ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.863.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 863/2022- 1826
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný K. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 4 To 21/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 3/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 80 T 3/2019, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem o vině obviněného K. H. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a za tento zločin a za sbíhající se zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným ve výrocích o vině pod body II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019, mu uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 5,5 roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat podnikatelskou činnost na základě živnostenského nebo jiného oprávnění a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či prokuristy právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku na dobu 5 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019, včetně všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným obchodním společnostem Multicorr, s. r. o., částku 485 241,44 Kč a Plast Modrá, s. r. o., částku 107 779 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost Multicorr, s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný K. H. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 4 To 21/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Obviněný K. H. podal proti tomuto usnesení dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 5 Tdo 738/2021, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil výše uvedené usnesení odvolacího soudu a rovněž další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. vrchnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Je nutno rovněž připomenout, že Nejvyšší soud dále rozhodl i usnesením ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1356/2021, o dovolání tohoto obviněného, které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019, jímž tento soud rozhodl o odvolání obviněného a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, přičemž Nejvyšší soud tímto rozhodnutím podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze, a to ve výrocích pod body I. a II., pokud
- jimi bylo zamítnuto odvolání obviněného K. H. ohledně výroku rozsudku soudu prvního stupně o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku (bod III. uvedeného rozsudku soudu prvního stupně), jakož i ponechány v platnosti další výroky tohoto rozsudku, které měly svůj podklad ve zmíněném výroku o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku,
- a byl vysloven trest za uvedený přečin a dále za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. byly tímto rozhodnutím dále zrušeny také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tímto usnesením zůstal nedotčen výrok o vině zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku uvedený pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně, jakož i výrok o náhradě škody poškozené obchodní společnosti KARTONOBALY, s. r. o., v likvidaci, a rovněž ty výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž byly tyto výroky ponechány v platnosti a bylo zamítnuto odvolání obviněného K. H. proti těmto výrokům.
5. Po těchto rozhodnutích Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 4 To 48/2019, rozhodl podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného proti rozsudku soudu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, o zrušení výroku o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákoníku pod bodem III. výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, jakož i výroku o trestu, a za použití §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro tento skutek zastavil z důvodu promlčení trestního stíhání. Dále podle §23 odst. 3 tr. ř. „per analogiam“ tento soud rozhodl o spojení věcí vedených pod sp. zn. 4 To 48/2019 a sp. zn. 4 To 21/2021 ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 4 To 21/2021.
6. V dalším řízení Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 80 T 3/2019 a částečně proti rozsudku téhož soudu ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. rozsudek ze dne 18. 11. 2020 zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného K. H. vinným v bodech 1. až 3., které se týkají poškozených obchodních společností „APIS“ SPOŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, F. P., Multicorr, s. r. o., zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, a za tento zločin a za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 80 T 3/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 4 To 48/2019, i usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1356/2021, byl obviněnému K. H. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl odvolací soud o povinnosti obviněného nahradit majetkovou škodu poškozené obchodní společnosti Multicorr, s. r. o., ve výši 485 241,44 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále odvolací soud tímto rozsudkem obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro dílčí útoky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, které se týkaly poškozených obchodních společností JeRek, s. r. o., P. & s., PLAST Modrá, s. r. o., přičemž podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou obchodní společnost PLAST Modrá, s. r. o., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jednotlivé skutky (i dílčí útoky), jimiž byl obviněný uznán vinným, jsou účastníkům řízení dobře známy z výše konstatovaných rozhodnutí, proto je nebude Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí znovu reprodukovat.
II. Dovolání obviněného
7. Obviněný K. H. napadl tento rozsudek odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovoláním podaným dne 1. 7. 2022, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h), i) a m) tr. ř.
8. Obviněný namítl, že odvolací soud se nezabýval možností použití zásady „ultima ratio“ , ačkoli mu to bylo uloženo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 5 Tdo 738/2022, přičemž této zásady se obviněný dovolával ve vztahu k poškozené polské obchodní společnosti „APIS“ SPOŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, reprezentované svědkem P. B. Právě s ohledem na tuto zásadu se obhajoba domáhala opakovaného výslechu P. B. před odvolacím soudem, neboť na základě jeho svědecké výpovědi by bylo možno o aplikaci této zásady uvažovat. K tomuto účelu také obviněný předložil dne 6. 6. 2022 a 9. 6. 2022 odvolacímu soudu listiny, jejichž obsah měl odvolací soud vyhodnotit tak, že v posuzované věci není nutné použít prostředky trestního práva ve smyslu zásady uvedené v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný zdůraznil, že i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatoval předčasnost závěru o možnosti aplikace této zásady v době jeho rozhodování, z čehož obviněný dovodil nutnost doplnění dokazování v jím navrhovaném směru.
9. Dále obviněný vytkl odvolacímu soudu, že se nezabýval možnou existencí okolnosti vylučující protiprávnost ve smyslu ustanovení §30 tr. zákoníku, jak již argumentoval ve svém odvolání. Obviněný namítl, že ve vztahu k poškozené polské obchodní společnosti sice neměl její předchozí souhlas se svým jednáním, avšak takovýto souhlas legitimně očekával, přičemž tato skutečnost byla potvrzena podle jeho mínění právě výpovědí svědka P. B. V této souvislosti obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 1984, sp. zn. 4 Tz 28/84, podle něhož pokud se někdo zmocní cizí věci sice bez předchozího souhlasu vlastníka, ale se zřetelem na poměr k vlastníkovi a na okolnosti případu je důvodně přesvědčen, že by vlastník, kdyby byl přítomen, souhlas dal, a vlastník dodatečně skutečně souhlas dá, je stupeň nebezpečnosti činu z hlediska objektivního i subjektivního nepatrný, tudíž nejde o trestný čin. Závěr o svolení poškozeného přitom není podle obviněného v rozporu se závazným názorem Nejvyššího soudu, že formální znaky zločinu podvodu byly naplněny.
10. Za nesprávný dále obviněný označil i závěr odvolacího soudu o nemožnosti aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pro absenci doznání obviněného, ačkoli doznání jeho nezbytnou podmínkou není, neboť obecnými podmínkami pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody jsou okolnosti případu a poměry pachatele. Obviněný poukázal na délku trestního řízení, dále i na nižší závažnost činu, neboť zástupce polské obchodní společnosti byl uveden v omyl či mu byly zamlčeny podstatné skutečnosti v minimální míře oproti obvyklým případům tohoto druhu trestné činnosti, což podle přesvědčení obviněného odůvodňuje jeho mírnější potrestání. Přitom tato poškozená obchodní společnost se ani nedomáhá náhrady škody a potvrdila ochotu dále s obviněným spolupracovat, což je mimořádnou okolností případu. Ke svým poměrům pak obviněný zdůraznil, že pečuje o zdravotně postiženou dceru, která vyžaduje nepřetržitý dohled, a manželka, která tuto péči zajišťuje, proto nemůže vykonávat výdělečnou činnost. Uvedené okolnosti byly odvolacímu soudu známy, avšak nebyly jím zohledněny, ani důkazy o těchto osobních poměrech obviněného nebyly provedeny. Podle názoru obviněného mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, neboť samotné trestní řízení již splnilo výchovný účel. Také s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost nelze očekávat ani recidivu obdobného protiprávního jednání ze strany obviněného.
11. Závěrem svého dovolání obviněný K. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
12. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podle něhož námitky, že nebyla aplikována zásada subsidiarity trestní represe a ustanovení §30 tr. zákoníku, jsou zjevně neopodstatněné.
13. Státní zástupce uvedl, že ze strany svědka P. B. nebyl dán ani předběžný, ani souběžný souhlas s podvodným jednáním obviněného, natož že by svolení s takovým jednáním obviněného bylo dáno určitě, vážně a srozumitelně. Z výpovědi tohoto svědka ani nelze dovodit, že by dodatečně vyjádřil svolení se skutkem, jímž byly naplněny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za takovéto svolení nelze považovat jednání ze strany zástupce poškozené obchodní společnosti, které bylo činěno v zájmu narovnání narušených vztahů mezi poškozenou obchodní společností a jejím odběratelem. Naopak narůstající dluh vedl poškozenou obchodní společnost k tomu, že nové zboží dodávala jen v rozsahu uhrazené platby, kterou přičítala k nejstarší neuhrazené pohledávce. Z uvedeného vyplývá, že obchodní společnost „APIS“ SPOŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, sice měla zájem na pokračování obchodní spolupráce, ale nikoli za situace, že dluh obchodní společnosti KARTONOBALY, s. r. o., bude dále narůstat. Ostatně svědek P. B. při svém výslechu uvedl, že jednání obviněného považuje za nesolidní a má mu je za zlé. Obviněný tedy rozhodně nemohl důvodně předpokládat, že tento svědek udělí souhlas s jeho protiprávním jednáním, jímž byla poškozené obchodní společnosti způsobena škoda velkého rozsahu. Ostatně pokud by obviněný předpokládal takový souhlas svědka, nemusel jej uvádět v omyl a zatajovat mu podstatné skutečnosti. V této souvislosti státní zástupce poukázal na nepravdivá tvrzení obviněného svědkovi o nákupu strojů z Polska a Číny, stejně jako na zatajování reálné ekonomické situace obchodní společnosti KARTONOBALY, s. r. o.
14. Důvodná není ani námitka obviněného o neaplikování ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, a to právě ve vztahu k nejzávažnějšímu dílčímu útoku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ohledně poškozené polské obchodní společnosti. Přitom obviněný ani neuvedl žádnou okolnost, pro kterou by mělo být toto zákonné ustanovení na jeho případ aplikováno. Důvodem pro tento postup nemůže být ani skutečnost, že poškozená obchodní společnost nepožadovala náhradu způsobené škody. Rovněž námitka porušení zásady „ultima ratio“ je proto zjevně neopodstatněná.
15. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. státní zástupce připomněl, že tento dovolací důvod je naplněn, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, kterým byl uznán vinným. Námitky proti druhu a výměře trestu lze uplatnit jen v rámci tohoto dovolacího důvodu. V rámci žádného dovolacího důvodu nelze přitom namítat pochybení spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu) z důvodu nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v ustanovení §38 a násl. tr. zákoníku. Státní zástupce zdůraznil, že ani námitky obviněného, že s ohledem na délku trestního řízení, bezúhonnost obviněného a jeho rodinné poměry mělo být využito ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, nelze právně relevantně v dovolacím řízení uplatnit, neboť aplikace tohoto ustanovení není nároková. Navíc uložený trest není ani v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, aby byl uložený trest neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe.
16. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod v jeho první alternativě nemůže být dán, neboť odvolání obviněného bylo odvolacím soudem věcně přezkoumáno, a ani ve své druhé alternativě není tento dovolací důvod naplněn, neboť odvolací soud nezamítl ani neodmítl odvolání obviněného, naopak jeho odvolání bylo částečně vyhověno, proto uplatnění tohoto dovolacího důvodu nereflektovalo procesní stav věci.
17. Podané dovolání je podle státního zástupce zjevně neopodstatněné, proto navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům.
19. Dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na ně navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však v žádném případě nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů, pokud v jeho důsledku nedošlo k vadám při použití hmotněprávních norem, případně nejde o pochybení, k jehož nápravě jsou určeny jiné dovolací důvody. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy prvního a druhého stupně a které vyplývá z výsledků provedeného dokazování. Provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvození skutkových zjištění neupravují ustanovení hmotného práva, nýbrž procesní předpis, zejména v §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
21. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. pak obecně spočívá v tom, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
22. Pokud jde o další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o jeho zamítnutí nebo odmítnutí. Obviněný uplatnil uvedený dovolací důvod, ačkoli odvolací soud nerozhodl ani o zamítnutí, ani o odmítnutí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně a ve prospěch obviněného z podnětu jeho odvolání rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám ve věci rozhodl tak, jak je výše uvedeno.
b) K uplatněným námitkám obviněného
23. Nejprve je třeba připomenout předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 5 Tdo 738/2021, a ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1356/2021, z nichž vycházel vrchní soud ve svém rozhodnutí ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 4 To 21/2021, a v němž zcela respektoval právní závěry vyslovené v odůvodnění těchto rozhodnutí. Rovněž v souvislosti s nyní uplatněnými dovolacími námitkami obviněného je nutno vycházet ze skutečností a závěrů uvedených v těchto předchozích rozhodnutích.
24. Pokud obviněný namítl, že se odvolací soud ve svém rozsudku nezabýval možností použití zásady subsidiarity trestní represe vymezené v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku a z ní vyplývajícího principu užití trestního práva jako „ultima ratio“ , nelze tomuto tvrzení obviněného přisvědčit. Ani sám obviněný v podaném dovolání nevysvětlil, proč právě v jeho případě by mělo jít o případ s natolik nepatrnou společenskou škodlivostí, aby nebylo důvodu uplatnit k jeho postihu prostředky trestního práva. Navíc argumentace obviněného v tomto směru se vztahuje pouze k prvnímu dílčímu útoku pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchanému ke škodě poškozené obchodní společnosti „APIS“ SPOŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ. Pokud Nejvyšší soud konstatoval v bodě 30. odůvodnění svého usnesení ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 5 Tdo 738/2021, předčasnost řešení otázky aplikovatelnosti zásady subsidiarity trestní represe, činil tak s vědomím učiněného kasačního rozhodnutí, nicméně již v této souvislosti poukázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., v němž bylo konstatováno, že v souladu se zakotvením formálního pojetí trestného činu v trestním zákoníku účinném od 1. 1. 2010 zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a je proto nutno vyvodit za jeho spáchání trestní odpovědnost. Pouze ve zcela výjimečných případech, pokud okolnosti spáchání činu neodpovídají běžně se vyskytujícím případům stejné povahy, je možné za použití zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako „ultima ratio“ dovodit odpovědnost pachatele mimo rámec trestního řízení a za této situace uplatnit jeho odpovědnost podle jiného právního předpisu. Rozsah a závažnost trestné činnosti, kterou byl obviněný uznán vinným, a to nejenom ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ale i ve vztahu ke zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, nesvědčí o nesprávném zohlednění této zásady odvolacím soudem. V této souvislosti je totiž nutno připomenout, že ani z výsledků provedeného dokazování, ani z výpovědi zástupce poškozené polské obchodní společnosti nebylo zpochybněno naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podvodu, za nějž byl obviněný odsouzen. Nelze pominout ani výši způsobené škody, ani skutečnosti, kterými byl zástupce této obchodní společnosti uváděn v omyl ohledně důvodů špatné platební morálky obchodní společnosti KARTONOBALY, s. r. o., přičemž nebýt těchto zavádějících a nepravdivých informací, nepochybně by poškozená obchodní společnost přistoupila podstatně dříve k uplatnění kroků ke snížení negativní obchodní bilance a ke snížení dlužných částek obchodní společnosti KARTONOBALY, s. r.o. (dodávky dalšího zboží maximálně do výše poskytnuté úhrady na dříve dodané a nezaplacené zboží, přičemž platby byly použity na úhradu nejstarší neuhrazené faktury). V zásadě totiž ani sám obviněný nezpochybnil, že svědku P. B. uváděl nepravdivé skutečnosti, aby obchodní spolupráce v podobě dodávek dalšího zboží pro obchodní společnost KARTONOBALY, s. r. o., ze strany poškozené obchodní společnosti nadále pokračovala. Uvedený svědek navíc vysvětlil, proč v obchodní spolupráci s obviněným za nově stanovených podmínek nadále pokračovali. Argumenty uplatněné obviněným rovněž primárně vychází z jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěly soudy a ve vztahu k nimž byla zvažována též zásada subsidiarity trestní represe v posuzované trestní věci. V tomto směru by ani opakovaný výslech svědka P. B. nemohl vést k jiným skutkovým závěrům odpovídajícím přání či představě obviněného, neboť uvedený svědek podrobně vysvětlil a popsal okolnosti vzájemné obchodní spolupráce již v předchozí své výpovědi a nelze důvodně očekávat jakoukoli změnu v tomto směru.
25. Ze stejných důvodů je nutno odmítnout i námitky obviněného, podle nichž se odvolací soud nezabýval možnou existencí okolnosti vylučující protiprávnost ve smyslu §30 tr. zákoníku, tedy svolením poškozeného. V této souvislosti obviněný opět v rozporu s tím, co uvedl svědek P. B., předkládá vlastní interpretaci výpovědi tohoto svědka, která je v rozporu s realitou, z níž obviněný dovozuje, že svědek souhlasil s jeho podvodným jednáním ke škodě polské obchodní společnosti. Přitom z výpovědi jmenovaného svědka vyplynulo, že jednání obviněného považoval za neseriózní, rozhodně nebylo zájmem svědka, aby obchodní společnost, jejíž zájmy zastupoval, byla v rámci obchodních vztahů s obchodní společností KARTONOBALY, s. r. o., poškozena. Pokud nadále ve spolupráci s obchodní společností KARTONOBALY, s. r. o., pokračovali i v době narůstajícího dluhu z obchodní spolupráce, bylo to proto, že věřili tvrzení obviněného o investicích do strojního vybavení a současně byli ujišťováni, že dojde ke zlepšení platební morálky dlužníka. Důvodem další spolupráce byla nepochybně i snaha dosáhnout úhrady alespoň podstatné části dluhu a zajistit si potřebný odbyt. Rovněž tento svědek potvrdil, že nevěděl o stavu úpadku obchodní společnosti KARTONOBALY, s. r. o., od konce roku 2009, neboť tuto skutečnost mu obviněný zatajil. Argumentace obviněného, pokud se dovolává ustanovení §30 tr. zákoníku, tedy opět vychází ze zcela jiného skutkového základu, než jaký byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, proto ani nemůže obstát poukaz obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve vztahu k aplikaci ustanovení §30 tr. zákoníku, v němž byla skutková situace zcela odlišná.
26. Zcela mimo uplatněné dovolací důvody je pak námitka obviněného, podle níž nebylo aplikováno ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, a to s ohledem na délku vedeného trestního řízení, okolnosti případu, v rámci nichž znovu poukázal na nižší závažnost jeho činu ve vztahu k poškozené polské společnosti, na jeho rodinné poměry, v rámci nichž zmínil zdravotní problémy své dcery, které vyžadují nepřetržitou péči o ni ze strany jeho manželky, což jí znemožňuje jakoukoli výdělečnou činnost. Je nutno uvést, že odvolací soud se obdobnými námitkami obviněného zabýval, a to včetně osobních a rodinných poměrů obviněného, které vyplývaly z obsahu spisu již před rozhodnutím soudu prvního stupně a byly známy i soudu odvolacímu. Jak již bylo výše uvedeno, tyto námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť požadavek na mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku není možno právně relevantně uplatnit v rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012). Přitom trest, který byl obviněnému uložen, není v rozporu s povahou a závažností jeho trestné činnosti ani s dalšími relevantními hledisky pro ukládání trestu odnětí svobody včetně délky trestního řízení, nejde o trest, který zákon nepřipouští, nebyl uložen ani mimo rámec trestní sazby stanovené v trestním zákoníku na trestný čin, kterým byl uznán vinným. I ve vztahu k takto uplatněné dovolací námitce je proto znovu nutno konstatovat, že neodpovídá dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení §265b tr. ř.
V. Závěrečné shrnutí
27. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že výhrady obviněného, které uplatnil v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), i) a m) tr. ř. vůbec nebyly způsobilé zvolené důvody dovolání naplnit a obsahově jim neodpovídaly. Sám obviněný ani v dovolání nevytkl konkrétní vadu v použití ustanovení hmotného práva, ve skutečnosti šlo jen o nesouhlas obviněného s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily jednotlivé důkazy a k jakým skutkovým závěrům na jejich základě dospěly, resp. jaký druh a výměru trestu obviněnému za jeho protiprávní jednání uložily. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného K. H. jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto na podkladě trestního spisu v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 19. 10. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký