ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.214.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 214/2022-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný O. H., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. 55 To 409/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 88/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného O. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný O. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 2 T 88/2021, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl uložen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se obviněný ve stručnosti dopustil tím, že dne 8. 6. 2021 kolem 11.30 hod. řídil ulicí XY v XY motocykl zn. Kawasaki RZ XY, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, ačkoli věděl, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 6 T 269/2004, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2005, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let, který dosud nevykonal v důsledku výkonu předchozího trestu zákazu činnosti, který mu byl uložen rozsudkem Okresním soudem v Semilech ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 8 T 247/2001, jenž vykonal až dne 16. 7. 2015, a v důsledku přerušení výkonu tohoto trestu zákazu činnosti výkonem trestu odnětí svobody od 10. 11. 2015 do 10. 11. 2019.
3. O odvoláních obviněného O. H. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci proti rozsudku shora citovanému pod bodem 1. tohoto usnesení, rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který usnesením ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. 55 To 409/2021, obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný O. H. podal proti usnesení soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť dovodil, že napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku.
5. Dovoláním obviněný napadl výrok o vině i výrok o trestu. Podle názoru obviněného soudy obou stupňů nesprávně posoudily provedené důkazy a odmítly zkoumání předmětného motocyklu, čímž došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu. Podle obviněného okolnost, že motocykl nebyl orgánům činným v trestním řízení k dispozici, činí zjištění jeho technického stavu problematickým, ale uvedenou situaci podle obviněného zapříčinili policisté, kteří motocykl nezajistili a nepředložili znalci ke zkoumání. Obviněný namítl, že v rámci hlavního líčení popsal stav motocyklu (pohonná jednotka byla překryta plastem, neměl výfuk), což zasahující policisté popřeli, ale jeho tvrzení je patrné z fotodokumentace založené v trestním spise. Podle obviněného byl motocykl poháněn motorem ze sekačky, nikoli elektromotorem, jak uvedl svědek J. H. Z tohoto důvodu neměl motocykl povahu a vlastnosti motorového vozidla, k jehož řízení by bylo nutné příslušné řidičské oprávnění.
6. Dále obviněný zpochybnil výpovědi policistů, kteří jej zadrželi při jízdě. Namítl, že jimi provedená prohlídka motocyklu trvala pouhých 10 až 15 vteřin, což nemohla být dostatečná doba pro náležité zjištění technické způsobilosti motocyklu. Policisty nelze považovat za odborníky, proto jimi učiněné závěry o povaze motocyklu jsou nepřípustné. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů také nesprávně hodnotily výpověď svědka R. K. Podle přesvědčení obviněného nebyla soudy nižších stupňů respektována zásada in dubio pro reo a byl zkrácen na svém právu na obhajobu.
7. Obviněný dále namítl, že byl Okresním soudem v Liberci odsouzen trestním příkazem ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 1 T 36/2021, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2021 rovněž pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu 200 hodin obecně prospěšných prací a dále byl odsouzen za stejný přečin i trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 14 T 26/2021, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2021, a to k trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců. V případě těchto dvou jeho odsouzení mu měl být ukládán souhrnný trest, což obviněný bylo významné pro rozhodování o druhu a výši trestu v nyní projednávané věci.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
9. K dovolání obviněného O. H. se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která odmítla tvrzení obviněného o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování a zjištěným skutkovým stavem soudů nižších stupňů a jeho právním posouzením (lze jen upozornit na to, že takovou námitku obviněný v dovolání explicitně neuplatnil). Námitky obviněného jsou podle státní zástupkyně prostou polemikou s hodnocením důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů.
10. Státní zástupkyně se ztotožnila se závěrem soudů prvního i druhého stupně, podle něhož motocykl, který obviněný řídil, měl charakter motorového vozidla. Přitom zdůraznila, že takto vedenou obhajobu obviněný začal uplatňovat až před soudem prvního stupně poté, co mu bylo vyvráceno jeho původní zdůvodnění použití motocyklu, jímž měla být potřeba vyhledat rychlou lékařskou pomoc. Při svém zadržení policisty obviněný tímto způsobem nevysvětloval, proč řídil i přes zákaz, proto nebyl důvod motocykl zajistit a podrobit znaleckému zkoumání. Na místě policisté předali motocykl svědkovi J. H., a to se souhlasem obviněného, který byl zadržen. Podle výpovědí policistů motocykl při jízdě vydával běžný zvuk, nepochybovali tudíž o tom, že šlo o motorové vozidlo.
11. Ve vztahu k námitkám obviněného ohledně jeho dalších odsouzení státní zástupkyně uvedla, že mezi těmito dalšími odsouzeními a touto trestní věcí žádný vztah souhrnnosti neexistuje.
12. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
14. Nejprve je třeba zmínit, že obviněný podal dovolání dne 6. 1. 2022, tedy již po účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., kterým mimo jiné došlo ke změně ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., tak, že za dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. byl vložen nový dovolací důvod „g) rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“, v důsledku čehož dosavadní dovolací důvod spočívající v tom, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“, který obviněný uplatnil, je již uveden pod písmenem h). Navíc obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, avšak ve skutečnosti měl patrně na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 [do 31. 12. 2021 dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který zamítl jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl podle obviněného v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Byť obviněný neoznačil správně ani dovolací důvod, na jehož základě by měl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumat, nebylo toto pochybení samo o sobě natolik závažné, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl. Nejvyšší soud tak učinil, jak bude dále vysvětleno, protože obviněným vznesené námitky zčásti neodpovídaly uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu a zčásti jeho námitky nebyly opodstatněné.
15. Dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, [v současné době z důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
16. Tento dovolací důvod však není v žádném případě určen k nápravě procesních pochybení soudů nižších stupňů, pokud v jejich důsledku nedošlo k vadám při použití hmotněprávních norem, případně nejde o některé z taxativně vyjmenovaných pochybení, k jejichž nápravě jsou určeny jiné dovolací důvody [např. §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. ř.]. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy prvního a druhého stupně a které vyplývá z výsledků provedeného dokazování. Provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvození skutkových zjištění neupravují ustanovení hmotného práva, nýbrž procesní předpis, zejména v §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
b) K uplatněným námitkám obviněného
17. Ze stručné reprodukce obsahu dovolání vyplývá, že obviněný O. H. v něm v podstatě znovu zopakoval svoji obhajobu, kterou uplatňoval od počátku svého trestního stíhání, event. měnil v průběhu řízení před soudem prvního stupně a ve svém odvolání, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečným způsobem vypořádaly ve svých rozhodnutích. Nejvyšší soud považuje argumenty soudů obou stupňů za přiléhavé výsledkům provedeného dokazování, věcně správné i dostatečně přesvědčivé. Proto jen stručně připomene ty zásadní úvahy, o něž soudy nižších stupňů opřely výrok o vině obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i výrok o uloženém trestu.
18. Jak již bylo uvedeno, obviněný se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle tzv. skutkové věty výroku o vině obviněný dopustil tím, že dne 8. 6. 2021 kolem 11. 30 hod. v ulici XY v XY řídil motocykl zn. Kawasaki, RZ XY, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 6 T 269/2004, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2005 uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let, který z důvodů blíže rozvedených ve výroku o vině dosud nevykonal. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku podrobně uvedl, z jakých provedených důkazů v rámci tvorby svých skutkových zjištění vycházel. V bodech 25. až 30. svého rozsudku vysvětlil, proč neuvěřil obhajobě obviněného, že jednal v krajní nouzi, ani následnému tvrzení obviněného o povaze předmětného motocyklu jako o motorovém vozidle, k jehož řízení by bylo nutné příslušné řidičské oprávnění. Soud prvního stupně také přesvědčivě zdůvodnil právní posouzení zjištěného skutku v bodech 31. a 32. odůvodnění svého rozsudku. Se stejnou argumentací obviněného se vypořádal i soud odvolací v bodech 10. až 16. odůvodnění napadeného usnesení. Není pochyb o tom, že obviněný předmětný motocykl na zjištěném místě a v uvedeném čase řídil, ačkoli měl uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel. Rovněž není pochyb o tom, že nejednal ve stavu krajní nouze a obviněným řízený motocykl byl motorovým vozidlem, jehož řízení bylo obviněnému v době činu zakázáno. V tomto směru lze na přesvědčivé a věcně správné závěry soudů nižších stupňů odkázat, neboť odpovídají rozumnému a logickému vyhodnocení všech provedených důkazů, jimiž byla obhajoba obviněného ve všech jím předložených verzích spolehlivě vyvrácena. Nevznikají ani žádné pochybnosti o tom, že obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v posuzovaném případě nebyla shledána okolnost vylučující protiprávnost činu v podobě jednání v krajní nouzi podle §28 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o technický stav předmětného motocyklu či jeho charakter, lze ve shodě se soudy obou stupňů poukázat na fotodokumentaci, která je součástí spisu. Tento důkaz je zcela v souladu s výpověďmi policistů, neboť zobrazený motocykl odpovídá běžnému typu takového motorového vozidla, s jistotou lze vyloučit, že by byl nestandardně vybaven nevyhovujícím motorem z travní sekačky. Nejvyšší soud rovněž nemá žádné výhrady k odmítnutí návrhu obviněného na znalecké zkoumání motocyklu jako nadbytečného důkazu, chybějící odborné vyjádření nebo znalecký posudek týkající se technické způsobilosti motocyklu nepředstavují opomenutý důkaz. V tomto směru soudy správně poukázaly na výpovědi svědků, policistů, z jejichž výpovědí jednoznačně vyplynulo, že zvuk přijíždějícího motocyklu řízeného obviněným, jeho vzhled, ani rychlost jízdy obviněného, nevzbuzovaly žádné pochybnosti o tom, že se jde o motorové vozidlo, k jehož řízení je nutné příslušné řidičské oprávnění. Nejvyšší soud tudíž neshledal žádné pochybnosti o správném skutkovém zjištění žalovaného skutku ani o jeho odpovídajícím právním posouzení soudy prvního a druhého stupně. Ostatně obviněný sám kromě polemiky se způsobem a rozsahem dokazování nepředložil žádnou výhradu, která by se týkala nesprávného hmotněprávního posouzení.
19. Ve vztahu k námitce obviněného, že byl opakovaně odsouzen trestními příkazy Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 1 T 36/2021, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2021, a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 14 T 26/2021, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2021, je možno uvést, že soudům obou stupňů byla tato skutečnost známa, záznam o obou odsouzeních je zahrnut do odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 21. a 22. K těmto pravomocným odsouzením, která předcházela posuzovanému jednání obviněného ze dne 8. 6. 2021, ostatně správně oba soudy přihlížely při úvahách o druhu a výši trestu v posuzované věci. Předchozí přečiny není možné posoudit jako sbíhající se s přečinem, o němž je konáno dovolací řízení, což ostatně ani obviněný v dovolání netvrdil, proto je třeba v této části považovat dovolání za nepřípustné.
20. S ohledem na výše uvedené je možno konstatovat, že téměř všechny uplatněné námitky obviněného směřují proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině. Namísto toho obviněný prosazuje svoji vlastní verzi průběhu skutku především ohledně technického stavu motocyklu, jeho námitky primárně nesměřují proti nesprávnému použití některého ustanovení hmotného práva a neodpovídají proto ani uplatněnému důvodu dovolání, ani žádnému jinému z důvodů vyjmenovaných v §265b odst. 1, 2 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Pokud směřovaly výhrady obviněného proti výroku o trestu, které však dostatečně nekonkretizoval, je možno uvést, že námitky proti přísnosti uloženého trestu rovněž nejsou podřaditelné žádnému ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů, jak bylo vyloženo v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Formulace jeho výhrad spíše svědčí o nepřípustném poukazu na vadu při ukládání trestu v rozhodnutí, proti němuž nesměřuje dovolání obviněného a které proto není předmětem přezkumu v tomto dovolacím řízení.
V. Závěrečné shrnutí
21. Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Část dovolacích námitek obviněného byla s určitou mírou tolerance podřaditelná dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (nyní podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022), ale Nejvyšší soud je neshledal důvodnými. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bohuslav Horký