ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.882.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 882/2022- 2111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovoláních, která podali obvinění P. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, a J. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 8/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. P. a J. S. odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2021, sp. zn. 2 T 8/2020, byli obvinění P. P. a J. S. společně shledáni vinnými jednak zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dopustili skutky popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tuto trestnou činnost byly oběma obviněným uloženy podle §212 odst. 5 a §43 odst. 1 tr. zákoníku totožné tresty, a to úhrnné tresty odnětí svobody každému v trvání 3 roků, jejichž výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byly obviněným uloženy i tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích a družstvech na dobu 5 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo oběma obviněným uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu jako náhradu škody částku 6 750 000 Kč a zároveň jim byla uložena i povinnost společně a nerozdílně se spoluobviněnou obchodní společností M.-W. S., v konkursu, o jejíž vině a trestu bylo rovněž rozhodnuto, zaplatit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem pro místní rozvoj jako náhradu škody částku 5 000 000 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. pak byla poškozená Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu odkázána se svým nárokem na náhradu škody vůči obviněné obchodní společnosti M.-W. S., v konkursu, na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podstata spáchaných trestných činů spočívala v tom, že obvinění jako členové představenstva obchodní společnosti M.-W. S. (nyní v konkursu) na základě podaných žádostí obdrželi na účet této společnosti z příslušných dotačních programů dotaci ve výši 5 000 000 Kč ze státního rozpočtu České republiky a dotaci ve výši 6 750 000 Kč ze strukturálních fondů Evropské unie. Uvedené dotace byly určeny na nákup strojů a zařízení pro kovovýrobu, přičemž obvinění část těchto finančních prostředků vybrali v hotovosti a použili nezjištěným způsobem a ve zbytku sice pořídili některé stroje, ale porušili podmínky poskytnutí dotace, a tím způsobili České republice škodu ve výši 5 000 000 Kč a Evropské unii škodu ve výši 6 750 000 Kč. Za stejné skutky a trestné činy byla týmž rozsudkem odsouzena i právnická osoba – obchodní společnost M.-W. S.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali všichni spoluobvinění odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, tak, že je zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněných P. P. a J. S.
4. Obvinění P. P. a J. S. podali prostřednictvím společného obhájce proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání (v jednom podání), která opřeli o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. V dovoláních obvinění po shrnutí dosavadního průběhu řízení namítli, že odvolací soud učinil excesivně extenzivní výklad objektu trestných činů, pro které byli odsouzeni. Konkrétně podle jejich názoru nedojde k poškození či ohrožení objektu trestného činu dotačního podvodu uvedeného v §212 odst. 2 tr. zákoníku, pokud příjemce dotace naplní její účel, byť nikoliv z peněžních prostředků získaných dotací, nýbrž využitím jiných peněžních zdrojů. Opačná interpretace by pak i s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu byla přílišným formalismem s tím, že totéž platí i u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Obvinění také zpochybnili závěr odvolacího soudu, podle něhož porušili povinnost striktně stanovenou v podmínkách dotace, a to zakoupit stroj (horizontální vyvrtávačku) z dotačních prostředků, provozovat jej a nezcizit, když stroj byl ponechán ve skladu dodavatele a obratem prodán leasingové společnosti, a to navíc za situace, kdy takové zjištění nemá oporu v provedených důkazech. Odvolací soud totiž podle obviněných přehlédl, že účelem dotace poskytnuté obchodní společnosti M.-W. S., v konkursu, Ministerstvem průmyslu a obchodu nebyl nákup stroje příjemcem dotace, nýbrž zpětná úhrada způsobilých výdajů, které příjemce dotace vynaložil na pořízení stroje již před přijetím dotace. Odvolací soud tedy obviněným přičítá porušení povinnosti, kterou neměli, přičemž daný stroj byl sice ponechán ve skladu dodavatele, avšak zajišťovací převod vlastnického práva leasingové společnosti k tomuto stroji nebránil v tom, aby byl stroj využíván v souladu s účelem dotace. Důvodem jeho dočasného ponechání v objektu dodavatele byla skutečnost, že v provozovně příjemce dotace nebyly ukončeny stavební práce nutné pro jeho instalaci. Jak dále obvinění zdůraznili, obchodní společnost M.-W. S., v konkursu, ovšem měla v úmyslu využít stroj v souladu s účelem dotace, o čemž svědčí její investice do těchto stavebních prací v řádu milionů Kč. Uvedený postup odvolacího soudu je pak podle obviněných v rozporu s účelem trestního řízení a porušuje ústavní povinnost soudů poskytnout ochranu základním právům a svobodám.
7. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovoláním a repliky obviněných
8. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných P. P. a J. S. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten je označil za opakování argumentace, jež byla soudům nižších stupňů známa jak z obhajoby obou dovolatelů, tak z obsahu jejich řádných opravných prostředků. S těmito námitkami se soudy zcela dostatečným a výstižným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle státního zástupce obvinění zcela přehlíží závěry těchto rozhodnutí, takže v daném případě platí, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, s nimiž se tyto soudy v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
9. V případě skutku popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, obvinění ve své argumentaci vyzdvihují pojem zastupitelné věci, kterou jsou obecně i peníze; tento pojem však užívají v souvislosti s dotací poskytnutou Ministerstvem pro místní rozvoj účelově na pořízení pěti výrobních strojů s tím, že dotaci za tímto účelem vlastně ani nebylo třeba použít. Penězi z dotace bylo podle obviněných možné hradit něco zcela jiného a vzhledem k zastupitelnosti peněz bylo možno pořídit stroje v budoucnu, byť by ani nebyly pořízeny všechny stroje nebo zčásti by šlo o jiné stroje, a na jejich pořízení, třebaže do vlastnictví subjektu odlišného od příjemce dotace, bylo možno použít zcela jiné peníze, které jsou zastupitelnou věcí. Ve svém přesvědčení ovšem podle státního zástupce obvinění pomíjí to, že „zastupitelná věc“ ve smyslu §499 o. z. není totožná s pojmem „stejná věc“, protože jde o pojem širší. Ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo dotaci jako účelovou dotaci a v takovém případě je především na vůli poskytovatele dotace, aby určil, na co, za jakých podmínek a popřípadě i jakým způsobem mají být poskytnuté finanční prostředky použity. Účelem dotace v posuzovaném případě bylo zakoupení pěti nových strojů a zařízení do provozovny obviněné právnické osoby. Pokud však obvinění obratem použili finanční prostředky poskytnuté dotací na úhradu zcela jiných závazků či je použili nezjištěným způsobem, skutečně nemohlo dojít k naplnění účelu dotace. Obvinění rovněž ve své argumentaci zastírají či pomíjejí některé rozhodující skutkové aspekty, například to, že příjemce dotace podle dotačních podmínek nemohl uvažovat o tom, že by majetek pořízený či zhodnocený z dotace byl převeden na jinou osobu, tím méně by pak mohlo obstát jejich tvrzení o naplnění účelu dotace v souvislosti s vynaložením jiných finančních prostředků na stroje, které se ani nedostaly do vlastnictví příjemce dotace. Skutečnému stavu věcí neodpovídá ani poukaz obviněných na to, že některé stroje byly pořízeny na základě kupní smlouvy uzavřené s obchodní společností STRIBOG, s. r. o., když podle této smlouvy nebyly stroje zakoupeny. Buď je obviněná právnická osoba vůbec nezakoupila, či k nákupu došlo dodatečně od jiného dodavatele. Podle státního zástupce objektem trestného činu dotačního podvodu podle §212 odst. 2 tr. zákoníku je ochrana cizího majetku před jeho zneužíváním na jiný účel. Pokud obvinění zcela vědomě a záměrně nepoužili poskytnuté finanční prostředky na předem určený účel a naopak je poté, co byly poskytnuty, zcela spotřebovali na jiný než určený účel, bez jakýchkoli pochybností zasáhli objekt trestného činu dotačního podvodu a naplnili posuzovaným jednáním všechny jeho znaky.
10. V případě námitek směřujících ke skutku popsanému pod bodem 2. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, který byl kvalifikován jako zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, podle státního zástupce nelze s obviněnými souhlasit v jejich názoru, že předložené doklady neobsahovaly nepravdivé informace o skutečnostech relevantních pro posouzení, zda obviněná obchodní společnost M.-W. S., v konkursu, oprávněně žádá o proplacení dotace. Předávací protokol ze dne 17. 12. 2015 deklarující předání příslušného stroje v provozovně obviněné právnické osoby v XY (ačkoli zde k předání stroje nedošlo), jakož i zpráva o realizaci projektu ze dne 12. 1. 2016 o zařazení stroje do provozu (k čemuž rovněž z logiky věci nedošlo), jednoznačně obsahovaly nepravdivé údaje, jejichž jediným účelem bylo podpořit požadavek na výplatu dotace na schválený dotační projekt, který však za podmínek rozhodných pro poskytnutí dotace nebyl v době podání žádosti o platbu dotace zrealizován a dotace neměla být vyplacena. Obvinění pak ve své argumentaci opět pomíjejí zásadní skutečnosti. V souladu se specifickým způsobem proplácení dotací krytých z rozpočtů Evropské unie, rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem je zřejmé, že i v případě dovolatelů mohla být dotace proplacena až ex post , tzn. proplacením již vynaložených nákladů na projekt. Obvinění však nemohou opomíjet, že dotace byla poskytnuta obviněné právnické osobě rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu za určitých podmínek, které bylo nutné splnit pro správné poskytnutí dotace. Pokud však obvinění vyhotovili písemné doklady záměrně podávající nepravdivé informace rozhodné z hlediska realizace projektu, jehož předmětem byl nejen návrh, ale i dodávka, montáž a především uvedení horizontální vyvrtávačky do provozu, k čemuž však v době podání žádosti o proplacení vůbec nedošlo, je zřejmé, že jimi uváděné nepravdivé údaje byly plně způsobilé vyvolat důsledek v podobě neoprávněného použití finančních prostředků z některého evropského rozpočtu. Ministerstvo průmyslu a obchodu se v rámci operačního programu Podnikání a inovace ve svém rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 29. 12. 2015 zavázalo zpětně proplatit vynaložené prostředky na realizovaný projekt, ale jen za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí a na projekt, který byl žadatelem předestřen tomuto ministerstvu v žádosti o poskytnutí dotace, nikoli na projekt, který podle žádosti a za podmínek vlastního rozhodnutí nebyl realizován. Jestliže součástí projektu na pořízení horizontální vyvrtávačky, na nějž měla být poskytnuta dotace, byla mimo jiné i montáž a uvedení stroje do provozu, což jednoznačně nebylo splněno, nemůže být argumentováno tím, že stroj byl využíván v souladu s účelem dotace. Ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů je pak i skutkové tvrzení obviněných, podle něhož horizontální vyvrtávačka byla v objektu dodavatele ponechána jen dočasně.
11. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných P. P. a J. S. jako zjevně neopodstatněná.
12. Oba obvinění ve svých replikách (učiněných v jednom podání) k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovili nesouhlas s jeho názorem, že pokud finanční prostředky získané od poskytovatele dotace použili k nezjištěným účelům, nemohlo dojít k naplnění účelu dotace. Rovněž odmítli zpochybnění svých tvrzení o naplnění účelu dotace v souvislosti s vynaložením finančních prostředků na stroje, které se ani nestaly součástí majetku příjemce dotace. Předmětné stroje byly opatřeny na podkladě leasingové smlouvy, tedy nikoli za prostředky obviněné obchodní společnosti a nikoli do jejího vlastnictví. Při tomto tvrzení však státní zástupce pomíjí, že po získání strojů od jejich dodavatele sice příjemce dotace převedl jejich vlastnictví na leasingovou společnost k zajištění její pohledávky z leasingové smlouvy, avšak při zachování svého práva užívat stroje k naplnění účelu dotace, jímž bylo opatření strojů využitelných k rozšíření výroby speciálních ocelových konstrukcí v provozovně v XY, které je v rozhodnutí o poskytnutí dotace doslova uvedeno jako cíl dotace, tedy jako její účel.
13. Jak dále obvinění zdůraznili, v případě zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie opomněl státní zástupce přihlédnout k tomu, že účelem dotace poskytnuté obchodní společnosti M.-W. S., v konkursu, Ministerstvem průmyslu a obchodu byla zpětná úhrada způsobilých výdajů, které příjemce vynaložil na předmět dotace před jejím přijetím. Tato skutečnost pak vylučuje možnost posoudit použití této dotace co do způsobu využití peněz z ní získaných jako neoprávněné ve smyslu §260 odst. 1 tr. zákoníku, pokud příjemce dotace před její výplatou dne 7. 3. 2016 již pořídil dotovaný stroj na vlastní náklady, k jejichž zpětné úhradě měla sloužit poskytnutá dotace. Přestože soud prvního stupně zjistil, že stroj byl předán dne 17. 12. 2015 (jak vyplývá z předávacího protokolu), tedy před výplatou dotace, při právním posouzení věci dospěl k nesprávnému závěru, že předložení dokladů s nepravdivými údaji týkajícími se alokace stroje do provozu v XY umožnilo neoprávněné použití dotace podle §260 odst. 1 tr. zákoníku.
14. Podle názoru obviněných shora uvedené dokládá, že v případě zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie nebyl zasažen jeho objekt a nebyla naplněna ani jeho objektivní stránka v podobě předložení dokladů s nepravdivými relevantními údaji. Odsouzení obviněných pro tento trestný čin je pak výsledkem nesprávné interpretace skutkové podstaty tohoto trestného činu soudem prvního stupně a jejího nesprávného užití na zjištěný skutkový stav věci. Těmito vadnými závěry se nezabýval ani odvolací soud, který nekriticky akceptoval napadený rozsudek.
15. S ohledem na všechny výhrady a námitky, které byly v této trestní věci uplatněny, obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud neakceptoval vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a v plném rozsahu vyhověl jejich dovoláním.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
16. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat pouze z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., přičemž podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Nestačí zde ovšem, aby byl dovolací důvod jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu i námitky dovolatele obsahově odpovídaly. Obvinění P. P. a J. S. opřeli svá dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tedy vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tomuto dovolacímu důvodu tedy neodpovídají námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by z nich byly zřejmé konkrétní a evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
18. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Obvinění uplatnili druhou z uvedených variant, když podle jejich názoru napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla zamítnuta jejich odvolání podaná proti rozsudku soudu prvního stupně, který údajně trpí vadami odpovídajícími dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
b) K uplatněným námitkám obviněných
20. Pokud jde o námitky obviněných, tito jimi formálně vytýkají nesprávné právní posouzení objektu skutkových podstat zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byli shledáni vinnými; v případě druhého ze zmíněných trestných činů rovněž zpochybňují prokázání jeho objektivní stránky, konkrétně předložení nepravdivých informací za účelem získání dotace. Nejvyšší soud však shledal, že tyto námitky svým skutečným obsahem neodpovídají formulaci dovolacích důvodů uplatněných obviněnými v jejich dovoláních, ani žádným dalším ze zákonných důvodů dovolání.
21. Především námitky obviněných nejsou podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spočívá ve specifických vadách procesu dokazování, protože obvinění neuvedli žádné konkrétní argumenty, z nichž by vyplývalo, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jimiž byli shledáni vinnými, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ani soudům nevytkli jiné relevantní vady, které by bylo možno podřadit pod tento dovolací důvod. K tomu Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud není v řízení o dovolání další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v trestním řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat pouze odvolací soud způsobem stanoveným zákonem (viz zejména §263 odst. 6 a 7 tr. ř.). Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze ve specifických případech flagrantního porušení pravidel dokazování, ovšem v nyní projednávaném případě obvinění nenamítli žádné konkrétní vady, které by naplňovaly tato kritéria.
22. Námitky obviněných pak nespadají ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jimi nevytýkají soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, když neuvádějí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měly být posouzeny jimi spáchané skutky. Obvinění totiž ve svých dovoláních vyjádřili nesouhlas v podstatě jen s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními učiněnými na jejich základě, konkrétně se závěry týkajícími se použití dotačních prostředků na jiný než určený účel či pravdivosti dokladů předložených v dotačním řízení. Tím obvinění zpochybnili výsledky dokazování a shledali existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v údajně chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Námitky uvedeného charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení těch skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a za něž byli obvinění odsouzeni, ani jiného hmotně právního posouzení. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že obvinění v této souvislosti nepoukázali na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom soudy nižších stupňů (viz s. 17 až 24 rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a s. 6 až 8 usnesení Vrchního soudu v Praze) se podrobně zabývaly hodnocením všech důkazů a těmi skutečnostmi, z nichž dovodily spáchání posuzovaných skutků a naplnění všech jejich zákonných znaků, takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry.
23. Po pečlivém provedení a zhodnocení všech dostupných důkazů soud prvního stupně při respektování zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. ř.) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. ř.) a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) dospěl ke skutkovému stavu, jehož správnost nemůže Nejvyšší soud bez dalšího zpochybňovat. Právní úprava způsobu rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání totiž předpokládá, že v tomto řízení se nebude provádět dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to ve značně omezeném rozsahu, přičemž bude zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání (viz §265r odst. 7 tr. ř.). Proto Nejvyšší soud nemůže být oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti, aby sám zopakoval provedené důkazy za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů. Navíc je nepřípustné, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu dával pokyny soudům nižšího stupně, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají dospět po takovém hodnocení důkazů. To ostatně není oprávněn činit ani odvolací soud, jak již bylo v minulosti opakovaně judikováno (např. v rozhodnutích uveřejněných pod č. 36/1968, č. 57/1984, č. 53/1992-I. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.), tím spíše to nepřísluší Nejvyššímu soudu, který rozhoduje o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, jež je určeno k nápravě zákonem vymezených procesních a hmotně právních vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé.
24. Nad rámec dovolacích důvodů pak Nejvyšší soud poukazuje na výstižné vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním obviněných, které reaguje i na neopodstatněná tvrzení obviněných ohledně zasažení objektu skutkových podstat spáchaných trestných činů a jejich poukaz na dodržení účelu dotace. Pokud tedy jde o skutek popsaný pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, Ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo obchodní společnosti M.-W. S. peněžní prostředky jako účelovou dotaci a v takovém případě je především na vůli poskytovatele dotace, aby určil, na co, za jakých podmínek a popřípadě i jakým způsobem mají být poskytnuté finanční prostředky použity. Účelem dotace v posuzovaném případě bylo zakoupení pěti nových strojů a zařízení do provozovny zmíněné právnické osoby. Jestliže však obvinění obratem použili finanční prostředky poskytnuté dotací na úhradu zcela jiných závazků či je použili nezjištěným způsobem, skutečně nemohlo dojít k dosažení účelu dotace. Zároveň tím byla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku spočívající v použití prostředků získaných účelovou dotací na jiný než určený účel a ve způsobení značné škody [ve smyslu §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku ve výši nejméně 1 000 000 Kč] tímto činem. Podobně v případě skutku obsaženého pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obvinění vyhotovili písemné doklady záměrně podávající nepravdivé informace rozhodné z hlediska realizace projektu, kterého se týkala dotace a jehož předmětem byl nejen návrh, ale i dodávka, montáž a především uvedení horizontální vyvrtávačky do provozu, k čemuž však v době podání žádosti o vyplacení dotace u Ministerstva průmyslu a obchodu vůbec nedošlo. Z toho je zřejmé, že jimi uváděné nepravdivé údaje byly plně způsobilé vyvolat důsledek v podobě neoprávněného použití finančních prostředků z příslušného evropského rozpočtu, jejichž nedůvodným vyplacením byla způsobena značná škoda ve smyslu §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
25. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak Nejvyšší soud připomíná, že obvinění uplatnili jeho druhou alternativu, když namítli, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. K těmto důvodům dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž shledal, že námitky obviněných jim neodpovídají.
V. Závěrečné shrnutí
26. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obvinění P. P. a J. S., i přes své formální poukazy na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., podali dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obou obviněných, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
27. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovoláních obviněných v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu