ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.803.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 803/2022- 397
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. R. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 4 To 53/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 10 T 1/2021, byl obviněný M. R. uznán vinným v bodě I. pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 a §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), v bodě II. přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě III. přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodě IV. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 2 písm. b) a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb při výši denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 300 000 Kč. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání soudního znalce z oboru ekonomika a výkonu funkce statutárního orgánu na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozeným, kteří jsou uvedeni v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž výše náhrady škody je rovněž v tomto rozsudku konkretizována. Další poškození byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Konečně bylo i rozhodnuto podle §229 odst. 2 tr. ř. o odkázání některých poškozených se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným, jsou konkretizovány v rozsudku soudu prvního stupně a jsou účastníkům tohoto řízení dostatečně známy.
2. Proti výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 4 To 53/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu v napadeném rozsudku a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 2 písm. b) a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále vrchní soud uložil obviněnému zcela shodně jako soud prvního stupně také peněžitý trest a trest zákazu činnosti.
II. Dovolání obviněného
3. Obviněný podal dne 5. 1. 2022 proti rozsudku odvolacího soudu dovolání prostřednictvím svého obhájce, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slovně vyjádřil tak, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že obviněný nevzal zřetel na změnu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., která nabyla účinnosti od 1. 1. 2022, a podle nového znění je tento důvod zařazen pod písm. h). Uvedená nesprávnost však neměla žádný vliv na dovolací řízení a jeho výsledek.
4. Obviněný v podaném dovolání namítl nesprávnou právní kvalifikaci u skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 a §209 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že v tomto skutku vůbec nezkoumaly výši škody a vycházely z hodnoty pozůstalosti po zemřelém P. R. stanovené v rámci dědického řízení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2018, sp. zn. 32 D 219/2014, podle něhož čistá hodnota pozůstalosti činila částku 115 294 453,77 Kč. Zákonný dědický podíl poškozené R. R. v rozsahu jedné třetiny tedy činil částku 38 431 485 Kč, zatímco podle zfalšované závěti by podíl poškozené na dědictví po zemřelém představoval pouze 2,5 %, tedy 2 882 361 Kč. Soudy určily výši škody na částku 35 614 839 Kč, aniž by opatřily v trestním řízení příslušné znalecké posudky v souladu s požadavky ustanovení §137 tr. zákoníku. Obviněný tak zpochybnil řádné objasnění škody velkého rozsahu jako okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným.
5. Přestože obviněný omezil rozsah svého dovolání jen na výrok o vině pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně a ostatní výroky nenapadl, učinil závěrečný návrh, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
6. K dovolání obviněného M. R. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru lze dovoláním napadat rozsudek odvolacího soudu pouze v rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný podal odvolání pouze proti výroku o trestu, ostatně s ohledem na ustanovení §206c odst. 7 věta druhá tr. ř. ani nemohl napadat jiný výrok. Vzhledem k tomu byl obviněný oprávněn podat dovolání jen proti výroku o trestu, který byl předmětem odvolacího přezkumu soudu druhého stupně. Podle státního zástupce přitom odvolací soud neměl v posuzované věci povinnost přezkoumávat odvoláním napadený rozsudek podle §254 odst. 2 tr. ř., tj. rovněž ve výroku o vině. Za této situace státní zástupce posoudil dovolání obviněného jako nepřípustné, neboť jeho uplatněnými námitkami se nelze v dovolacím řízení zabývat a obviněný žádné námitky proti výroku o trestu nevznesl. Státní zástupce proto navrhl podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
IV. Posouzení přípustnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
7. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, poté se zabýval jeho obsahem se zřetelem k možnému procesnímu postupu podle §265i odst. 1 tr. ř. a zjistil, že jde o nepřípustné dovolání.
8. Obviněný M. R. své dovolání ze dne 5. 1. 2022 opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Tento dovolací důvod je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví.
b) K uplatněným námitkám obviněného
9. Jak bylo správně zmíněno ve vyjádření k dovolání státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství, dovolání je nepřípustné v případě, že se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumávat ve druhém stupni odvolací nebo stížnostní soud. Pokud bylo odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle §254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině, nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině. Pokud tak dovolatel učinil, Nejvyšší soud takové dovolání odmítne jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Pouze pokud by odvolací soud z podnětu odvolání nesprávně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně výroku o trestu, ačkoli odvolací námitky směřovaly rovněž proti výroku o vině, nebyl by Nejvyšší soud tímto postupem odvolacího soudu vázán a dovolání obviněného směřující i proti výroku o vině by bylo přípustné (srov. rozhodnutí č. 38/2007-I . Sb. rozh. tr . ). O takovou procesní situaci však ve věci obviněného M. R. nejde.
10. Jak je ze shora uvedeného zřejmé, dovolatel může uspět se svým dovoláním pouze za předpokladu, jestliže je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Existence takovéto vady je přitom podmíněna tím, že soud druhého stupně svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných v §265b odst. 1 a) až l) tr. ř. nebo že rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Dovolání je proto přípustné jen za předpokladu, pokud lze soudu druhého stupně vytýkat, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, anebo že takovou vadu, které se dopustil již soud prvního stupně, v odvolacím či stížnostním řízení neodstranil, ačkoli tak měl a mohl učinit.
11. V posuzované trestní věci obviněný M. R. před soudem prvního stupně v hlavním líčení dne 16. 2. 2021, poté co tento soud podle §206b odst. 4 tr. ř. neschválil dohodu o vině a trestu uzavřenou dne 5. 1. 2021, v souladu s ustanovením §206c odst. 1 tr. ř. prohlásil, že je vinný spácháním skutků popsaných v obžalobě a že souhlasí i s jejich právní kvalifikací uvedenou v podané obžalobě. Městský soud v Praze sice po tomto prohlášení obviněného opomněl rozhodnout podle §206c odst. 4, 6 tr. ř., že toto prohlášení viny obviněného přijímá a že upouští od dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, nicméně z jeho dalšího procesního postupu ve věci je zřejmé, že prohlášení viny obviněného fakticky přijal a od dokazování ve vztahu k vině obviněného upustil, přičemž ale neprovedl ani důkazy potřebné pro rozhodnutí o trestu obviněného, neboť ihned udělil stranám slovo k závěrečným řečem a po poradě senátu vyhlásil rozsudek. Ani v podaném odvolání proti rozsudku prvního stupně, ani v průběhu odvolacího řízení obviněný prohlášení své viny nezpochybnil a své odvolání zaměřil pouze proti výroku o trestu, především proti výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody, domáhal se uložení trestu odnětí svobody ještě podmíněně odloženého, byť na maximální zkušební dobu, a rovněž kratšího trestu zákazu činnosti na dobu 2 let. Obviněný tedy postupoval v podaném odvolání v souladu s ustanovením §206c odst. 7 věty druhé tr. ř., podle něhož skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Takto podanému odvolání zaměřenému výlučně proti výroku o trestu odvolací soud částečně vyhověl, neboť zmírnil trest odnětí svobody, který byl obviněnému uložen. V průběhu veřejného zasedání se odvolací soud nad rámec svého přezkumu snažil precizovat procesní pochybení soudu prvního stupně, dotázal se obviněného, zda trvá na prohlášení své viny a rozhodl podle §206c odst. 4 tr. ř. tak, že prohlášení viny obviněného přijímá. Takovéto procesní rozhodnutí odvolacího soudu přitom šlo nad rámec předmětu odvolacího řízení, neboť z obsahu rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že vrchní soud postupoval v souladu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. a neměl ani žádný důvod k širšímu přezkumu napadeného rozsudku podle §254 odst. 2 tr. ř.
12. Obviněný v podaném dovolání neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uloženém trestu. Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, byť měl správně odkázat na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak napadal výlučně výrok o vině pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k výše uvedenému výkladu rozsahu dovolacího přezkumu se Nejvyšší soud nemohl těmito námitkami obviněného zabývat.
V. Závěrečné shrnutí
13. Nejvyšší soud tedy posoudil dovolání obviněného M. R. jako nepřípustné, proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Jde totiž o závěr, který lze učinit jen na podkladě trestního spisu a obsahu dovolání. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 12. 10. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký