ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1054.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1054/2022-831
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2022 o dovoláních, která podali obviněný M. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a obviněná právnická osoba K. S. , IČO: XY, se sídlem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 8. 2022, č. j. 10 To 168/2022-769, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 133/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 5. 2022, č. j. 4 T 133/2021-734 , byli uznáni vinnými obviněný M. B. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a obviněná právnická osoba K. S. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustili tím, že
v XY dne 19. 12. 2018 obžalovaný M. B., jako pracovník na pozici skladníka v budově, v níž sídlí obchodní společnost obžalovaná K. S., IČO: XY, na adrese XY, před policejním orgánem Oddělení obecné kriminality Semily v rámci prověřování vloupání do předmětné provozovny na úřední záznam o podaném vysvětlení ve prospěch obžalované společnosti sdělil, že je ústně zplnomocněn k zastupování společnosti v trestním řízení v postavení poškozené, a s vědomím, že tento záznam bude obžalovanou K. S. použit k uplatnění nároku na pojistné plnění, nepravdivě uvedl, že mimo jiné bylo odcizeno firemní zboží (elektronika) odhadem nejméně za 65 000 Kč, přičemž k tomu dodatečně dne 20. 12. 2018 upravoval převodní doklady k údajně odcizenému zboží, načež obžalovaný M. S., písemně pověřený obžalovanou společností k vyřízení pojistné události číslo 6825706, dne 14. 1. 2019 telefonicky ze svého mobilního telefonu s přiděleným telefonním číslem XY, pravděpodobně z místa svého zaměstnání v XY, za obžalovanou obchodní společnost a v její prospěch sdělil Generali České pojišťovně, a. s. IČO: 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha, zastoupené likvidátorem P. R., nepravdivé údaje při uplatnění práva na plnění z pojištění, načež Policii ČR a pojišťovně jako odcizené zboží po vloupání do předmětné prodejny provozovny v XY nepravdivě doložil:
- 1 ks DAS OLT 8-ports gpon v hodnotě 37 602 Kč,
- 2 ks Switch S5720-28X-LI-24S-AC v hodnotě 35 768 Kč,
- 1 ks Měřidlo EPM-50X v hodnotě 8 653,03 Kč,
- 1 ks Adaptér konektoru SC EPM 50 v hodnotě 479,03 Kč,
- 2 ks CyberPower Emergency Systém v hodnotě 31 423,06 Kč,
- 1 ks S6720-30C-EI-24S-AC v hodnotě 86 033,14 Kč,
- 2 ks notebooků Dell Latitude E7240 v hodnotě 14 254,80 Kč,
- 1 ks paměť RAM DDR4GB v hodnotě 1 315 Kč (nepravdivě uvedené položky v celkové hodnotě 215 528,06 Kč),
a pravdivě uvedl pouze odcizení jednoho kusu notebooku zn. Dell Latitude E7440 v hodnotě 4 797 Kč, přičemž na podkladě nepravdivě uvedených údajů bylo ze strany Generali České pojišťovny, a. s., IČO: 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha, obžalované obchodní společnosti K. S., IČO: XY na její bankovní účet číslo XY vyplaceno pojistné plnění v celkové výši 99 000 Kč, čímž Generali České pojišťovně, a. s. IČO: 45272956 se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha, byla způsobena škoda ve výši 94 203 Kč.
2. Obviněný M. B. byl odsouzen podle §210 odst. 1, §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy 15 000 Kč. Obviněná právnická osoba K. S. byla odsouzena podle §210 odst. 1 a §68 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §18 odst. 1, 2 t. o. p. o. k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem tedy 100 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu způsobenou trestným činem společnosti Generali Česká pojišťovna a. s. ve výši 94 203 Kč. V téže věci stíhaný spoluobviněný M. S. byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby.
3. O odvoláních obviněných M. B. a právnické osoby K. S. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 8. 2022, č. j. 10 To 168/2022-769, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podali obviněný M. B. a právnická osoba K. S. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
5. Obviněný M. B. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) tak učinil prostřednictvím Mgr. Bc. Josefa Zemana, „ a to z důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (resp. nemají žádnou oporu v provedených důkazech) a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a také především z důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť rozhodnutí spočívá dle obžalovaného na nesprávném právním posouzení skutku. “
6. Obviněný předně namítl, že v odůvodnění odvolacího soudu zcela absentuje jedna z jeho hlavních námitek, a to, že nemůže být činěn trestně odpovědným na základě prvotního hlášení na policii, když pojistné plnění bylo žádáno na základě inventury. Dodal, že pověření měl pouze pro podání oznámení na policii a tím pro něj věc skončila. Nebyla to jeho vlastní iniciativa, ale byl o to požádán zasahujícím policistou. Uvedl přitom pouhý odhad s tím, že vše bude dodáno až po inventuře. Nemohl tímto umožnit jinému uvést nepravdivé údaje při uplatnění práva na plnění z pojištění, a tím ani naplnit objektivní, ani subjektivní stránku přečinu. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že otevřel určité dokumenty, nikoli však, co se s nimi dělalo a tento důkaz jeho vinu neprokazuje.
7. Vzhledem ke zvolené právní kvalifikaci, tj. účastenství na trestné činnosti, je dále přesvědčen, že se soudy nedostatečně zabývaly akcesoritou. Podle popisu skutku byl od počátku trestního stíhání za hlavního pachatele považován M. S., tedy osoba, která událost hlásila pojišťovně a doložila dokumenty. Ten byl však zproštěn obžaloby. I přes výše uvedené by tedy případná trestní odpovědnost obviněného jakožto pomocníka zanikla zprošťujícím rozsudkem M. S. Soudy však s touto skutečností nepracovaly a nijak k ní nepřihlédly.
8. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 5. 2022, č. j. 4 T 133/2021-734, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 8. 2022, č. j. 10 To 168/2022-769, zrušil.
9. Obviněná právnická osoba K. S. (dále též jen „obviněná právnická osoba“ či „dovolatelka“), své dovolání podala prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ondřeje Moravce, Ph.D. a jako dovolací důvod uplatnila nesprávné právní posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
10. Namítla, že skutek nebyl dostatečně určitě vymezen, neboť nereflektuje specifika trestní odpovědnosti právnických osob. Není totiž zřejmá identifikace fyzické osoby, jejíž jednání je právnické osobě přičítáno, a není proto možné efektivně uplatňovat právo na obhajobu. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněné přičítáno jednání obviněného M. S. coby pachatele a obviněného M. B. coby pomocníka, jako jejích zaměstnanců. V hlavním líčení však vyšlo najevo, že ani jeden z nich jejím zaměstnancem nebyl. M. S. byl nadto obžaloby zproštěn pro nenaplnění subjektivní stránky trestného činu. Soud nalézací a odvolací se následně neshodly ohledně závěru, čí jednání obviněné právnické osobě přičítají (obviněného B., jednatele P. B. či blíže neurčené osoby). Pro výkon práva na obhajobu je nezbytná fixace skutku, aby bylo zřejmé, jaký okruh skutečností je právně relevantní, tj. vůči čemu se má obviněný hájit.
11. Dále obviněná právnická osoba namítla nenaplnění subjektivní stránky ve spojení s §8 odst. 2 písm. b) t. o. p. o. Skutková zjištění nalézacího soudu totiž není možné kvalifikovat tak, aby naplňovala znak úmyslu jednající fyzické osoby. Poukázala na to, že se musí jednat o určitou fyzickou osobu (byť i neznámou), která svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, pro který je právnická osoba obviněna, a že její jednání musí být právnické osobě přičitatelné. V projednávané věci však byla osoba, jejíž jednání bylo obviněné přičítáno, zproštěna obžaloby. Obviněný B. byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci, není tedy osobou, která by svým jednáním naplnila objektivní stránku trestného činu. Ve vztahu k jiným osobám nebyla otázka zavinění vůbec předmětem dokazování.
12. Za nesprávné hmotněprávní posouzení dovolatelka považuje posouzení vztahu obviněného M. B. k ní, neboť vyšlo najevo, že nebyl jejím zaměstnancem. Obviněná právnická osoba má za to, že postavení obdobné zaměstnanci nemůže založit ústně udělená plná moc a už vůbec ne pouhé umístění pracoviště v budově, kde má právnická osoba provozovnu. Není proto osobou v postavení obdobném postavení zaměstnance obviněné právnické osoby a jeho jednání není možné jí přičítat na základě §8 odst. 1 t. o. p. o.
13. Krom toho byly odvolacím soudem nesprávně posouzeny právní důsledky skutečnosti, že obviněný M. B., jehož jednání je obviněné právnické osobě přičítáno, nebyl pachatelem trestného činu, nýbrž jeho účastníkem. Pokud je právnické osobě přičítáno jednání fyzické osoby, která tím naplnila znaky pomoci k trestnému činu ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pak tato právnická osoba nemůže být považována za pachatele tohoto trestného činu, nýbrž nejvýše za pomocníka. V takovém případě je nutno vycházet z obecných pravidel o akcesoritě účastenství. Jestliže byl obviněný M. S., který měl být hlavním pachatelem trestného činu, zproštěn obžaloby, brání zásada akcesority účastenství vyvození trestní odpovědnosti vůči obviněnému B., který měl být pomocníkem. Ze stejných důvodů nemůže být činěna trestně odpovědnou ani obviněná právnická osoba, jíž je přičítáno jednání pomocníka.
14. S ohledem na uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 168/2022-769 ze dne 4. 8. 2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Semilech č. j. 4 T 133/2021-734 ze dne 23. 5. 2022 ve všech jeho výrocích a přikázal Okresnímu soudu v Semilech, aby ve věci znovu rozhodl.
15. Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně k dovolání obviněného M. B. uvedla, že ten namítanou nesprávnost právního posouzení skutku nevyvozuje ze všech rozhodných skutkových okolností, za kterých byl shledán vinným. Rozhodný skutkový stav věci, vtělený do popisu tzv. skutkové věty výroku o jeho vině, totiž není založen pouze na uvedení jakéhosi zevrubného odhadu na policii, ke kterému obviněný doplnil, že ještě musí být upřesněn.
16. Nad rámec však dodala, že způsob, jakým jinému umožnil uvést nepravdivé údaje při uplatnění práva na plnění z pojištění, nespočíval toliko v poukazovaném obsahu úředního záznamu o jím podaném vysvětlení z 19. 12. 2018, ale i na tom, že právě v této návaznosti v den následující (20. 12. 2018) upravoval převodní doklady k tomuto zboží, které bylo údajně odcizeno (resp. ovlivňoval jejich výslednou podobu) a které dále popsaným způsobem posloužily M. S. k uplatnění nároku na vyplacení pojistného plnění ve prospěch obviněné. Přitom bližší skutkové okolnosti, za kterých došlo z dovolatelovy strany k onomu záměrnému ovlivnění úpravy dokladů k údajně odcizenému zboží v počítačovém systému pojištěné, se spolehlivě podávají ze souhrnu důkazů, specifikovaných zejm. pod bodem 24. rozsudku prvostupňového soudu ve smyslu dále uvedených hodnotících úvah, založených zejm. na posouzení otázky věrohodnosti svědkyň M. C. a L. V. pod body 25. a 26. a tím i způsobilosti jejich svědectví ve spojení s listinnými důkazy a znaleckým posudkem vyvrátit důvodnost dovolatelovy obhajoby pod bodem 23.
17. V souvislosti s akcesoritou účastenství dovolatel poukazuje na právní význam zprošťujícího rozsudku ve vztahu k původně obviněnému M. S. Nelze mu však přisvědčit v důvodnosti jeho názoru, že by jeho případná trestní odpovědnost jako pomocníka měla v této právní návaznosti „zaniknout“. Podle ustálené judikatury nelze připustit, aby v případě, že trestní řízení nebude z jakýchkoliv zákonných důvodů ukončeno vyvozením trestní odpovědnosti hlavního pachatele, vytvářela taková skutečnost překážku pro vyvození trestní odpovědnosti účastníka na trestném činu, k jehož spáchání směřovala jeho trestná součinnost. Podstatným z hlediska vyvození trestní odpovědnosti na straně účastníka i za takového stavu věci pak je, že posuzovaný trestný čin je zjištěn do takové míry, že tvoří dostatečný skutkový podklad k rozhodnutí o vině ev. dalších spolupachatelů, popř. účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2003 sp. zn. 3 Tdo 908/2003), resp. účastníka jako tomu bylo v dovolatelově případě.
18. K dovolání obviněné právnické osoby státní zástupkyně uvedla k námitce vymezení skutku, že v přičitatelném postavení jednal podle výroku o vině výlučně prvý dovolatel M. B., a to způsobem uvedeným pod bodem 33. usnesení odvolacího soudu. Nelze se proto přiklonit k námitce, že skutková zjištění neodůvodňují závěr o naplnění subjektivní stránky v daném případě přisouzeného trestného činu pojistného podvodu. Dovolatelka totiž přehlédla, že zaviněným způsobem v souladu s jejím zájmem jednal ve smyslu již výše poukazovaných skutkových okolností výroku o vině dovolatel M. B. a že takto přisouzená skutková zjištění poskytla dostatečný podklad ke spolehlivému závěru, že tato fyzická osoba spáchala protiprávní čin jménem právnické osoby, v daném případě pak v jejím zájmu, a především že se tak stalo v odpovídající formě jejího zavinění.
19. Právnímu závěru o přičitatelnosti jeho jednání dovolatelce nebrání ani poukazované zjištění, že nebyl jejím zaměstnancem, ale pracoval na pozici skladníka v budově, ve které tato měla umístěnu provozovnu. Pod bodem 34. odůvodnění svého usnesení odvolací soud vyhodnotil, že na něho lze nahlížet jako na osobu v obdobném postavení jako je zaměstnanec PO, při plnění pracovních úkolů [§8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o.]. Obviněná přehlíží, že z její strany akcentovaný význam absentujícího formálního rámce B. vztahu k ní postrádá na svém opodstatnění za stavu, že v jejím zájmu reálně jednal na podkladě, byť jen ústně uděleného zplnomocnění k jejímu zastupování v postavení poškozené v rámci trestního řízení. Nedostatek formálního právního titulu k postavení, ve kterém taková fyzická osoba jedná za podmínek §8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o. tedy nemůže být rozhodný, nota bene pak za takového výkladu právního pojmu osoba v obdobném postavení jako je zaměstnanec PO při plnění pracovních úkolů.
20. Ve vztahu k akcesoritě účastenství vytýká dovolatelka nesprávné posouzení právních důsledků skutečnosti, že obviněný M. B., jehož jednání je jí přičítáno, nebyl pachatelem trestného činu, ale jeho pouhým účastníkem. Pakliže dovolatelka ze stejných důvodů dovozuje, že nemůže být činěna odpovědnou za stavu, že je jí přičítáno jednání pomocníka, pak zcela přehlíží ty již shora komentované závěry, které se vztahují k otázce jejího zcela samostatného odpovědnostního vztahu, založeného na podmínkách přičitatelnosti B. jednání tak jak vyplývají z §8 odst. 1 a 2 t. o. p. o. a které tak nelze nikterak směšovat s přisouzenou formou B. účasti na jednání hlavního pachatele M. S. Na těchto místech tak nezbývá než plně odkázat na znění §9 odst. 3 t. o. p. o.
21. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
23. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají, lze podřadit pod důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
24. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
25. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
26. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
Důvodnost dovolání
27. Obviněný M. B. část svých dovolacích námitek zaměřil proti skutkovým zjištěním soudů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v alternativě zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů). Jde o tu část, v níž se vymezil proti závěru soudů, že upravoval elektronické dokumenty týkající se věcí, které policii nahlásil jako odcizené. Dále je k těmto námitkám možno řadit nesouhlas obviněného se závěry v tom smyslu, že to byl on, kdo policii poskytl nepravdivé údaje o rozsahu odcizených věcí v úmyslu umožnit uplatnění pojistného nároku v rozporu se skutečností.
28. Nejvyšší soud předesílá, že o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Dovolací soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně viz sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další), což zákon vyjadřuje omezením dovolacího přezkumu na rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu. Zároveň lze poznamenat, že existence případného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj odlišné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy.
29. Výše uvedené námitky obviněného jsou v tomto případě v zásadě pouhou polemikou se skutkovými závěry učiněnými soudy nižších stupňů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je však zjevné, že si byl vědom důkazní situace, když v odstavcích 3. – 21. svého rozsudku rekapituloval obsah jednotlivých důkazů, které provedl v rozsahu dostačujícím pro náležité objasnění věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Následně v odstavcích 23. – 31. pak provedené důkazy hodnotil a shrnul, k jakým skutkovým závěrům na jejich základě dospěl. V závěrech soudu prvního stupně je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z nich při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Odvolací soud se se skutkovými závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil, když je v odstavcích 24. – 26. svého rozhodnutí označil za správné a zcela na hodnotící pasáž rozsudku odkázal.
30. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pouze ve stručnosti lze proto zopakovat, že zejména výpovědi svědkyň C. a V. spolu se závěry znalce Ing. Jana Janky a vyjádření společnosti ABRA Software, a.s. skýtají dostatečný důkazní podklad k závěru, že to byl obviněný, kdo jednak policii oznámil rozsah odcizených věcí výrazně nadhodnocený oproti skutečnému stavu, a navíc pak další den upravil doklady, které se uvedených věcí týkaly. Neexistuje žádný logický důvod, proč by měl obviněný jakkoli upravovat doklady k věcem, o nichž tvrdil, že byly odcizeny. Pokud dovolatel dále tvrdil, že pojistný nárok byl uplatněn až po provedení inventury, lze zcela odkázat na výstižnou argumentaci uvedenou v odst. 29. rozsudku soudu prvního stupně, kde se okolnostmi inventury podrobně zabývá. Vina obviněného přitom není dovozována pouze z nahlášení odcizených věcí policii, jak tvrdí obviněný. Nedílnou součástí jeho jednání, popsaného i ve výroku rozsudku, je právě zmíněná úprava dokladů den po vloupání, z níž je patrné, že kontakt obviněného s policií nebyl jen jakýmsi náhodným aktem založeným na jeho osobní známosti s jedním z policistů, ale byl součástí jednání obviněného vedeného úmyslem získat z pojištění plnění nad rámec smluvních ujednání. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudů byla proto dovolací argumentace obviněného shledána nedůvodnou.
31. Pokud z obsahu dovolání vyplývá, že bylo namítáno i bezdůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů, nebyla tato námitka mimo všeobecnou deklaraci nijak blíže specifikována a ani z odůvodnění dovolání nevyplývá žádný důkaz, který měl být navrhován, ale soudy nebyl nedůvodně proveden. Jelikož není úkolem Nejvyššího soudu domýšlet dovolací argumentaci nad rámec dikce podaného mimořádného opravného prostředku, touto námitkou se dále nezabýval.
32. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v dovolání chybně označenému podle již neúčinné právní úpravy jako §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] formálně odpovídá námitka, podle níž nebylo obviněného možno uznat vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku za situace, kdy hlavní pachatel, jímž podle obžaloby měl být spoluobviněný M. S., byl obžaloby zproštěn. Nejvyšší soud konstatuje, že taková námitka obstát nemůže. Akcesorita účastenství v obecné rovině vychází ze závislosti trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele, a to v tom smyslu, že je nezbytné, aby se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a jim odpovídajícího právního závěru přitom plyne, že tzv. hlavním pachatelem daného trestného činu, resp. přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byla obviněná právnická osoba. Právě na jejím přečinu podle dalšího právního závěru soudů nižších stupňů participoval účastenským jednáním ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněný M. B. To pak v konečném důsledku znamená, že nedošlo k popření akcesority účastenství a k vadnému právnímu posouzení jeho jednání v jeho neprospěch. Obiter dictum s vědomím faktu, že je toto dovolací řízení limitováno zásadou zákazu reformationis in peius , je možno poznamenat, že jednání obviněného vykazovalo rysy jednání spolupachatele (s obviněnou právnickou osobou) ve smyslu §23 tr. zákoníku, resp. §9 odst. 3 t. o. p. o. Podle názoru Nejvyššího soudu se totiž obviněný svojí činností přímo podílel na vlastním společném jednání vedeném společným úmyslem směřujícím k uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy i na podvodně vylákaném pojistném plnění. Podle ustálené judikatury se jedná o spáchání trestného činu společným jednáním nejen v případě, pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním naplnil všechny znaky jednání uvedeného ve zvláštní části trestního zákoníku , nebo tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil jen některý ze znaků jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona , avšak souhrn jednání spolupachatelů naplňuje souhrn znaků jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona , ale také tehdy, když jednotlivé složky společné trestné činnosti sice samy o sobě znaky jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona nenaplňují, ale ve svém souhrnu představují jednání popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona (srov. č. 15/1967 Sb. rozh. tr. ). Společné jednání přitom může probíhat nejen současně, ale i postupně, pokud na sebe časově navazuje a jednání každého spolupachatele je článkem řetězu jejich společných činností, ve kterém předchozí činnost jednoho spolupachatele je bezprostřední a nutnou součástí činnosti dalšího spolupachatele, která směřuje k přímému vykonání trestného činu a ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. Proto jednání obviněného, jenž před policejním orgánem v rámci prověřování vloupání do předmětné provozovny na úřední záznam o podaném vysvětlení s vědomím, že tento záznam bude obviněnou společností použit k uplatnění nároku na pojistné plnění, v její prospěch nepravdivě uvedl, že mimo jiné bylo odcizeno firemní zboží odhadem nejméně za 65 000 Kč, a nadto dodatečně upravoval převodní doklady k údajně odcizenému zboží, přičemž obviněná právnická osoba za účelem získání pojistného plnění, na něž nebyl právní nárok, použila tyto nepravdivé údaje při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy příslušné pojišťovně, je třeba správně posuzovat jako jednání spolupachatele a nikoli jen jako jednání pomocníka (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 8 Tdo 814/2008, publikované pod č. 49/2009 Sb. rozh. tr.). To platí tím spíše, když takové jeho jednání bylo nezbytnou podmínkou pro uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy dalším pachatelem a bylo v úzké časové souvislosti s jednáním tohoto pachatele. Jak však již shora naznačeno, právní posouzení jednání obviněného jako spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku k přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku nelze použít s ohledem na zákaz reformationis in peius , když nebylo podáno dovolání v jeho neprospěch.
33. Obviněná právnická osoba shrnula své dovolací námitky do čtyř základních okruhů. Jednak namítala nedostatečné vymezení skutku, když soudy nebylo vymezeno základní kritérium přičitatelnosti jednání fyzické osoby osobě právnické, neboť nebyla vymezena tato fyzická osoba, jejíž jednání by bylo možno dovolatelce přičítat. Na to navazuje námitka nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, když tento znak ve vztahu k právnické osobě nutně vychází z jednání fyzické osoby, která však v tomto případě nebyla identifikována, tudíž její subjektivní stránka nebyla zkoumána. U obviněného M. S. soudy zavinění nedovodily, což vedlo k jeho zproštění, u žádné jiné osoby pak zavinění zkoumáno nebylo. Pokud jde o obviněného B., ten podle přesvědčení dovolatelky úmyslně nejednal, neboť z titulu svého postavení nevěděl, jak bude s údaji, které poskytl policii, dále naloženo. Následně je namítáno nesprávné hmotně právní posouzení vztahu obviněného B. k obviněné právnické osobě, kdy tento nebyl jejím zaměstnancem a v zásadě pouze pracoval na pozici skladníka v budově, ve které měla dovolatelka provozovnu, což ovšem nezakládá postavení obdobné postavení zaměstnance ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 t. o. p. o. Poslední námitka směřuje k akcesoritě účastenství, kdy je-li obviněné právnické osobě přičítáno jednání obviněného B., který byl shledán toliko pomocníkem ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nemůže být dovolatelka shledána vinnou jako pachatel, ale nanejvýš také jako pomocník.
34. K otázce tzv. přičitatelnosti, zakládající trestní odpovědnost právnické osoby je vhodné připomenout, že právnická osoba z povahy věci jedná vždy prostřednictvím osob fyzických. Trestní odpovědnost právnické osoby je pak dána pouze v případě, že je jí možno přičíst jednání fyzické osoby, která jednala jejím jménem. Je proto nutno zkoumat, zda bylo jednání fyzické osoby učiněno v zájmu právnické osoby, či zda naopak šlo o exces, jehož by se fyzická osoba dopustila ve vlastním zájmu jménem osoby právnické, aby tak např. zakryla vlastní zájem apod.
35. Samotná trestní odpovědnost právnických osob je upravena v §8 t. o. p. o. Ve vztahu k projednávané věci je na místě citovat ustanovení §8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o., podle něhož [T]restným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů… jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2. Podle §8 odst. 2 písm. b) t. o. p. o. lze právnické osobě přičítat spáchání trestného činu, jestliže [b]yl spáchán zaměstnancem uvedeným v odst. 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby … anebo proto, že orgány právnické osoby … neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. Podle §8 odst. 3 t. o. p. o. pak [T]restní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.
36. Vztáhnou-li se výše uvedená zákonná ustanovení na projednávanou věc, nelze závěrům soudů stran trestní odpovědnosti obviněné právnické osoby ničeho vytknout. Je v tomto případě nepochybné, že skutek byl spáchán v zájmu obviněné právnické osoby, neboť to byla ona, kdo inkasoval pojistné plnění v rozporu s ustanoveními pojistné smlouvy. Obviněný B. ze svého jednání neměl žádný prospěch, lze tudíž vyloučit exces, při kterém by ve vlastním zájmu pouze zneužil jednání jménem obviněné právnické osoby. Skutečnost, že nebyl jejím zaměstnancem, nebrání aplikaci ustanovení §8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o., neboť z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný při jednání s policií vystupoval jako osoba oprávněná předběžně vyčíslit škodu způsobenou vloupáním, a následně upravil doklady, týkající se takto oznámených věcí, které se staly podkladem pro jednání s pojišťovnou. Přitom ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů rovněž jednoznačně plyne, že věděl, jak bude s údaji, které poskytl policii, dále naloženo. Jednal tedy jménem obviněné právnické osoby, takže vystupoval v postavení obdobném zaměstnanci. Z výpovědí svědkyň C. a V. je pak zřejmé, že obviněný podle svého vyjádření měl pokyn od jednatele B., aby „tam něco připsal“. Ačkoli jednatel společnosti nebyl ve věci stíhán a jeho role tak nebyla předmětem dokazování, odpovídá tato verze svědkyň skutečnosti, že obviněný jednal ve prospěch společnosti, aniž by z toho měl sám zřejmý profit. Je dále nepochybné, že pojistnou událost na pojišťovně uplatnil jménem společnosti obviněný M. S., jehož jednání je v popisu skutku uvedeno. Tento obviněný sice byl pravomocně zproštěn obžaloby, když nebylo prokázáno, že by věděl, že údaje, které v této souvislosti předložil, nebyly pravdivé. Ani tato skutečnost trestní odpovědnosti společnosti nebrání. Jak správně dovodil již soud prvního stupně, tento obviněný totiž jednal jako nástroj jmenované společnosti (srov. §9 odst. 2 t. o. p. o.) – jako osoba trestně neodpovědná pro omyl (§18 odst. 1 tr. zákoníku). Skutečnost, že osoba, která stála za jeho jednáním, nebyla napadenými rozhodnutími jednoznačně ztotožněna, pak ve smyslu §8 odst. 3 t. o. p. o. nebrání trestní odpovědnosti obviněné právnické osoby, když není, jak plyne z kontextu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl rozveden popis skutku z výrokové části tohoto rozhodnutí, pochyb o tom, že muselo jít o osobu zastávající v obviněné právnické osobě pozici odpovídající ustanovení §8 odst. 1 písm. a) či b), odst. 2 písm. a) t. o. p. o.
37. Pokud pak dovolatelka namítá, že neměla být uznána vinnou jako pachatel, když jediná fyzická osoba, která byla ve věci uznána vinnou, je toliko účastníkem (ve formě pomoci), ani tato námitka nebyla shledána důvodnou. K naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu v tomto případě došlo, když při uplatnění práva na plnění z pojištění byly uvedeny nepravdivé údaje k rozsahu škodní události. Tyto znaky byly naplněny jednáním obviněné právnické osoby, která při komunikaci s pojišťovnou užila nepravdivé podklady, připravené obviněným B. Skutečnost, že fyzická osoba, která s pojišťovnou jednala, nebyla za toto jednání trestně odpovědná, ani otázka, zda obviněný B. jednal na přímý pokyn jednatele společnosti, nevylučují trestní odpovědnost obviněné právnické osoby. Je totiž nepochybné, že popsané jednání bylo v zájmu společnosti (§8 odst. 1 t. o. p. o.), spácháno osobou v postavení obdobném zaměstnanci [§8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o.] a prostřednictvím živého nástroje za splnění podmínek přičitatelnosti ve smyslu §8 odst. 1 písm. a) či b), odst. 2 písm. a), odst. 3 t. o. p. o. (viz výše). Uplatněné námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) proto byly shledány zjevně neopodstatněnými.
38. Pokud pak obviněná deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ani jeho uplatnění nelze v tomto případě považovat za opodstatněné. Uvedený dovolací důvod v uplatněné alternativě (druhé podle vymezení v odst. 26. tohoto rozhodnutí) je totiž vázán na existenci jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., z čehož plyne, že nebyly-li naplněny (rovněž uplatněné) důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
39. Námitky uplatněné obviněnými v dovoláních tvrzeným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. odpovídají pouze formálně, nikoli věcně, neboť jsou zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud obě dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 12. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab