ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.538.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 538/2022- 503
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovoláních, která podali obvinění P. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a M. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 5 To 304/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 106/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. F. a M. Z. odmítají.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 2 T 106/2021, byli obvinění P. F. a M. Z. společně shledáni vinnými zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustili skutkem popsaným pod bodem 1. výroku o vině v citovaném rozsudku. Obviněný M. Z. byl týmž rozsudkem uznán vinným i přečiny neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky uvedenými pod body 2., 3. a 4. výroku o vině tohoto rozsudku.
2. Za to byl obviněnému P. F. uložen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 kusu nože s hnědou rukojetí, který je přílohou spisového materiálu. Obviněnému M. Z. byl podle §173 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku za shora uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 2 T 54/2021, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 a ½ roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen ve výroku o trestu citovaný trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 2 T 54/2021, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. Z. uložena povinnost nahradit poškozené L. T. škodu ve výši 2 500 Kč a poškozené D. D. škodu ve výši 21 500 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená D. D. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 5 To 304/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného P. F. a vyjádření k němu
4. Obviněný P. F. podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. [resp. rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který obviněný uplatnil v doplnění dovolání].
5. V dovolání obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Konkrétně uvedl, že rozhodným skutkovým zjištěním u trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku je užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, a v této souvislosti poukázal na rozpor mezi výpovědí svědka P. S. učiněnou v přípravném řízení a výpovědí tohoto svědka u hlavního líčení ohledně jeho tvrzení, že obviněný měl při trestné činnosti u sebe nůž. Pro potvrzení verze skutkového děje, podle které nehrál nůž při jednání obviněného žádnou roli, navrhoval obviněný i výslech svědka L. H., který však soud prvního stupně neprovedl a odvolací soud ohledně něj dospěl k závěru, že výslech tohoto svědka považuje pro své rozhodnutí za nadbytečný. Tímto postupem tedy podle obviněného došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a také pravidla in dubio pro reo . Podobně podle názoru obviněného nebylo prokázáno, že by měl vůči poškozenému P. S. užít jakéhokoliv násilí či pohrůžky bezprostředního násilí, tedy nemohl být naplněn zákonný znak pro užití právní kvalifikace ve smyslu §173 tr. zákoníku a zcela zde chybí i subjektivní stránka trestného činu.
6. Obviněný také vytkl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když nebylo prokázáno, že by obviněný měl vůči poškozenému P. S. užít jakéhokoliv násilí či pohrůžky bezprostředního násilí. Na tomto místě odkázal na argumentaci uvedenou k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zdůraznil skutečnost, že při podání vysvětlení si poškozený P. S. nevzpomínal přesně na průběh jednání, které mělo na místě proběhnout, ale u hlavního líčení toto jednání intenzivně popisoval. Je tedy otázkou, nakolik je jeho výpověď věrohodná, a pokud se soudy nezabývaly zcela zásadními rozpory ve výpovědích poškozeného P. S. a neprovedly navržené důkazy, bylo možné dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
7. Závěrem svého dovolání obviněný P. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně a aby mu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
8. Obviněný v doplnění svého dovolání, které rozšířil o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., namítl, že v odvolacím řízení došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, když v senátě rozhodujícím v jeho věci (v rámci soudního oddělení 5 To) zasedal soudce z jiného soudního oddělení, a to bez jakéhokoliv odůvodnění. Obviněný rovněž obecně poukázal na skutečnost, že v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně není v případě soudního oddělení 5 To vymezeno přesné určení členů senátu, a tedy není dáno najisto, v jakém složení bude senát rozhodovat.
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného P. F. prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněného, kterými vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav, konkrétně vadné hodnocení výpovědí poškozeného a neprovedení navrhovaného výslechu svědka L. H., nelze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů obsažených v §265b tr. ř., neboť podstatou těchto výhrad je tvrzení o chybném hodnocení důkazů soudy a neprovedení důkazu, který však není důkazem opomenutým. Za opomenutý důkaz nelze totiž označit důkazní návrh, kterým se soud řádně zabýval, avšak rozhodl, že již není zapotřebí dalšího dokazování či jeho doplnění. Soud prvního stupně v hlavním líčení rozhodl, že další důkazy, tedy mimo jiné i výslech svědka L. H., nebude provádět, přičemž odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení napadeného dovoláním dostatečně zabýval důvody k neprovedení tohoto důkazu.
10. Pokud jde o námitky obviněného, o něž opírá naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tyto podle názoru státní zástupkyně věcně nespadají pod zmíněný dovolací důvod, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání. Obviněný těmito námitkami totiž opět vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů, a to s výpovědí poškozeného P. S., z níž dovozuje oproti soudům jiné skutkové závěry. Skutková věta soudu prvního stupně popsaná pod bodem 1. ve výroku o vině v jeho rozsudku přitom zcela odpovídá použité právní kvalifikaci.
11. Státní zástupkyně po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěla k závěru, že dovolání obviněného P. F. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a proto navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
12. K námitkám obsaženým v doplnění dovolání tohoto obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podle něhož obsahově spadají pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Celou argumentaci obviněného ovšem považuje za irelevantní, neboť je nesprávně založená na rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2022, nikoli pro rok 2021, kdy byla trestní věc obviněného předložena odvolacímu soudu. Vzhledem k této skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl podané dovolání jako zjevně neopodstatněné.
III. Dovolání obviněného M. Z. a vyjádření k němu
13. Obviněný M. Z. podal prostřednictvím svého obhájce proti shora zmíněnému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které svým rozsahem zaměřil vůči postupu soudů nižších stupňů jen ve vztahu ke skutkům pod body 1. a 4. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
14. Obviněný má za to, že soud prvního stupně pochybil, když nedůvodně neprovedl jím navržené důkazy, které by objasnily skutkový stav věci. V důsledku neprovedení těchto důkazů a nesprávného hodnocení důkazů provedených byly výše uvedené skutky chybně kvalifikovány jako trestné činy loupeže, přestože měly být posouzeny jen jako trestné činy krádeže, případně podvodu.
15. Ke skutku pod bodem 4. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku obviněný uvedl, že soudy nižších stupňů měly v rámci volného hodnocení důkazů pečlivěji posuzovat váhu jednotlivých důkazů a při jejich nedostatku provést další (např. obhajobou navrhované) důkazy. Jak dále v této souvislosti zdůraznil, kamerové záznamy, které však nebyly v průběhu hlavního líčení přehrány, potvrzují, že se s poškozeným po celou dobu údajné trestné činnosti přátelsky bavil. Soudy ani policejní orgány rovněž nevyhověly žádosti obviněného, aby byl proveden jeho výslech na polygrafu.
16. Obviněný také zpochybnil výpověď poškozeného K. D., který podle něj zkreslil průběh skutkového děje, aby nemusel přiznat užívání drog před svou matkou či pracovnicí orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Rovněž se musel cítit být obviněným poškozen, jelikož v něm vyvolal důvěru a následně jej podvedl. Proto poškozený upravil průběh skutku ve své výpovědi tak, aby působil jako oběť loupežného přepadení.
17. Ohledně skutku pod bodem 1. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku obviněný vytkl, že při nástupu do vozidla poškozeného P. S. nevěděl, že má spoluobviněný P. F. u sebe nůž, což ten ve své výpovědi potvrdil. Obviněný chtěl vylákat věci od poškozeného na základě svého osobního šarmu a neměl důvod vůči němu používat pohrůžku násilí, neboť se naučil získávat věci svými přesvědčovacími schopnostmi. Excesivní chování spoluobviněného P. F. mu nemůže být kladeno za vinu, protože platí, že při vybočení některého ze spolupachatelů z rámce společné dohody je tento spolupachatel sám odpovědný za to, co zaviněně způsobil, zatímco ostatní odpovídají jen za trestnou činnost spáchanou v rámci společné dohody.
18. Závěrem svého dovolání obviněný M. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí a aby soudu prvního stupně vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
19. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání tohoto obviněného prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru nelze ve věci shledat žádný, natožpak extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Námitky obviněného, kterými soudům vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav, konkrétně vadné hodnocení výpovědí poškozených a neprovedení navrhovaného přehrání kamerových záznamů a výslechu na polygrafu, nelze podřadit pod tzv. extrémní nesoulad, ani pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Podstatou těchto námitek je totiž pouze tvrzení o chybném hodnocení důkazů soudem prvního stupně a odvolacím soudem a výhrady ohledně neprovedení důkazů těmito soudy, které ovšem nejsou opomenutými důkazy. Soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro jeho rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň náležitě a pečlivě hodnotil provedené důkazy a přihlížel ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). V odůvodnění svého rozsudku pak soud shrnul všechny provedené důkazy a srozumitelně vysvětlil, že prokazují skutky popsané ve výroku o vině pod body 1. a 4. v odsuzujícím rozsudku.
20. Námitka obviněného, že soud prvního stupně odmítl jeho výslech na polygrafu či provedení důkazu kamerovými záznamy, taktéž podle státního zástupce nemůže naplnit dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. V posuzovaném případě je totiž s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že nejde o opomenuté důkazy, neboť za opomenutý důkaz nelze označit důkazní návrh, kterým se soud řádně zabýval, avšak rozhodl, že další dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí. Soud prvního stupně v hlavním líčení rozhodl, že další navržené důkazy, tedy mimo jiné i přehrání kamerových záznamů a výslech obviněného na polygrafu, se provádět nebudou. Odvolací soud pak v bodě 12. odůvodnění napadeného usnesení řádně odůvodnil, proč považuje provedení těchto důkazů za nadbytečné.
21. Pokud jde o námitku, kterou obviněný vytkl nesprávnou kvalifikaci skutku uvedeného bodem 1. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, podle státního zástupce svým obsahem nespadá pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně i kdyby ho obviněný uplatnil, jeho výhrady by nemohly obstát. Obviněný totiž namítá to, že peníze převzal od poškozeného ještě před tím, než si všiml toho, že spoluobviněný P. F. má v ruce nůž. Jak ovšem státní zástupce zdůraznil, obviněný pomíjí to, že následně, a to již v době, kdy bezpochyby věděl, že spoluobviněný P. F. vytáhl nůž, převzal od poškozeného i kameru a mobilní telefon. Obviněný tedy musel vědět o noži, který vytáhl spoluobviněný P. F., a to nejméně ve chvíli, kdy si od poškozeného bral telefon, což vyplývá nejen z výpovědi poškozeného, ale i z výpovědi samotného obviněného. Nic na tom nemůže změnit ani tvrzení obviněného, podle něhož poprosil poškozeného o zapůjčení telefonu a ten mu jej dobrovolně vydal. Ve chvíli, kdy obviněný požadoval od poškozeného vydání mobilního telefonu, využíval strachu poškozeného z nože, který měl v ruce spoluobviněný P. F., a byl si toho dobře vědom. Kromě toho způsob, jakým oba obvinění nastoupili do auta k poškozenému a jak od něj vymáhali peníze a další věci, by podle názoru státního zástupce bylo namístě kvalifikovat jako trestný čin loupeže i v případě, kdyby během svého jednání vůbec nůž nepoužili.
22. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. Z. jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
23. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
24. Oba obvinění uplatnili ve svých dovoláních dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný P. F. navíc dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a h) tr. ř.
25. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod dovolání je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
26. Dále je třeba zmínit, že oba obvinění měli správně ve svých dovoláních uplatnit dovolací důvod uvedený ve druhé alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť napadli usnesení soudu druhého stupně, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jejich odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Obvinění přitom dovodili, že již v řízení předcházejícím odvolacímu řízení byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. v případě obviněného P. F. i dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a h) tr. ř. Zmíněný formální nedostatek obsahu dovolání by však sám o sobě nevedl k odmítnutí nebo zamítnutí podaných dovolání.
b) K dovolání obviněného P. F.
27. Pokud jde o námitky obviněného P. F. vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný jimi jen reprodukoval zákonné vymezení tohoto důvodu dovolání a jejich stěžejním obsahem je tvrzení o rozporu ve výpovědích poškozeného P. S. učiněných v přípravném řízení a v hlavním líčení. To však samo o sobě neodpovídá formulaci dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení, protože obviněný svými námitkami vyjadřuje pouze nesouhlas s vyhodnocením jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů a s tím, jaká skutková zjištění učinily soudy z provedených důkazů. Zmíněný dovolací důvod totiž nemůže být naplněn jen tím, že se soudy nižších stupňů nepřiklonily k verzi skutkového děje popisované obviněným, ale rozhodly ve shodě s výpovědí poškozeného a dalšími důkazy provedenými u hlavního líčení, které byly spolu ve vzájemném souladu a o jejichž pravdivosti neměly soudy žádné důvodné pochybnosti. Navíc je nutno zdůraznit, že poškozený P. S. v přípravném řízení podával pouze vysvětlení podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř., z něhož sice bylo možno vycházet při podání obžaloby, ale k jeho obsahu zpravidla nelze v řízení před soudem přihlížet při provádění dokazování ani při rozhodování ve věci (nejde-li o výjimku podle §211 odst. 6 tr. ř.). Podstatná je totiž právě jen výpověď svědka (poškozeného) učiněná před soudem, což je důkazní prostředek, který soud provede obvykle tak, že svědka osobně vyslechne (§2 odst. 11 tr. ř.) a následně vyhodnotí obsah této jeho výpovědi; jinak může soud provést výslech i dožádaným soudem (§53 odst. 1 tr. ř.) nebo prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§52a tr. ř.).
28. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by bylo možné podřadit námitku tzv. opomenutého důkazu, tedy důkazu, o kterém v trestním řízení soudy nerozhodly, či důkazu, jímž se soudy bez adekvátního odůvodnění nezabývaly (k opomenutým důkazům v trestním řízení viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09). Podle obviněného soudy nižších stupňů porušily čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (uveřejněné pod č. 209/1992 Sb.), když k návrhu obviněného nevyslechly jako svědka L. H. Ani taková námitka však neodpovídá citovanému dovolacímu důvodu, protože nejde o případ opomenutého důkazu, jímž by se soudy nižších stupňů bez náležitého odůvodnění nezabývaly. Případnou svědeckou výpověď L. H. vyhodnotily soudy nižších stupňů jako nadbytečnou, protože jmenovaný nebyl přítomen trestné činnosti obviněného uvedené pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, když se měl k vozidlu poškozeného P. S. dostavit až krátce před vystoupením obou obviněných z tohoto vozidla. Není tedy schopen se vyjádřit ke skutkovému ději, který proběhl mezi poškozeným a obviněnými v daném vozidle (viz bod 12. odůvodnění na s. 7 usnesení Krajského soudu v Brně). Přitom i přesto, že tento možný svědek nebyl v trestním řízení vyslechnut, měly soudy nižších stupňů dostatek jiných důkazů pro vydání rozhodnutí ve věci a pro odůvodněný závěr, že obviněný P. F. spáchal se spoluobviněným M. Z. zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Nevyslechnutí zmíněného svědka tudíž nevedlo k vadnému zjištění skutkového stavu v projednávané trestní věci a nemůže jít ani o opomenutý důkaz.
29. Obviněný P. F. s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl i porušení pravidla in dubio pro reo . Toto pravidlo trestního práva procesního spočívá v povinnosti soudu rozhodnout v pochybnostech ve prospěch obviněného, ale tvrzení obviněného o jeho porušení bez dalšího rovněž neodpovídá citovanému dovolacímu důvodu, jak byl vymezen výše, ani žádnému jinému důvodu dovolání. Navíc soudy nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci neměly žádné pochybnosti o vině obviněného a vzhledem k provedenému dokazování a jeho výsledkům ani neměly důvody k tomu, aby nabyly takové pochybnosti a aby musely postupovat ve prospěch obviněného. Samotný odlišný názor obviněného na výsledky provedeného dokazování a jeho přesvědčení o tom, že nespáchal posuzovaný trestný čin, nejsou důvodem k uplatnění pravidla in dubio pro reo a k postupu ve prospěch obviněného.
30. Pokud jde o argumentaci obviněného vztahující se k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod dovolání nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na skutek v takové podobě, k níž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od jeho názoru. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
31. Obviněný pak ve svém dovolání vyjadřuje nesouhlas právě s hodnocením důkazů soudů nižších stupňů, a to výpovědí poškozeného P. S., z nichž – stejně jako v případě argumentace k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – dovozuje jiné skutkové závěry, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů. Tím obviněný zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v chybném procesním postupu těchto soudů. Námitky uvedeného charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a za nějž byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotně právního posouzení. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom soudy nižších stupňů (viz s. 8 až 11 rozsudku Městského soudu v Brně a s. 4 až 8 usnesení Krajského soudu v Brně) se zabývaly hodnocením všech důkazů a těmi skutečnostmi, z nichž dovodily spáchání posuzovaného skutku, takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry.
32. K námitkám obviněného P. F., o které opírá naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod dovolání lze úspěšně uplatnit v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud (alternativa první), nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně (alternativa druhá). Jak vyplývá obsahu dovolání, obviněný poukazuje na druhou alternativu tohoto důvodu dovolání.
33. Podle tvrzení obviněného senát Krajského soudu v Brně, který rozhodoval v odvolacím řízení v jeho trestní věci, nebyl náležitě obsazen, neboť v něm údajně bezdůvodně zasedal člen jiného soudního oddělení, konkrétně soudce JUDr. Miroslav Novák ze soudního oddělení 9 To. Z formulace těchto úvah obviněného je zřejmé, že tzv. náležité obsazení soudu spatřoval nikoli ve formálním složení senátu odvolacího soudu vázaném na konkrétní postavení jeho členů (samosoudce, senát, soudce, přísedící), ale v obsazení senátu konkrétními soudci Krajského soudu v Brně, resp. členy soudního oddělení 5 To a jej zastupujícího soudního oddělení 9 To trestního úseku tohoto soudu. Nejvyšší soud proto poukazuje na shora zmíněnou dikci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v jeho druhé alternativě, k jejímuž výkladu je vhodné připomenout, že dovolání opřené o tento dovolací důvod směřuje k nápravě vady spočívající v tom, že věc rozhodoval samosoudce namísto senátu, nebo pokud senát soudu rozhodujícího ve věci byl složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, dále jestliže rozhodoval senát v neúplném složení apod. (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157). Krajský soud v Brně však v nyní posuzované věci rozhodoval ve správném složení senátu, které odpovídalo pravidlu uvedenému v §31 odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, tedy v senátě složeném z předsedy senátu a dvou soudců. V tomto směru proto nedošlo v trestní věci obviněného k žádnému pochybení ze strany odvolacího soudu, a nebyl tedy ani naplněn uplatněný dovolací důvod v jeho druhé variantě podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Totéž platí i ohledně obecného tvrzení obviněného zpochybňujícího pravidla rozvrhu práce Krajského soudu v Brně, která se týkají obsazování senátů ve vztahu ke konkrétním soudcům soudních oddělení.
34. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že ve věci neshledal ani porušení práva obviněného na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jej nelze vykládat způsobem předneseným v dovolání. Navíc Nejvyšší soud prověřoval zastupování jednotlivých členů senátů podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně ve znění účinném v posuzovaném období roku 2022. Jak vyplývá z vyjádření Mgr. Aleše Novotného, soudce pověřeného zastupováním místopředsedy Krajského soudu v Brně, a JUDr. Josefa Teplého, předsedy senátu odvolacího soudu rozhodujícího ve věci, jimiž Nejvyšší soud provedl důkaz v neveřejném zasedání konaném o dovolání obviněného (§243 tr. ř.), senát Krajského soudu v Brně byl v době rozhodování o odvolání obviněného (dne 5. 1. 2022) náležitě obsazen. Složení odvolacího senátu bylo v souladu s aktuálními pravidly pro zastupování uvedenými v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně. Vysvětlení Mgr. Aleše Novotného a JUDr. Josefa Teplého považuje Nejvyšší soud za odpovídající nastalé situaci, neboť člen rozhodujícího senátu 5 To JUDr. Aleš Flídr nemohl ve věci rozhodovat z důvodu jeho vyloučení z rozhodování podle §30 odst. 2 tr. ř., když rozhodoval v přípravném řízení o vazbě obviněného P. F. Ve věci nerozhodoval ani další člen senátu 5 To Mgr. Martin Vrbík, a to z důvodu jeho nemoci od 3. 1. 2022 do 11. 1. 2022. Právo obviněného na zákonného soudce rozhodně nemohlo být porušeno, pokud vzhledem k tomu, že dva shora uvedení členové senátu 5 To nemohli ve věci rozhodovat, v souladu s rozvrhem práce Krajského soudu v Brně ve věci rozhodoval JUDr. Miroslav Novák jako soudce ze zastupujícího soudního oddělení 9 To.
c) K dovolání obviněného M. Z.
35. Námitky obviněného M. Z. směřují proti skutkům pod body 1. a 4. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a svým obsahem se míjejí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jejich podstatou je totiž zpochybnění výpovědí poškozených či nesouhlas se zjištěnými skutkovými závěry, což však samo o sobě neodpovídá formulaci citovaného důvodu dovolání. Jak již bylo uvedeno výše pod body 27. až 29. tohoto usnesení, tento dovolací důvod nemůže být naplněn jen tím, že se soudy nižších stupňů nepřiklonily k verzi skutkového děje popisované obviněným, ale rozhodly ve shodě s výpovědí poškozených a s obsahem dalších důkazů, které byly spolu ve vzájemném souladu a o jejichž pravdivosti neměly soudy žádné důvodné pochybnosti.
36. Stejně je tomu ohledně námitek obviněného, že soudy v případě skutku pod bodem 4. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku neprovedly jím navrhovaný důkaz kamerovými záznamy nebo že nebyl proveden výslech obviněného na polygrafu (tzv. detektoru lži). Tyto námitky totiž také neodpovídají citovanému dovolacímu důvodu, protože nejde o případ opomenutých důkazů, jimiž by se soudy nižších stupňů bez náležitého odůvodnění nezabývaly (viz výše bod 28. tohoto usnesení). Uvedenými důkazními návrhy se odvolací soud řádně zabýval a náležitě se s nimi vypořádal, přičemž je důvodně označil jako nadbytečné (viz bod 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Navíc vyšetření na tzv. detektoru lži (polygrafu) se považuje za nepřípustný důkazní prostředek (viz rozhodnutí pod č. 8/1993 Sb. rozh. tr.).
37. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak svým obsahem nespadá ani námitka obviněného, podle níž byl skutek popsaný pod bodem 4. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně posouzen jako trestný čin loupeže. Takové obecné tvrzení obviněného pak není ani důvodem dovolání uvedeným v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o který ostatně obviněný ani neopírá své dovolání. Skutečným obsahem výhrad obviněného je zde totiž pouze polemika se skutkovým stavem zjištěným na základě dokazování provedeného soudy, zejména pak s výpovědí poškozeného K. D. a s jejím hodnocením. Přitom jde o argumentaci, která se vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz výše body 30. a 31. tohoto usnesení).
V. Závěrečné shrnutí
38. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obvinění P. F. a M. Z. i přes své formální poukazy na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř. podali dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obou obviněných, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
39. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovoláních obviněných v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu