ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.532.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 532/2022-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 14 To 7/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 97/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 1 T 97/2021, byl obviněný D. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku soud obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 14 To 7/2022, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
3. Skutek, jimž byl obviněný uznán vinným, je podrobně popsán v označených rozhodnutích soudů nižších stupňů, která jsou procesním stranám známa, proto na ně lze plně odkázat a není třeba je znovu opakovat.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřoval proti výrokům o vině i trestu. Obviněný formálně označil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž podle následného slovního vyjádření jeho naplnění spatřuje v tom, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tak zřejmé, že obviněný použil znění trestního řádu účinné do 31. 12. 2021, ačkoli dovolání je sepsáno dne 28. 3. 2022, tedy po nabytí účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž bylo mimo jiné novelizováno ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podrobněji se Nejvyšší soud vyjádří níže.
5. Obviněný soudům nižších stupňů vytkl neúplné dokazování s tím, že závěr o jeho vině postavily na jediném nepřímém důkazu a dále na vlastních, ničím nepodložených domněnkách. V této souvislosti zpochybnil zejména skutkové závěry, které soudy vyvodily z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, jehož předmětem byla analýza biologických stop odebraných na místě činu, která označila v jednom ze vzorků přítomnost DNA obviněného. Krajský soud se podle obviněného nevypořádal řádně s jeho odvolacími námitkami, v podstatě je bagatelizoval konstatováním o vyvrácení obhajoby na základě výslechu zpracovatele odborného vyjádření. Podle obviněného však z logiky věci nelze od zpracovatele očekávat přiznání vlastní chyby, navíc ani on zcela nevyloučil možnost sekundárního přenosu DNA, pouze ji považoval za málo pravděpodobnou. Zajištěná stopa DNA je nepřímým důkazem, o který lze podle soudní praxe opřít výrok o vině pouze za předpokladu, že spolu s dalšími nepřímými důkazy tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu. Všechny odvolacím soudem dále akcentované důkazy, konkrétně výpověď zástupce poškozené společnosti, výpověď policisty zajišťujícího stopy na místě činu, protokol o ohledání místa činu, fotodokumentace a odborné vyjádření o ceně odcizených dílů, podávají pouze informaci o spáchání trestného činu, nikoliv o osobě pachatele.
6. Obviněný dále zpochybnil průkaznost samotné analýzy DNA odkazem na znalecký posudek RNDr. Daniela Vaňka předložený v jiné trestní věci, jakož i na názor plk. Ing. Romana Hradila, Ph.D., genetika Kriminalistického ústavu vyslovený v článku publikovaném v magazínu TechNet na iDNES.cz. V posuzovaném případě nelze vzorek objektivně přezkoumat, neboť byl spotřebován, přičemž výstup expertízy nepřinesl odpovědi na podle obviněného zásadní otázky, (i) jak starý vzorek byl, (ii) zda byl výsledkem primárního nebo sekundárního přenosu, (iii) zda materiál nebyl na předmět umístěn úmyslně, (iv) zda zajištěný vzorek byl skutečně na předmětu nebo na něj byl přenesen například na stěrovém tamponu, a (v) zda technika pro zajištění vzorku a zvolená metoda identifikace byly vhodné a v případě opakování testu by byl výsledek stejný. V napadených rozhodnutích podle obviněného také chybí jakékoliv úvahy o tom, že zajištěný vzorek byl vzorkem směsným, a nelze tedy nade vši pochybnost označit za pachatele právě obviněného. Přítomnost DNA více osob na koncovkách napájecích kabelů vyvrací závěr odvolacího soudu o špatném přístupu k těmto koncovkám, kterým soud podpořil své stanovisko o vině obviněného. Tato skutečnost navíc nevylučuje, že by pachatelem mohla být jiná osoba, případně že by pachatelů bylo více, což však soudy v napadených rozhodnutích nijak nezohlednily. Podle obviněného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jestliže soudy opřely výrok o vině o jediný nepřímý důkaz, a to odborné vyjádření, které je však nedostatečné kvality a neobsahuje stěžejní informace pro přezkoumání a ověření správnosti jeho závěrů.
7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, tak i odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, a aby přikázal okresnímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který konstatoval, že podstata dovolacích námitek fakticky kopíruje dosavadní obhajobu obviněného, s níž se vypořádaly již soudy obou stupňů. Státní zástupce připomněl, že podle rozhodovací praxe Ústavního soudu, například usnesení ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 357/19, na které přiléhavě odkázal i odvolací soud, lze výrok o vině založit na výsledku analýzy DNA jakožto dostatečně usvědčujícím důkazu za předpokladu, že soudy rozumně vysvětlí nemožnost přenosu DNA obviněného na místo činu jinou osobou. Tento postup přitom připustil i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 4 Tdo 539/2019. V posuzované trestní věci soudy přesvědčivě vyloučily, že by se stopa s DNA obviněného mohla dostat do obtížně přístupných útrob vozidla jinak než jeho přímým kontaktem. Není v tomto ohledu podstatné, že zajištěný vzorek DNA byl směsným, neboť případné spolupachatelství by na právním posouzení skutku pro obviněného ničeho nezměnilo. Každé vozidlo obsahuje určité množství DNA osob podílejících se na jeho výrobě či údržbě, což však není případ obviněného, neboť doposud netvrdil, že by se měl na výrobě či údržbě dotčeného vozidla jakkoliv podílet. Neexistuje proto jiné alternativní rozumné vysvětlení pro výsledek zkoumání biologických stop než to, že obviněný předmětné díly odpojil a odcizil.
9. Státní zástupce se neztotožnil ani s argumentací obviněného, kterou zpochybňoval přesnost a průkaznost analýzy DNA. Posudek RNDr. Daniela Vaňka v podstatě pouze konstatuje, že stopa DNA může být přenesena z místa na místo, což však v posuzované věci soudy řádně vyloučily. Stejně tak i obviněným odkazovaný článek publikovaný v magazínu TechNet na internetových stránkách „iDNES.cz“, jehož součástí je rozhovor s genetikem plk. Ing. Romanem Hradilem, Ph.D., označuje samotnou metodu za spolehlivou, upozorňuje pouze na chyby, které mohou nastat při nesprávné manipulaci se zkoumanými vzorky.
10. Podle státního zástupce jsou námitky obviněného fakticky skutkového charakteru, obsahově směřují k porušení procesní zásady in dubio pro reo , jejíž dodržení nelze v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu přezkoumávat v dovolacím řízení. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III. K námitkám obviněného
11. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu.
12. Nejvyšší soud považuje za potřebné v první řadě připomenout některé otázky související s povahou dovolacího řízení, na něž poukázal též státní zástupce ve svém vyjádření. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat jejich zákonnému vymezení, nestačí pouhé označení určitého důvodu dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí předložené dovolací námitky jako odpovídající označenému dovolacímu důvodu, zkoumá, zda jim lze přiznat opodstatněnost.
13. Jak již bylo zmíněno v bodě 4. tohoto usnesení, obviněný zjevně opomněl novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jímž bylo s účinností od 1. 1. 2022 mimo jiné změněno ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že do něho byl vložen nový dovolací důvod pod písm. g) a dosavadní důvody označené pod písm. g) až l) jsou nyní uvedeny pod písm. h) až m). Přestože obviněný v dovolání formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z jeho navazujícího slovního vymezení je zřejmé, že se dovolává důvodu uvedeného v §265 odst. 1 písm. h) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí, nebo jemu předcházející řízení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví, které jsou významné pro vyvození trestní odpovědnosti za konkrétní trestný čin. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podstata tohoto dovolacího důvodu nespočívá v tom, že dovolatel se domáhá použití norem hmotného práva na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy nižších stupňů vyhodnotily odlišně. V rámci předmětného dovolacího důvodu tedy nelze uplatňovat námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. V zásadě totéž platí ohledně jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, které se týká nesprávného použití hmotného práva ve vztahu k otázce nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti.
14. Z obsahu podaného dovolání stručně reprodukovaného v bodech 4. až 7. tohoto usnesení vyplývá, že obviněný uplatnil výlučně námitky proti skutkovému zjištění soudů prvního a druhého stupně, vytýkal nedostatečný rozsah dokazování a způsob hodnocení provedených důkazů, zejména ve vztahu k věrohodnosti stopy DNA zajištěné na jedné z koncovek napájecích kabelů odcizených autodílů. Obviněný tak ve skutečnosti nenamítal nesprávnou právní kvalifikaci skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jak bylo vysvětleno již výše, prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze úspěšně napadat správnost a úplnost skutkových zjištění, pokud mají svůj podklad ve výsledcích provedeného dokazování, ani přehodnocovat výsledek vypořádání se s jednotlivými důkazy a posuzovat hodnotící úvahy soudů, pokud jsou založeny na obecných logických pravidlech. Nejvyšší soud podotýká, že z odůvodnění obou napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy nižších stupňů si byly vědomy obtížné důkazní situace, nejen proto tedy věnovaly zvýšenou pozornost hodnocení opatřených a provedených důkazů. Soud prvního stupně s maximální pečlivostí prověřil spolehlivost výsledku expertízy zajištěné DNA stopy. V této souvislosti vyslechl v průběhu hlavního líčení zpracovatele předmětného odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, kpt. Mgr. Bedřicha Aberta, jakož i technika, který prováděl sběr biologických stop na místě činu, J. O. Svědek kpt. Mgr. Bedřich Abert potvrdil, že pravděpodobnost existence stejných DNA profilů u dvou osob je s výjimkou jednovaječných dvojčat takřka nulová. Svědek zároveň v souvislosti se znaleckým posudkem RNDr. Daniela Vaňka, který mu soud zaslal k prostudování před konáním hlavního líčení, konstatoval, že v konkrétním případě obviněného D. H. si sekundární přenos DNA na místa, z nichž byly prováděny stěry, nedovede představit, s nejvyšší mírou pravděpodobnosti jej vyloučil (č. l. 71 tr. spisu). Svědek J. O. popsal postup při zajišťování biologických stop. Z jeho výpovědi je vhodné připomenout, že nástroje určené pro stěr jsou sterilně zabalené, technik je na místě rozpečetí, provede stěr, znovu vloží do sterilního pouzdra a uzavře. Stopa je zalepena do obálky, technik ji parafuje a vloží do kurýrní bedny, která se zapečetí a následně přepraví za účelem provedení zkoumání. Technik má při odebírání vzorku na rukou rukavice a na obličeji respirátor, aby nedošlo ke kontaminaci. Svědek dále potvrdil, že v posuzovaném případě byly stopy zajištěny z elektrických konektorů, které byly původně připojeny k odcizeným dílům z motorové části vozidla (č. l. 72 tr. spisu). Všechny tyto skutečnosti soud prvního stupně při svých hodnotících úvahách zohlednil a vypořádal se rovněž s obhajobou obviněného, která byla fakticky totožná jako nyní uplatněné dovolací námitky. Soud přitom možnost sekundárního přenosu biologických stop obviněného jinou osobou, například za použití rukavic, které měl obviněný dříve na sobě, shledal vysoce nereálnou, neboť pokud by tato jiná osoba chtěla zmást orgány činné v trestním řízení, je téměř jisté, že by na místě činu zanechala více stop, případně i rukavice samotné (viz zejména bod 7. rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž odvolací soud se s předmětnou důkazní situací i obhajobou obviněného pečlivě vypořádal a své úvahy přesvědčivě a srozumitelně popsal v poměrně podrobném odůvodnění, zejména na str. 3 až 6 napadeného usnesení.
15. Přestože důkazní situace v posuzované věci byla poměrně složitá pro nízké množství důkazních prostředků, k určení osoby obviněného jako pachatele krádeže došlo na podkladě jediného usvědčujícího důkazu, nicméně z obsahu trestního spisu i z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy věnovaly maximální pozornost jeho prověření a podrobily jej pečlivému vyhodnocení i z hlediska kriminalistické praxe a soudní judikatury. Následně soudy zařadily výsledky odborného zkoumání stopy DNA mezi ostatní důkazní prostředky a rozumným způsobem vyhodnotily všechny relevantní okolnosti způsobu spáchání činu i dalších stop zajištěných na místě činu a dospěly k závěru, který lze považovat za jediný logický, proto se Nejvyšší soud zcela ztotožnil s přiléhavou argumentací soudů prvního i druhého stupně. Správnost tohoto závěru nemůže podle Nejvyššího soudu zvrátit ani obviněným odkazovaný odborný názor publikovaný v magazínu TechNet na internetových stránkách „iDNES.cz“, v němž autor článku sice upozorňuje na riziko potenciální chybovosti, avšak současně konstatuje, že případů nesprávného vyhodnocení je minimum a metoda jako taková je dlouhodobě považována za vysoce spolehlivou. V tomto ohledu lze rovněž poukázat na část tohoto článku související s problematikou tzv. směsných vzorků, v níž je konkrétně citován názor genetika Kriminalistického ústavu plk. Ing. Romana Hradila, Ph.D.: „Pokud máme stěr ze šuplíku v domě nebo na volantu, už je pravděpodobné, že půjde o směsný vzorek dvou či více osob. Zde je pak důležité určit konkrétní osobu, která není majitelem domu ani nejezdila dříve s tím vozem. Ale pokud mi někde udělají stěr z tlačítka veřejného telefonního či hracího automatu nebo z bankovní přepážky, tak tuším, že výsledek analýzy bude nejspíš k ničemu.“ Z uvedeného vyplývá, že ztotožnění konkrétní osoby na základě směsného vzorku nečiní bez dalšího výsledek takové analýzy neprůkazným či nepoužitelným, avšak vždy je potřeba zohlednit konkrétní okolnosti. V posuzované trestní věci byly vzorky odebrány z koncovek napájecích kabelů umístěných v motorové části vozidla, tedy z místa, které není běžně přístupné ani osobám užívajícím vůz k jízdě. Správně se též soud druhého stupně na straně 4 napadeného usnesení vypořádal s povahou vzorku (směsný), neboť byla-li ve vzorku přítomna i DNA jiné osoby, nejedná se o nic výjimečného, neboť kabely musel někdo namontovat a připojovat minimálně při výrobě vozidla, případně též v rámci jeho navazující servisní údržby. V této souvislosti je však podstatné, že ve vzorku byla jednoznačně obsažena DNA obviněného, který není vlastníkem, provozovatelem ani osobou provádějící servis dotčeného vozidla, nakonec ani netvrdil, že by měl s kabely před spácháním trestného činu jakkoliv manipulovat. Nejvyšší soud proto ve shodě se soudy obou stupňů i státním zástupcem v jeho vyjádření k dovolání považuje za jediné v úvahu přicházející vysvětlení, že obviněný tyto kabely odpojil před odcizením předmětných autodílů.
16. Na základě shora popsaných skutečností neshledal Nejvyšší soud v dosavadním průběhu trestního řízení ani vady skutkového charakteru v intenzitě způsobilé potenciálně založit dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vady takového charakteru ostatně nenamítal ani sám obviněný. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyhodnotil obsah dovolání obviněného jako neodpovídající nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému z dalších dovolacích důvodů vyjmenovaných v §265b odst. 1, 2 tr. ř., nepovažuje za nutné se nad rámec výše uvedeného podrobněji vyjadřovat k věci samotné, postačí odkázat na srozumitelná a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně.
IV. Závěrečné shrnutí
17. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného D. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Nejvyšší soud tak mohl učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 7. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu