ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.327.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 327/2022-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání obviněného L. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, které podal proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 7 To 319/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 58/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 7 To 319/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 9. 2020, sp. zn. 8 T 58/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-město přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněný L. F. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 9. 2020, sp. zn. 8 T 58/2020, uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že dne 19. 4. 2020 v době kolem 2.01 hod. v XY na prašném parkovišti vedle domu v ul. XY č. XY vnikl do zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Škoda Felicia, reg. zn. XY, bílé barvy, majitele Z. Č., tak, že nezjištěným způsobem rozbil výplň okna pravých zadních dveří, čímž způsobil majiteli škodu ve výši 1 000 Kč, z vozidla odcizil k jeho škodě oranžovou deku stáří 20 let, krabičku cigaret zn. Rothmans s 1 ks cigarety včetně v krabičce uloženého zapalovače zelené barvy, látkovou tašku zelené barvy s bílými tečkami, vše bez hodnoty, a kovové nůžky s modrou plastovou rukojetí v hodnotě 20 Kč. Takto jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 1 T 34/2018, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků a 6 měsíců za současného vyslovení dohledu. Přitom shora zmíněného činu se obviněný dopustil za situace, kdy na území České republiky z důvodu celosvětového šíření vysoce nakažlivého koronaviru SARS CoV-2 způsobujícího nemoc COVID-19 vláda České republiky usnesením ze dne 12. 3. 2020 publikovaným pod č. 69/2020 Sb. v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky nouzový stav, který byl usnesením vlády ze dne 2. 4. 2020 publikovaným pod č. 156/2020 Sb. prodloužen do 30. 4. 2020, a v této souvislosti byl mimo jiné omezen volný pohyb osob na veřejnosti, což vedlo ke snížení počtu osob zdržujících se na místech veřejnosti přístupných.
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 7 To 319/2020, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný L. F. podal dne 23. 3. 2021 prostřednictvím své tehdejší obhájkyně proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.
5. Podle názoru obviněného jím spáchaný trestný čin měl být posouzen pouze podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť na něj nelze použít vyšší trestní sazbu s poukazem na §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Při spáchání trestného činu totiž nebylo zneužito pandemické situace ani vyhlášeného nouzového stavu, přičemž obviněný dokonce ani nevěděl, že byl nouzový stav vyhlášen. Argumentaci soudů nižších stupňů, že pokud věděl, že se musí nosit roušky, automaticky musel vědět i o tom, že je vyhlášen nouzový stav, obviněný považuje za nesprávnou a neodůvodněnou.
6. Podle názoru obviněného proto nejde o společensky škodlivější trestný čin oproti tomu, kdyby ho spáchal v době, kdy nebyl vyhlášen nouzový stav. Soudy nižších stupňů podle něj pochybily také v tom, že se nezabývaly otázkou, zda předmětem útoku byly věci, které měly zvláštní důležitost pro řešení události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem. Soudy se tedy měly zabývat nejen otázkou časové souvislosti krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, ale také věcnou souvislostí s ní, která ve vztahu k „pandemickým opatřením“ zde není dána. Proto považuje za důležité také to, že předmětem útoku nebyly žádné ochranné či zdravotní prostředky nebo jiné nedostatkové zboží v dané době.
7. V závěru svého dovolání obviněný odkázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021, v němž se Nejvyšší soud zabýval obdobným případem a vyslovil závazný právní názor.
8. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadené unesení Krajského soudu v Plzni a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k podanému dovolání obviněného L. F. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce se ztotožnil s argumentací obviněného, která se týká nenaplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů podle jeho názoru pochybily, když při svém rozhodování nevzaly v úvahu to, že obviněný nevyužil ke spáchání trestného činu pandemické situace a nouzového stavu, ani neodcizil předměty, které by měly souvislost s touto situací, jakými jsou zdravotnické a ochranné prostředky apod., a že tedy škodlivost jednání obviněného nebyla závažnější, než kdyby se jej dopustil v době, kdy nebyl vyhlášen nouzový stav.
10. Státní zástupce shodně s obviněným poukázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021. V nyní projednávané věci podle jeho názoru nelze dovodit věcnou souvislost krádeže s příslušnou událostí, která je zde zásadní, a proto nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ale jde pouze o přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku.
11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud sám rozhodl a na podkladě jinak správných skutkových zjištění Okresního soudu Plzeň-město uznal obviněného vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a uložil mu za to přiměřený trest odnětí svobody.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům . Obviněný L. F. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní jde o důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., z nichž Nejvyšší soud dále vychází].
13. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, anebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost soudu prvního stupně, je vázán takto zjištěným skutkovým stavem.
14. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obviněný uplatnil druhou z uvedených variant, když podle jeho názoru napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který trpí vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
b) K uplatněným námitkám obviněného
15. Nejvyšší soud považuje za důvodnou námitku obviněného, v níž vytýká vadu právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože soudy nižších stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jím spáchaný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
16. Konkrétně jde o závěry soudů nižších stupňů, že obviněný se dopustil trestného činu krádeže za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Lze tedy přisvědčit správné argumentaci obviněného v jeho dovolání, v němž odkazuje – byť nikoli přesně a výslovně – na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.). Podle něj platí, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod. Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl․ 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§ 17 písm. b) tr. zákoníku].
17. Spáchání trestného činu krádeže za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci odůvodnily pouhým konstatováním, že k činu došlo v době trvání nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 z důvodu ohrožení zdraví výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19. Za pochybení soudů lze považovat to, že k právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku přistoupily zcela mechanicky jen na podkladě zjištění, že obviněný L. F. spáchal čin v době nouzového stavu.
18. Ani jeden ze soudů nižších stupňů nezmínil ve svém rozhodnutí žádnou konkrétní okolnost, která by svědčila o nějaké spojitosti (věcné souvislosti) mezi trestným činem obviněného a epidemií onemocnění COVID-19, jak bylo výše vyloženo v citovaném judikatorním rozhodnutí, ale oba soudy pouze následovaly tehdejší rozhodovací praxi spočívající v automatickém uplatnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na každou krádež spáchanou v období této epidemie a v době nouzového stavu vyhlášeného v jejím důsledku.
19. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v uvedeném ohledu soudy nižších stupňů nezjistily nic, co by jakkoli poukazovalo na shora zmíněnou souvislost. Čin, za který byl obviněný L. F. odsouzen, byl prostou krádeží, která – ačkoliv byla spáchána v době nouzového stavu a za mimořádných okolností – nijak nesouvisela s epidemií onemocnění COVID-19, takže skutek spáchaný obviněným neměl být bez dalšího automaticky kvalifikován i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný totiž odcizil běžné věci nepatrné majetkové hodnoty z vozidla zaparkovaného na veřejném parkovišti, přičemž se tohoto činu neodpustil ani na místě, na kterém by se jakkoliv projevila opatření učiněná ke zvládání uvedené epidemie, a jeho jednání se ani netýkalo předmětů, které by měly zvláštní důležitost pro řešení mimořádné situace způsobené touto epidemií.
20. Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, je pak rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, jak mu důvodně vytkl obviněný i s poukazem na tento dovolací důvod, byť ho označil ještě podle tehdy platné dřívější právní úpravy.
V. Závěrečné shrnutí
21. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal podané dovolání obviněného L. F. důvodným ve vztahu k použité právní kvalifikaci spáchaného skutku, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 7 To 319/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 9. 2020, sp. zn. 8 T 58/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
22. Nejvyšší soud pak podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň-město, který je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.).
23. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu