ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.534.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 534/2022-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 5 To 13/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 T 2/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 8 T 2/2021, byl obviněný R. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem opilství podle §360 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl uložen podle §360 odst. 1 tr. zákoníku za užití §274 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku za užití §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby se během zkušební doby podmíněného odsouzení zdržel požívání alkoholických nápojů. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradu škody poškozené obchodní společnosti Z-TRANZ UB, s. r. o., IČ: 01736663, se sídlem Údolní 1224, Uherský Brod, částku ve výši 192 180 Kč.
2. Uvedeného trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, se podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tak, že dne 11. 11. 2020 v době od 1:04 do 1:13 hodin mezi obcemi XY a XY na silnici II. třídy řídil jízdní soupravu sestávající z tahače tov. zn. Iveco Stralis a návěsu tov. zn. Schwarzmüller pod vlivem alkoholu a preparátů Zolpidem a Tramadol, přičemž následnou dechovou zkouškou provedenou přístrojem zn. Dräger Alcotest 7510 bylo v jeho dechu zjištěno v 1:48 hod. 1,53 ‰ alkoholu, v 1:54 hod. 1,70 ‰ alkoholu, ve 2:00 hod. 1,55 ‰ alkoholu a pozdějším lékařským vyšetřením spojeným s odběrem krve bylo v jeho krvi zjištěno ve 2:30 hod. 1,41 g/kg alkoholu, 0,04 mg/l Zolpidemu a 0,37 mg/l Tramadolu a ještě ve 3:00 hod. 1,38 g/kg alkoholu. Jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti byly v důsledku přítomné kombinace alkoholu a léků vymizelé. Obviněný při jízdě ve směru na obec XY nezvládl řízení vozidla a při průjezdu levotočivou zatáčkou vyjel s jízdní soupravou vpravo mimo vozovku, kde se souprava převrátila na pravý bok.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 5 To 13/2022.
II. Dovolání obviněného R. V.
4. Obviněný podal proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávní posouzení, a to údajně podle „§256b odst. písm. g) trestního řádu“ [míněn zřejmě byl §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem v tomto ustanovení byl tento dovolací důvod uveden jen do 31. 12. 2021, od 1. 1. 2022 je uveden v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Konkrétně obviněný zpochybnil správné posouzení zavinění obviněného.
5. Obviněný ve svém dovolání v jeho bodě III. namítl, že soud prvního stupně sice správně akceptoval znalecký posudek MUDr. Petra Nedomy, že obviněný nebyl v době spáchání skutku kladeného mu za vinu příčetný, avšak dostatečnou pozornost nevěnoval otázce, zda si tento stav přivodil zaviněně či nikoli. Nelze v této souvislosti odhlédnout od dalšího závěru znaleckého posudku, že kombinace alkoholu a léků (Zolpidem a Tramadol) v době projednávaného skutku vedla ke vzniku tzv. kombinované opilosti a v případě obviněného vyvolala synergní účinek (potenciace negativního vlivu na psychiku), byla tak příčinou jiného průběhu stadií opilosti, aniž by bylo možné registrovat postupný přechod od mírnějších stupňů, a aniž to korelovalo s hladinou alkoholu v krvi. Soudy nižších stupňů se také nedostatečně vypořádaly s námitkou obviněného, že se nejednalo o první případ kombinace alkoholu a léku, ale přitom se jednalo o první případ, kdy zmiňovaná kombinace vedla k vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného. Nebylo tedy zřejmé, jak za těchto skutkových okolností, které byly soudům nižších stupňů známy, mohl stále obviněný vznik takového změněného stavu vědomí předpokládat a být s ním srozuměn. Pokud by měl obviněný opakované zkušenosti, že při požití alkoholu společně s léky dochází ke stavu změny vědomí, byla by situace zásadně odlišná. Byla by zde také zřejmá bezohlednost obviněného jako řidiče z povolání. V řízení před soudy nižších stupňů však nebyly provedeny důkazy svědčící o tom, že obviněný věděl nebo mohl vědět, že u něj přes předchozí zkušenosti může dojít ke změně stavu vědomí v případě kombinace léků a alkoholu. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že právní závěr soudů nižších stupňů ohledně jeho zavinění byl nesprávný. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů ve všech výrocích a sám nově rozhodl podle ustanovení §226 písm. b) „trestního zákoníku“ (míněn byl zřejmě trestní řád) o zproštění obviněného obžaloby v celém rozsahu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
III. Vyjádření k dovolání obviněného
6. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle státní zástupkyně obviněný námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a použil je rovněž ve svém řádném opravném prostředku. Těmito námitkami se zabývaly oba soudy nižších stupňů.
7. Státní zástupkyně souhlasila s názorem soudu prvního stupně, že se obviněný do stavu nepříčetnosti přivedl zaviněně v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť znal z důvodu dlouhodobého užívání účinky látek obsažených ve výše uvedených preparátech na svůj organismus, věděl, že nelze kombinovat tyto látky s alkoholem, že se pak jejich účinky zvyšují, přesto takto jednal, byl srozuměn i s možnými následky mimo jiné v podobě změny stavu vědomí (na možnou ztrátu vědomí dokonce spojenou s nevhodným chováním byl upozorňován i v příbalovém letáku daného léčiva). Úmysl obviněného směřoval k přivedení se do stavu nepříčetnosti požitím alkoholu a léčebných preparátů. Obviněný si tak kombinací léků a alkoholu vyvolal zaviněnou nepříčetnost, v níž se dopustil činu jinak trestného (tzv. kvazideliktu), jímž může být i trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, u něhož vliv návykové látky je přímo mezi znaky skutkové podstaty. Zavinění obviněného tak bylo provedenými důkazy prokázáno a právní kvalifikace jeho jednání byla zcela přiléhavá. Podle státní zástupkyně obviněným deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l nebo 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
10. Obviněný svým dovoláním sepsaným 9. 5. 2022 slovním popisem uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., odkazoval však poprvé na neexistující „§256b odst. písm. g) trestního řádu“ a podruhé na §265b odst. 1 písm. g) (tentokrát bez označení právního předpisu), ač v tomto ustanovení trestního řádu je od 1. 1. 2022 jiný nově vložený dovolací důvod.
11. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
12. Ve skutečnosti ale měl obviněný na mysli spíše dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl podle jeho přesvědčení v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jinými slovy obviněný ani správně neoznačil dovolací důvod, na jehož základě by dovolací soud měl napadené rozhodnutí, tj. usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání, přezkoumat. Tato vada jeho podání však sama o sobě nebyla důvodem, pro který bylo jeho dovolání odmítnuto, jak bude rozvedeno níže.
13. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že v případě námitek, které dovolatel uplatnil již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly, dovolací soud zpravidla odmítne takové dovolání jako zjevně neopodstatněné (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
b) K subjektivní stránce zvlášť závažného zločinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku
14. Za námitku podřaditelnou pod uplatněný (byť vadně označený) dovolací důvod lze považovat výhradu obviněného týkající se nesprávného posouzení skutku jako zvlášť závažného zločinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku pro nedostatek zavinění. Jiné znaky užité skutkové podstaty trestného činu či správnost právní kvalifikace z jiných důvodů obviněný nijak nezpochybňoval, přitom Nejvyšší soud nemůže podané dovolání obviněného jakkoliv doplňovat, dovolací řízení není konstruováno na revizním principu, je úkolem obviněného, který musí být pro podání dovolání právně zastoupen obhájcem, řádně vymezit dovolací důvody i námitky jim odpovídající, jimiž jedinými se může Nejvyšší soud zabývat.
15. Obviněný konkrétně namítal, že se nepřivedl zaviněně do stavu nepříčetnosti, k němuž došlo změnou vědomí v důsledku kombinace léků a alkoholu. Podle obviněného se soudy nižších stupňů nezabývaly dostatečně jeho obhajobou, že měl dřívější zkušenosti s kombinací alkoholu a léků, nikdy však k takovému stavu jako v inkriminovaný den nedošlo. Obviněný však vycházel z poněkud jiného průběhu skutku, než ke kterému dospěl soud prvního stupně, nešlo však o případ tzv. extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů, neboť obviněný při uplatňování své verze skutkového děje zcela záměrně přehlížel důkazy, na nichž svou argumentaci založily soudy nižších stupňů. Takové námitky ovšem neodpovídají uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu, jak byl vymezen shora. Obviněný totiž záměrně přehlížel zjištění soudů nižších stupňů, že byl na nevhodnost a možnost vzniku uvedeného stavu opakovaně upozorňován, a to jednak svými ošetřujícími lékaři (zejména ze strany S. Š.), kteří mu předepisovali jím užité léky, jež vedly v kombinaci s alkoholem ke stavu opojení, jednak i komplexními informacemi o zákazu kombinace léků a alkoholu v příbalových letácích (předně u léku Zolpidem). Dokonce i sám obviněný přiznával zvýšení tlumících účinků léků při jejich kombinaci alkoholem (právě z těchto důvodů také oboje kombinoval, aby potlačil nespavost, kterou trpěl).
16. Soudy nižších stupňů tak založily své skutkové závěry především na ne zcela jednoznačném závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Petra Nedomy (jehož navíc ani jeden ze soudů nevyslechl, soud prvního stupně se spokojil toliko s přečtením jím zpracovaného posudku a tento posudek pak vyhodnotil ryze ve prospěch obviněného), že obviněný řídil v době, kdy jeho schopnosti ovládat jeho jednání a rozpoznat protiprávnost činu byly vymizelé. Ve vztahu k těmto závěrům a důkaznímu řízení, jež k nim vedlo, by bylo možno vznášet určité výhrady (znalec totiž nejprve uváděl, že to vymizení schopností ovládacích a rozpoznávacích nelze vyloučit – viz odpověď na otázku č. 1 na č. l. 255 trestního spisu, zatímco v odpovědi na otázku č. 6 na č. l. 256 trestního spisu již přímo konstatoval jejich vyloučení, v čemž by bylo možno spatřovat do jisté míry rozpor, který by bylo vhodné dalším výslechem odstranit, nadto uvedený znalecký posudek nebyl hodnocen příliš ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy, zejména pak v souvislosti s plastickou výpovědí o racionálnosti postupu obviněného bezprostředně po nehodě, jak ji podal svědek M. O., ale i další svědci, zejména pak J. Š. a D. Z., v tomto směru nebyly zcela zohledněny ani poměrně bohaté zkušenosti obviněného s řízením motorových vozidel pod vlivem návykových látek, resp. záměrné znemožnění zjištění přítomnosti návykových látek v době řízení jejich požitím bezprostředně po dopravní nehodě způsobené obviněným, jak o tom svědčí opis z rejstříku trestů a výpis z evidenční karty řidiče etc.). Jakékoliv takové úvahy na dané téma jsou však zcela nadbytečné, neboť opravné prostředky (odvolání a dovolání) podával jen obviněný, méně příznivého výsledku v podobě návratu k původní právní kvalifikaci (§274 tr. zákoníku) již nemůže být s ohledem na princip zákazu reformationis in peius dosaženo (ten se navíc posuzuje ze subjektivního pohledu obviněného, který po celou dobu trestního řízení na svou obranu uvádí, že v době řízení kamionu byl nepříčetný).
17. Bylo by možno též drobně soudu prvního stupně vytknout, že nově zvolené právní kvalifikaci jen mírně přizpůsobil popis skutku, který by mohl být přesnější vzhledem k odlišným znakům skutkové podstaty trestného činu opilství. Nicméně i ve spojitosti s odůvodněním tohoto rozsudku, který je třeba vnímat jako celek (výrok spolu s odůvodněním), je dobře patrné, že soud prvního stupně kladl obviněnému za vinu, že se (nepřímo) úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti požitím alkoholu v kombinaci s užitím léků, v tomto stavu, kdy nebyl způsobilý řídit motorové vozidlo, pak usedl za volant tahače, v němž přespával, a vydal se s celou jízdní soupravou na cestu, přičemž po několika kilometrech jízdy způsobil dopravní nehodu. Těmto skutkovým závěrům soudu prvního stupně měl být přizpůsoben i popis skutku ve výrokové části rozsudku (v němž na druhou stranu nemuselo být podrobně rozvedeno, jak byla ex post zjišťována míra ovlivnění alkoholem a léky, stačilo konstatovat závěr o minimálním množství těchto látek v těle obviněného v době činu, mělo však být uvedeno, jaké návykové látky, v jakém množství a kdy obviněný užil, tj. jak se dostal do stavu nepříčetnosti). Nicméně i stávající popis skutku ve spojitosti se závěry plynoucími z odůvodnění rozsudku lze akceptovat, zvláště pokud obviněný takto své výhrady v dovolání ani neformuloval. Z popisu skutku je jednoznačně patrné, o jakém skutku bylo rozhodnuto, vytváří překážku věci rozsouzené. Z celého vyjádření popisu skutku (i ve spojitosti s jeho odůvodněním) je též patrné, že alkohol i léky užil obviněný sám, přičemž si byl také dobře vědom, o jaké látky šlo (nešlo tak např. o podvodné vmíchání těchto látek do pití jiným). Jinak ke vzorovému popisu skutku v případě trestného činu opilství lze odkázat na odbornou literaturu (viz Jelínek, J., Říha, J., Sovák, Z. Rozhodnutí ve věcech trestních se vzory rozhodnutí soudů a podání advokátů. 4. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 446-449).
18. Trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku se totiž dopustí, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného. Jednání pachatele tedy spočívá v tom, že se zaviněně (buď úmyslně nebo z nedbalosti) požitím nebo aplikací návykové látky přivede do stavu, že nemůže rozpoznat protiprávnost svého dalšího jednání nebo nemůže toto jednání ovládat, přitom takové jeho další jednání je činem jinak trestným (někdy v tuzemsku též zvaným „kvazideliktem“), tj. naplňuje zásadně všechny znaky jiného trestného činu vyjma znaku příčetnosti (coby znaku obecného), v případě některých znaků subjektivní stránky můžeme hovořit spíše o jejich „kvazinaplnění“, protože nepříčetnost pachatele ovlivňuje i schopnost vnitřních prožitků, tedy i schopnost naplnit některé tyto subjektivní znaky (proto se někdy hovoří o „kvazizavinění“, „kvazipohnutce“ etc.). V současné době se i v odborné literatuře uznává, že činem jinak trestným může být trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, u něhož vliv návykové látky patří mezi znaky skutkové podstaty (viz např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 894).
19. Jde-li o obviněným namítanou absenci zavinění, je možno znovu připomenout, že trestný čin opilství je specifickým trestným činem, kterým se postihuje nestřídmost v užívání návykových látek, jež se ovšem trestá jen v těch případech, vede-li k vyvolání stavu nepříčetnosti, v němž se pachatel dopustí činu jinak trestného (tzv. kvazideliktu). Zpravidla se uvádí, že trestný čin opilství je tzv. abstraktně ohrožovacím deliktem s tím, že čin jinak trestný je tzv. objektivní podmínkou trestnosti, tj. zaviněné přivedení se do stavu nepříčetnosti se postihuje jen tehdy, pokud vede ke zmíněnému výsledku, tj. pokud se v takovém stavu pachatel dopustí dalšího jednání, jež jinak má znaky trestného činu nebýt oné nepříčetnosti (k možným jiným teoretickým konceptům přístupu k tomuto trestnému činu srov. Říha, J. Ještě k trestnému činu opilství. Bulletin advokacie, č. 4/2006, str. 32 a násl.). Rozlišuje se tak tzv. actio praecedens v podobě uvedení se do stavu nepříčetnosti požitím nebo aplikací návykové látky, k němuž jedinému se musí vztahovat zavinění (ve formě úmyslu či nedbalosti), a tzv. actio subsequens v podobě činu jinak trestného, k němuž se zase zavinění vztahovat nemusí, resp. ani nemůže [jinak by šlo o případ tzv. actionis liberae in causa ve smyslu §360 odst. 2 tr. zákoníku – k tomu srov. Říha, J. Actio libera in causa (s přihlédnutím k německé nauce a praxi). Trestněprávní revue, č. 2/2006, str. 33 a násl., a č. 3/2006, str. 69 a násl.].
20. Podstatné tedy je, zda v daném případě obviněný svou nepříčetnost zavinil, přitom trestné je zaviněné přivedení se do stavu nepříčetnosti vlivem požitých či aplikovaných návykových látek jak úmyslné, tak i nedbalostní (srov. slova „byť i z nedbalosti“ v §360 odst. 1 tr. zákoníku). V daném případě dospěly soudy nižších stupňů k závěru, že obviněný jednal úmyslně. Úmysl se přitom musí vztahovat na všechny objektivně-deskriptivní znaky skutkové podstaty trestného činu opilství, jakož i na její znaky normativní (návyková látka – viz §130 tr. zákoníku), u nichž ale postačí laická představa. Nevztahuje se ovšem na objektivní podmínku trestnosti v podobě činu jinak trestného, jak bylo upozorněno shora.
21. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že námitky absence zavinění ve vztahu k přivedení se do stavu nepříčetnosti uplatňoval obviněný po celé trestní řízení, tedy i v odvolání, takže se jimi zabýval jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (v bodě 20. a 23. na str. 9-10) vysvětlil, jakými úvahami se řídil a jak tedy dospěl k závěru o nepřímém úmyslu, na jakých skutkových základech toto právní posouzení učinil. Soud prvního stupně shledal, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť z důvodu dlouhodobého užívání účinky užitých látek na svůj organismus znal, věděl, že se nemají jím užívané léky kombinovat s alkoholem, že se tak jejich účinky zvyšují, přesto takto jednal a byl srozuměn s možnými následky mj. v podobě změny stavu vědomí. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že obviněný ve večerních hodinách požil nejméně 7 půllitrových desetistupňových piv, čemuž odpovídá míra ovlivnění alkoholem zjištěná po dopravní nehodě (byla tak zcela vyvrácena obrana obviněného o požití pouhých 2-3 piv, která nasvědčuje i ve spojitosti se závěry znaleckého posudku z psychiatrie o jistě bagatelizaci problému alkoholismu ze strany obviněného). Alkoholové opojení pak kombinoval s užitím léků, a to mimo jiné i Zolpidem a Tramadol, v důsledku čehož u něj došlo k tzv. kombinované opilosti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že si tak obviněný přivodil střední stupeň opilosti, když hladina alkoholu v krvi obviněného byla stanovena na 1,56-1,66 ‰, což podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalce prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc., i bez současné aplikace léku Zolpidem, samo o sobě vylučovalo bezpečné ovládání vozidla.
22. Obviněný se do stavu tzv. kombinované opilosti přivedl sám, nikdo jej pít alkohol a kombinovat jej s léky nenutil, ve vztahu k prvnímu napití nebyl nepříčetný, znal účinek alkoholu na svou osobu, stejně tak znal tlumící účinky léků, které se násobily při jejich kombinaci s alkoholem. Z trestního spisu též vyplývá, že obviněný má s nadměrným užíváním alkoholu bohaté zkušenosti, dokonce byl v minulosti ve 3 případech uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky, další případ sám svým chováním po činu znemožnil vyšetřit, jak vyplývá ze záznamů v evidenční kartě řidiče (o postižení za přestupek mimo jiné v podobě užití návykových látek bezprostředně po nehodě), opakovaně též porušoval uložený trest zákazu činnosti, podle dalších zjištění se mimo jiné i pro zneužívání alkoholických nápojů soustavně psychiatricky léčí, byl opakovaně hospitalizován v psychiatrické nemocnici zejména pro abusus alkoholu, zneužívání benzodiazepaminů a hypnotik, ale též pro suicidální sklony pod vlivem alkoholu, nicméně pro opakované porušování režimu léčby či na jeho žádost byl propuštěn, aniž by léčbu dokončil. Bylo též v lékařských zprávách konstatováno, že jde o anomální osobnost s rysy nezdrženlivosti, s manipulativními tendencemi a jinými specifickými poruchami osobnosti. Ačkoliv obviněný o sobě i znalci tvrdil, jak příliš nepije, podle objektivních zjištění byla kabina tahače po nehodě plná prázdných i plných lahví od piva. Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je u obviněného diagnostikován syndrom škodlivého užívání vícero návykových látek (F19.1 podle MKN-10) s preferencí alkoholu, hypnotik a opiátového analgetika, zneužití těchto látek také vedlo v době činu ke kombinované opilosti.
23. Obviněný při své obraně vycházel z toho, že jde o jeho první zkušenost s takovýmto stavem, ač předtím opakovaně uvedené látky kombinoval, proto nemůže být za přivození tohoto stavu trestně odpovědný, neboť jej nezavinil. Takové pojetí koncepce trestného činu opilství u nás není zastáváno, mnohem spíše by odpovídalo koncepci tzv. konkrétně ohrožovacího deliktu, kdy si pachatel při uvádění se do stavu nepříčetnosti nejméně může a má uvědomovat nejen to, že se do takového stavu může uvést, ale i to, co v něm může způsobit, jak se v takovém stavu může chovat. Takový přístup je ovšem ojedinělý i v zahraničí (srov. k tomu Říha, J. Ještě k trestnému činu opilství. Bulletin advokacie, č. 4/2006, str. 32 a násl.). Podle celkem jednotné české nauky je trestný čin opilství deliktem abstraktně ohrožovacím (za všechny srov. Dolenský, A. Opilství. Bulletin advokacie, č. 6-7/1992, s. 37; Langer, P. Trestný čin opilství. Bulletin advokacie, č. 2/2004, str. 57, a to ještě k předchozí víceméně stejné právní úpravě; k nové srov. Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 907; v zásadě též Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 892, byť s výhradou, že této koncepci neodpovídá přísnost zákonodárcem zvolené trestní sankce). Jeho podstatou je tak formální čistě činnostní delikt spočívající v zaviněném uvedení se do stavu nepříčetnosti návykovou látkou, přičemž trestnost se omezuje jen na ten okruh případů, vedla-li taková nepříčetnost k nezaviněnému činu jinak trestnému (objektivní podmínka trestnosti, na niž se zavinění nevztahuje).
24. V daném případě obviněný zcela záměrně, s přímým úmyslem, požíval alkoholické nápoje v nadměrném množství (nejméně 7 desetistupňových piv), a to dokonce přímo v kabině tahače, ač věděl, že má se škodlivým užívání alkoholu dlouhodobé problémy, že je v tomto směru nezdrženlivý a že se opakovaně a neúspěšně léčil též ze závislosti na alkoholu. Přesto si vzal velké množství alkoholických nápojů do dopravního prostředku, kde je pak (byť po jízdě) požíval. Také dobře věděl, že opakovaně pod vlivem alkoholu porušuje dopravní předpisy, přičemž nejde jen o případy několik let či desítek let staré (první odsouzení za ohrožení pod vlivem návykové látky je z r. 1989, další z r. 1996, zatím poslední z r. 2008, přičemž zahlazeno bylo po vykonání trestů až v r. 2014), ale i relativně nedávné (v roce 2018 byl postižen za přestupek, že způsobil dopravní nehodu se škodou na majetku třetí osoby, kterou nenahlásil policii a po níž se do příjezdu policie nezdržel požívání alkoholických nápojů a jiných látek, což bylo na újmu zjištění, zda je nepožil před jízdou nebo v době jízdy). Nedosti na tom obviněný požitý alkohol zkombinoval i s užitím léků, a to především Zolpidem a Tramadol, které mají tlumící účinky, jež se znásobily v kombinaci a s alkoholem. Obviněný si byl dobře vědom toho, že tyto léky s alkoholem kombinovat nesmí, byl opakovaně poučen svým ošetřujícím lékařem, stejná informace vyplývá i z příbalových letáků, věděl též o zvýšení účinků léků při jejich užití po předchozím požití alkoholu. Ze všech těchto důvodů při daných skutkových zjištěních soudů nižších stupňů lze souhlasit s jejich právním závěrem, že obviněný si nepříčetnost přivodil nepřímo úmyslně, protože věděl o možnosti svého utlumení, s čímž byl i srozuměn, resp. nepočítal s žádnou okolností, pro kterou by tento stav neměl nastat, dokonce lze uvést, že podle jeho výpovědi bylo jeho záměrem uvést se do stavu, kdy o sobě prakticky nebude vědět, trpí totiž nespavostí, kterou překonává kombinací alkoholu a léky. Obviněný se tedy zcela záměrně uváděl do silného alkoholového opojení, které pak akceleroval užitím léků. Lze tak při akceptaci závěru, že jeho schopnosti ovládací a rozpoznávací byly v důsledku užitého alkoholu a léků vymizelé, souhlasit s užitím §360 odst. 1 tr. zákoníku (k pochybnostem o tom, zda byly tyto schopnosti vymizelé nebo jen snížené vzhledem k výpovědím několika dalších svědků viz výše). Je možno též připomenout, že odpovědnost za trestný čin opilství by bylo třeba vyvodit i v případě, že by si obviněný nepříčetnost přivodil i z nevědomé nedbalosti (tj. i kdyby vůbec nevěděl, jaké jsou účinky alkoholu, který by do té doby ani neochutnal, a užitých léků, resp. jejich kombinace, neboť by mu mohlo být vytýkáno, že měl a mohl vědět, uměl-li číst, že užité léky s alkoholem podle příbalového letáku kombinovat nesmí, a to i kdyby jej ošetřující lékařka opomněla poučit). K vyvození odpovědnosti za opilství totiž postačí, zavinil-li si pachatel nepříčetnost aplikací návykových látek z nevědomé nedbalosti. To jen pro vysvětlení, že ani obrana obviněného, že s tímto stavem nemá zkušenosti, a proto nemůže být za tento stav odpovědný, nemohla vést k tomu, že by měl být obžaloby zproštěn, jak navrhoval.
25. Jiné námitky právních vad (např. zvolené kategorie trestného činu) obviněný nevznášel, proto Nejvyšší soud nemá prostor se k těmto dalším otázkám vyjadřovat. Jak již bylo uvedeno, dovolání není založeno na revizním principu. Jediná výhrada obviněného, že absentuje prvek zavinění, byla shledána zjevně neopodstatněnou.
V. Závěrečné shrnutí
26. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu