ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.688.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 688/2022-814
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 11 To 38/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 16 T 74/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 16 T 74/2019, byl obviněný P. M. uznán vinným pokusem přečinu poškození věřitele podle §21 odst. 1, §222 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Tímto rozsudkem mu byl uložen trest a bylo rozhodnuto rovněž o nároku poškozené na náhradu škody. Odvolání obviněného a poškozené proti rozsudku soudu prvního stupně byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 11 To 38/2022, zamítnuta.
II. Dovolání obviněného
2. Obviněný podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., protože bylo podle něj porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
3. Obviněný v dovolání uvedl, že v průběhu celého trestního řízení vystupoval aktivně a všech úkonů se osobně účastnil, nikdy se neomlouval, vždy byl jednání soudu přítomen. Postupem Krajského soudu v Hradci Králové, který nevyhověl jeho řádně a včas doručené omluvě doložené pracovní neschopností, byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem provedeným důkazům. K tomu odkázal na čl. 38 odst. 2 usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále ve zkratce jen „Listina“).
4. Dovolatel se k veřejnému zasedání konanému o odvolání nedostavil z důvodu zdravotní indispozice. Obviněný se řádně omluvil, doložil potvrzení o své pracovní neschopnosti vystavené obvodní lékařkou z důvodu akutního zánětu zubu, v době konání veřejného zasedání měl sníženou schopnost soustředit se a artikulovat. Z těchto důvodů požádal o odročení veřejného zasedání na jiný termín, aby se jednání soudu mohl účastnit, na čemž trval. Odvolací soud jeho žádosti nevyhověl a konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti s tím, že jeho práva hájil zvolený obhájce. Odvolací soud si ověřil zdravotní stav obviněného u K., která mu měla potvrdit, že odstranila bolestivost zubu obviněného, takže obviněný byl schopen artikulovat a nebyl důvod mu vystavit pracovní neschopnost (viz bod 5. odůvodnění napadeného usnesení). S těmito závěry odvolacího soudu obviněný nesouhlasí, neboť neodpovídají skutečnosti. Obviněný dále podrobně vysvětlil, že dne 11. 4. 2022 byl ošetřen zastupující zubní lékařkou I. L., která zastupovala v ordinaci V. K. Došlo k odstranění akutního zánětu zubu. Pracovní neschopenku mu nevystavila jen proto, že v uvedené ordinaci jen zastupovala, tzv. neschopenku neuměla vystavit, a proto obviněného odkázala na jeho obvodní lékařku nebo V. K., která byla přítomna až druhý den odpoledne, tedy po konání veřejného zasedání. Po zubním zákroku měl zvýšenou teplotu, zhoršenou artikulaci, špatně se soustředil kvůli několikadennímu užívání analgetik. Všechny tyto příznaky podle obviněného neumožňovaly jeho účast u veřejného zasedání. Druhý den ráno po zákroku (v den veřejného zasedání) kontaktoval svou obvodní lékařku, která mu vystavila potvrzení o pracovní neschopnosti. Pro dokreslení svých obtíží dále uvedl, že byl na dalším zubním ošetření dne 13. 4. 2022 a dále 4. 5. 2022, objednán je také na 7. 9. 2022. V pracovní neschopnosti byl do 19. 4. 2022.
5. Podle dovolatele si odvolací soud ověřil jeho zdravotní stav u lékařky, která jej neošetřovala, vyvodil z toho chybné závěry a zkrátil jej tím na jeho ústavním právu účastnit se veřejného zasedání ve své věci. Jednalo se o jeho první omluvu ze zdravotních důvodů, po celé trestní řízení vystupoval aktivně, věci přikládal mimořádnou důležitost a chtěl se veřejného zasedání osobně účastnit. Jeho žádosti o odročení odvolací soud neprávem nevyhověl.
6. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a všechna na něj obsahově navazující rozhodnutí, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl.
7. Do data neveřejného zasedání se k podanému dovolání nejvyšší státní zástupce nevyjádřil.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněné námitky ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
10. Obviněný P. M. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je naplněn, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
b) K dovolání obviněného
11. Obviněný měl za to, že bylo porušeno jeho právo účastnit se veřejného zasedání, jestliže se z veřejného zasedání omluvil a svou omluvu doložil pracovní neschopností založenou na jeho zdravotních obtížích vyvolaných zánětem zubu.
12. Krajský soud v Hradci Králové jednal ve veřejném zasedání dne 12. 4. 2022 o odvolání obviněného a poškozené. Obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn s dostatečným předstihem (viz č.l. 747 trestního spisu). Dne 11. 4. 2022 odpoledne se obviněný telefonicky, poté písemně prostřednictvím svého obhájce omluvil z veřejného zasedání, které se mělo konat následující den 12. 4. 2022 v 8:30 hod, a požádal o odročení veřejného zasedání. Dne 12. 4. 2022 soudu doručil oznámení o pracovní neschopnosti a předal soudu kontakty na své lékaře. Jak plyne z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 762 trestního spisu) soud kontaktoval nejprve praktickou lékařku obviněného E. Š., která soudu sdělila, že obviněného neošetřila, obviněný ji kontaktoval pouze telefonicky s žádostí vystavit pracovní neschopnost, protože byl na zubařském zákroku, který prováděla zastupující zubní lékařka, jež mu pracovní neschopnost odmítla vystavit. Následně soudce JUDr. Petr Vaněček, Ph.D., kontaktoval zubní lékařku I. L., která zastupovala v ordinaci V. K. a která provedla zubní ošetření obviněného dne 11. 4. 2022. Tato zubařka soudu sdělila, že obviněný o víkendu telefonicky kontaktoval svou zubní lékařku s bolestivostí zubů. Proto jej akutně objednala hned na pondělí, ošetření zubů mu provedla ona (I. L.) s tím, že léčbou mu byla odstraněna akutní bolest, takže obviněný byl po zákroku i době telefonátu se soudcem před konáním veřejného zasedání schopný komunikace, podle zubařky nevyvstala potřeba mu vystavovat pracovní neschopnost, ač to požadoval. Také uvedla, že zdravotní stav obviněného mu nebránil v účasti u jednání soudu.
13. Naproti tomu je v odůvodnění usnesení odvolacího soudu v bodě 5. (poněkud zmatečně) uvedeno, že soud hovořil přímo s V. K., která mu měla sdělit shora uvedené informace o zubním ošetření obviněného. Obviněný také na toto odůvodnění odkazoval a upozorňoval, že V. K. jej neošetřovala, proto jeho zdravotní stav ani nemohla posoudit, takže odvolací soud vycházel z mylných předpokladů. Z těchto důvodů si před svým rozhodnutím Nejvyšší soud telefonickým dotazem znovu ověřil, jak to s ošetřením obviněného bylo a kdo sděloval odvolacímu soudu shora uvedené informace. Spojil se proto znovu se zubní ordinací V. K. a hovořil přímo s I. L., která potvrdila, že ona sama hovořila dne 12. 4. 2022 se soudcem krajského soudu (JUDr. Petrem Vaněčkem, Ph.D.), kterému sdělila informace uvedené v protokolu o veřejném zasedání, jež opět potvrdila.
14. Nezakládá se tedy na pravdě předpoklad obviněného, že odvolací soud hovořil s V. K., která neprovedla lékařský zákrok, ale informace ověřoval přímo u zakročující I. L. Rovněž také vyplynulo, že ošetřující zubní lékařka I. L. nechtěla obviněnému vydat pracovní neschopenku nikoli proto, že v ordinaci jen zastupuje, ale proto, že zdravotní stav obviněného nepovažovala za nijak závažný, pro vystavení pracovní neschopnosti, ač o ni obviněný žádal, nebyl žádný důvod, bolestivost zubu byla zákrokem odstraněna, obviněný nebyl nijak limitován v komunikaci, jednání soudu se mohl účastnit. Pracovní neschopnost vystavila až druhý den ráno jen na základě telefonického hovoru s obviněným jeho praktická lékařka, která ale vycházela jen ze subjektivních stesků obviněného, ošetření ani vyšetření neprovedla, obviněného neviděla. Ostatně pracovní neschopnost není sama o sobě ani důvodem pro neúčast u soudního jednání. Obviněný se sice spoléhal, že jeho žádosti bude vyhověno, nicméně soud jeho schopnost dostavit k veřejnému zasedání krátce před jeho započetím ověřil, dospěl k závěru, že není důvodu žádosti vyhovět. Toto také sdělil na počátku veřejného zasedání obhájci obviněného, který byl celému veřejnému zasedání u odvolacího soudu přítomen a mohl tak hájit práva obviněného. Nemožnost obviněného reagovat na takové rozhodnutí odvolacího soudu byla způsobena jím samým, neboť to byl obviněný, kdo předkládal omluvu na poslední chvíli krátce před započetím veřejného zasedání (v 8.30 hod dne 12. 4. 2022). Odvolací soud navíc obviněného o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměl, nepředvolával jej, čímž dal jasně najevo, že jeho účast u veřejného zasedání nepovažuje za nutnou. Odvolací soud ani neprováděl žádné dokazování, obviněný tak ani nebyl zkrácen na právu vyjádřit se k provedeným důkazům. Odvolací soud rozhodoval toliko na základě dříve předložené odvolací argumentace obviněného a poškozeného, která byla stranám známa, obě odvolání zamítl.
15. Nejvyšší soud po zvážení shora uvedených okolností dospěl k závěru, že nedošlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Ze zákonného ustanovení (trestního řádu) vyplývají nižší požadavky na konání veřejného zasedání (o odvolání) v nepřítomnosti obviněného, než je tomu u hlavního líčení. Odvolací soud řádně a logicky vysvětlil, proč se rozhodl konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného, resp. nevyhověl jeho žádosti o odročení veřejného zasedání. Nutno také zopakovat, že obviněný byl o veřejném zasedání vyrozuměn, nebyl k němu předvolán, kdy by se jeho přítomnost vyžadovala (viz stanovisko pod č. 36/2004 na s. 282 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 38/2003-I. Sb. rozh. tr.). Nejednalo se ani o případy uvedené v §263 odst. 4 tr. ř. (obviněný se nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody), resp. v §314q odst. 1 tr. ř. (veřejné zasedání o návrhu na schválení dohody o vině a trestu), kdy by nebylo možno konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Nedošlo tak k porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
16. Nejvyšší soud má rovněž za to, že dovolatel nebyl zkrácen na svém právu zaručeném v čl. 38 odst. 2 Listiny, které každému garantuje právo na projednání věci ve vlastní přítomnosti. Předně je třeba konstatovat, že obviněný byl v řízení zastoupen obhájcem, který hájil jeho zájmy. Z veřejného zasedání se obviněný omluvil v podstatě bezprostředně před jeho započetím (odpoledne 11. 4. 2002 a brzy ráno dne 12. 4. 2004, počátek veřejného zasedání byl stanoven na týž den v 8.30 hod.). Přesto soud ověřil informace sdělené obviněným, z nichž některé odůvodňující jeho neschopnost dostavit se k veřejnému zasedání a účastnit se jednání soudu byly shledány jako nepravdivé. Předně obviněný neuváděl pravdu, pokud tvrdil, že ošetřující zubařka mu pracovní neschopnost nevystavila proto, že to neuměla, ale proto, že pro to neshledala důvod, neboť obviněný nebyl natolik omezen, že by mu cokoliv bránilo se jednání soudu účastnit. Ani dodatečně vystavená pracovní neschopnost, a to jen na základě subjektivních stesků obviněného sdělených telefonicky praktické lékařce, nemůže dostatečně odůvodnit nemožnost účastnit se soudního jednání (viz k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, publikované pod č. T 419 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002). Obviněný tak bez dostatečného důvodu a mylně předpokládal, že odvolací soud jeho žádosti o odročení vyhoví, což se ovšem po ověření informací poskytnutých obviněným nestalo, neboť některé z nich (navíc podstatné pro rozhodnutí soudu o dalším postupu) se ukázaly nepravdivými.
IV. Závěrečné shrnutí
17. Protože obviněným uplatněná námitka v jím podaném dovolání byla shledána zjevně neopodstatněnou, Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného P. M. jako zjevně neopodstatněné, aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu