ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.4.2022.3
sp. zn. 5 Tdo 4/2022-II
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2022 v řízení o dovolání, které podal obviněný P. V. , nar. XY v XY, okr. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 1 To 138/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 1/2020, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. řádu se obviněný P. V. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 32 T 1/2020, byl obviněný P. V. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 103 T 75/2020, který nabyl právní moci dne 15. 8. 2020, jakož i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 5 T 101/2020, který nabyl právní moci dne 9. 9. 2020, byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních korporacích a družstvech na dobu 5 let a podle téhož ustanovení také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 103 T 75/2020, výrok o souhrnném trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 5 T 101/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tyto výroky, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, územním pracovištěm v Karviné, a Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, územním pracovištěm Brno II., odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněné obchodní společnosti V.
2. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali odvolání jednak obviněný P. V. a jednak obviněná obchodní společnost V., přičemž Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 1 To 138/2020, podle §256 tr. řádu zamítl obě podaná odvolání jako nedůvodná. Stejným způsobem rozhodl Vrchní soud v Olomouci rovněž o odvolání obviněného M. Š., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 32 T 4/2020.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný P. V. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Z podnětu tohoto dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 5 Tdo 4/2022-II., podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu částečně zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 1 To 138/2020, a to ohledně obviněného P. V., podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejím zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný P. V. až do rozhodnutí Nejvyššího soudu vykonává ve Vazební věznici v Ostravě trest odnětí svobody v trvání 7 let, který mu byl uložen citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 32 T 1/2020, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 1 To 138/2020. Konec tohoto trestu by měl připadnout na den 18. 10. 2028.
5. V důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání obviněného tedy citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 32 T 1/2020, na jehož podkladě (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 1 To 138/2020) obviněný P. V. dosud vykonával uložený trest odnětí svobody, pozbyl právní moci, která je předpokladem jeho vykonatelnosti (§139 odst. 1 tr. řádu). V daném případě to znamená, že ve výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému tímto rozsudkem uložen, nelze pokračovat.
6. Z ustanovení §265l odst. 4 tr. řádu vyplývá, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání zruší výrok o tomto trestu, rozhodne zároveň o vazbě. To analogicky platí i pro případy, když v důsledku zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí pozbyl rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl uložen vykonávaný trest odnětí svobody, právní moci, byť nebyl zrušen.
7. Při rozhodování o vazbě (§265l odst. 4 tr. řádu) proto Nejvyšší soud zkoumal, zda v současné době je u obviněného P. V. dán některý z důvodů vazby podle §67 tr. řádu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
8. Jak je patrné z trestního spisu Krajského soudu v Ostravě v posuzované věci, obviněný nebyl v průběhu dosavadního trestního stíhání vzat do vazby, neboť z jeho jednání ani z dalších konkrétních okolností nevyplynula existence žádného z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a) až c) tr. řádu. Stejně tak ani v období od vydání napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, resp. v průběhu dovolacího řízení, nenastala žádná skutečnost, která by jinak u obviněného mohla opodstatnit důvodnost vazby.
9. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tedy Nejvyšší soud shledal, že v nynějším stadiu řízení u obviněného není dán žádný z důvodů vazby podle §67 písm. a) až c) tr. řádu, a rozhodl proto, že se obviněný nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustná stížnost.
V Brně dne 27. 1. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu