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či prokuristy v právnické osobě zapsané v obchodním rejstříku na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným obchodním společnostem M., částku 32 875,10 Kč, PLAST Modrá, s. r. o., částku 7 302,03 Kč a K., částku 930 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené obchodní společnosti M., a PLAST Modrá, s. r. o., odkázány se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a obviněný K. H. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019, kterým podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem I., dále ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody s výjimkou výroku o náhradě škody ohledně poškozené obchodní společnosti K., a podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že I. při nezměněném výroku o vině zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně) a přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku (pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně) se obviněný K. H. odsuzuje podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. V ostatních částech (výrok o vině pod body II., III. a ve výroku o náhradě škody týkající se obchodní společnosti K., v likvidaci) zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. V bodě II. svého rozsudku odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného K. H. V bodě III. svého rozsudku odvolací soud podle §259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí věc pod bodem I. [ohledně skutku obžalobou kvalifikovaného jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, soudem prvního stupně kvalifikovaného v jeho rozsudku jako přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku].
3. Trestných činů, jichž se týká podané dovolání, se obviněný K. H. ve stručnosti dopustil pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně tím, že dne 19. 3. 2015 v XY jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti K., s dispozičním právem k účtu této obchodní společnosti, č. účtu XY, vedeného u Raiffeisenbank, a. s., z tohoto účtu a ke škodě uvedené obchodní společnosti v hotovosti vybral částku 930 000 Kč, kterou nepoužil v rámci její obchodní činnosti ani ji tuto částku nepředal, neoprávněně si ji ponechal a způsobil tak uvedené obchodní společnosti škodu ve výši 930 000 Kč [rozsudkem soudu prvního stupně byl skutek kvalifikován jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku]. V bodě III. rozsudku soudu prvního stupně protiprávní jednání obviněného spočívalo v tom, že dne 30. 3. 2015 jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti K., v úmyslu zatajit před svými věřiteli a správcem daně účetní doklady této obchodní společnosti v notářském zápisu č. NZ 264/2015 udělil souhlas s převodem svého 100% obchodního podílu na obchodní společnost S., jejímž jednatelem a společníkem byl L. M., dále obviněný odvolal sebe z funkce jednatele obchodní společnosti K., a do této funkce jmenoval L. M. a současně v tento den uzavřel s L. M. smlouvu o převodu 100% obchodního podílu v této obchodní společnosti. Následně byl L. M. dne 1. 7. 2015 zapsán do obchodního rejstříku jako jediný společník obchodní společnosti K., přičemž všechny tyto kroky obviněný činil s vědomím, že L. M. nebude s touto obchodní společností vykonávat žádnou podnikatelskou činnost, bude jen formálně zapsán jako společník a jediný jednatel této obchodní společnosti. Přitom mu obviněný nepředal ani žádné účetní doklady obchodní společnosti K. Takto obviněný jednal v úmyslu omezit majetková práva věřitelů uvedené obchodní společnosti „APIS“ SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, FLEXO PROVAZNÍK, s. r. o., M., J, P & s., PLAST Modrá, s. r. o., kteří měli vůči ní pohledávky v souhrnné výši 13 078 640,61 Kč a způsobil tak těmto věřitelům škodu ve výši nejméně 930 000 Kč, kterou obchodní společnost K., v době jejího účelového převodu na L. M. účetně disponovala, kterou mohli tito věřitelé účinně vymáhat, a rovněž tímto jednáním obviněný ohrozil řádné vyměření daně za rok 2014, neboť ještě do dne 6. 11. 2017 nebylo podáno daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob obchodní společnosti K., za rok 2014 příslušnému správci daně (rozsudkem soudu prvního stupně byl tento skutek kvalifikován jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku).
II. Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný K. H. dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Podle obviněného došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků, neboť nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ani trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku. Rovněž podle obviněného došlo i k porušení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.
5. Obviněný předně poukázal na to, že zákonem č. 333/2020 Sb., došlo k novelizaci ustanovení §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku s účinností ode dne 1. 10. 2020, od účinnosti tohoto novelizovaného ustanovení činí spodní hranice značné škody nejméně částku 1 000 000 Kč. Částka 930 000 Kč tak již v současné době není značnou škodou, ale pouze větší škodou ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020. Podle obviněného jeho jednání naplnilo maximálně skutkovou podstatu přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a skutkovou podstatu přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku.
6. Obviněný dále namítl i nesprávnou právní kvalifikaci trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku, neboť jeho jednáním nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty v podobě způsobení škody jednáním popsaným v tzv. skutkové větě, obviněný namítl chybějící příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a jeho jednáním spočívajícím v zatajení účetních dokladů, což naplňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021. Tvrzenou škodu mohl způsobit jiným jednáním, nikoli zatajením účetních dokladů, nanejvýš tímto jednáním mohl způsobit ohrožení majetkových práv věřitelů obchodní společnosti K. Svým jednáním tedy naplnil pouze základní, nikoli však kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku.
7. Obviněný se rovněž dovolával v souvislosti s přečinem podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku a porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle názoru obviněného zatajení účetních dokladů v jeho případě nedosáhlo takové intenzity protiprávního jednání, že by došlo k ohrožení trestněprávního zájmu na řádném vedení a uchovávání účetnictví a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, proto postačovalo uplatnění odpovědnosti podle příslušných daňových předpisů. Soudy nižších stupňů se z tohoto hlediska věcí dostatečně nezabývaly, své rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, a porušily tak jeho právo na spravedlivý proces.
8. Obviněný dále namítl, že při hodnocení důkazů soudy nižších stupňů porušily princip presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že L. M. působil jako tzv. bílý kůň ve více obchodních společnostech, což jeho svědeckou výpověď činí nevěrohodnou, a to včetně popření obhajoby obviněného, že mu částku 930 000 Kč předal, proto jeho svědecká výpověď, že od obviněného žádné peníze nepřevzal, která není podporována žádným jiným důkazem, nemůže pro závěr o jeho vině obstát. Vina obviněného proto nebyla prokázána bez důvodných pochybností a za této situace měl být zproštěn obžaloby pro trestný čin zpronevěry, neboť nebylo možno vyloučit zájem svědka L. M. na výsledku řízení s vědomím, že pokud by svědek peníze převzal, byl by za jejich zpronevěru odpovědný. Ani vysoká míra pravděpodobnosti o tom, jak bylo naloženo s účetními doklady obchodní společnosti K., totiž pro závěr o jeho vině nepostačuje. V této souvislosti obviněný poukázal na judikaturu především Ústavního soudu, který se otázkou respektování principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo v rozhodovací činnosti obecných soudů opakovaně zabýval.
9. Závěrem svého dovolání obviněný alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil rozsudek odvolacího soudu a zprostil jej obžaloby pro trestný čin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku i pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku, případně aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný rovněž navrhl odklad vykonatelnosti těchto rozsudků do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť zaplacení způsobené škody věřitelům považoval pro sebe za likvidační.
III. Vyjádření k dovolání
10. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem výhradně určeným k nápravě výslovně uvedených hmotněprávních a procesních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění, která učinily soudy nižších stupňů. Obviněným uplatněný dovolací důvod není určen k přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze dovolacího důvodu jsou námitky, jimiž se obviněný snažil dosáhnout jiného hodnocení důkazů a změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů a jejich nahrazení verzí skutkového stavu, která více odpovídá představě obviněného. Státní zástupce zdůraznil, že pokud obviněný v zásadě jen opakoval námitky uplatněné již před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, s nimiž se tyto soudy dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
11. Důvodnými neshledal státní zástupce ani námitky o porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny, neboť soudy nižších stupňů ve svých rozsudcích přesvědčivě zdůvodnily, proč uvěřily výpovědi svědka L. M., že částku 930 000 Kč nepřevzal. Soud prvního stupně i soud odvolací přitom poukázaly i na další důkazy, pro které mají verzi obhajoby v tomto směru za vyvrácenou. Obviněnému nic nebránilo vložit tuto částku na účet obchodní společnosti K., právě způsob, jakým s těmito peněžními prostředky naložil, svědčí o jeho úmyslu je zpronevěřit. Pokud jde o obhajobu obviněného, že účetnictví této obchodní společnosti bylo odvezeno do Litvínova, státní zástupce zdůraznil, že obviněnému bylo kladeno za vinu zašantročení účetnictví, nikoli jeho převoz na určité místo. Přitom obviněný věděl, že svědek L. M. nemá v úmyslu zastupovat tuto obchodní společnost, podnikat jejím jménem. Soudy nižších stupňů i s vědomím této okolnosti správně učinily závěr, že k faktickému předání účetnictví obviněným nedošlo, a pokud by i bylo předáno, pak s vědomím, že bude zlikvidováno právě pro přístup svědka, který neměl v úmyslu zájmy obchodní společnosti skutečně hájit. Bylo proto možno dovodit nejméně eventuální úmysl obviněného účetnictví obchodní společnosti zatajit.
12. Zjevně neopodstatněné jsou podle státního zástupce i námitky obviněného ve vztahu k neaplikování zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud se obviněný dovolával aplikace zákona č. 333/2020 Sb., kterým bylo novelizováno mimo jiné ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, nelze pominout, že rozsudek soudu prvního stupně i soudu odvolacího byly vyhlášeny ještě před účinností této novely trestního zákoníku, a nebylo proto možno s ohledem na datum právní moci rozsudku odvolacího soudu ustanovení této novely v dané věci aplikovat.
13. Ve vztahu k námitce obviněného, že u přečinu podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku není dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobenou škodou, státní zástupce odkázal na bod 81. a 82. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, podle něhož pokud by věřitelé a správce daně měli přístup k předmětnému účetnictví, mohli by efektivně vymáhat částku 930 000 Kč, kterou měla disponovat obchodní společnost K., a mohli se domáhat odpovědnosti dovolatele z titulu ručení podle §159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Přitom smyslem a účelem účetnictví je poskytnout tomu, kdo účetnictví vede, i oprávněné třetí osobě věrohodný, úplný, průkazný a správný přehled o jeho předmětu, kterým je hospodaření účetní jednotky. Při absenci účetnictví je jakýkoli přehled o hospodaření účetní jednotky a finančních tocích v ní prakticky vyloučen.
14. Státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
16. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání v uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, přesto tento soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný uplatnil druhou z uvedených variant, když podle jeho názoru napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který trpěl vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
18. Podle názoru obviněného tedy již rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, protože došlo k nesprávnému výkladu a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zejména pak to, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí i o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
19. Vada odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, však nemůže spočívat v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů, pokud v jeho důsledku nedošlo k nesprávnému použití hmotněprávních norem, případně nejde o pochybení, k jehož nápravě jsou určeny jiné dovolací důvody [např. podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e) a f) tr. řádu]. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy prvního a druhého stupně a které vyplývá z výsledků provedeného dokazování. Provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvozování skutkových zjištění z nich neupravují ustanovení hmotného práva, nýbrž procesní předpisy, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu.
b) Ke konkrétním dovolacím námitkám a k důvodům zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu
20. Nejvyšší soud shledal opodstatněnými a odpovídajícími uplatněnému dovolacímu důvodu námitky obviněného, jimiž soudům nižších stupňů vytýkal nesprávné právní posouzení spočívající v nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání v bodě III. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jako přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný konkrétně namítal, že chybí příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou ve výši 930 000 Kč a jednáním, které mělo spočívat v tom, že zatajil účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, a že maximálně naplnil základní, nikoli kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Zakrývání vlastní zpronevěry peněz (konkrétně částky 930 000 Kč, ke které došlo dne 19. 3. 2015) zatajením a zřejmě i následným zničením účetnictví, o němž obviněný tvrdil, že je předal novému jednateli a jedinému společníkovi obchodní společnosti K., svědku L. M., dne 30. 3. 2015, je možno vyjádřit v daném případě vícečinným souběhem trestných činů zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, neboť v tomto konkrétním případě zpronevěření peněz předcházelo zatajení a případně i zničení účetnictví, avšak způsobenou škodu lze zásadně zohlednit jen v rámci trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť pouze jednání spočívající v přisvojení si svěřené cizí věci bylo příčinou vzniku škody. Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění v podobě zatajení a zřejmě následného zničení účetních knih a dalších dokladů tvořících účetnictví obchodní společnosti K., totiž bezprostředně následovalo po předchozí zpronevěře částky 930 000 Kč obviněným. Cílem obviněného při fiktivním převodu obchodních podílů na nového nabyvatele svědka L. M. i funkce jednatele bylo nejenom zakrýt zpronevěru předmětné finanční částky, ale i zakrýt před věřiteli této obchodní společnosti neřádné hospodaření této obchodní společnosti, ztížit uspokojení věřitelů této obchodní společnosti i ztížit řádné vyměření daně z příjmů právnických osob za rok 2014, přičemž daňové přiznání za toto období ani nebylo podáno (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 37/2021 – I. Sb. rozh. tr.). Pouhým zatajením, případně i zničením účetních knih a dalších dokladů však nedošlo ke vzniku škody, kterou předpokládá kvalifikovaná skutková podstata přečinu podle §254 odst. 3 tr. zákoníku. Škoda na majetku obchodní společnosti K., totiž byla způsobena poruchovým trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a nikoli ohrožovacím deliktem spočívajícím v zatajení a případně i zničení účetních knih a dalších dokladů, kterým obviněný zastíral své předchozí protiprávní jednání, které spočívalo ve zpronevěře uvedené částky. Zatajení a případné následné zničení účetnictví obchodní společnosti samo o sobě k žádné škodě nevedlo a není s ní v příčinné souvislosti, proto aplikace ustanovení §254 odst. 3 tr. zákoníku v případě jednání obviněného nemohla obstát.
21. Dále je možno odkázat na rozhodnutí uveřejněné pod č. 25/2020 Sb. rozh. tr., podle něhož „Trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku může sice pachatel způsobit škodu na cizím majetku ve smyslu §254 odst. 3 nebo 4 tr. zákoníku i tehdy, jestliže ohrozí majetková práva jiného, např. práva věřitelů obchodní korporace, kterou zastupuje a jejíž účetnictví je povinen vést. K takové škodě ovšem nedojde jen tím, že pachatel jako statutární orgán obchodní korporace zatajil (zničil, učinil neupotřebitelným apod.) její účetnictví, které po příslušné změně nepředal novému statutárnímu orgánu této korporace, ale naložil s ním blíže nezjištěným způsobem. Škoda by zde mohla být způsobena za předpokladu, kdyby bylo zmíněné nakládání s účetnictvím spojeno např. s určitými dispozicemi s majetkem obchodní korporace, které by znemožnily uspokojení pohledávek věřitelů, nebo s tím, že se tento majetek stal pro věřitele či jiné osoby (např. pro insolvenčního správce) nedostupným apod. Škodou tedy není pouhý souhrn pohledávek věřitelů, jejichž práva byla ohrožena uvedeným trestným činem.“
22. S vědomím výše uvedených závěrů proto Nejvyšší soud shledal důvodnou dovolací námitku obviněného K. H., kterou zpochybnil naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku, a to s poukazem na neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vznikem značné škody ve výši 930 000 Kč na majetku věřitelů obchodní společnosti K., neboť k odstranění této částky z dosahu věřitelů této obchodní společnosti došlo jednáním obviněného ze dne 19. 3. 2015, kterým uvedenou částku zpronevěřil ke škodě obchodní společnosti K. Přitom samotná existence neuspokojených pohledávek věřitelů této obchodní společnosti bez dalšího neznamená škodu způsobenou zatajením, popřípadě i zničením účetních knih a dalších obdobných dokladů. Není však pochyb o tom, že jednání obviněného naplnilo základní skutkovou podstatu přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku.
c) K ostatním námitkám obviněného
23. Důvodnými nebyly shledány námitky obviněného, jimiž zpochybňoval právní kvalifikaci svého protiprávního jednání jako zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku s poukazem na novelizaci ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku zákonem č. 333/2020 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 10. 2020, tedy až poté, co Vrchní soud v Praze ve věci obviněného rozhodl svým rozsudkem ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019. V době rozhodnutí odvolacího soudu hranice značné škody ve smyslu §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku činila nejméně 500 000 Kč a soud prvního stupně a následně i soud odvolací v době svého rozhodnutí proto správně jednání obviněného posoudily jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a v sazbě tohoto zločinu také obviněnému ukládaly trest odnětí svobody. S vědomím skutečnosti, že zákon č. 333/2020 Sb., neobsahoval žádná přechodná ustanovení, která by zvýšení hranic škody v ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku řešila ve vztahu k již pravomocně skončeným věcem, nepřicházela v úvahu jakákoli změna tohoto pravomocného rozhodnutí, jak požadoval obviněný ve svém dovolání.
24. Vzhledem ke shora rozvedeným důvodům pro kasační zásah Nejvyššího soudu ve vztahu k jednání obviněného, které bylo kvalifikováno jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku, je zcela nadbytečné (a též předčasné) jakékoliv vyjádření k další právní námitce obviněného ohledně chybné aplikace zásady subsidiarity trestní represe, kterou se bude muset odvolací soud znovu zabývat ve svém novém rozhodnutí. Jen zcela obecně nyní může Nejvyšší soud odkázat na vlastní judikaturu k této otázce, především pak na své stanovisko ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.
25. Ve vztahu k námitkám obviněného, který se dovolával principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo a poukazoval na svoji obhajobu, že finanční částku 930 000 Kč předal novému jednateli a jedinému společníkovi obchodní společnosti K., jehož věrohodnost zpochybňoval tím, že v pozici bílého koně působil ve více obchodních společnostech, je nutno uvést, že rozhodně výpověď svědka L. M. není jediným důkazem, o který soudy nižších stupňů opřely závěr o vině obviněného trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. V tomto směru lze odkázat na skutkové závěry, které učinil soud prvního stupně v bodech 79. a 80. odůvodnění svého rozsudku a na ně navazující závěry soudu odvolacího. Navíc takto vznesené námitky obviněného ani neodpovídají uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům a směřují proti hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů.
V. Závěrečné shrnutí
26. Vzhledem k výše uvedenému shledal Nejvyšší soud důvodnými dovolací námitky ve vztahu k závěru o vině obviněného přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku. Proto nezbylo než rozsudek odvolacího soudu částečně zrušit ve výrocích pod body I. o uložení trestu obviněnému K. H. za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku a ve výroku pod bodem II., kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného K. H. Dále byla zrušena i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Výrok o vině obviněného zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku i výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody obchodní společnosti K., zůstaly nedotčeny, neboť námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání proti těmto výrokům, resp. výroku, kterým je odvolací soud ponechal v platnosti, byly zjevně neopodstatněné. Podle §265l odst. 1 tr. řádu bylo Vrchnímu soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to při vázanosti právním názorem (§265s odst. 1 tr. řádu), který Nejvyšší soud výše vyslovil ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obviněného též podle §254 odst. 3 tr. zákoníku. Nejvyšší soud je přesvědčen, že konstatované pochybení a zjištěné nedostatky může odvolací soud v dalším řízení sám napravit a není nutno věc vracet až soudu prvního stupně, byť k pochybením došlo již v řízení před tímto soudem.
27. Nejvyšší soud současně upozorňuje, že rozsudek odvolacího soudu byl zrušen výlučně z podnětu dovolání obviněného, proto v dalším řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§265s odst. 2 tr. řádu).
28. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký