ECLI:CZ:NS:2022:5.TZ.3.2022.1
sp. zn. 5 Tz 3/2022-287
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal dne 26. 1. 2022 v neveřejném zasedání v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Roušalové a soudců JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a JUDr. Bohuslava Horkého, stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 22/2018, a rozhodl podle §268 odst. 2 a §269 odst. 1 tr. řádu takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 22/2018,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného R. H. v ustanovení §314e odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 30. 9. 2020.
Trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 22/2018, se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený trestní příkaz, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 22/2018, byl obviněný R. H. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea první zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Za uvedený přečin a sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 27 T 128/2017, byl odsouzen podle §211 odst. 4 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl trest odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Současně byl obviněnému uložen podle §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2 a 5 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 108 denních sazeb po 500 Kč (celkem 54 000 Kč) se stanovením měsíčních splátek po 3 000 Kč splatných vždy do každého posledního dne příslušného měsíce s tím, že výhoda splátek odpadá, pokud obviněný nezaplatí splátku včas. Dále okresní soud podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro případ, že by obviněný peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil okresní soud výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 27 T 128/2017, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 22/2018, nebyl podán odpor (§314g tr. řádu), pravomocným a vykonatelným se tak stal dne 22. 11. 2018.
II. Stížnost pro porušení zákona
Proti tomuto trestnímu příkazu podal dne 7. 1. 2022 ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Učinil tak proto, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §314e odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále jen ve zkratce „tr. řád“).
4. Ministr spravedlnosti upozornil na to, že podle §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu, bylo možné uložit trestním příkazem trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Zároveň však podle §314e odst. 5 tr. řádu, platilo, že náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesměl ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
5. Ministr spravedlnosti konstatoval, že Okresní soud v Ústí nad Labem porušil ustanovení §314 odst. 5 tr. řádu, neboť napadeným trestním příkazem uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 roků, a jako vedlejší trest uložil obviněnému R. H. též peněžitý trest, který by byl v případě jeho nevykonání přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle ministra spravedlnosti byl proto napadený trestní příkaz vydán v rozporu se zákonem. Současně ministr spravedlnosti poukázal na to, že v posuzované věci byla splněna omezující kritéria pro podání stížnosti pro porušení zákona stanovená v §266 odst. 2 tr. řádu, jelikož trest uložený obviněnému napadeným trestním příkazem přesahuje zákonnou hranici trestní sazby stanovenou pro trestní příkaz. Jde proto o trest uložený ve zřejmém rozporu s jeho účelem a obecnými zásadami trestního řízení.
6. S ohledem na výše uvedené ministr spravedlnosti Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem byl porušen v neprospěch obviněného zákon v ustanovení §314e odst. 5 tr. řádu, a aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil uvedený trestní příkaz společně s dalšími rozhodnutími na zrušené rozhodnutí obsahově navazujícími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem věc znovu projednat a rozhodnout.
7. Opis stížnosti pro porušení zákona byl zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněnému k vyjádření. Svého oprávnění využil pouze státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se ztotožnil s argumentací stížnosti pro porušení zákona, považuje ji za přiléhavou, a proto se připojil k návrhu ministra spravedlnosti, aby Nejvyšší soud rozhodl způsobem uvedeným v předcházejícím bodě 6. tohoto rozsudku.
III. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podle §266 odst. 2 tr. řádu přípustnou, a z jejího podnětu pak přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení trestnímu příkazu předcházející. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a napadeným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem byl porušen zákon v neprospěch obviněného.
9. Vzhledem k tomu, že veškeré výhrady předložené ministrem spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona shledal Nejvyšší soud opodstatněnými, pouze ve stručnosti shrne nejdůležitější skutečnosti, které jsou pro rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku významné. Podle §314e odst. 1 tr. řádu, může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu, pod písm. b) až i) jsou pak vyjmenovány další druhy trestů, případně jejich výměra, které je možné trestním příkazem dále uložit. Podle §314e odst. 5 tr. řádu platí, že pokud samosoudce ukládá trestním příkazem podmíněný trest odnětí svobody a současně peněžitý trest, nesmí součet náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest a uložený trest odnětí svobody přesahovat jeden rok. Samosoudce tedy musí délku náhradního trestu odnětí svobody při ukládání peněžitého trestu přizpůsobit délce současně ukládaného podmíněného trestu odnětí svobody tak, aby jejich součet nebyl vyšší než jeden rok, aby byla splněna maximální délka trestu odnětí svobody, kterou je možno uložit trestním příkazem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157-314s. Komentář. 7. vydání. C. H. Beck: Praha, 2013, s. 3569 a násl.; přiměřeně též rozhodnutí č. 36/1996 Sb. rozh. tr.). Podle §314e odst. 6 písm. c) tr. řádu, nelze trestní příkaz vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem. Tato poslední podmínka byla splněna, neboť také trest uložený obviněnému za sbíhající se přečin úvěrového podvodu, jak byl již citován, byl ukládán trestním příkazem.
10. Z uvedeného je zřejmé, že pokud byl obviněnému trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 22/2018, za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a za sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 27 T 128/2017, uložen podle §211 odst. 4 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku, a současně mu byl kromě jiného podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro případ, že by obviněný nevykonal ve stanovené lhůtě peněžitý trest v počtu 108 denních sazeb ve výši 500 Kč, tak mu byl uložen trest v rozporu se zákonem. Tím, že samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem vyčerpal maximální hranici jednoho roku při ukládání trestu odnětí svobody, nemohl již za současně ukládaný peněžitý trest stanovit vůbec náhradní trest odnětí svobody. Zákonné omezení pro výměru trestu odnětí svobody stanovené pro trestní příkaz v §314e odst. 5 tr. řádu tak bylo v napadeném rozhodnutí zjevně překročeno, obviněnému byl uložen trest odnětí svobody (včetně náhradního trestu za nevykonaný peněžitý trest) přesahující zákonnou hranici trestní sazby stanovenou pro trestní příkaz. Pokud tedy chtěl samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem v posuzované věci využít možnosti rozhodnout o obžalobě obviněného trestním příkazem, měl při úvaze o odpovídajícím souhrnném trestu za spáchaný přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a za sbíhající se přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku dodržet horní hranici výměry trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. V případě, že samosoudce považoval takto vyměřený trest za nedostatečný, bylo třeba, aby nařídil v posuzované trestní věci hlavní líčení, obžalobu v něm projednal a rozhodl o ní.
11. Nejvyšší soud jen podotýká, že maximální hranice trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, kterou je možné uložit trestním příkazem, nadále platí i po novele trestních předpisů provedené zákonem č. 333/2020 Sb., s účinností od 1. 10. 2020, kterou došlo mimo jiné ke změně v ustanovení §69 odst. 2 tr. zákoníku při stanovení náhradního trestu odnětí svobody v případě, že nebude obviněným vykonán peněžitý trest (srov. §314e odst. 5 tr. řádu ve znění účinném od 1. 10. 2020 Sb.).
IV. Závěrečné shrnutí
12. Z uvedených skutečností je zřejmé, že Okresní soud v Ústí nad Labem nepostupoval v souladu se zásadami pro ukládání trestů trestním příkazem, jak bylo vyloženo v předcházejících bodech tohoto rozsudku a jak bylo tvrzeno ve stížnosti pro porušení zákona. Proto Nejvyšší soud v souladu s návrhem ministra spravedlnosti podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 3 T 22/2018, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 5 tr. řádu v neprospěch obviněného.
13. Protože bylo vysloveno porušení zákona v neprospěch obviněného, zároveň Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadený trestní příkaz včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která zrušením trestního příkazu pozbyla svého podkladu. Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. řádu zároveň přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Zrušením celého trestního příkazu se trestní řízení vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, které bezprostředně předcházelo vydání trestního příkazu, tj. po podání obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Okresní soud v dalším řízení navazujícím na tento rozsudek Nejvyššího soudu zváží svůj další procesní postup, především, zda je možné opětovně rozhodnout trestním příkazem na základě dosavadního spisového materiálu, případně po jeho doplnění, či zda je třeba nařídit hlavní líčení nebo učinit ve věci jiné rozhodnutí. Přitom je v dalším postupu podle §270 odst. 4 tr. řádu vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozsudku. Zároveň je třeba upozornit na to, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno porušení zákona v neprospěch obviněného, a proto podle §273 tr. řádu nemůže v navazujícím řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zásada zákazu reformationis in peius) .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu