ECLI:CZ:NS:2022:5.TZ.127.2021.1
sp. zn. 5 Tz 127/2021-3711
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Bohuslava Horkého, stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného D. M. , nar. XY ve XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 2 T 63/2018, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 2 T 63/2018, ve výroku o vině skutkem popsaným pod bodem 2., v němž byl spatřován přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného D. M. v ustanovení §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 2 T 63/2018, se zrušuje v části pod bodem 2. výroku o vině, v celém výroku o trestu a v těchto výrocích o náhradě škody:
- ve výroku nebo v části výroku, jímž bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu uloženo obviněnému zaplatit na náhradu škody způsobené poškozeným:
o J. Č. částku 39 631 Kč (ohledně zbývající částky 323 144,60 Kč zůstává výrok o náhradě škody nedotčen),
o M. J. v části týkající se částky 6 320 Kč (ohledně zbývající částky 24 000 Kč zůstává výrok o náhradě škody rozsudek nedotčen),
o obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, částku 20 201,87 Kč,
o obchodní společnosti R., částku 93 829,88 Kč,
o obchodní společnosti SIKO KOUPELNY, a. s., částku 52 864,08 Kč,
o obchodní společnosti S., částku 22 194 Kč,
o obchodní společnosti MARSHAL LOGISTIC s. r. o., částku 20 569,67 Kč,
o obchodní společnosti STAVEBNÍ FIRMA PLUS, s. r. o., částku 32 863,74 Kč,
o L. Z. částku 177 341,72 Kč, a
o obchodní společnosti D., částku 466 990,31 Kč,
- ve výrocích, jimiž byli poškození, a to obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, R,, SIKO KOUPELNY, a. s., S., MARSHAL LOGISTIC, s. r. o., STAVEBNÍ FIRMA PLUS, s. r. o., D., a L. Z., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. řádu,
- ve výroku, jímž byla podle §229 odst. 1 tr. řádu poškozená obchodní společnost Fagus Invest, a. s., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozsudku, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Břeclavi se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 2 T 63/2018, byl obviněný D. M. uznán vinným jednak skutkem popsaným pod bodem 1. a kvalifikovaným jako zločin poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak skutkem popsaným pod bodem 2. a kvalifikovaným jako přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost mu byl podle §222 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jenž byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve výši 400 denních sazeb po 300 Kč, tedy v celkové výměře 120 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody ve výši 12 měsíců pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 6 let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedený rozsudek nabyl právní moc dne 13. 12. 2019.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Ministryně spravedlnosti podala ve prospěch obviněného D. M. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 2 T 63/2018, a to v rozsahu výroku o vině pod bodem 2., výroku o trestu a navazujících výrocích o náhradě škody.
4. Ministryně spravedlnosti vyjádřila přesvědčení, že skutek popsaný pod bodem 2. výrokové části napadeného rozsudku, který byl právně kvalifikován jako přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku, byl již v době zahájení trestního stíhání promlčený. Trestné činnosti popsané pod bodem 2. napadeného rozsudku se měl obviněný dopustit v období od 1. 1. 2011 do 16. 1. 2012. Za přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku je možno uložit trest odnětí svobody od šesti měsíců do 3 let. Podle §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se u takových trestných činů trestní odpovědnost promlčí za pět let. Z toho podle ministryně spravedlnosti vyplývá, že promlčecí doba v případě takto kvalifikovaného skutku uplynula dnem 17. 1. 2017. Nebylo zjištěno, že by v průběhu této promlčecí doby nastala skutečnost uvedená v §34 odst. 3, 4 tr. zákoníku, jež by promlčecí dobu stavěla nebo přerušovala. K zahájení trestního stíhání obviněného D. M. podle §160 odst. 1 tr. řádu pro zmíněný druhý skutek došlo až usnesením policejního orgánu (Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení hospodářské kriminality) dne 15. 2. 2017 pro zločin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, které bylo následně rozšířeno podle §160 odst. 1, 5 tr. řádu usnesením policejního orgánu ze dne 8. 1. 2018 o další útoky trestného činu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku.
5. Ministryně spravedlnosti uvedla, že Okresní soud v Břeclavi po provedeném dokazování překvalifikoval žalované jednání obviněného D. M. na dva různé a samostatné trestné činy a uznal obviněného vinným jednak zločinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (skutek pod bodem 1.) a jednak přečinem zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku (skutek pod bodem 2.).
6. Podle ministryně spravedlnosti tak došlo k zahájení trestního stíhání obviněného D. M. pro skutek pod bodem 2. až po uplynutí zákonné promlčecí doby, tedy po zániku trestní odpovědnosti za přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve smyslu §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Podle ministryně spravedlnosti má tato vada podstatný význam na zákonnost napadeného rozsudku, jak ve výroku o vině, tak i ve výroku o uložených trestech a ve výrocích o náhradě škody, které mají v tomto výroku o vině svůj podklad.
7. Proto ministryně spravedlnosti Nejvyššímu soudu navrhla, aby podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 2 T 63/2018, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. M. v ustanovení §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině pod bodem 2., stejně tak výrok o trestu a další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. řádu.
8. Opis stížnosti pro porušení zákona byl zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství a poškozeným k vyjádření. Svého oprávnění využil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který souhlasil s podanou stížností pro porušení zákona. Státní zástupce uvedl, že v posuzované věci je zřejmé, že Okresním soudem v Břeclavi užitá právní kvalifikace podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterou aplikoval na samostatný skutek pod bodem 2., vedla k určení délky promlčecí doby, která již marně uplynula, aniž by byla zohledněna v procesním postupu Okresního soudu v Břeclavi. Usnesení o zahájení trestního stíhání, které jinak přerušuje běh promlčecí doby, bylo obviněnému doručeno až po uplynutí této promlčecí doby. Připomněl, že z dostupných podkladů rovněž nevyplývá, že by obviněný v promlčecí době spáchal nový trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější, tedy existence další okolnosti přerušující stanovenou promlčecí dobu. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu označeného pod bodem 1. napadeného rozsudku časově předcházelo nyní posuzovanému případu. Proto státní zástupce souhlasil rovněž s návrhem ministryně spravedlnosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci.
9. Ke stížnosti pro porušení zákona se prostřednictvím svého zmocněnce obsáhle vyjádřila též poškozená Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., která dospěla na základě vlastního rozboru dlužných částek k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná a měla by být zamítnuta, neboť obviněný se ve skutečnosti jednáním popsaným pod bodem 2. napadeného rozsudku dopustil závažnějšího trestného činu, a sice zločinu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Pro tento trestný čin také původně bylo zahájeno trestní stíhání a byla podána obžaloba, chybným postupem okresního soudu s rozdělením skutkového děje na dva skutky a nezohledněním některých pohledávek (zejména pohledávky poškozené) u druhého skutku došlo k nedůvodnému snížení škody, která ale reálně měla přesahovat 5 000 000 Kč.
III. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podle §266 odst. 1 tr. řádu přípustnou, a z jejího podnětu pak přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení předcházející napadané části rozsudku. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a že napadeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi byl ve výroku o vině u skutku pod bodem 2. napadeného rozsudku porušen zákon v neprospěch obviněného D. M. Obstát tak nemůže ani výrok o trestu, jakož i výroky o náhradě škody, které mají ve zmíněném výroku o vině pod bodem 2. svůj podklad.
11. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že Okresní soud v Břeclavi překvalifikoval podanou obžalobu, skutkový děj původně vnímaný jako jediný skutek, v němž obžaloba spatřovala zločin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, rozdělil tak, že jde o dva samostatné skutky, každý jinak právně kvalifikovaný, přičemž druhý skutek na základě vlastních skutkových zjištění po provedeném dokazování časově ohraničil na období od 1. 1. 2011 do 16. 1. 2012 a právně jej kvalifikoval jako přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
12. Při skutkových závěrech soudu prvního stupně, které nebyly stranami vůbec nijak zpochybněny, neboť ve věci neprobíhalo ani řádné opravné řízení (žádná ze stran nepodala odvolání proti zmíněnému rozsudku), které nebyly ani napadeny ministryní spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona a které i Nejvyšší soud musel respektovat, lze považovat právní kvalifikaci takto zjištěného skutku jako přečinu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku za odpovídající. Soud prvního stupně ovšem při zmíněném rozdělení popisu skutkového děje a změně právní kvalifikace nevzal v potaz okamžik zahájení trestního stíhání a běh promlčecí doby a odsoudil obviněného pro trestný čin, jehož trestnost zanikla promlčením, a uložil mu za takový trestný čin trest. K zániku trestní odpovědnosti za přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody činí 3 roky, dochází podle §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku uplynutím pětileté promlčecí doby. Byl-li tedy uvedený trestný čin podle soudu prvního stupně spáchán v období 1. 1. 2011 do 16. 1. 2012, došlo (za užití pravidla §139 tr. zákoníku) k zániku trestnosti přečinu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku dne 17. 1. 2017 (trestní stíhání tak mohlo být zahájeno nejpozději dne 16. 1. 2017). V daném případě ovšem usnesením o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu rozhodl policejní orgán (Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Břeclav, Oddělení hospodářské kriminality) až dne 15. 2. 2017 (posléze bylo trestní stíhání rozšířeno usnesením ze dne 8. 1. 2018), tedy až po uplynutí celé promlčecí doby trestného činu, který byl spatřován v soudem vymezeném skutku. Nebylo přitom zjištěno, že by nastala některá ze skutečností zmiňovaných v §34 odst. 3 tr. zákoníku, jež by běh promlčecí doby stavěla, nebo že by nastala některá ze skutečností uvedených v §34 odst. 4 tr. zákoníku, která by přerušovala běh promlčecí doby. Nejvyšší soud za tím účelem opatřil opis z evidence Rejstříku trestů, jakož i výpis z Centrální evidence stíhaných osob, z nichž nevyplývá, že by obviněný ve smyslu §34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v promlčecí době spáchal nový trestný čin, na který trestní zákon stanoví stejný nebo přísnější trest. Bylo zjištěno, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 2 T 62/2013, zproštěn obžaloby podle §226 písm. e) tr. řádu pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla. Ovšem za uvedený trestný čin je možno uložit trest odnětí svobody až na tři léta nebo trest zákazu činnosti. Nejedná se tak o trestný čin, za nějž by trestní zákoník stanovil trest stejný nebo přísnější, než jaký stanoví za trestný čin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníků, za který je možno podle §223 odst. 2 tr. zákoníku uložit trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta (tedy tento trestný čin má při stejných horních hranicích vyšší spodní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody). Zároveň je možno zmínit, že podle dosavadních zjištění trestná činnost uvedená v bodě 1. napadeného rozsudku časově předcházela trestné činnosti uvedené pod bodem 2. rozsudku, tudíž ani ta nemohla přetrhávat běh uvedené promlčecí doby.
13. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že stížnost pro porušení zákona v posuzované trestní věci byla podána důvodně, neboť Okresní soud v Břeclavi uznal obviněného vinným skutkem pod bodem 2., v němž spatřoval trestný čin, který byl již v době zahájení trestního stíhání promlčený podle §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Jinými slovy trestní odpovědnost obviněného D. M. za tento přečin ještě před zahájením trestního stíhání zanikla.
14. Jde-li o shora uvedenou výhradu poškozené Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., že ve skutečnosti obviněný i druhým skutkem naplnil znaky zločinu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť tímto činem způsobil škodu velkého rozsahu (a nikoli škodu značnou, jak uzavřel soud prvního stupně), je možno uvést následující. Poškozená vychází ze zcela jiných skutkových závěrů, než jaké učinil soud prvního stupně. Poškozená vlastně tvrdí, že rozsudek soudu prvního stupně trpí závažnými nedostatky ve skutkových zjištěních, neboť při určování rozsahu činu a výše způsobené škody byli pominuti někteří poškození se svými pohledávkami. Nejvyšší soud se ovšem v řízení o stížnosti pro porušení zákona může zabývat jen těmi výroky, které ministr spravedlnosti označí, může je přezkoumávat jen v tom rozsahu a z důvodů v ní uvedených, k jiným vadám nenapadených stížností pro porušení zákona by mohl přihlédnout, pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána (§267 odst. 3 tr. řádu). V tomto případě ovšem ministryně spravedlnosti nikterak nezpochybňovala skutkové závěry soudu prvního stupně, pouze zpochybnila správnost vyslovení odsuzujícího rozsudku pro skutek, který při daných skutkových závěrech byl též správně právně kvalifikován, avšak jehož trestnost zanikla z důvodu promlčení. Kdyby mělo z podnětu stížnosti pro porušení zákona dojít ke změně skutkových tvrzení, navýšení rozsahu činu, resp. zjištěné škody, a tím i ke změně právní kvalifikace, šlo by o stížnost pro porušení zákona podanou v neprospěch obviněného, na základě níž by mohl Nejvyšší soud rozhodnout jen tzv. akademickým výrokem (bez kasace napadeného rozhodnutí). Ministryně spravedlnosti ale nic z toho ve své stížnosti nenavrhovala a ani netvrdila, jen důvodně poukázala na vnitřní logický rozpor napadeného rozsudku, který spočívá v odsouzení obviněného pro promlčený trestný čin a uložení trestu za něj. V tom jí musel dát Nejvyšší soud za pravdu (viz výše). Kromě uvedeného je možno poznamenat, že vlastně formálně se stížnost pro porušení zákona poškozené Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., ani netýká, její postavení rozhodnutím Nejvyššího soudu nemůže být dotčeno, neboť této poškozené se týkal podle závěrů soudu prvního stupně jen výrok pod bodem 1., který byl též podkladem pro rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku této poškozené na náhradu škody.
IV. Závěrečné shrnutí
15. Nejvyšší soud proto na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministryní spravedlnosti vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 2 T 63/2018, ve výroku o vině skutkem popsaným pod bodem 2., v němž byl spatřován přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 2 tr. zákoníku, byl porušen zákon v ustanovení §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. M.
16. Nejvyšší soud z uvedeného důvodu podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek v části pod bodem 2. výroku o vině, v celém výroku o trestu a v těch výrocích o náhradě škody, které mají ve zrušovaném výroku o vině svůj podklad. Proto podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil Nejvyšší soud napadený rozsudek v těch výrocích o náhradě škody, resp. v jejich částech, jimiž bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu uloženo obviněnému zaplatit na náhradě škody způsobené jednáním pod bodem 2. výroku poškozeným: J. Č. částku 39 631 Kč (tj. jen v té části, která podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá z výroku o vině pod bodem 2.), M. J. částku 6 320 Kč (tj. jen v té části, která podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá z výroku o vině pod bodem 2.), obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, částku 20 201,87 Kč, obchodní společnosti R., částku 93 829,88 Kč, obchodní společnosti SIKO KOUPELNY, a. s., částku 52 864,08 Kč, obchodní společnosti S., částku 22 194 Kč, obchodní společnosti MARSHAL LOGISTIC s. r. o., částku 20 569,67 Kč, obchodní společnosti STAVEBNÍ FIRMA PLUS, s. r. o., částku 32 863,74 Kč, L. Z. částku 177 341,72 Kč, obchodní společnosti D., částku 466 990,31 Kč. Spolu s tím byly zrušeny též výroky, jimiž byli poškozené obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, R., SIKO KOUPELNY, a. s., S., MARSHAL LOGISTIC, s. r. o., STAVEBNÍ FIRMA PLUS, s. r. o., D., a poškozený L. Z. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. řádu. Stejně tak byl zrušen výrok, jímž byla podle §229 odst. 1 tr. řádu poškozená obchodní společnost Fagus Invest, a. s., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené výroky, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
17. Podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
18. Okresní soud v Břeclavi je při dalším rozhodování vázán právním názorem Nejvyššího soudu uvedeným v tomto rozsudku (§270 odst. 4 tr. řádu). Zároveň je třeba upozornit, že bylo konstatováno porušení zákona v neprospěch obviněného, a proto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. řádu), a to ani kdyby byly zjištěny nové skutečnosti jinak odůvodňující navýšení rozsahu škody (jak tvrdila poškozená). Bude na soudu prvního stupně, aby se věcí znovu zabýval a zvolil správný právní postup odpovídající učiněným skutkovým a právním závěrům ohledně skutku popsaným pod bodem 2. jeho dřívějšího rozsudku, tj. zastavit trestní stíhání z důvodu promlčení, poučit obviněného o možnosti prohlásit, že na projednání věci trvá, pak případně provést hlavní líčení a ve věci rozhodnout, v takovém případě však za stíhaný skutek není možno uložit trest – viz zejména §11 odst. 1 písm. b), odst. 4, §227 tr. řádu.
19. Za splnění podmínek §274 odst. 3 písm. a), odst. 5 tr. řádu (a to ve znění zákona č. 418/2021 Sb., účinného od 8. 12. 2021) rozhodoval Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu