ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1028.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1028/2021-1702
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných 1. Z. Š., nar. XY, bytem XY, XY, a 2. L. P. , roz. Š., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 7 To 299/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 1 T 67/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 7 To 299/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 1 T 67/2016, zrušují.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Chebu přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 1 T 67/2016 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byli obvinění Z. Š. (dále také jen „obviněný“) a L. P. (dále také jen „obviněná“) zproštěni podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby, kterou jim bylo kladeno za vinu, že
„ že v Chebu a na dalších místech v okrese Cheb
v procesním postavení oznamovatelů a poškozených v rámci trestních věcí týkajících se nemovitosti v obci XY, okres Cheb, vedených pod sp. zn. KRPK-96266/TČ-2014- 190217, sp. zn. KRPK-86967/TČ-2014-190217 a sp. zn. KRPK-52001/TČ-2015-190217, které byly zpracovávány na Obvodním oddělení Policie ČR XY a na 2. oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Územního odboru Policie ČR Cheb, v podáních týkajících se praporčíka P. B., inspektora Obvodního oddělení XY Územního odboru Policie ČR Cheb, nadporučíka D. D., vedoucího oddělení Obvodního oddělení XY Územního odboru Policie ČR Cheb, a por. V. H., komisaře 2. oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Územního odboru Policie ČR v Chebu, kteří vůči nim konali úkony prověřování a vyšetřování podle trestního řádu, popř. úkony podle zákona o Policii ČR,
I. oba obvinění společně
dne 17. 11. 2014 napsali a vlastnoručně podepsali podání nazvané „Č. j. KRPK-96266/TČ-2014-190217 a č. j. KRPK-86967/TČ-2014-190217“, které zaslali na adresu Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje k rukám ředitele, v němž nepravdivě uvedli, že praporčík B. a nadporučík D. měli
- úmyslně změnit kvalifikaci jednání z trestného činu neoprávněného zásahu k bytu a nebytovým prostorům na porušování domovní svobody, a to z důvodu, aby byla z trestního stíhání vyňata B. D. a J. D. nemohl být obviněn z opakovaného trestného činu,
- protiprávně neobvinit D. z trestného činu ničení cizí věci, a to i přesto, že způsobená škoda několikrát převyšuje částku 5.000,-Kč,
- ponechat si vyšetřování výše uvedených trestných činů a nepostoupit je do Chebu, a to i přes to, že se jedná o škodu převyšující částku 200.000,-Kč, z důvodu možnosti ovlivnit či mařit vyšetřování těchto kauz,
čímž se měli opakovaně snažit mařit vyšetřování, ovlivňovat průběh přípravného řízení a spáchat trestné činy maření vyšetřování, zneužití pravomoci veřejného činitele a zločinné spolčení,
II. oba obvinění společně
1. dne 17. 6. 2015 napsali a vlastnoručně podepsali podání nazvané „Žádost o opakované přezkoumání postupu policejního orgánu“, které zaslali na adresu Okresního státního zastupitelství v Chebu a na vědomí Okresnímu soudu v Chebu, Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni a vedení Policie ČR, Územní odbor Cheb k rukám vedoucího p. K., v němž nepravdivě uvedli, že praporčík B., nadporučík D. a částečně poručík H. měli
- připravovat dokumenty na základě výslechů, které měli vést mimo vyšetřovací spis, a tyto informace poskytovat pachatelům jako důkazy k soudním řízením,
- jako spolupachatelé podezření z podvodu připravovat důkazy k ničení nemovitosti ze strany L. Š.,
- mařit vyšetřování a bránit ve zjištění pachatelů,
- společně s poručíkem H. mařit vyšetřování již v takové míře, že se dá uvažovat o jejich spoluvině na trestné činnosti, zejména pak na opakovaném přerušení uživatelských práv L. Š. k nemovitosti,
- odmítnout zasáhnout proti výše uvedeným pachatelům v jejich neoprávněném užívání nemovitosti,
- nereagovat na trestní oznámení,
- odstraňovat z vyšetřovacího spisu důkazy, které by mohly poškodit pachatele,
- nezařadit výpovědi zaměstnance ČEZu pana K.,
- neustále a opakovaně bránit, aby do vyšetřovacího spisu byl přiřazen spis z vyšetřování podaného na základě trestního oznámení na státním zastupitelství v lednu 2013,
- pokusit se ovlivnit nezávislost Okresního soudu v Chebu,
- zařídit odložení jednání soudu, a to z důvodu, aby se L. Š. nedostala ke spisovému materiálu ohledně neoprávněného odpojení elektrické energie na nemovitosti,
- bezdůvodně bránit v přiložení spisu do vyšetřovacího spisu č. j. KRPK-86967/TČ-2014-190272, s tím, že liknavost jejich jednání má základ v korupčním jednání s pachateli,
2. dne 30. 6. 2015 napsali a vlastnoručně podepsali podání nazvané „Stížnost na usnesení; podání oznámení o podezření ze spáchání trestných činů“, které zaslali na adresu Kriminální policie Cheb, Okresního státního zastupitelství v Chebu, Krajského státního zastupitelství v Plzni, Generální inspekce bezpečnostních sborů Karlovy Vary a Generální inspekce bezpečnostních sborů Praha, v němž nepravdivě uvedli, že poručík H. měl v usnesení o zahájení trestního stíhání vydaném dne 15. 6. 2015
- neoprávněně vyjmout hlavního pachatele B. D., a to proto, aby usnesení nebylo rozšířeno o obvinění z pokračujícího přečinu neoprávněného zásahu do práv k bytu a nebytovým prostorům a také proto, že když bude jako jediný pachatel veden J. D., bude se moci u trestního soudu odvolávat na to, že jednal na příkaz B. D., načež by nejspíše došlo k zamítnutí obvinění ze spáchaných trestných činů proti J. D.,
- neoprávněně vyjmout jako poškozenou P. B. a jí odcizené věci částečně připsat k věcem odcizeným L. Š. a částečně odstranit z trestního řízení,
- o více jak polovinu úmyslně snížit výši způsobených škod,
- uvést neúplný soupis odcizených věcí,
- seznamy způsobených škod úmyslně vypracovat chybně,
čehož se měl dopustit svým úmyslným jednáním s cílem zabránit trestnímu stíhání B. a J. D.,
3. dne 16. 7. 2015 napsali a vlastnoručně podepsali podání nazvané „Doplnění stížnosti na usnesení; podání oznámení o podezření ze spáchání trestných činů“, které zaslali na adresu Kriminální policie Cheb, Okresního státního zastupitelství v Chebu, Krajského státního zastupitelství v Plzni, Generální inspekce bezpečnostních sborů Karlovy Vary a Generální inspekce bezpečnostních sborů Praha, v němž nepravdivě uvedli, že praporčík B., nadporučík. D. a poručík H. měli
- společně zabránit obvinění J. a B. D. z opakujícího se trestného činu tím, že sepsali s J. D. křivé obvinění na Z. Š.,
- u neoprávněného vstupu od 30. 11. 2014 do 9. 12. 2014 ve spolupráci s poručíkem H. neobvinit J. a B. D. z vloupání, krádeže a způsobení škody s tím, že úmyslně měli vést vyšetřování proti neznámému pachateli a poručík H. měl vyšetřování zastavit z důvodu nezjištění pachatele a dále pak neměl obvinit spolupachatele trestného činu,
- poručík H. měl v usnesení o zahájení trestního stíhání vydaném dne 15. 6. 2015 manipulovat s daty neoprávněných vstupů do nemovitosti a úmyslně vynechat jeden z neoprávněných vstupů,
- úmyslně upravit data tak, aby jedno datum vloupání - od večera 21. 9. 2014 do dopoledne 22. 9. 2014 nebylo v usnesení,
- u neoprávněného vstupu od 2. 11. 2014 do 25. 11. 2014 neobvinit spolupachatele trestného činu,
- u neoprávněného vstupu od 10. 12. 2014 do 14. 1. 2015 neobvinit B. a J. D. z trestného činu neoprávněného vstupu a z přípravy podvodu, kdy poručík H. měl v těchto bodech krýt trestné jednání policistů praporčíka B. a nadporučíka D. z OOP XY a sám v tomto jednání pokračovat, a to s úmyslem zbavit trestní odpovědnosti B. a J. D.,
- neobvinit J. D. z křivého obvinění Z. Š. ohledně vloupání do nemovitosti, ohledně způsobení škod na nemovitosti a ohledně údajného odcizení původní kuchyňské linky v majetku J. D.,
přičemž měl shora popsaným jednáním mařit vyšetřování a zneužívání pravomoci veřejného činitele v takovém rozsahu, že se doslovně jednalo o sabotáž veškerého vyšetřování či prověřování veškerých trestných činů páchaných B. a J. D. a jejich spolupachatelů, tedy se měli dopustit maření vyšetřování, zneužití pravomoci veřejného činitele, pokusu o podvod a spoluúčast na zločinném spolčení a motivem jednání měl být osobní prospěch,
4. dne 21. 7. 2015 napsali a vlastnoručně podepsali podání nazvané „Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu“, které zaslali na adresu Okresního státního zastupitelství v Chebu a na vědomí Generální inspekci bezpečnostních sborů Karlovy Vary a Generální inspekci bezpečnostních sborů Praha, v němž nepravdivě uvedli, že praporčík B., nadporučík D. a poručík H. měli
- při vyšetřování pod č. j. KRPK-52001-39/TČ-2015-190217 dopustit se maření vyšetřování a zneužití pravomoci veřejného činitele, a to tím, že v rozporu se všemi platnými zákony a ústavními právy měli odmítnout prověřovat skutečnosti uvedené v trestním oznámení ze dne 16. 6. 2015,
- překračovat své pravomoci, ignorovat nebo porušovat zákony a ústavu České republiky, kdy takto měli jednat opakovaně, když měli stejným způsobem postupovat v případě druhého vloupání v době od večera 21. 9. 2015 do dopoledne 22. 9. 2014,
- protiprávně v případě prvního a třetího vloupání upravit data vloupání, a to tak, aby J. D. a B. D. nenesli trestní odpovědnost za druhé vloupání,
- společně s poručíkem H. ve věci napadení Z. Š. ze strany J. D. v době zjištění třetího vloupání do nemovitosti zabránit stíhání J. D. z trestného činu podle §178 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, když napadení měli vést jako přestupek, měli jej odstranit z vyšetřování a neměli vyšetřovat vloupání vedoucího stavební firmy a jeho zaměstnanců do nemovitosti a neměli řešit výhružky vedoucího stavební firmy vůči Z. Š.,
a u shora uvedeného se měli dopustit korupce, tedy že za úplatu neměli řádně vyšetřovat trestné činy J. a B. D., měli se neoprávněně snažit vyšetřování zastavit či převést do občanskoprávního sporu,
5. dne 27. 7. 2015 napsali a vlastnoručně podepsali podání nazvané „Stížnost“ kterou zaslali na adresu Generální inspekce bezpečnostních sborů Praha, plk. I. B., v němž nepravdivě uvedli, že praporčík B. společně s nadporučíkem D. a poručíkem H. měli
- v kauzách pod č. j. KRPK-86967/TČ-2014-190272, č. j. KRPK-52001/TČ-2015-190217 a č. j. KRPK-3955/2015 naplnit všechny body trestního jednání, konkrétně zneužití pravomoci úřední osoby a pokusu o podvod spáchaného jako organizovaná skupina s výše uvedenými policisty a dalšími osobami, kdy k jejich trestnímu jednání docházelo na základě korupce ze strany J. a B. D., přičemž protislužbou mělo být zastavování a maření vyšetřování, v nichž byli vedeni jako pachatelé,
- zároveň požádali, aby uvedeným policistům bylo odebráno vyšetřování kauz, aby bylo proti nim zahájeno vyšetřování pro podezření ze spáchání zmíněných trestných činů,
III. obviněný Š. sám
dne 26. 6. 2015 napsal a vlastnoručně podepsal podání nazvané „Oznámení o podezření ze spáchání trestných činů“, které zaslal na adresu Okresního státního zastupitelství v Chebu, Krajského státního zastupitelství v Plzni a Generální inspekce bezpečnostních sborů Karlovy Vary, v němž nepravdivě uvedl, že praporčík B. měl spolu s nadporučíkem D.
- řádně neprošetřovat oznámení podané dne 10. 6. 2015,
- nezakročit proti pachateli vloupání, krádeže, podvodu a porušení práv k bytu a nebytovým
prostorům,
- pokusit se o podvod s vyšetřovacím spisem či spisy,
- pokusit se Z. Š. protiprávně obvinit z trestného činu,
- odmítnout přijmout trestní oznámení Z. Š.,
čímž měli v celé věci mařit vyšetřování a zneužít pravomoci veřejného činitele a dopustit se podvodu,
IV. obviněná Š. sama
dne 19. 7. 2015 napsala a vlastnoručně podepsala podání nazvané „Podání vysvětlení ve věci č. j. KRPK-52001-39/TČ-2015-190217“, které zaslala na adresu Obvodního oddělení Policie ČR Plesná, k rukám praporčíka B., v němž nepravdivě uvedla, že praporčík B. měl spolu s nadporučíkem D.
- opakovaně páchat v daném případě, v pořadí již sedmého, vloupání pokračující trestný čin maření vyšetřování a zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se měli dopustit svým nezákonným jednáním již v případě druhého vloupání z doby od večera 21. 9. 2014 do dopoledne 22. 9. 2014, dále v případě pátého vloupání z doby od 30. 11. 2014 do 9. 12. 2014, také v případě vloupání z doby od 10. 12. 2014 do 14. 1. 2015 a v případě krádeže kuchyňských kamen italské výroby,
- dopustit jako spolupachatel B. a J. D. a neznámého pachatele rovněž trestného činu neoprávněného užívání cizí věci, korupce a porušení jejich ústavních práv a práv vyplývajících z listiny základních práv a svobod,
a shora uvedeného jednání pod body I-IV) se oba obvinění dopouštěli přesto, že si byli vědomi
toho, že ve svých opakovaných podáních uvádějí nepravdivá tvrzení a na trestní odpovědnost za uvedení vědomě nepravdivých údajů byli opakovaně výslovně upozorněni v rámci poučení při podání vysvětlení nejméně ve dnech 22. 10. 2014 a 27. 10. 2014 (Z. Š. a ve dnech 12. 1. 2015 a 18. 2. 2015 (L. Š.), přičemž byli srozumění s tím, že v důsledku jejich nepravdivých údajů může být proti poškozeným policistům konáno kázeňské či trestní řízení a policisté mohou být vážně poškozeni ve svém služebním poměru“.
2. Tímto jednáním měli podle obžaloby oba obvinění spáchat pod bodem I. zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, obviněný pod body II. 1. – 5. a III. pokračující zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku a obviněná pod body II. 1. – 5. a IV. pokračující zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku.
3. Odvolání státního zástupce podané proti uvedenému rozsudku Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 7 To 299/2020, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Citované usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 7 To 299/2020 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním v neprospěch obou obviněných z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím spočíval rozsudek soudu prvního stupně na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že soudy zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obvinění naplnili všechny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu, a to včetně subjektivní stránky. Neztotožňuje se proto se závěry soudů nižších stupňů o chybějící subjektivní stránce. Poté, co rozvedl obecná východiska k trestnému činu křivého obvinění a k otázce subjektivní stránky, uvedl, že soudy správně uzavřely, že jednání obviněných naplnilo objektivní stránku žalovaných trestných činů. Stejně tak soudy nevznesly žádné výhrady k zavinění ve vztahu ke specifickému úmyslu obviněných přivodit trestní stíhání, ani ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby vyjádřeným v §345 odst. 3 tr. zákoníku. Tuto problematiku proto dále nerozebíral, jelikož spornou je pro něj otázka existence přímého úmyslu ve vztahu k samotnému lživému obvinění.
5. Soudy k existenci tohoto přímého úmyslu akcentovaly chybějící zavinění s odůvodněním, že ačkoli obvinění uváděli nepravdy, byli a nadále jsou přesvědčeni o správnosti svých závěrů a tvrzení, v důsledku čehož vnímají jednání policistů či policejních orgánů, které není v souladu s jejich představami, jako příkoří. Takové přesvědčení má podle soudů být z větší části ovlivněno jistým nepochopením situací, postupů a rozhodnutí činěných policisty a dalšími orgány, a má vycházet zejména z neznalosti procesních postupů a příslušných zákonných předpisů.
6. K tomu nejvyšší státní zástupce uvedl, že jisté pochybnosti o naplnění subjektivní stránky ve vztahu ke lživému obvinění by jistě bylo možno vyslovit v situaci, pokud by se ze strany obviněných jednalo o jednání ojedinělé a výjimečné. Je podle něj v souladu se zákonem, vyjádří-li oznamovatel nespokojenost s konáním podezřelé osoby, která se podle jeho poznatků mohla dopustit nezákonnosti, a zpochybní-li – byť i jen z neznalosti souvislostí, zákonitostí a předpisů trestního řízení – správnost a zákonnost postupu policisty s odkazem na podezření, že tento se mohl dopustit protiprávního jednání naplňujícího znaky trestného činu či kázeňského provinění. Z hlediska řešené trestní věci a zhodnocení subjektivní stránky je však podstatné, že obvinění poškozené policisty lživě osočovali v mnoha případech a tedy opakovaně.
7. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že ze skutkových zjištění Okresního soudu v Chebu vyplývá, že příslušná oddělení Policie ČR řešila již v letech 2011 až 2014, a tedy před aktuálně projednávanou trestnou činností, v podstatě desítky věcí a sporů, ve kterých figurovali na straně jedné obvinění a na straně druhé jednotliví členové rodiny D. Oběma obviněným pak byly v návaznosti na tato předchozích řízení opakovaně vysvětlovány kroky a postupy související s předchozími řízeními a byli vždy obeznámeni s důvody, pro které nemohlo být jejich výhradám vyhověno. Stejně tak byli opakovaně upozorňování na důsledky spojené s vědomým uváděním nepravdivých údajů a na případnou trestní odpovědnost za takové jednání. Přesto v osočování policistů, kteří se zabývali šetřením jejich oznámení a podání, pokračovali, a posléze je opakovaně nepravdivě obviňovali z maření vyšetřování, ovlivňování trestního řízení, zneužívání pravomoci, zločinného spolčení a dokonce i z jednání korupčního charakteru. Ačkoli policisté zařazení v konkrétní složce Policie ČR musejí být z podstaty věci připraveni přijmout vyšší míru kritiky a nesouhlasu ze strany stěžovatelů, nepochybně ani oni nejsou podle nejvyššího státního zástupce povinni snášet nepodložená a lživá osočení z páchání protiprávního jednání, tím spíš, pokud by se mělo jednat o trestnou činnost korupční povahy.
8. Nejvyšší státní zástupce proto vyjádřil názor, že naznačené okolnosti objektivní povahy charakterizující jednání obou obviněných podporují závěr o přímém úmyslu. S ohledem na poučení a vysvětlení, kterých se jim ve vazbě na předchozí prošetřovaná oznámení dostalo, si totiž v žádném případě nemohli být jisti věrohodností sdělovaných lživých informací a neměli žádný podklad pro závěr o jejich reálnosti. Zjevně si tak jejich nepravdivosti museli být vědomi, a přesto (a právě proto) poškozené policisty ze závažné trestné činnost obviňovali.
9. O absenci úmyslného zavinění ve vztahu ke lživému obvinění nemůže svědčit podle nejvyššího státního zástupce ani skutečnost, že obvinění, jak to akcentoval soud prvního stupně, svá podání vcelku důsledně doplňovali dovětkem v tom smyslu, že mají „pouze“ podezření. Uvedl, že v dané věci byla skutková zjištění odlišná od rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod č. 44/1965 Sb. rozh. tr. Obvinění totiž jednali výlučně pod vlivem nespokojenosti se způsobem a výsledkem, s jakým policisté šetřili jejich podání. Policisty navíc osočovali z páchání závažné trestné činnosti opakovaně a dlouhodobě, přestože jim byly kroky a postupy související s prošetřováním předchozích oznámení vždy vysvětlovány. Nadto je vhodné upozornit, že např. v podáních ze dne 21. 7. 2015 a 27. 7. 201510 oba obvinění přímo a výslovně uvedli, že jsou dokonce přesvědčeni o tom, že jednání policistů je ovlivněno korupcí ze strany jiných osob. Takto vyjádřené přesvědčení již není podle nejvyššího státního zástupce jen vyslovenou domněnkou či neformálně vyřčeným podezřením. Jde naopak o konkrétně a v podstatě striktně prezentovaný postoj vyjadřující jednoznačný názor na chování osočené osoby. Jejich podání podle obsahu výrazně překračovala standardní stížnosti či žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, přičemž svoje domněnky vydávali za prokázané skutečnosti. Obvinění ve svých podáních o poškozených policistech uváděli mj., že se dopustili zneužití pravomoci veřejného činitele a korupčního jednání, a tedy prezentovali takové skutkové okolnosti, které naplňují znaky skutkové podstaty některého z trestných činů uvedených v hlavě X, díl 2 trestního zákoníku a v hlavě X, díl 3 trestního zákoníku. Ačkoliv neměli žádné indicie pro podporu pravdivosti takových tvrzení, přesto je prezentovali jako fakticky pravdivé, a ve vztahu k samotnému lživému obvinění tak jednali podle nejvyššího státního zástupce v úmyslu přímém. Používali-li přitom ve svých podáních v návaznosti na konání policistů takových označení, jako např. „maření vyšetřování“, „zločinné spolčení“, „zneužití pravomoci“, a především „korupce” nebo „korupční jednání”, museli si být vědomi toho, že poškozené policisty obviňují ze závažného jednání, pro které tito mohou být trestně stíháni, přičemž s tím byli přinejmenším srozuměni. To platí tím spíš v situaci, pokud svá podání odesílali k posouzení orgánům vykonávajícím dohled nad šetřenými záležitostmi a nad činností policistů. Zvlášť přitěžující okolnost ve smyslu §345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je vyjádřena zjištěním, že obvinění ve svých podáních jednali v úmyslu policisty vážně poškodit v jejich zaměstnání a docílit jejich postihu. K poškození policistů v naznačeném směru sice nedošlo, nicméně k naplnění této přitěžující okolnosti postačí, že obvinění s takovým úmyslem jednali. Obvinění si navíc byli vědomi toho, že svého jednání se dopouští ve vztahu k policistům, kteří vůči nim plnili své povinnosti vyplývající ze zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a z trestního řádu. Zjevně tak naplnili rovněž přitěžující okolnost vymezenou v §345 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku.
10. S ohledem na vše uvedené nejvyšší státní zástupce uzavřel, že obvinění naplnili všechny znaky skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, včetně subjektivní stránky. Učinil-li přitom Okresní soud v Chebu závěr opačný, v jehož důsledku je obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil, své rozhodnutí zatížil vadou nesprávného právního posouzení skutku, a naplnil tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zamítl-li následně Krajský soud v Plzni přes uvedený nedostatek odvolání státního zástupce, zatížil své rozhodnutí rovněž vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
11. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chebu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud případně rozhodl v neveřejném zasedání i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
12. K tomuto dovolání se vyjádřili oba obvinění prostřednictvím svých obhájkyň. Obviněný označil dovolání za nedůvodné, soudy nižších stupňů podle jeho názoru dospěly ke správnému závěru o absenci úmyslu lživě obvinit policisty a přivodit jejich trestní stíhání. Byl a stále je přesvědčen, že policisté v průběhu prošetřování dřívějších oznámení opakovaně vážně pochybili, když k tomuto navrhoval provedení četných důkazů příslušnými spisy trestními a přestupkovými či výslechy svědků, přičemž se obsáhle vyjadřoval k jednotlivým listinám obsaženým ve spisech a detailně poukazoval na to, v čem spatřoval a spatřuje zásadní pochybení policejního orgánu. Uvedl, že nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž k žádnému závažnějšímu pochybení na straně policejního orgánu nedošlo, neboť skutečnosti, na které v průběhu dokazování poukazoval, je třeba považovat za velmi závažné. Dovolací námitky, že obvinění museli být minimálně srozuměni s tím, že ve svých stížnostech a podnětech někoho lživě obviňují, označil za pouhé domněnky. Naopak soudy nižších stupňů podle něj správně dovodily, že (obvinění) byli a jsou vnitřně přesvědčeni o tom, že jejich podání jsou důvodná a že jednání policistů naplnilo pochybení nejen v rovině kázeňské, ale též trestněprávní, a proto u nich (obviněných) nemohlo dojít k naplnění subjektivní stránky. Navrhl proto, aby bylo dovolání zamítnuto podle §265j tr. ř., přičemž nesouhlasil s tím, aby tak bylo učiněno v neveřejném zasedání.
13. Obviněná ve svém vyjádření uvedla, že zásadně nesouhlasí s tvrzeními uvedenými v dovolání, označila je za zjevně neopodstatněná, nedůvodná. Rozhodnutí soudů nižších stupňů považuje za správná. Okresní soud v Chebu se podle ní důsledně otázkou subjektivní stránky zabýval. Uvedla, že v řízení před soudy nižších stupňů bylo prokázáno, že jejím úmyslem, cílem nebylo někoho lživě obvinit z páchání trestné činnosti, nýbrž aby příslušné orgány prověřily a prošetřily postupy policie, když byla subjektivně přesvědčena o tom, že je jimi páchána trestná činnost. Pokud je přitom dáno vnitřní přesvědčení o určitých skutečnostech, absentuje vědomost o tom, že jsou tyto skutečnosti nepravdivé, lživé. Soudy proto dospěly ke správnému závěru, že subjektivní stránka nebyla naplněna. Navrhla tedy, aby bylo dovolání zamítnuto, a souhlasila, aby tak bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
15. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 7 To 299/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
18. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) [v dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. l)] tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
20. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) [dnes m)] tr. ř. v jeho druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) [dnes h)] tr. ř. Namítl totiž, že na základě soudy nižších stupňů učiněných skutkových zjištění lze dovodit naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku, a to včetně subjektivní stránky, resp. přímého úmyslu ve vztahu ke lživému obvinění. Pokud podle něj soudy učinily ve vztahu k tomuto přímému úmyslu „jiného lživě obvinit“ závěr opačný, pochybily a svá rozhodnutí zatížily vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) [dnes h)] tr. ř., resp. l) [dnes m)] tr. ř.
21. Jelikož nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil takovou argumentaci, která svědčí závěru, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o něm způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí, přezkoumal dovolací soud na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu i řízení jemu předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
22. Zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání (odst. 2), spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu [odst. 3 písm. c)], spáchá-li takový čin na jiném, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona [odst. 3 písm. e)].
23. Objektem ochrany v případě zločinu podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání obviněného. Z hlediska subjektivní stránky se k naplnění skutkové podstaty podle §345 odst. 2 tr. zákoníku předpokládá úmysl přímý ve vztahu ke lživému obvinění [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Pachatel si tedy musí být nepravdivosti obvinění vědom, a proto chce jiného lživě obvinit. Navíc je zde vyžadován i specifický úmysl přivodit trestní stíhání, u kterého však postačuje i srozumění s tímto následkem, tj. i úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku].
24. Pojem lživě obvinit znamená, že pachatel nepravdivě tvrdí, že se jiný dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informuje o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Lživé obvinění musí směřovat proti určité osobě, kterou ovšem není třeba označit jménem, postačí, pokud pachatel o osobě, kterou lživě obviní, uvede takové údaje, na základě kterých ji lze spolehlivě identifikovat. Musí se týkat jen trestného činu (tj. přečinu nebo zločinu), a nikoli pouze přestupku (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012 s. 3236 až 3238.). Na druhou stranu platí, že pachatel nemusí uvést právní kvalifikaci činu, ze kterého jiného lživě obviňuje. Postačuje, uvede-li skutkové okolnosti, které naplňují znaky některého trestného činu. Z hlediska nepravdivě osočené osoby je pak bez významu, zda osobě lživě obviněné bylo sděleno obvinění, nebo dokonce došlo k jejímu odsouzení, nebo věc byla orgánem činným v trestním řízení odložena, protože křivému obvinění neuvěřil. Z tohoto pohledu stačí, že pachatel jiného lživě obvinil právě v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Hodnotovým soudem, domněnkou jasně formulovanou právě jako domněnka ani vyslovení pouhého podezření, že „poškozený“ se mohl dopustit trestného činu, nikoho lživě obvinit nelze, nezneužívá-li je pachatel jenom jako fíkový list jednoznačného označení poškozeného jako pachatele trestného činu. V takovém případě by totiž lživost byla dána již výčtem smýšlených argumentů, z nichž vina poškozeného jednoznačně vyplývá (Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2798).
25. Za vážné poškození v zaměstnání lze považovat např. přeřazení poškozeného na jinou funkci, možnost postavení mimo službu, což je u příslušníků Policie ČR obvyklé, apod., kdy ovšem k tomuto následku nemusí dojít, postačí možnost tohoto následku. Spáchání tohoto zločinu na osobě, která plnila svoji povinnost vůči pachateli vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, spočívá v tom, že pachatel křivě obviní poškozeného z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání z toho důvodu, že poškozený vůči němu plnil povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání.
26. Co se týká otázky zavinění, lze ještě v obecnosti uvést, že závěr o něm musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Platí přitom, že okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Akcentace okolností objektivního charakteru je významná právě proto, že obviněný v rámci svého postoje jen zřídka jednoznačně vyjádří zejména volní složku ovlivňující jeho rozhodnutí určitým způsobem jednat.
27. Podle soudů nižších stupňů bylo v dané věci prokázáno spáchání skutků, tak jak byly popsány v podané obžalobě. Soud prvního stupně v bodě 15. svého rozsudku konstatoval, že obviněným byly kroky a postupy (příslušníků Policie ČR) vysvětlovány opakovaně v předchozích řízeních a zejména rozhodnutích, a to jak ze strany policie, tak státních zástupců a dokonce i trestních soudů. Obvinění však taková vysvětlení, argumenty nebyli ochotní akceptovat, případně pochopit a trvají na tom, že když nebylo postupováno a rozhodováno tak, jak podle nich mělo být, je to důsledek trestné činnosti příslušných orgánů a zejména jejich spojení vůči nim (obviněným). Dále považoval za nezbytné zcela jasně uvést, že policisté v žádném případě nepostupovali v šetřených trestních věcech nesprávně nebo zásadně chybně a již vůbec ne způsobem (nebo proto), že by páchali trestnou činnost, že by někoho vědomě a cíleně poškozovali nebo někomu vědomě a cíleně nadržovali. Závěr o spojení policistů, státních zástupců, soudců, advokátů a úředníků tak, jak to obvinění popisovali, resp. dovozovali, označil soud prvního stupně za objektivně zcela nereálný.
28. Jak přitom uvedl již nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, oba soudy bez jakýchkoli pochybností správně uzavřely, že jednání obviněných naplnilo objektivní stránku žalovaných trestný činů, nevznesly žádné výhrady ani k zavinění ve vztahu ke specifickému úmyslu obviněných přivodit trestní stíhání, ani ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby vyjádřeným v §345 odst. 3 písm. e), c) tr. zákoníku. Není proto z tohoto důvodu podstatné se blíže naplněním těchto znaků dále zabývat a je možno odkázat na relevantní pasáže zejména rozsudku soudu prvního stupně. Ostatně, jak již shora uvedeno, námitka nejvyššího státního zástupce směřovala toliko k existenci přímého úmyslu ve vztahu k samotnému lživému obvinění, který byl podle něj v této věci u obou obviněných dán, a proto soudy pochybily, pokud dospěly k závěru opačnému.
29. Nejvyšší soud ve shodě s ním konstatuje, že jisté pochybnosti o naplnění subjektivní stránky ve vztahu ke lživému obvinění by s ohledem na okolnosti daného případu bylo možno dovodit, pokud by ze strany obviněných šlo o jednání ojedinělé a výjimečné. Nicméně poškozené policisty lživě osočovali opakovaně. Činili tak přesto, že jim byly v návaznosti na řešené spory a věci, ve kterých figurovali na jedné straně oni a na straně druhé členové rodiny D., vysvětlovány kroky a postupy, resp. důvody, pro které nebylo jejich výhradám vyhověno. O námitkách a podáních obviněných bylo v příslušných věcech rozhodnuto, byla jim věnována pozornost, vše bylo v rámci procesních pravidel kontrolováno (bod 31. rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně sám uvedl, že obvinění argumenty nebyli ochotni akceptovat a setrvávali na tom, že jejich závěry a argumenty, které se víceméně neustále opakovaly, jsou nutně jediné správné. Nelze tedy přitakat soudu prvního stupně, resp. i soudu odvolacímu v tom, že si obvinění nebyli vědomi toho, že policisty obviňují z páchání trestné činnosti nepravdivě, jelikož si v žádném případě nemohli být jisti věrohodností sdělovaných informací a neměli žádný podklad pro závěr o jejich reálnosti. Soud prvního stupně uvedl, že obvinění byli (a jsou) subjektivně přesvědčeni o trestné činnosti policistů, avšak přes absenci objektivních důkazů a skutečností toto prokazující. Obvinění vycházeli toliko ze svého přesvědčení, když odmítali akceptovat veškerá vysvětlení. Nepochopení situací, postupů a rozhodnutí učiněných policisty a dalšími orgány vycházelo z neznalosti příslušných zákonných, zejména trestních předpisů, avšak ani tuto okolnost nebyl zejména obviněný ochoten akceptovat. Pak ale i s ohledem na výše uvedená obecná východiska nelze dovodit, že obvinění byli (a jsou) subjektivně přesvědčeni o své pravdě, jelikož z okolností objektivního charakteru naopak vyplývá, že si nepravdivosti jimi sdělovaných lživých informací museli být vědomi a přesto (a právě proto) policisty z trestné činnosti osočovali, jelikož chtěli prosadit svou „pravdu“ a nechtěli přijmout opak. Jak uvedl nejvyšší státní zástupce, jednali výlučně pod vlivem nespokojenosti se způsobem a výsledkem, s jakým policisté šetřili jejich podání. Znovu ve shodě s ním je třeba konstatovat, že ani skutečnost, že obvinění svá podání doplňovali dovětkem v tom smyslu, že mají podezření, nemůže svědčit o absenci přímého úmyslu. V daném případě se totiž jednalo právě o (výše uvedené) zneužívání těchto slov souvisejících s vyjádřením podezření, domněnek či svých názorů, aby se tím obvinění vyhnuli jednoznačnému označení policistů jako pachatelů trestné činnosti, přestože to chtěli těmito podáními dát jasně najevo, což z těchto podání a jejich celkového postoje k věci vyplývá. Jinak řečeno, užití slov jakými jsou například právě podezření, názor nebo domněnka nemůže automaticky znamenat vyloučení zavinění, resp. přímého úmyslu s tím, že se jedná toliko o hodnotový soud. Nadto je třeba upozornit na to (co namítl již nejvyšší státní zástupce), že obvinění v některých svých podáních přímo a výslovně uvedli, že jsou dokonce přesvědčeni o tom, že jednání policistů je ovlivněno korupcí ze strany jiných osob.
30. S ohledem na uvedené proto nemůže obstát závěr soudů nižších stupňů, že přímý úmysl ve vztahu ke lživému obvinění nelze u obviněných dovodit.
31. Nejvyšší soud tak přistoupil ke kasaci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodl tedy tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 7 To 299/2020, a jemu přecházející rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 1 T 67/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chebu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
32. V novém řízení je Okresní soud v Chebu povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), potažmo se zásadou zákazu reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
33. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 6. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu