ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.207.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 207/2022-369
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. P. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, adresa k doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 4 To 291/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 31/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh trestního řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 32 T 31/2020, byl obviněný L. P. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento zločin byl obviněnému uložen podle §216 odst. 3 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, svým usnesením ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 4 To 291/2021, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
3. Skutek, kterým byl obviněný uznán vinným, spočíval ve stručnosti v tom, že v době od 16.40 hod. dne 5. 9. 2019 do 08.00 hod. dne 13. 9. 2019 v XY, v hotelu XY v ulici XY, zakoupil od L. Z. pánské jízdní kolo zn. Specialized Tarmac, výr. č. XY, v hodnotě 126 599 Kč za částku 600 Kč, ačkoli si byl vědom toho, že předmětné jízdní kolo pochází z protiprávního jednání majícího znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, jehož se dopustil L. Z., který dne 5. 9. 2019 toto kolo odcizil v XY, v ulici XY před domem č. p. XY.
4. S ohledem na obviněným uplatněné námitky v podaném dovolání, je třeba připomenout, že obviněný L. P. byl obžalobou státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podanou u soudu prvního stupně dne 9. 3. 2020 stíhán nejenom pro tento skutek kvalifikovaný jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, ale i pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. První rozsudek v této trestní věci byl vyhlášen Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 25. 6. 2020 a obviněný jím byl pro oba tyto trestné činy zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání a Krajský soud v Českých Budějovicích z jejího podnětu usnesením ze dne 20. 8. 2020, sp. zn. 4 To 436/2020, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu částečně rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve zprošťujícím výroku týkajícím se skutku, v němž byl obžalobou spatřován zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku a v tomto rozsahu podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení vytkl soudu prvního stupně, že se nevypořádal s výpovědí svědka L. Z. z přípravného řízení a nezohlednil objektivně zjištěné okolnosti, týkající se tohoto skutku. Dále odvolací soud poukázal na okolnost pokoutního prodeje předmětného kola, které není zcela běžným artiklem, L. Z. obviněnému za cenu představující téměř setinu reálné hodnoty tohoto kola. Rovněž vytkl soudu prvního stupně, že se nezabýval otázkou, zda se obviněný mohl důvodně domnívat, že L. Z. nabyl předmětné kolo legálně, a to za situace, že znal jeho osobní i majetkové poměry. Soudu prvního stupně proto odvolací soud uložil vedle zodpovězení těchto otázek a úvah, vyřešit i rozpory mezi výpovědí svědka L. Z. v přípravném řízení a u hlavního líčení, a to i z hlediska věrohodnosti těchto rozporných tvrzení. Dále uložil soudu prvního stupně zabývat se i zjištěným jednáním obviněného, který za kolo zaplatil L. Z. zálohu 600 Kč, předmětné kolo poté opravil a když mu podle tvrzení obviněného bylo odcizeno, tuto skutečnost neoznámil Policii České republiky. Obviněný měl v dalším řízení i vysvětlit, jak chtěl původ kola ověřovat. Konečně odvolací soud poukázal i na to, že soud prvního stupně vůbec neřešil otázku, zda držení předmětného kola obviněným i pokud by je na sebe nechtěl převést, nenaplňuje již znak „přechovávání“ ve smyslu ustanovení §216 tr. zákoníku. Po vrácení věci soudu prvního stupně došlo ke změně předsedy senátu a v hlavním líčení konaném dne 9. 12. 2020 byl vyhlášen v pořadí již druhý rozsudek, kterým byl obviněný znovu podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro tento skutek. Z podnětu odvolání státní zástupkyně pak odvolací soud v neveřejném zasedání svým usnesením ze dne 8. 2. 2021, sp. zn. 4 To 39/2021, podle §258 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc opět vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud vytkl soudu prvního stupně procesní vady (protokol o hlavním líčení ze dne 9. 12. 2020 neobsahuje záznam o postupu, který předpokládá ustanovení §219 odst. 3 tr. řádu, výpověď obviněného z přípravného řízení, kterou učinil bez přítomnosti obhájce, měla být obviněnému předestřena, nikoli přečtena). Ve vztahu k hodnotícím úvahám soudu prvního stupně odvolací soud zdůraznil ustanovení §263 odst. 7 tr. řádu, kterým byl limitován a v podstatě zopakoval své výhrady k hodnocení důkazů soudem prvního stupně, který se opět nezabýval tím, že obviněný nijak nereagoval na to, že mu kolo bylo odcizeno, že za kolo zaplatil L. Z. zálohu 600 Kč, zda ze vzhledu předmětného kola mohl obviněný důvodně usuzovat, že se jedná o věc v prodejní hodnotě 2 000 Kč, kteroužto částku L. Z. za kolo požadoval a jestli lze najít rozumný důvod pro to, aby obviněný převzal kolo do držení po zaplacení zálohy za účelem prověření původu kola, zda za tímto účelem dispozice obviněného s tímto kolem byla nezbytná k tomuto tvrzenému účelu. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení poukázal i na skutečnost, že soud prvního stupně nesplnil pokyny z jeho předchozího rozhodnutí, nevysvětlil proč výpověď svědka L. Z. u hlavního líčení považuje za věrohodnou oproti výpovědi z přípravného řízení, v této souvislosti poukázal odvolací soud na okolnosti, za nichž tento svědek vypovídal i na nepřesvědčivost argumentace soudu prvního stupně ve vztahu k rozporům a nelogičnostem ve výpovědi tohoto svědka u hlavního líčení. Dále odvolací soud zopakoval pokyny, v jakém směru je nutno dokazování doplnit v zájmu objasnění věci, které otázky skutkové i právní je nutno zodpovědět, a to v zásadě ve shodě s jeho prvním zrušovacím usnesením, neboť v tomto směru pokyny odvolacího soudu nebyly soudem prvního stupně splněny. Konečně odvolací soud zpochybnil i správnost použitého důvodu zproštění obviněného.
II. Dovolání obviněného
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný L. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť závěry o jeho vině spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Oba soudy, které ve věci rozhodovaly, nesprávně založily závěr o jeho vině na údajně prokázaném úmyslu k jednání popsanému v ustanovení §216 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž podle dovolatele k tomuto závěru o jeho vině dospěl soud prvního stupně až ve svém třetím rozsudku pod „diktátem odvolacího soudu, jak hodnotit důkazy“. V tomto směru spatřoval obviněný porušení ustanovení §263 odst. 7 tr. řádu odvolacím soudem, neboť tento soud podle něj diktoval soudu prvního stupně, jak má hodnotit ve věci provedené důkazy, a to v rozporu i se zásadou bezprostřednosti ve smyslu §2 odst. 12 tr. řádu, aniž by odvolací soud provedl pro rozhodnutí významné důkazy. Soud prvního stupně podle názoru obviněného bez jakéhokoli relevantního důkazu pod nezákonným diktátem odvolacího soudu dospěl k jinému hodnocení důkazů než ve svých předchozích rozsudcích, v nichž se přitom vypořádal s odlišnými výpověďmi svědka L. Z. v přípravném řízení a před soudem prvního stupně. Dovolatel v tomto směru poukázal na odůvodnění prvních dvou rozsudků soudu prvního stupně a namítl, že ačkoli odvolací soud nezavázal přímo soud prvního stupně, jak má provedené důkazy hodnotit, zjevně zasahoval do hodnotící činnosti soudu prvního stupně, ačkoli sám neprovedl v odvolacím řízení žádné důkazy, v druhém případě dokonce rozhodl odvolací soud v neveřejném zasedání, a to v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 608/06. Právě pod vlivem těchto usnesení odvolacího soudu se v rozsudku soud prvního stupně (v pořadí třetím) dopustil podle dovolatele nezákonné a překvapivé změny v hodnocení důkazů, ačkoli nebyl proveden žádný nový pro rozhodnutí významný důkaz.
6. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu dále obviněný spatřoval i v nezákonném závěru soudů nižších stupňů o naplnění kvalifikované skutkové podstaty §216 odst. 3 tr. zákoníku, spočívajícím v dovození nejméně jeho nedbalostního zavinění ke škodě většího rozsahu, neboť ač soudy pouze dovodily, že měl mít vědomost o reálné hodnotě předmětného kola v řádu nejméně nižších desítek tisíc korun, přesto jej odsoudily za nedbalostní zavinění ve vztahu k věci, které měla větší hodnotu (nejméně 100 000 Kč). Odvolací soud v tomto směru uvedl, že vědět měl a mohl, že reálná hodnota předmětného kola dosahuje částky 130 000 Kč, neboť mu nic nebránilo hodnotu kola si ověřit před uhrazením zálohy v částce 600 Kč. Obviněný v této souvislosti namítl, že si v době převzetí kola oproti uvedené záloze hodnotu kola nijak nemohl ověřit a následně mu bylo toto kolo odcizeno. V době realizace obchodu proto neměl představu, resp. vědomí, o jeho reálné hodnotě.
7. Obviněný nesouhlasil s využitelností jeho výpovědi, kterou učinil v přípravném řízení bez přítomnosti svého obhájce, přičemž podle názoru obviněného není usuzování na konzistentnost a v důsledku toho na věrohodnost jím sdělených údajů v jeho procesně použitelné výpovědi ničím jiným než nezákonným „zprocesňováním“ procesně nepoužitelných důkazů, jedná se tedy o vadu řízení, v jejímž důsledku byla znevěrohodněna jeho pozdější výpověď.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obsahem dovolání jsou totožné námitky, které obviněný uplatnil již v předchozím řízení, s nimiž se soudy nižších stupňů beze zbytku a správně vypořádaly.
10. Ve vztahu k tvrzení obviněného, že odvolací soud nerespektoval ustanovení §263 odst. 7 tr. řádu a zavázal soud prvního stupně k takovému hodnocení důkazů, jehož výsledkem bylo odsouzení obviněného, státní zástupce namítl, že jde o námitku ryze procesní povahy, která neodpovídá požadavku na hmotně právní argumentaci uplatněného dovolacího důvodu a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. V souladu s judikaturou především Ústavního soudu však bylo nutno se touto námitkou obviněného zabývat z hlediska jeho práva na spravedlivý proces. Podle státního zástupce však odvolací soud do těchto práv obviněného nezasáhl, a proto není dán důvod v rámci dovolacího řízení pro zásah Nejvyššího soudu. Odvolací soud má právo vytknout soudu prvního stupně chyby při hodnocení důkazů, není však oprávněn ukládat mu závazné pokyny k jakým závěrům a skutkovým zjištěním má dospět v návaznosti na hodnocení důkazů. Právě takto odvolací soud ve věci obviněného postupoval, když soudu prvního stupně vytkl, že jeho závěry jsou nedostatečně podložené a nepřesvědčivě zdůvodněné a vysvětlil, v jakém směru tyto závěry neodpovídají principům elementární logiky. Odvolací soud poukázal na důkazy a objektivní skutečnosti, které soud prvního stupně ve svém hodnocení pominul, rozhodně však nehodnotil provedené důkazy, ani soudu prvního stupně neukládal, jak by provedené důkazy měl hodnotit. Změna názoru nalézacího soudu nemusí nastat pod vahou závazných pokynů odvolacího soudu, může k ní dojít v důsledku nového a komplexního hodnocení provedeného dokazování po získání impulsu daného zásahem odvolacího soudu. V tom je ostatně smysl dvojinstančnosti trestního řízení.
11. Ve vztahu ke zpochybnění obviněným jeho úmyslného zavinění k naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že tato námitka obviněného vychází z odlišného hodnocení důkazů v porovnání se soudy nižších stupňů a je tudíž rovněž mimo rámec obviněným uplatněného dovolacího důvodu. Pokud v této souvislosti obviněný dovodil, že soudy při formulování svých skutkových závěrů vycházely z jeho procesně nepoužitelné výpovědi z přípravného řízení ze dne 14. 11. 2019, je tato námitka obviněného zcela neopodstatněná, neboť soudy z této jeho výpovědi nečerpaly žádné informace. Nelze ani dovodit, že by skutková zjištění soudů nižších stupňů byla nesouladná s provedenými a procesně použitelnými důkazy. Obviněný neuplatnil žádné námitky proti rozsahu důkazního řízení, svým povinnostem dostál v rámci přezkumu rozsudků soudu prvního stupně i odvolací soud, který se ve svém usnesení vypořádal se všemi odvolacími námitkami obviněného. Pokud jde o závěr o naplnění subjektivní stránky stíhaného trestného činu, je samozřejmě významná výpověď obviněného či očitých svědků, bez významu však nejsou ani okolnosti objektivní povahy, které vědomí pachatele a jeho srozumění rovněž spolehlivě prokazují. V přípravném řízení svědek L. Z. uvedl, že obviněnému řekl o nelegálním způsobu nabytí kola, tohoto svědka obviněný přitom znal, věděl, že jde o osobu bez domova, bez finančních prostředků, která si finanční prostředky obstarává majetkovou trestnou činností. Bez významu nejsou ani zjištění o tom, jak obviněný reagoval, když mu bylo kolo odcizeno. Podle státního zástupce ze všech těchto skutečností není pochyb o tom, že obviněný o nelegální způsobu nabytí kola svědkem věděl. Rovněž pokud obviněný zpochybnil své zavinění ve vztahu k okolnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty §216 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, je tato jeho námitka zjevně neopodstatněná, státní zástupce v tomto směru poukázal na argumentaci soudu prvního stupně v bodu 29. odůvodnění jeho rozsudku a argumentaci odvolacího soudu v bodu 38. odůvodnění jeho usnesení.
12. Podle státního zástupce soudy nižších stupňů učinily správná skutková zjištění, odpovídající výsledkům provedeného dokazování. Okolnost, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy odlišně od obviněného, ještě neznamená, že došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých s právem na spravedlivý proces.
13. Dovolání obviněného státní zástupce závěrem svého vyjádření označil za zjevně neopodstatněné a navrhl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
14. Obviněný v rámci repliky k vyjádření státního zástupce nesouhlasil s tím, že by pouze opakoval námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Poukázal na to, že jím uplatněná námitka „zprocesňování“ procesně nezpůsobilého důkazního prostředku odpovídá novému dovolacímu důvodu, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného od 1. 1. 2022. Tento odvolací důvod je přitom použitelný i pro dovolání podaná před účinností této novely tr. řádu, pokud je o nich rozhodováno již za její účinnosti. Odvolací soud podle názoru obviněného sice může vytknout soudu prvního stupně vady v hodnocení důkazů, ale nesmí mu direktivně poskytovat návod, jak má důkazy hodnotit, tím již zasahuje do role soudu prvního stupně. Toto odvolací soud učinil svým usnesením ze dne 8. 2. 2021, sp. zn. 4 To 39/2021. Podle obviněného se státní zástupce ve svém vyjádření ani nevypořádal s jeho námitkou týkající se zavinění a okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, ačkoli jde o námitky týkající se hmotně právního posouzení věci. Obviněný znovu zopakoval, že neznal skutečnou hodnotu kola. Zdůraznil, že odvolací soud na jedné straně tvrdil, že si mohl být vědom hodnoty kola v řádu nižších desítek tisíc korun, což však nenaplňuje kvalifikovanou skutkovou podstatu §216 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Závěrem své repliky zopakoval svůj návrh na rozhodnutí.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, který obviněný uplatnil.
16. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
17. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
18. Rovněž je nutno uvést, že obviněný L. P. sice formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ve skutečnosti měl patrně na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který zamítl jeho řádný opravný prostředek, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl podle obviněného v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Byť obviněný neoznačil správně dovolací důvod, na jehož základě by měl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumat, toto pochybení samo o sobě nebylo natolik závažné, aby Nejvyšší soud jen proto dovolání obviněného odmítl.
19. O odmítnutí dovolání obviněného Nejvyšší soud rozhodl, jak bude vysvětleno dále, z důvodu, že obviněným uplatněné námitky zčásti neodpovídaly uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu a zčásti se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné.
b) K uplatněným námitkám obviněným
20. S ohledem na výše uvedené, lze souhlasit se státním zástupcem, že pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ty námitky obviněného obsažené v jeho dovolání, jimiž zpochybňoval skutková zjištění učiněná soudy prvního i druhého stupně a jimi provedené hodnocení důkazů. Totéž se týká i výhrad obviněného k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jeho obhajobou.
21. Soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a jeho tvrzením, z jakých důvodů dospěly k závěru o jeho vině zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
22. Pokud obviněný namítal porušení odvolacím soudem ustanovení §263 odst. 7 tr. řádu z důvodu, že odvolací soud diktoval soudu prvního stupně, jak má provedené důkazy hodnotit, což podle obviněného vedlo soud prvního stupně ke změně hodnocení důkazů v jeho neprospěch a k jeho odsouzení v pořadí třetím rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2021, nelze se s tímto závěrem obviněného ztotožnit.
23. Jak vyplývá z bodu 4. tohoto rozhodnutí, v němž jsou shrnuty podstatné skutečnosti z dosavadního průběhu řízení v této trestní věci i uvedeny důvody, pro které odvolací soud ve svých předchozích rozhodnutích opakovaně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a pokyny, které uložil soudu prvního stupně, odvolací soud se nezpronevěřil ústavně konformnímu výkladu ustanovení tr. řádu, která upravují, jaké pokyny může dát soudu prvního stupně.
24. Těmito pokyny může odvolací soud zavázat soud prvního stupně především k tomu, aby doplnil dokazování ve vztahu k okolnosti pro rozhodnutí významné, která nebyla objasněna vůbec nebo nedostatečně, aby provedl konkrétní důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu věci, aby zopakoval již provedený důkazní prostředek, pokud z něj nebyly zjištěny všechny potřebné poznatky nebo pokud byl proveden nezákonným způsobem, aby nepřihlížel k důkazu, který je neúčinný či nepřípustný a tuto vadu nelze odstranit, nebo je zcela nepoužitelný, aby hodnotil důkazy ze všech relevantních hledisek a v souvislosti se všemi relevantními okolnostmi, aby doplnil odůvodnění, pokud není zřejmé, z jakých skutečností soud prvního stupně vyvodil svá skutková zjištění, zejména pokud jsou ve vzájemném rozporu, pokud z provedených důkazů nevyplývají, pokud se některými skutkovými zjištěními soud prvního stupně vůbec nezabýval, nebo není zřejmé, jak některý důkaz soud prvního stupně vyhodnotil, co z něj vyvodil a jak se vypořádal s rozpory mezi jednotlivými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21). Odvolací soud, jak vyplývá již z výše uvedených okolností, v rámci svých kasačních rozhodnutí postupoval zcela v souladu s povinnostmi, které trestní řád ukládá odvolacímu soudu v rámci odvolacího řízení, ať již bylo odvolání podáno kteroukoli stranou trestního řízení. Z pokynů a úkolů, které odvolací soud uložil soudu prvního stupně v rámci těchto svých usnesení, na které obviněný poukázal, rozhodně nevyplývá, že by odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby učinil konkrétní skutková zjištění, nebo dokonce dospěl ke konkrétnímu skutkovému závěru, nebo aby určitá skutková zjištění nečinil či určitou okolnost neobjasňoval, aby hodnotil důkaz konkrétním způsobem nebo jej hodnotil jen z některých hledisek, aby provedl nezákonný důkaz, aby závažnost či pravdivost konkrétního důkazu vyhodnotil určitým způsobem, aby určitým konkrétním způsobem vyhodnotil spolehlivost důkazu, především věrohodnost svědecké výpovědi, aby konkrétní skutkovou okolnost objasnil jen určitými důkazními prostředky s výjimkou případů, v nichž takový požadavek plyne přímo ze zákona (např. §105 odst. 4 tr. řádu) nebo pokud jiným způsobem danou okolnost objasnit nelze (např. vyšetřovací pokus), aby po provedení úkonů uložených odvolacím soudem upustil od dalšího dokazování, ačkoli by bylo vzhledem k důkaznímu vývoji potřebné (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21). Skutečnost, že po prvním rozhodnutí odvolacího soudu soud prvního stupně uložené pokyny soudu odvolacího nesplnil, vedla soud druhého stupně k závěru, že v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně nemůže v rámci odvolacího řízení obstát, pokud za této situace odvolací soud rozhodl v neveřejném zasedání a rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, není tento postup v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 608/06, jak se obviněný domníval, neboť Ústavní soud ve věci, které se obviněný dovolával řešil zcela odlišnou situaci, v níž mezi soudem prvního stupně a soudem odvolacím existoval rozpor ohledně posouzení věrohodnosti konkrétního svědka a odvolací soud zavázal soud prvního stupně k tomu, jak má výpověď daného svědka hodnotit, tedy jednal v rozporu s výše uvedeným závěrem o tom, k čemu může odvolací soud zavázat soud prvního stupně. V nyní projednávané věci však k takovémuto pochybení v rozhodovací činnosti odvolacího soudu nedošlo.
25. Rovněž je nutno k výše uplatněné námitce obviněného zdůraznit, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 4. 2021 vyplývá, že po druhém kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, soud prvého stupně v hlavním líčení znovu vyslechl obviněného, který v průběhu svého výslechu odmítl dále vypovídat. Proto byla přečtena jeho procesně použitelná výpověď z přípravného řízení učiněná za přítomnosti obhájce. Dále byli vyslechnuti i svědci L. Z. a L. P. Právě s ohledem na tyto další provedené důkazy i s vědomím výtek odvolacího soudu ve vztahu k mezerám či opomenutí některých provedených důkazů soud prvního stupně revidoval své skutkové závěry a neuvěřil obhajobě obviněného. Pokud by totiž obviněný skutečně měl pochybnosti s ohledem na osobu prodejce o původu kola, mohl tyto pochybnosti ihned rozptýlit, pokud by se na původ kola zeptal L. Z., od něhož mohl rovněž požadovat doklady, které by legální nabytí kola tímto svědkem prokázaly. Soud prvního stupně tedy změnu svých skutkových závěrů neučinil pod tlakem předchozích rozhodnutí odvolacího soudu, který mu rozhodně neuložil, jak má provedené důkazy hodnotit a jaké skutkové závěry z nich učinit, ale právě s vědomím doplnění a upřesnění svých skutkových zjištění a vyhodnocení všech pro jeho rozhodnutí významných okolností případu. V tomto směru lze na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (v bodě 29. jeho odůvodnění) zcela odkázat i ve vztahu k dovození tímto soudem naplnění skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku po subjektivní stránce. S těmito závěry se ostatně ztotožnil ve svém rozhodnutí i odvolací soud, který tyto argumenty z hlediska naplnění skutkové podstaty tohoto zločinu po stránce objektivní i subjektivní dále rozvedl (viz bod 32. a 38. usnesení odvolacího soudu).
26. K další námitce obviněného o nepoužitelnosti jeho výpovědi z přípravného řízení, kterou učinil bez přítomnosti svého obhájce a o nezákonnosti závěrů soudů nižších stupňů, pokud tuto jeho výpověď v řízení použily, Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění jak rozsudku soudu prvního stupně, tak i usnesení odvolacího soudu, z nichž jednoznačně vyplývá, že jako důkazní prostředek byla použita pouze výpověď obviněného, kterou učinil za přítomnosti svého obhájce, kterou soud prvního stupně přečetl za podmínek §207 odst. 2 tr. řádu poté, co obviněný v hlavním líčení odmítl dále vypovídat. Tato výpověď byla zcela procesně použitelná a soudy nižších stupňů správně z této výpovědi obviněného vycházely při tvorbě skutkových zjištění, a to na rozdíl od předchozí výpovědi obviněného, kterou učinil bez přítomnosti svého obhájce. Nelze proto shledat důvodnou ani námitku obviněného, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, což by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022.
27. K námitkám obviněného je tedy nutno konstatovat, že prakticky obdobné argumenty uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a následně i před soudem odvolacím, tyto soudy se jimi náležitě zabývaly, zcela dostačujícím způsobem se s nimi vypořádaly a na odůvodnění jejich rozhodnutí je tak možno odkázat. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (podobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
28. Soudy nižších stupňů podrobně a přesvědčivě vysvětlily, na podkladě jakých důkazů byl učiněn závěr o vině obviněného, včetně prokázání jeho úmyslného zavinění i okolnosti, že spáchal tento čin ve vztahu k věci, která má větší hodnotu. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě rozsudku. Své hodnotící úvahy poté oba soudy nižších stupňů pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí. Přitom se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o vině obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, v nichž se tyto soudy také náležitě vypořádaly s obhajobou dovolatele, který v dovolání v podstatě jen opakoval svoji argumentaci uplatněnou před soudy nižších stupňů. Zabývat se podrobněji obranou obviněného proto není třeba, protože na tuto již přiléhavě a věcně správně odpověděly ve svých rozhodnutích soudy nižších stupňů. Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto je odmítl. Podle §265i odst. 2 tr. řádu má Nejvyšší soud takové rozhodnutí jen stručně odůvodnit.
V. Závěrečné shrnutí
29. Lze tak konstatovat, že uplatněné dovolací námitky obviněného ohledně nesprávného právního posouzení skutku i jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, vycházely převážně z jiného skutkového základu, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů, a neodpovídaly tak deklarovanému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Ty námitky, které bylo možno (s jistou benevolencí) označit za námitky nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněné. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký