ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.997.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 997/2022- 435
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. P. , nar. XY ve XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 14/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje v celém rozsahu ohledně obviněného V. P. a za použití §265k odst. 2 a §261 tr. ř. ohledně obviněné právnické osoby P. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný V. P. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 2 T 14/2020, uznán vinným v bodě 1. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 a alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a v bodě 2. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněnému podle §254 odst. 2 tr. zákoníku uložen za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1,5 roku. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v trvání 1,5 roku. Pro stejnou trestnou činnost byla tímto rozsudkem uznána vinnou i právnická osoba, a to obchodní společnost P., které byl uložen podle §16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t.o.p.o.“), za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest zrušení právnické osoby. Poškozený R. H. byl s nárokem na náhradu škody odkázán podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vyškově. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 9 To 400/2020, kterým podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu uloženém právnické osobě P. a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle §20 odst. 1 t.o.p.o. a podle §43 odst. 1 tr. zákoníku této obviněné právnické osobě uložil úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců na dobu 2 let. Odvolání obviněného V. P. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 5 Tdo 491/2021, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu ohledně obviněného V. P. a za použití §265k odst. 2 a §261 tr. ř. i ohledně právnické osoby P. výše uvedený rozsudek odvolacího soudu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020, znovu rozhodl o odvoláních obviněného V. P. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vyškově proti rozsudku soudu prvního stupně a podle §258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněné V. P. a právnickou osobu P. uznal vinnými přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Obviněnému V. P. krajský soud uložil podle §254 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců na dobu 1 roku. Obviněné právnické osobě P. byl podle §20 odst. 1 t.o.p.o. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců na dobu 1 roku. Poškozený R. H. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku se obviněný V. P. podle rozsudku krajského soudu ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020, dopustil tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti P. ztratil za zdaňovací období roku 2015 a následně již vůbec nevedl za zdaňovací období od roku 2016 minimálně do doby zahájení jeho trestního stíhání dne 23. 9. 2019 účetní doklady sloužící k přehledu o stavu a pohybu majetku, závazků, nákladech a především o výsledku hospodaření, ačkoliv mu tuto povinnost ukládá ustanovení §2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), s přihlédnutím k ustanovení §1 odst. 2 písm. a) a §6 odst. 4 a §18 tohoto zákona, za předmětná zdaňovací období nepodal daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob, k dani z přidané hodnoty, a to ani přes opakované výzvy správce daně, který vyměřil či doměřil daň na základě pomůcek platebními výměry u daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015 ve výši 247 570 Kč, u daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2016 ve výši 3 610 Kč, u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce srpna roku 2016 ve výši 11 834 Kč, za ostatní zdaňovací období, tedy za roky 2017 a 2018 u daně z příjmů právnických osob, za období od září 2016 do října 2017 u daně z přidané hodnoty správce daně předpokládal, že by daňový subjekt tvrdil daň ve výši 0 Kč. Prakticky pro shodný skutek byla uznána vinnou i obchodní společnost P.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadený rozsudek podle něj spočíval na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Obviněný namítl, že byl shledán vinným ze spáchání skutku, který podle platného práva není trestným činem. Přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 je možné spáchat pouze úmyslně, přičemž napadený rozsudek shledává obviněného vinným z jednání, které je pouze nedbalostní. Podle výroku vině je totiž obviněnému kladena za vinu ztráta účetních dokladů sloužící k přehledu o stavu a pohybu majetku, závazků, nákladech a výsledcích hospodaření obchodní společnosti P., která představuje jednání nechtěné a nevědomé. V tomto směru tudíž podle obviněného došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
8. Další výhradou obviněného je nesprávné vyhodnocení zásady subsidiarity trestní represe vzhledem k nevedení předmětných účetních dokladů za zdaňovací období let 2016 až 2018. Správce daně doměřil na základě pomůcek za zdaňovací období roku 2016 u daně z příjmu právnických osob daň ve výši 3 610 Kč, u daně z přidané hodnoty za období srpna 2016 daň ve výši 11 834 Kč a za ostatní zdaňovací období, tedy za roky 2017 a 2018 u daně z příjmu právnických osob a za období září 2016 až říjen 2017 u daně z přidané hodnoty správce daně předpokládal, že by daňový subjekt tvrdil nulovou výši daně. Jde o částky daně zcela bagatelní, jejichž neodvedení by nemělo mít trestněprávní relevanci. V této souvislosti obviněný poukázal na to, že u typově závažnějších trestných činů, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 tr. zákoníku je ke vzniku trestnosti třeba dosáhnout hranice zkrácení či neodvedení daně ve větším rozsahu, tedy v částce alespoň 100 000 Kč. Souhrn částek odpovídající neuhrazeným daním za uvedené období v jeho případě však ani zdaleka nedosahuje uvedené hranice většího rozsahu. V této souvislosti obviněný odkázal na konkrétní část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1367/2005, která se týká zdrženlivého uplatňování prostředků trestního práva při ochraně závazkových vztahů.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ohledně obviněného zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
10. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
11. Státní zástupce souhlasil s námitkou obviněného, že nemůže dojít ke spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 tr. zákoníku neúmyslnou ztrátou účetních dokladů jakožto jednáním nedbalostním. Státní zástupce rovněž nepovažoval za vhodnou formulaci skutkové věty, v níž je obviněnému kladeno za vinu, že ztratil účetní doklady za zdaňovací období roku 2015, ze skutkové věty však rovněž vyplývá, že na ztrátu účetnictví byla navázána v následujícím období nečinnost obviněného, který úmyslně přestal vést účetní evidenci. Formulační nejednoznačnost skutkové věty by podle názoru státního zástupce neměla být sama o sobě důvodem pro kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu.
12. Napadený rozsudek krajského soudu neobsahuje odůvodnění vyhodnocení zásady subsidiarity trestní represe, ačkoliv Nejvyšší soud ve svém kasačním rozhodnutí uložil tomuto soudu, aby se uvedenou výhradou zabýval. Přesto státní zástupce nepovažoval námitku obviněného týkající se této zásady za důvodnou a poukázal na to, že trestným činem je zásadně každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku. I přes poněkud nešťastný a nepřesný popis výroku o vině se lze domnívat, že pokud soud zmínil ve výčtu skutečností podstatných z hlediska vyjádření ohrožujícího následku nepodání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015, která byla správcem daně na základě pomůcek vyměřena ve výši 247 570 Kč, stala se i tato skutečnost součástí úvah při hodnocení společenské škodlivosti případu.
13. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a podle §265r odst. 1 písm. c) souhlasil rovněž s tím, aby Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
15. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání pouze formálně označen a jeho naplnění tvrzeno, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
16. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K námitkám obviněného
17. Nejvyšší soud shledal, že obě námitky obviněného odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jsou důvodné.
18. Především je třeba přisvědčit obviněnému v jeho výhradě proti obsahu a smyslu té části popisu skutku, v níž je mu kladena za vinu ztráta účetnictví za rok 2015 právnické osoby, v níž vykonával funkci jednatele a která je v posuzované věci rovněž obviněna, resp. odsouzena. Jestliže mělo dojít ke ztrátě účetní evidence, byť lze tuto nedbalost klást k tíži obviněnému, nejde o žádnou z obou forem úmyslného jednání srov. [§15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku], které by bylo způsobilé naplnit skutkovou podstatu přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Trestní odpovědnost za tento přečin je totiž podmíněna zaviněním ve formě úmyslu, a to i nepřímého (viz §13 odst. 2, resp. §15 tr. zákoníku). Krajský soud v Brně při formulaci skutkových okolností týkajících se účetní dokumentace nijak nezohlednil povinnost, kterou obviněnému ukládalo ustanovení §35 odst. 6 zákona o účetnictví, a podle něhož byl v případě ztráty účetních záznamů povinen provést opatření k obnovení průkaznosti účetní evidence. Obviněný poté, co podle vlastního tvrzení ztratil účetní doklady za zdaňovací období roku 2015 při stěhování kanceláře obchodní společnosti P. nepostupoval podle citovaného ustanovení, neučinil žádné kroky k obnově průkaznosti účetnictví této obchodní společnosti za rok 2015, ačkoli z jeho postavení jednatele této obchodní společnosti byl povinen napravit stav, k němuž došlo ztrátou účetní evidence. Přestože v průběhu trestního řízení bylo nepochybně zjištěno, že obviněný nepostupoval v souladu s citovaným ustanovením zákona o účetnictví, krajský soud tuto významnou skutkovou okolnost nepromítl do skutkové věty výroku o vině v napadeném rozsudku. V předcházejícím rozhodnutí Nejvyššího soudu byl krajský soud upozorněn na potřebu vyjádřit všechny okolnosti významné pro odpovídající právní posouzení tohoto skutku, přesto nevěnoval popisu výroku o vině náležitou pozornost, a to nejen ve vztahu k dovolateli, ale i k obviněné právnické osobě P. Je nutno připomenout, že úmyslné nesplnění povinnosti bez zbytečného odkladu obnovit ztracené, odcizené, zničené nebo poškozené účetnictví obchodní společnosti může za splnění dalších podmínek naplnit skutkovou podstatu přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, dojde-li v důsledku toho k ohrožení majetkových práv jiného nebo včasného a řádného vyměření daně. Za nevedení účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku lze považovat i nesplnění výše uvedeného požadavku obsaženého v ustanovení §35 odst. 6 zákona o účetnictví (viz rozhodnutí č. 34/2016 Sb. rozh. tr.). Krajský soud v Brně nezahrnul do skutkové věty jak ve vztahu k dovolateli, tak i k obviněné právnické osobě P. všechny zjištěné a dokazováním potvrzené skutkové okolnosti, které charakterizují zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku tak, aby nevznikaly pochybnosti o jejich naplnění (viz přiměřeně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1994, sp. zn. 3 To 105/93, uveřejněné pod č. 43/1994 Sb. rozh. tr.).
19. Současné znění skutkové věty, z níž vyplývá pouze ztráta účetní evidence za zdaňovací období roku 2015, je nedostatečné, neodpovídá znaku objektivní stránky přečinu, jímž byl obviněný uznán vinným, a proto nemůže obstát. Samotný popis okolností, které se vztahují k ohrožovacímu následku tohoto trestného činu v podobě ohrožení včasného a řádného vyměření daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015 tak, že ji správce daně byl nucen vyměřit v částce 247 570 Kč s využitím pomůcek, nevystihuje odpovídajícím způsobem právní kvalifikaci, o niž jde v posuzované věci. Jak již bylo konstatováno, je nezbytné upravit skutkovou větu ve výše naznačeném směru tak, že obviněný po ztrátě účetnictví obchodní společnosti P., neučinil žádné kroky k obnovení průkaznosti účetnictví této obchodní společnosti, ačkoli mu tato povinnost vyplývala z výše uvedeného ustanovení §35 odst. 6 zákona o účetnictví.
20. Přiléhavou shledal Nejvyšší soud i výtku obviněného proti té části rozsudku, v níž se krajský soud zabýval, resp. nezabýval posouzením zásady subsidiarity trestní represe. Jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud ve svém předchozím kasačním rozhodnutí připomněl rovněž potřebu náležitě vyložit způsob, jakým se v novém odvolacím řízení soud vypořádá s okolnostmi zásadními z hlediska dodržení ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. V nyní napadeném rozsudku je však pouze stručná zmínka na straně 6., z níž vyplývá, že krajský soud v rámci právního posouzení skutku bude moci přistoupit k posouzení zásady subsidiarity trestní represe, což ale v následující části svého odůvodnění neučinil. Krajský soud v Brně se bude muset v rámci nového odvolacího řízení důsledně zabývat okolnostmi významnými z hlediska použití zásady subsidiarity trestní represe a náležitě je vyložit ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. V tomto ohledu je zejména podstatné zhodnotit, zda zjištěný skutek představuje takový výjimečný případ, v němž okolnosti spáchání činu neodpovídají běžně se vyskytujícím případům stejné povahy, a zda by bylo dostačující při použití zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako „ultima ratio“ dovodit odpovědnost obviněného jako pachatele mimo rámec trestního řízení a za této situace uplatnit jeho odpovědnost podle jiného právního předpisu, či nikoliv. Tyto své úvahy pak bude nutné přesvědčivě vyjádřit v odůvodnění rozsudku.
21. Krajský soud v Brně tedy se tedy v novém odvolacím řízení bude znovu důsledně zabývat předmětnou věcí tak, aby odstranil shora vytýkaná pochybení týkající se skutku právně kvalifikovaného jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. V popisu svých skutkových zjištění pak soud vyjádří všechny okolnosti významné pro naplnění znaků skutkové podstaty tohoto přečinu. V rámci právního posouzení se bude krajský soud rovněž zabývat zásadou subsidiarity trestní represe a své úvahy vyloží v odůvodnění svého rozsudku. Stejný závěr platí i ve vztahu k obviněné právnické osobě – obchodní společnosti P., která sice nepodala dovolání, ale jíž prospívaly námitky důvodně uplatněné obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku.
22. Skutečnost, že Nejvyšší soud mohl na podkladě konkrétních námitek obviněného přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022 podle §265i odst. 3, 4 tr. ř., přičemž shledal, že výhrady obviněného jsou opodstatněné a dovoláním napadený rozsudek proto nemůže obstát, umožnila Nejvyššímu soudu zabývat se též procesní vadou, která nebyla dovolatelem namítnuta. Nelze totiž akceptovat postup krajského soudu ohledně skutku popsaného pod body 2. rozsudku Okresního soudu ve Vyškově, a to jak ve vztahu k obviněnému V. P., tak ve vztahu k obviněné právnické osobě P. Tento skutek se ve stručnosti týká nevložení účetní závěrky za období let 2014 až 2018 do sbírky listin obchodního rejstříku a byl právně posouzen jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku. Ve svém předchozím kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil důvody, pro které není možné vyslovit vinu tímto přečinem ohledně obou obviněných, proto se jimi nyní nebude znovu zabývat. Krajský soud v Brně sice v napadeném rozsudku správně neuznal oba obviněné vinnými tímto přečinem, avšak nezvolil správný procesní postup. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud „z opatrnosti“ vypustil tento skutek s tím, že souběh obou těchto přečinů je vyloučen. Nicméně tento soud pominul, že mezi prvním skutkem kvalifikovaným jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a druhým skutkem, který byl obžalobou a předchozími rozhodnutími soudů obou stupňů posouzen jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku, je vztah vícečinného souběhu, neboť jde o dva samostatné skutky. Za takové procesní situace nelze sporný skutek pouze nezahrnout do výroku o vině a tzv. jej vypustit, jak učinil krajský soud, ale je třeba o něm rozhodnout (srov. §220 odst. 1 tr. ř., přiměřeně pak rozhodnutí č. 40/1980 Sb. rozh. tr., rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 2 To 129/2005 uveřejněný v časopise Trestněprávní revue č. 4/2006, s. 118 a rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10. 4. 1975, sp. zn. 11 Tz 14/75, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR pod č. 52, sešit č. 6/1975). V novém rozhodnutí proto bude nutné zprostit obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. ohledně druhého žalovaného skutku kvalifikovaného jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku, neboť je ve vztahu subsidiarity vůči přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, a stejný výrok bude nezbytné učinit i ve vztahu k právnické osobě P.
V. Závěrečné shrnutí
23. Na závěr tak lze shrnout, že námitky obviněného obsažené v jeho dovolání shledal Nejvyšší soud důvodnými, a proto na podkladě tohoto dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně v celém rozsahu. Dále podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
24. Jak bylo již konstatováno, námitky uplatněné obviněným V. P. prospívají rovněž obviněné právnické osobě P., která dovolání nepodala. Z tohoto důvodu byl za použití §265k odst. 2 a §261 tr. ř. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020, i ohledně této obviněné právnické osoby P., včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která v důsledku této změny pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně věc ohledně obou spoluobviněných znovu projednat a rozhodnout.
25. Nejvyšší soud současně upozorňuje, že rozsudek soudu druhého stupně byl zrušen výlučně z podnětu dovolání obviněného, a proto v dalším řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.). Při novém projednání a rozhodnutí věci je pak odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. ř.).
26. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 11. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký