ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.830.2022.2
5 Tdo 830/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2022 o návrhu předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 na odklad výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., a to usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 6 T 262/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 7 To 82/2022, vydaného v trestní věci obviněného L. F. , nar. XY, bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 262/2015, takto:
Podle §265h odst. 3 tr. ř. se návrh na odklad výkonu rozhodnutí zamítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 6 T 262/2015 (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“), bylo podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání nemovitých věcí, které byly předtím podle §79d odst. 1 tr. ř. zajištěny usnesením policejního orgánu ze dne 11. 7. 2011, č. j. OKFK-156-2/TČ-2011-200204, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 1 To 52/2011, a Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 6 To 72/2012. Jde o nemovitosti vedené Katastrálním úřadem XY, v katastrálním území XY, na listu vlastnictví č. XY, vlastníka L. F., nar. XY, trvale bytem XY, a to v rozsahu specifikovaném podle stavu uvedeného v příklepu soudního exekutora Mgr. Daniela Týče, EX 298/03, ze dne 1. 12. 2005, a konkrétně citované ve shora uvedeném usnesení soudu prvního stupně.
2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal obviněný L. F. stížnost, o níž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 7 To 82/2022 (dále jen „usnesení soudu druhého stupně“), tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení a znovu tentokrát podle §101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku rozhodl o zabrání těch týž předtím zajištěných nemovitých věcí.
3. Proti usnesení soudu druhého stupně podal L. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť nesouhlasil s výrokem o zabrání věcí. V dovolání současně navrhl předsedkyni senátu soudu prvního stupně, aby spis Nejvyššímu soudu předložila s návrhem na odklad výkonu rozhodnutí.
4. Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 následně předložila dne 2. 9. 2022 Nejvyššímu soudu dovolání obviněného s návrhem na odložení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř. Důvody pro takový postup spatřovala v tom, že ve věci bylo již jednou v dovolacím řízení rozhodováno a předchozí rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o zabrání předmětných nemovitostí, bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. I když se soud prvního stupně řídil pokyny dovolacího soudu, nelze podle předsedkyně senátu předvídat, jak bude rozhodnuto Nejvyšším soudem. Jelikož by samotný (předčasný) výkon rozhodnutí, mohl mít nezvratné důsledky zasahující do majetkových práv L. F., jemuž byly věci zabrány, z opatrnosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně navrhla odložit výkon rozhodnutí.
5. Předseda senátu Nejvyššího soudu, u něhož je tato věc nyní vedena pod sp. zn. 5 Tdo 830/2022, po předložení věci soudem prvního stupně zjistil, že věc byla předložena s návrhem na odklad rozhodnutí. Pokud podle §265h odst. 3 tr. ř. dospěje předseda senátu soudu prvního stupně na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o jeho návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení. Podle §240 tr. ř. rozhodne Nejvyšší soud o takovém návrhu v neveřejném zasedání.
6. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně opětovně zvolila postup podle §265h odst. 3 tr. ř., stejně jako v předchozím dovolacím řízení v téže věci, v níž byl též předložen návrh na odklad výkonu rozhodnutí, který byl usnesením Nejvyššího soudu dne 18. 4. 2019, č. j. 5 Tdo 453/2019-422, zamítnut, neboť jediný úkon vykonávacího řízení předvídaný trestním řádem byl soudem prvního stupně učiněn a nezbývaly tak jiné úkony vykonávacího řízení, jež by bylo možno odkládat. Nejvyšší soud je však nucen opětovně konstatovat, že i opětovný návrh na odklad výkonu nově učiněných rozhodnutí musí být zamítnut ze stejných důvodů, neboť opět ze strany soudu prvního stupně došlo k jedinému zákonem předvídanému úkonu vykonávacího řízení, tj. k zaslání rozhodnutí, jehož výkon má být odložen, s doložkou právní moci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále ve zkratce také jen „Úřad“), jak je předvídáno v §358 a §349b tr. ř.
7. Znovu je proto třeba připomenout, že účinky zabrání věci jsou upraveny v §104 tr. zákoníku, podle nějž zabraná věc připadá státu. Tyto účinky podle obvyklých výkladů v odborné literatuře nastávají ke dni právní moci výroku rozhodnutí, jímž je zabrání věci uloženo (viz například Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1220). Odkázat je k tomu možno též na §1114 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších změn (dále jen obč. zák.), podle nějž rozhodnutím soudu (nebo jiného orgánu veřejné moci) se vlastnického práva nabývá dnem, který je v něm určen, není-li v rozhodnutí takový den určen, nabývá se vlastnického práva dnem právní moci rozhodnutí (dříve obdobnou úpravu obsahoval §132 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
8. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 6 T 262/2015, jímž bylo uloženo zabrání věcí konkrétně specifikovaných ve výroku tohoto usnesení, nabylo právní moci dne 23. 3. 2022, kdy Městský soud v Praze svým usnesením pod sp. zn. 7 To 82/2022 zrušil v celém rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně a znovu sám o zabrání týchž věcí rozhodl. V uvedeném usnesení nebyl stanoven žádný jiný okamžik, k němuž by stát měl nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem. Proto se ke dni právní moci, tj. k 23. 3. 2022, stalo uvedené usnesení nejen pravomocným a vykonatelným, jak vyplývá z §140 odst. 1 písm. b) písm. cc) tr. ř., ale též k tomuto datu nastaly účinky zabrání uvedených věcí ve smyslu §1114 obč. zák.
9. Příslušnost k výkonu rozhodnutí obecně upravuje §315 tr. ř., podle jehož prvního odstavce rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo jeho výkon zařizuje předseda senátu. Rozhodnutí souvisící s výkonem ochranných opatření (tj. i zabrání věci) činí, není-li v trestním řádu stanoveno jinak, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§315 odst. 2 tr. ř.). Opatření nutná k výkonu ochranných opatření, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob, jimž přísluší spolupůsobení při výkonu uvedených rozhodnutí, činí, není-li stanoveno jinak, předseda senátu soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Z rozvrhu práce, příp. na základě pokynu předsedy senátu, mohou být povolány k úkonům ve vykonávacím řízení i pomocné osoby, tj. i vyšší soudní úředník ve smyslu §27a tr. ř. a zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších změn (srov. zejména §1 odst. 1, §3 až 5 a §12).
10. Pokud jde o samotný výkon rozhodnutí, jímž bylo uloženo zabrání věci, odkazuje se v jediném ustanovení §358 tr. ř., které se výkonu tohoto ochranného opatření výslovně týká, na přiměřené užití §349b tr. ř. o výkonu trestu propadnutí věci. Podle §349b tr. ř. opis rozsudku (v daném případě usnesení), jímž byl vysloven trest propadnutí věci, nebo jímž bylo vysloveno propadnutí náhradní hodnoty (v daném případě zabrání věci), zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu. Byla-li věc, na kterou se vztahuje trest propadnutí věci anebo na kterou se vztahuje vyslovení propadnutí náhradní hodnoty (resp. zabrání věci), zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo takové organizační složce svěřeno nakládání s ní, pokud taková organizační složka doposud správu zajištěné věci nebo náhradní hodnoty nevykonává. Trestní řád tak obsahuje určitou úpravu vykonávacího řízení, byť nejde o úpravu s ohledem na nastalé účinky vykonávaného rozhodnutí, jak byly popsány shora, nijak obsáhlou a nepředpokládá se velké množství potřebných kroků, avšak některé úkony je třeba provést.
11. Soud prvního stupně na žádost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zaslal opis pravomocného rozhodnutí, kterým došlo k zabrání věcí (viz č. l. 1179 p.v. trestního spisu). Trestní spis byl posléze s dovoláním obviněného L. F. a návrhem předsedkyně senátu soudu prvního stupně na odklad výkonu rozhodnutí Nejvyššímu soudu předložen dne 2. 9. 2022. Nejvyšší soud tak měl do 16. 9. 2022 rozhodnout, zda návrhu na odklad výkonu rozhodnutí vyhoví či nikoli.
12. Jedná se tak o úplně shodnou situaci, jak v případě předchozího návrhu na odklad výkonu rozhodnutí v předcházejícím dovolacím řízení v této věci, proto lze též odkázat na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 453/2019 (které je obsahově shodné).
13. I nyní v této věci již nepřichází předsedkyní senátu soudu prvního stupně navržený postup na odklad výkonu rozhodnutí v úvahu, neboť rozhodnutí se stalo pravomocným a vykonatelným, nastaly již jeho účinky (zabrané věci přešly do majetku státu) a současně byly také provedeny veškeré kroky soudem prvního stupně nezbytné pro výkon takového rozhodnutí, jak bylo uvedeno shora.
14. Stále také platí, že by bylo nanejvýše vhodné, aby nemovité věci, které byly předmětem výkonu rozhodnutí, jež je nyní napadeno dovoláním, nebyly státem zpeněženy (a to až do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, jímž se proti takovému rozhodnutí brojí, popř. o ústavní stížnosti, bude-li by podána). Bylo by totiž žádoucí, aby příslušný orgán určený k hospodaření se zabranými věcmi neprovedl takovou dispozici s nimi, resp. takové nevratné změny, které by neumožnily navrácení v původní stav, pokud by snad bylo vyhověno podanému mimořádnému opravnému prostředku. Ostatně výsledek dovolacího řízení v tuto chvíli není možno nijak předjímat. Bylo by však na místě, aby stát (resp. příslušná organizační složka státu) vyčkal s případným prodejem zabraných nemovitých věcí, pokud se o něm uvažuje, a to až do doby, než bude o dovolání rozhodnuto, aby se předešlo vzniku možné povinnosti nahradit obviněnému škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, bylo-li by napadené rozhodnutí k podanému dovolání nakonec zrušeno [a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů]. V tomto směru ovšem Nejvyšší soud nemůže takovou povinnost podle §265h odst. 3 tr. ř. uložit, může jen apelovat na rozumný zdrženlivý postup orgánu příslušného k nakládání se zabranými věcmi, jímž se předejde možnému vzniku škody (ve smyslu principu neminem laedere ).
15. Nad rámec uvedeného může Nejvyšší soud jen poznamenat, že vláda v reakci na problémy spojené s výkonem majetkových sankcí dala podnět k legislativní úpravě ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. a §265o odst. 1 tr. ř. tak, aby bylo možno zamezit nakládání s propadlými či zabranými věcmi do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání (jde o sněmovní tisk 175/0 v současném volebním období).
16. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům nebylo možno návrhu předsedkyně senátu soudu prvního stupně návrhu na odklad rozhodnutí vyhovět, a proto byl její návrh zamítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 8. 9. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu