ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.145.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 145/2022-1455
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2022 o dovolání, které podala obviněná P. R. , nar. XY v XY, bytem XY, okr. XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 6 To 164/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 137/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné P. R. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 13 T 137/2016, byla obviněná P. R. uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Za to jí byl uložen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 4 roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit jako náhradu škody poškozenému insolvenčnímu správci – obchodní společnosti Insolvenční, v. o. s., částku ve výši 1 453 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl tento poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se obviněná podle tohoto rozsudku dopustila ve stručnosti tím, že v době od 15. 11. 2013 jako zaměstnankyně obchodní společnosti L., a osoba s dispozičním právem k bankovnímu účtu této obchodní společnosti č. XY, vedenému u České spořitelny, a. s., poté, co převedla svůj 50% obchodní podíl v uvedené obchodní společnosti na nabyvatele P. L., osobu bez skutečného zájmu o působení ve zmíněné obchodní společnosti a bez zájmu vykonávat funkci jejího jednatele, neboť obchodní podíly i funkce jednatele na něj byly převedeny pouze fiktivně za předem slíbenou finanční odměnu, obviněná provedla po připsání příchozích plateb od objednatele stavebních prací – obchodní společnosti Aircraft Industries, a. s., na bankovní účet obchodní společnosti L., výběry hotovosti z tohoto účtu na pobočce konkretizované v rozsudku soudu prvního stupně, a to dne 15. 11. 2013 v částce 150 000 Kč, dne 26. 11. 2013 v částce 50 000 Kč, dne 10. 12. 2013 v částce 250 000 Kč, ve dnech 12. 12. 2013, 18. 12. 2013 a 20. 12. 2013 vždy v částkách 200 000 Kč, dne 28. 1. 2014 v částce 60 000 Kč, dne 4. 2. 2014 v částce 80 000 Kč, dne 21. 2. 2014 v částce 240 000 Kč a dne 3. 4. 2014 v částce 23 000 Kč, přičemž celkem takto vybrala z účtu obchodní společnosti částku ve výši 1 453 000 Kč, vybrané finanční prostředky obviněná nevložila do pokladny obchodní společnosti L., nepředala je osobě oprávněné jednat za obchodní společnost ani je nepoužila na chod této obchodní společnosti, nýbrž je neoprávněně použila pro svoji potřebu, to se pak snažila zakrýt „protokolem o předání finanční hotovosti“, na kterém bylo vyznačeno předání těchto peněžních prostředků v době od 15. 11. 2013 do 21. 2. 2014 s podpisem P. L., což neodpovídalo skutečnosti, a obchodní společnosti L., zastoupené insolvenčním správcem – obchodní společností Insolvenční, v. o. s., takto způsobila škodu ve výši 1 453 000 Kč.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 6 To 164/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) a f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve vztahu k obviněné napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. řádu uložil obviněné při nezměněném výroku o vině podle §206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněné povinnost nahradit obchodní společnosti Insolvenční, v. o. s., insolvenční správkyni dlužníka – obchodní společnosti L., škodu ve výši 1 453 000 Kč.
II. Dovolání obviněné
4. Obviněná P. R. podala proti tomuto rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
5. Podle názoru obviněné soud prvního stupně i odvolací soud nesprávně právně kvalifikovaly skutek, který byl předmětem obžaloby, a chybně počítaly promlčecí dobu, přičemž v důsledku toho vedly proti obviněné trestní stíhání, ačkoli bylo promlčeno z důvodu uplynutí promlčecí doby.
6. Obviněná se domnívá, že skutek měl být právně posouzen nikoli jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ale jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 odst. 1 tr. zákoníku, a v této souvislosti poukázala na rozhodnutí publikované pod č. 21/2002 Sb. rozh. tr. Podle přesvědčení obviněné jí totiž nebylo prokázáno, že by o peněžní prostředky, které vybrala z účtu obchodní společnosti L., a které jí byly svěřeny, obohatila sebe nebo jiného. Jak dále zdůraznila, bylo prokázáno pouze to, že od roku 1998 do 28. 2. 2014 byla zaměstnankyní obchodní společnosti R., od 15. 11. 2013 zaměstnankyní obchodní společnosti L., a měla dispoziční právo k jejímu bankovnímu účtu č. XY, z něhož od 15. 11. 2013 do 28. 2. 2014 provedla postupně výběr částky 1 430 000 Kč a dne 3. 4. 2014 po skončení pracovního poměru výběr částky 23 000 Kč, kterou si ponechala. Naopak podle obviněné soudy nižších stupňů neprokázaly, že by si částku 1 430 000 Kč ponechala či jinak přisvojila, stejně tak nebyla vyvrácena její obhajoba, že si částku 23 000 Kč ponechala se souhlasem bývalého zaměstnavatele jako doplatek mzdy. Obviněná zopakovala svoji obhajobu uplatňovanou již v předchozím řízení, podle níž při výběru částky 1 430 000 Kč jednala podle pokynu osoby, o níž se domnívala, že jedná za jejího zaměstnavatele, a které předala tuto částku oproti příslušným potvrzením, jež byla nahrazena při skončení jejího pracovního poměru jediným potvrzením s podpisem nového jednatele obchodní společnosti P. L. Přitom z údajně zpronevěřené částky 1 430 000 Kč nebylo nic vloženo ani na osobní účet obviněné, ani na účet jejího manžela a proti této obhajobě obviněné stojí pouze tvrzení P. L., že nepřevzal žádné peněžní prostředky. Takové tvrzení přitom nevyvrací její obhajobu, neboť – jak sama uvedla – peníze předávala jiné osobě, o které se domnívala, že jedná za nového jednatele obchodní společnosti. Podle obviněné došlo ke svévolnému hodnocení důkazů bez akceptovatelného racionálního logického základu, důkazní řízení soudů nižších stupňů nerespektovalo princip presumpce neviny a nebylo v něm dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty o její vině.
7. Soudy nižších stupňů se podle názoru obviněné nevypořádaly s touto její obhajobou, pouze ji označily za účelovou, což učinily vždy tam, kde jim chybělo logické zdůvodnění pro jimi učiněné závěry. Odmítnutí své obhajoby označila obviněná za projev svévole v rozhodování soudů, zejména když odvolací soud převzal argumentaci o účelovosti její obhajoby a rozšířil ji o tvrzení, podle něhož pro naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry není rozhodné, jak obviněná naložila s peněžními prostředky vybranými z účtu, což je v rozporu s publikovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, na které poukázala výše a podle něhož je podstatné, zda bylo prokázáno obohacení pachatele či jiné osoby, či zda byl prokázán jen vznik škody. Podle dovolatelky za situace, kdy bylo prokázáno pouze předání vybraných částek třetí osobě, o které se dostatečně nepřesvědčila, že je oprávněna jednat za jejího zaměstnavatele, došlo ke vzniku škody v částce 1 430 000 Kč, avšak takové jednání není zpronevěrou, nýbrž pouze porušením povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Ve vztahu k částce 23 000 Kč vybrané z účtu obchodní společnosti dne 3. 4. 2014, kterou si ponechala, obviněná zdůraznila, že nebyla vyvrácena její obhajoba, podle níž postupovala v souladu s pokyny osoby, o které byla přesvědčena, že je oprávněna jednat za jejího zaměstnavatele, nedošlo tedy k naplnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry, neboť jí nebyl prokázán její úmysl, a to ani nepřímý. Přitom i za situace, kdyby byl takovýto úmysl prokázán, nebylo by možno s ohledem na výši škody kvalifikovat toto její jednání jinak než jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku.
9. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti obviněná dovodila, že došlo k promlčení její trestní odpovědnosti, neboť při právní kvalifikaci spáchaného skutku jako přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku by promlčecí doba činila podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku 3 roky. Obžaloba v její trestní věci byla přitom podána dne 27. 7. 2016 a dalším úkonem, který by přerušoval běh promlčecí doby ve smyslu §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, bylo až vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně dne 9. 1. 2020. Tříletá promlčecí doba po podání obžaloby uplynula již dne 27. 7. 2019 a k tomuto dni došlo k promlčení její trestní odpovědnosti, proto po tomto dni mělo být podle názoru obviněné zastaveno její trestní stíhání buď soudem prvního stupně podle §223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, anebo odvolacím soudem podle §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
10. Obviněná závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněné P. R. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněné neodpovídají požadavku na hmotně právní argumentaci ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť těmito námitkami obviněná primárně zpochybňovala hodnocení důkazů a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, a to ve snaze prosadit vlastní verzi skutkových zjištění, kterou by zpochybnila správnost právní kvalifikace skutku použité soudy. Tvrzení obviněné o nenaplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu zpronevěry vychází z argumentace založené na jiném skutkovém ději, než jaký zjistily soudy nižších stupňů. Obviněná v tomto směru vyšla ze své obhajoby o předávání vybraných částek z účtu osobě zastupující nového jednatele obchodní společnosti L., a polemizovala s odlišnými závěry soudů nižších stupňů, které přesvědčivě vyvrátily tuto její obhajobu. Státní zástupce poukázal na závěr obou soudů nižších stupňů týkající se okolností převodu obchodních podílů zmíněné obchodní společnosti i funkce jejího jednatele na P. L., k němuž došlo právě s vědomím nepříznivé ekonomické situace obchodní společnosti a s cílem vyvést z ní její majetek i finanční prostředky z očekávaných plateb za již uskutečněné stavební práce pro obchodní společnost Aircraft Industries, a. s. V tomto směru se s obdobnými námitkami obviněné, jaké uplatnila již v podaném odvolání, vypořádal odvolací soud ve svém rozsudku. Rozhodně podle státního zástupce nelze dovodit ani tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými a na ně navazujícími právními závěry soudů nižších stupňů.
12. Pokud se obviněná domáhala jiné právní kvalifikace spáchaného skutku s odkazem na rozhodnutí publikované pod č. 21/2002 Sb. rozh. tr., pak podle státního zástupce vznesené námitky obviněné vycházely z jiného skutkového stavu, než jaký zjistily a prokázaly soudy nižších stupňů. Podstata přisvojení si svěřené věci spočívá v tom, že pachatel s ní naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Obviněná nevložila peněžní prostředky vybrané z účtu obchodní společnosti zpět do jejího majetku (nepředala je osobě oprávněné jednat za obchodní společnost, nepoužila je na její chod), nýbrž pro svoji potřebu, a nepochybně tak došlo k obohacení jiného. Újma vzniklá obchodní společnosti spočívá ve zmenšení jejího majetkového stavu právě o vybranou částku a obviněná podle státního zástupce vystavila fiktivní protokol o předání finanční hotovosti s podpisem nového jednatele obchodní společnosti P. L., aby zakryla uskutečněné transakce směřující mimo majetkovou sféru poškozené obchodní společnosti. Okolnost, že nebyl přesně zjištěn skutečný způsob použití těchto peněžních prostředků ze strany obviněné, je pro účely trestního řízení irelevantní.
13. Státní zástupce neshledal důvodnými ani námitky obviněné, jimiž se domáhala zastavení svého trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti, neboť k takové situaci podle něj nedošlo. Obviněná byla důvodně stíhána pro zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, u něhož činí promlčecí doba podle §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku 10 let. Obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu se zcela míjí se skutkovými závěry, které učinily soudy nižších stupňů, i s jimi použitou právní kvalifikací skutku spáchaného obviněnou.
14. Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněné, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněné ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům.
16. Obviněná P. R. opřela své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, protože podle jejího názoru došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, a to již ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, které odvolací soud nenapravil. Tato vada pak měla vést k tomu, že odvolací soud rozhodl o uložení trestu obviněné, ačkoli mělo být její trestní stíhání zastaveno z důvodu, že došlo k promlčení trestní odpovědnosti obviněné v důsledku uplynutí promlčecí doby stanovené v §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.
17. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], který obviněná uplatnila, dovolání s poukazem na něj lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, pokud skutek, pro který byla obviněná stíhána a odsouzena, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, však nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatelka sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na skutek v takové podobě, k níž dospěla vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od jejího názoru. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení (v závislosti na tom, kdy vyšel najevo důvod nepřípustnosti trestního stíhání) nerozhodl o zastavení trestního stíhání, ale místo toho došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněnou méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. řádu. Tento dovolací důvod je možno uplatnit jen v případě nepřípustnosti trestního stíhání obviněné, která je založena na důvodech uvedených v §11 odst. 1, 2 a 5 tr. řádu nebo v §11a tr. řádu (viz rozhodnutí pod č. 38/2005 Sb. rozh. tr.).
b) K uplatněným námitkám obviněné
20. Jak již bylo výše uvedeno, pod uplatněné dovolací důvody nelze podřadit námitky obviněné obsažené v jejím dovolání, které se týkají skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a odvolacím soudem a jimi provedených důkazů a jejich hodnocení. Totéž se týká výhrad obviněné ve vztahu k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s její obhajobou. Přitom soudy nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněné a jejím tvrzením o tom, že peněžní prostředky vybírané postupně z bankovního účtu obchodní společnosti L., č. XY vedeného u České spořitelny, a. s., předala jí neznámé osobě bez jakéhokoli potvrzení o jejich předání, a to v rozporu s jinak běžným postupem, neboť vedla účetnictví této obchodní společnosti již od roku 1998. Oba soudy nižších stupňů rovněž přesvědčivě a v souladu s výsledky provedeného dokazování vysvětlily, z jakých důvodů dospěly k závěru o vině obviněné zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
21. Jak správně zjistily soudy nižších stupňů, od poloviny roku 2013 se obchodní společnost R., (později k 15. 11. 2013 přejmenovaná na L.) dostala do vážných ekonomických problémů, docházelo k výraznému nárůstu závazků po lhůtě splatnosti, který byl umocněn i značnými výběry hotovosti z bankovního účtu této obchodní společnosti, přičemž v důsledku ztráty jejího účetnictví spojené s převodem obchodních podílů v ní na nového nabyvatele P. L., který se stal také novým jednatelem zmíněné obchodní společnosti, nelze bezpečně prokázat, jak bylo naloženo s těmito peněžními prostředky vybranými v hotovosti z jejího účtu. Nicméně zhoršující se finanční situace jmenované obchodní společnosti nesvědčí pro závěr o tom, že by vybrané finanční prostředky byly využity ve prospěch poškozené obchodní společnosti, ostatně v takovém případě by ani nebyl důvod k tak masivním výběrům peněz z jejího bankovního účtu, neboť dluhy obchodní společnosti bylo možno uspokojovat převody z tohoto účtu ve prospěch věřitelů obchodní společnosti. O serióznosti převodu obchodních podílů na nového nabyvatele nesvědčí ani jejich prodejní cena, neboť obchodní podíly odpovídající vkladu ve výši 2 x 125 000 Kč měl P. L. získat od M. R. a obviněné P. R. za dvě částky po 5 000 Kč. Takovým částkám pak neodpovídal ani majetek, kterým poškozená obchodní společnost v té době disponovala, ani to, že za provedené stavební práce měla obchodní společnost L., obdržet od svého dlužníka – obchodní společnosti Aircraft Industries, a. s., ještě finanční prostředky nejméně ve výši 1 453 000 Kč. Ostatně zjištěný a popsaný způsob, jakým bylo naloženo s majetkem poškozené obchodní společnosti poté, co se stal jejím novým jednatelem a vlastníkem obchodních podílů P. L., který neměl žádný skutečný zájem jednat za obchodní společnost a podepsal všechny doklady související s převodem funkce jednatele obchodní společnosti i obchodních podílů na jeho osobu jen z důvodu slíbené finanční odměny, potvrzuje závěr soudů nižších stupňů, podle něhož jednání obviněné P. R. i jejího manžela bylo vedeno snahou obohatit se tím, že vyvedou veškerý majetek z poškozené obchodní společnosti s cílem znemožnit tak, byť i částečné, uspokojení pohledávek jejích věřitelů. Přitom zjištění, jak bylo naloženo s majetkem obchodní společnosti L., měla znemožnit právě ztráta jejího účetnictví, které formálně převzal podle předávacího protokolu nový jednatel a vlastník obchodních podílů. Stejně jako manžel obviněné M. R. si i po převodu obchodních podílů a předání funkce jednatele ponechal možnost disponovat s movitým majetkem poškozené obchodní společnosti, zejména s motorovými vozidly v jejím vlastnictví, i obviněná P. R., nadále v pozici zaměstnankyně obchodní společnosti, si ponechala dispoziční právo k jejímu bankovnímu účtu, aby z něj mohla vybrat peněžní prostředky získané od obchodní společnosti Aircraft Industries, a. s., za dodané stavební práce. Přitom si byla vědoma účelového převodu obchodních podílů i funkce jednatele na tzv. bílého koně P. L. a takto jednala s vědomím, že účetnictví poškozené obchodní společnosti bylo v důsledku tohoto převodu nenávratně zničeno a byl znemožněn přístup k němu. Obviněná nevložila finanční prostředky vybrané z účtu obchodní společnosti L., do jejího majetku, resp. nepoužila je na její provoz, a nepředala je ani ve prospěch osoby oprávněné nadále jednat za tuto obchodní společnost. I když se nepodařilo přesně zjistit, jak obviněná naložila s těmito peněžními prostředky a zda je předala svému manželovi, nebo si je ponechala, není pochyb o tom, že její tvrzení o jejich předání blíže neztotožněné osobě, o níž se domnívala, že jedná za nového jednatele, je jen účelovou obhajobou obviněné, která byla provedenými důkazy vyvrácena. Soudy nižších stupňů tedy správně dovodily, že obviněná si svévolně přisvojila finanční prostředky vybrané z bankovního účtu poškozené obchodní společnosti, naložila s nimi jako s vlastními, ačkoli byla povinna je opatrovat nebo spravovat ve prospěch obchodní společnosti, v níž byla zaměstnána. Soud prvního stupně i odvolací soud zcela v souladu s právním názorem obsaženým v rozhodnutí publikovaném pod č. 21/2002-I. Sb. rozh. tr. učinily závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku jednáním obviněné.
22. Pokud obviněná vycházela z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodila z vlastní obhajoby a interpretace provedených důkazů a jejich hodnocení a které soud prvního stupně ani odvolací soud neuvěřily, zpochybnila tím výsledky dokazování a shledala existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, v údajném extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, nelze těmto námitkám obviněné přisvědčit, neboť skutkové i právní závěry soudů nižších stupňů odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Námitky uvedeného charakteru se přitom nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně potvrzeném napadeným rozsudkem odvolacího soudu a jehož spácháním byla obviněná uznána vinnou, ani jiného hmotně právního posouzení. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, který uplatnila obviněná, znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5 a 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. V tomto směru tedy dovolání obviněné neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu.
23. Obviněná totiž ve svém dovolání nevytkla soudům nižších stupňů žádné konkrétní pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu. Pokud se domáhala posouzení spáchaného skutku nikoli jako zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ale jako přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 odst. 1 tr. zákoníku, vycházela z jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů, a to na základě vlastní interpretace důkazů. Obviněnou uplatněné tvrzení o tzv. extrémním nesouladu mezi provedeným dokazováním na straně jedné a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů je založeno pouze na jejím nesouhlasu se skutkovými zjištěními, které ve věci učinily tyto soudy. Těmto skutkovým zjištěním pak zcela odpovídá právní posouzení skutku právě jako zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
24. Proto Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani námitku obviněné o uplynutí promlčecí doby ve smyslu §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku mezi podáním obžaloby a vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, neboť při správné právní kvalifikaci skutku spáchaného obviněnou jako zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku činí promlčecí doba podle §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku 10 let a tato promlčecí doba rozhodně neuplynula, takže nenastal ani důvod k zastavení trestního stíhání obviněné pro promlčení její trestní odpovědnosti.
V. Závěrečné shrnutí
25. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněná P. R. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, podala dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněné, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc se shodnými námitkami obviněné, jaké uplatnila ve svém dovolání, se již věcně správně a přesvědčivě vypořádaly soudy nižších stupňů, které v této věci rozhodovaly, a na jejich rozhodnutí lze zcela odkázat.
26. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněné v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bohuslav Horký