ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1065.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1065/2022-2596
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovoláních, která podali obvinění 1. M. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, 2. D. S. , nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 9 To 76/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 5/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných D. S. a M. B. odmítají.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 2 T 5/2020, bylo rozhodnuto o vině obviněných M. B., P. D. a D. S. Obviněný M. B. byl uznán vinným (v bodech 1. až 13.) zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným z části (ad 1., 2., 4., 6., 10., 11., 12.,) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný P. D. byl uznán vinným (v bodech 4., 6., 10., 12.) zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný D. S. byl uznán vinným (v bodech 1., 2., 10., 11., 12.) zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se těchto činů dopustili tím, že
„v areálu Š. A. v XY, XY v úmyslu přisvojit si cizí věci
1. M. B. a D. S. po vzájemné domluvě společně dne 16.3.2019 v 11.40-11.48 hodin z prostoru haly M2 sloužící jako paletové úložiště, za použití vysokozdvižného vozíku zn. Still bez evidenčního čísla, odcizil čtyři palety se 168 kusy turbodmychadel, a to 96 kusů číslo dílu 04E145721R v hodnotě 35 416,10 Kč za jeden kus a 72 kusů číslo dílu 04C145703 v hodnotě 37059,88 Kč za jeden kus, postupně je ve skladu naložili po paletách na vysokozdvižný vozík, vyvezli před halu, zde naložili do připraveného služebního nákladního vozidla značky Renault r.z. XY, které M. B. používal jako zaměstnanec externí firmy A. a. IČ XY se sídlem XY (dále A.), která pro Š. A. zajišťuje čištění palet, odcizené čtyři palety se 168 kusy turbodmychadel vyvezli ve 12.12 hodin z areálu branou číslo 13, čímž způsobili poškozené společnosti Š. A. IČ XY se sídlem XY, XY (dále Š. A.) škodu v celkové výši 6 068 256,96 Kč,
2. M. B. a D. S. po vzájemné dohodě společně dne 23.3.2019 v době od 13.03 do 13.10 hodin v areálu společnosti Š. A. z prostoru skladu haly M2 sloužící jako paletové úložiště, za použití vysokozdvižného vozíku evidovaného pod č. E533C, odcizili tři palety s celkovým počtem 120 kusů turbodmychadel, a to 48 kusů turbodmychadel číslo dílu 04E145722G v hodnotě 34 668,92 Kč za jeden kus a 72 kusů turbodmychadel číslo dílu 04C145703 v hodnotě 37 059,88 Kč za jeden kus, ve skladu M2 je postupně naložili jednotlivě po paletách na vysokozdvižný vozík, vyvezli před halu, zde naložili do připraveného služebního nákladního vozidla Iveco Daily 50 C 15 r.z. XY, které používal M. B. jako zaměstnanec externí firmy A., která pro společnost Š. A. zajišťuje čištění palet, odcizené tři palety se 120 kusy turbodmychadel následně vyvezli ve 13.26 hodin z areálu branou číslo 13, čímž způsobili poškozené společnosti Š. A. celkovou škodu ve výši 4 332 419,40 Kč,
3. M. B. dne 30.3.2019 v době od 11.12 do 12.26 hodin v areálu Š. A. kromě oficiálně zapsaných palet, podlážek a vík naložených v hale M2 naložil pomocí vysokozdvižného vozíku na nákladní vozidlo Renault r.z. XY v hale M6 100 kusů prázdných složených palet typu 114888 v hodnotě 1 640 Kč za jeden kus, při výjezdu z areálu branou číslo 13 předložil ostraze expediční list pouze na materiál naložený v hale M2, odcizené obaly číslo 114888 po opuštění areálu odvezl a prodal v provozovně firmy V. o., XY, XY (dále V. o.), čímž způsobil poškozené společnosti V. W., XY, XY (dále jen V. W.) škodu ve výši 164 000 Kč,
4. M. B. a P. D. po vzájemné dohodě dne 6.4.2019 v době od 12.22 do 12.40 hodin v areálu společnosti Š. A. kromě oficiálně zapsaných přepravních materiálů odcizil z úložiště palet u haly M2 70 kusů prázdných složených palet typu 114888 v hodnotě 1 640 Kč za jeden kus, palety naložili pomocí vysokozdvižného vozíku na nákladní vozidlo Renault r.z. XY, z areálu vyvezli branou číslo 13, po opuštění areálu je M. B. prodal do areálu výkupu palet v obci XY, čímž způsobili poškozené společnosti V. W. škodu ve výši 114 800 Kč,
5. M. B. dne 9.4.2019 v době od 9.52 do 9.54 hodin v areálu společnosti Š. A. kromě oficiálně zapsaných přepravních materiálů odcizil z úložiště palet u haly M2 30 kusů prázdných palet typu 114888 v hodnotě 1 640 Kč za jeden kus, naložil je pomocí vysokozdvižného vozíku na nákladní vozidlo Renault r.z. XY, z areálu vyvezl branou číslo 13, po opuštění areálu je odvezl a prodal v provozovně firmy V. o., čímž způsobil poškozenému V. W. škodu ve výši 49 200 Kč,
6. M. B. a P. D. po vzájemné dohodě dne 13.4.2019 v době od 12.39 do 12.55 hodin v areálu Š. A. kromě oficiálně zapsaných přepravních materiálů odcizil z úložiště palet u haly M2 nejméně 8 kusů vík typu 001210 v hodnotě 360 Kč za jeden kus, dále nejméně 13 kusů palet typu VW 0012 v hodnotě 1 100 Kč za jeden kus, dále nejméně 270 KLT obalů modré barvy typu 006280 v hodnotě 146 Kč za jeden kus a nejméně 240 KLT obalů typu 00614 v hodnotě 86 Kč za jeden kus, odcizené obaly a palety naložili pomocí vysokozdvižného vozíku na nákladní vozidlo Renault r.z. XY a vyvezli z areálu branou č. 13, následně je M. B. prodal v provozovně firmy V. o., čímž způsobili poškozené společnosti V. W. škodu ve výši nejméně 77 240 Kč,
7. M. B. dne 15.4.2019 v době od 9.16 do 9.19 hodin v areálu společnosti Š. A. kromě oficiálně zapsaných přepravních materiálů odcizil z úložiště palet u haly M2 120 kusů KLT obalů modré barvy typu 006280 v hodnotě 146 Kč za jeden kus a 240 kusů KLT obalů typu 006147 v hodnotě 86 Kč za jeden kus, odcizené obaly naložil pomocí vysokozdvižného vozíku na nákladní vozidlo Renault r.z. XY, vyvezl je z areálu branou č. 13 a následně prodal v provozovně firmy V. o., čímž způsobil poškozené společnosti V. W. škodu ve výši nejméně 38 160 Kč,
8. M. B. dne 16.4.2019 v době od 9.44 do 9.47 hodin v areálu společnosti Š. A. kromě oficiálně zapsaných přepravních materiálů odcizil z úložiště palet u haly M2 330 kusů KLT obalů modré barvy typu 006280 v hodnotě 360 Kč za jeden kus, dále 11 kusů palet typu VW 0012 v hodnotě 1 100 Kč za jeden kus, a 2 kusy vík typu 001210 v hodnotě 360 Kč za jeden kus, odcizené obaly naložil pomocí vysokozdvižného vozíku na nákladní vozidlo Renault r.z. XY, z areálu je vyvezl branou č. 13 a následně je prodal v provozovně firmy V. o., čímž způsobil poškozené společnosti V. W. škodu ve výši nejméně 61 000 Kč,
9. M. B. dne 18.4.2019 v době od 11.14 do 11.17 hod. kromě oficiálně zapsaných přepravních obalů odcizil z úložiště palet u haly M2 300 kusů KLT obalů modré barvy typu 006280 v hodnotě 146 Kč za jeden kus, naložil je pomocí vysokozdvižného vozíku na nákladní vozidlo Renault r.z. XY, vyvezl je branou č. 13 z areálu a následně je prodal v provozovně firmy V. o., čímž způsobil poškozené společnosti V. W. škodu ve výši nejméně 43 800 Kč,
10. M. B., P. D. a D. S. po vzájemné dohodě dne 20.4.2019 odcizili 84 kusů různých druhů turbodmychadel tak, že M. B. ve 12.25 hod. jako řidič nákladního vozidla Renault r.z. XY a P. D. ve 12.36 hod. jako řidič nákladního vozidla Iveco r.z. XY, oba zaměstnanci firmy A., která pro společnost Š. A. zajišťuje čištění palet, vjeli do areálu společnosti Š. A., kde ve 12.57 hod. do vozidla Renault r.z. XY nastoupil na místo spolujezdce D. S., který se po areálu pohyboval neoprávněně, u haly M2 z vozidla vystoupil, od 13.32 do 13.34 hod. pomocí vysokozdvižného vozíku zn. Still odebral ve skladu logistiky haly M2 z regálu dvě palety s 36 kusy turbodmychadel číslo dílu 04C145703 v hodnotě 37 059,88 Kč za jeden kus a 48 kusy turbodmychadel číslo dílu 04E145722G v hodnotě 34 668,92 Kč za jeden kus, horní paletu zapáskoval a palety vyvezl na expediční plochu M2-sever, z vozíku vystoupil, vrátil se zpět do prostoru haly M2, do vysokozdvižného vozíku s naloženými dvěma paletami s turbodmychadly nastoupil P. D., který následně manipuloval s odcizenými paletami, naložil je do vozidla Iveco r.z. XY, zaskládal dalšími paletami, M. B. se s vozidlem Renault r.z. XY po celou dobu pohyboval v prostoru kolem haly M2, M1 v prostoru tzv. Krčku, M6 a V17, kde hlídal a koordinoval činnost D. S. a P. D., který po zaplachtování vozidla Iveco r.z. XY ve 13.51 hod. vyjel branou č. 13 z areálu, následovaný M. B. ve vozidle Renault r.z. XY a odcizením 84 kusů shora uvedených turbodmychadel způsobili společnosti Š. A. škodu ve výši nejméně 2 998 263,70 Kč,
11. M. B. a D. S. po vzájemné dohodě společně dne 27.4.2019 v době od 10.50 do 12.17 hod. přesně nezjištěným způsobem z prostoru skladu haly M6 odcizili tři palety s celkovým počtem 120 kusů turbodmychadel číslo dílu 03F145701R v hodnotě 33 473,44 Kč za jeden kus, když je M. B. vyvezl služebním nákladním vozidlem Iveco Daily 50 C15, r.z. XY, které užíval jako zaměstnanec A. pro Š. A. zajišťující čištění palet, a následně je vyvezl z areálu, čímž způsobili společnosti Š. A. škodu v celkové výši nejméně 4 016 812,80 Kč,
12. M. B., P. D. a D. S. po vzájemné dohodě dne 4.5.2019 v době od 11.32 do 12.20 hodin z prostoru hal V17 a M6 odcizili 8 kusů motorů typ 1.2 TSi automat v hodnotě nejméně 142 223 Kč za jeden kus, D. S. a P. D. je připravili, D. S. je naložil M. B. pomocí vysokozdvižného vozíku na připravené nákladní vozidlo Renault r.z. XY, které používal jako zaměstnanec externí firmy A. pro společnost Š. A. zajišťující čištění palet a vyvezl je z areálu branou č. 13, čímž způsobili společnosti Š. A. škodu ve výši nejméně 1 137 784 Kč,
13. M. B. dne 7.5.2019 v době od 11.04 do 11.07 hodin odcizil z úložiště palet u haly M2-sever 24 kusů podlážek VW0012 v hodnotě 1 100 Kč za jeden kus, 360 kusů KLT obalů modré barvy číslo 006280 v hodnotě 146 Kč za jeden kus a 24 kusů vík číslo 001210 v hodnotě 360 Kč za jeden kus, palety naložil pomocí vysokozdvižného vozíku na nákladní vozidlo Renault r.z. XY, vyvezl z areálu v 11.12 hod. branou č. 13 a následně je prodal do areálu výkupu palet v obci XY, čímž poškozené společnosti V. W. způsobil škodu ve výši nejméně 87 600 Kč,
shora popsaným jednáním způsobili škodu, a to
M. B. škodu v celkové výši 19 189 336 Kč, z čehož ke škodě společnosti Š. A. ve výši 18 553 536 Kč a ke škodě V. W. ve výši 635 800 Kč,
P. D. celkovou škodu ve výši 4 328 087 Kč, z čehož ke škodě Š. A. ve výši 4 136 047 Kč a ke škodě V. W. ve výši 192 040 Kč,
D. S. celkovou škodu ve výši 18 553 536 Kč ke škodě společnosti Š. A.,
přičemž D. S. se popsaného jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26.11.2018, sp.zn. 2 T 222/2018, který nabyl právní moci dne 8.1.2019, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), 2 trestního zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb po 800 Kč se stanovením náhradního trestu ve výměře 2 měsíců.
3. Za to byl obviněný M. B. odsouzen podle §205 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře stopadesáti denních sazeb po 2.000 Kč (300.000 Kč). P. D. byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře padesáti denních sazeb po 2.000 Kč (100.000 Kč). D. S. byl odsouzen podle §205 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře stopadesáti denních sazeb po 2.000 Kč (300.000 Kč).
4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. B., P. D. a D. S. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit společnosti Š. A. na náhradě škody částku 3.355.437,68 Kč. Podle téhož zákonného ustanovení byla dále obviněným M. B. a D. S. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit společnosti Š. A. na náhradě škody částku 14.082.754,60 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Š. A. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Dodává se, že podle §226 písm. a) tr. ř. byl spoluobviněný M. P. zproštěn obžaloby, kterou mu byl kladen za vinu skutek, kterým měl spáchat zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b) tr. zákoníku. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Š. A., IČ XY, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění M. B., P. D., D. S. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněných M. B., D. S. a M. P., bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 9 To 76/2021.
7. Podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu všech podaných odvolání zrušen v odsuzující části ohledně všech obviněných v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněných výrocích o vině a náhradě majetkové škody byly jednotlivých obviněným uloženy tresty. Obviněnému M. B. byl podle §205 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §59 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěné finanční hotovosti ve výši 11.000 Kč. Obviněnému P. D. byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §59 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému D. S. byl podle §205 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §59 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěné finanční hotovosti ve výši 21.000 Kč.
8. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce podané v neprospěch obžalovaného M. P. zamítnuto.
II.
9. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění M. B. a D. S. prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný M. B. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho mínění daný rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný D. S. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel M. B. uvedl, že soud nesprávně hmotněprávně posoudil výši vzniklé škody, nesprávně aplikoval §137 tr. zákoníku, nesprávně kvalifikoval skutek podle §205 odst. 5 tr. zákoníku, stanovil nesprávně výši trestu a nesprávně rozhodl o výši náhrady škody podle §228 tr. ř. v adhezním řízení. Výši škody chybně posoudil podle znaleckých posudků znalců Petra Hrdiny a Václava Šaníka. Tyto posudky odporují postupu podle §137 tr. zákoníku. Existují tři skupiny oceňovacích metod – metody porovnávací, metody výnosové a metody majetkové. Jinou metodou je nákladová metoda. Teorie považuje porovnávací metodu za určující metodu, pokud ji lze smysluplně použít. Podle obviněného je s ohledem na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005, určující metoda porovnávací. V §137 tr. zákoníku je určeno, jakou metodu má znalec zvolit jako prioritní (metodu porovnávací), pokud to není možné či účelné, má znalec sdělit, jaké jsou účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci (metoda nákladová). Volba metody ocenění je v tomto případě otázkou právní. V trestních věcech by znalec měl ocenit buď intervalem, či na spodní (horní) mezi intervalu, pokud podklady nejsou jednoznačné. Kritériem je metoda in dubio pro reo.
11. Znalecký posudek znalce Václava Šaníka je ohledně cen palet nepřezkoumatelný a naprosto postrádá porovnávací metodu. Obdobně je tomu u znaleckého posudku znalce Petra Hrdiny na cenu polomotoru a turbodmychadel, kdy znalec uvažuje jen s cenami autorizovaných prodejců, což není zjištění obvyklé ceny porovnávací metodou na trhu, kdy značkové díly se na trhu vůbec neprodávají. Existuje trh s druhovýrobními díly, které zahrnují jak značkové, tak neznačkové díly od různých výrobců, kdy podstatné je, aby náhradní díl byl použitelný pro daný typ vozidla. Nelze souhlasit s tvrzením soudu, že předmětem útoku byl značkový díl a nelze tak kalkulovat při stanovení škody s jiným než značkovým dílem. Obviněný má tudíž za to, že výše škody nebyla zjištěna správně v souladu s trestním zákoníkem. Vzhledem k nesprávně zjištěné výši škody je nepřiléhavý uložený trest odnětí svobody. Výše škody je nezbytná k určení, zda nedošlo k naplnění kvalifikovaných skutkových podstat. Vzhledem k tomu, že předmětem útoku byly náhradní díly do prvovýroby, které se na volném trhu neprodávají, je třeba stanovit výši škody z cen obdobných zastupitelných věcí, tedy i z neznačkových náhradních dílů, které se prodávají na trhu v daném místě a čase. V adhezním řízení je podstatné pro stanovení výše škody zjištění, jaké náklady musela poškozená vynaložit na pořízení stejné nebo obdobné věci podle nákladové metody podle §137 tr. zákoníku. Pokud soud dospěl k závěru o výši škody v adhezním řízení, aniž by zjistil nákladovou metodou výši škody podle §137 tr. zákoníku, věc nesprávně právně posoudil.
12. Dále obviněný M. B. namítl, že soud nesprávně právně uvádí, že k prokázání vlastnického práva stačí pouhé tvrzení vlastnictví. Jinak vlastnické právo Š. A. k odcizeným dílům prokázáno nebylo.
13. S ohledem na shora uvedené námitky navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Vrchního soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 9 To 76/2021, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu projednání a rozhodnutí.
14. Dovolatel D. S. ve svém podání namítl, že oba soudy učinily nesprávná skutková zjištění v otázce počtu odcizených náhradních dílů, ohledně určení ceny obvyklé, a tedy výše škody (zde se jedná i o nesprávné hmotněprávní posouzení), a konečně nesprávná skutková zjištění a nesprávné hmotněprávní posouzení toho, kdo je v předmětné věci poškozeným. K tomu nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. Ač obviněný nesouhlasí s tím, jaká skutková zjištění soudy učinily ohledně počtu odcizených náhradních dílů, vychází z toho, že není možné brojit proti hodnocení důkazů, pokud není ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Proto se soustředil na námitky týkající se stanovení ceny obvyklé a určení poškozeného.
15. Ve věci byly provedeny dva znalecké posudky, a to znalce Petra Hrdiny, kterého přibraly orgány činné v trestním řízení, a znalce Ing. Jiřího Gregory, přibraného obhájcem obviněného. Znalec Petr Hrdina dospěl k celkové škodě převyšující 10 mil. Kč a znalec Ing. Jiří Gregora k vyčíslení škody nepřevyšující 10 mil Kč. Pokud by byla správná výše určená Ing. Jiřím Gregorou, mělo by být jednání obviněných kvalifikováno v nižším odstavci a měl být uložen nižší trest. Přiklonění se k jednomu ze znaleckých posudků může být posuzováno jako hodnocení důkazů. Ale není možné přehlížet nesprávné právní posouzení pojmu „cena obvyklá“. Soudy přehlédly, že pojem cena obvyklá je zákonem definovaný pojem, a tuto definici by měly respektovat. Výsledné výpočty ve znaleckém posudku Petra Hrdiny totiž nejsou cenou obvyklou. Stanovení výše škody je tak v rozporu s hmotným právem.
16. V daných souvislostech poukázal jmenovaný obviněný na §2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku stanovící, co se rozumí cenou obvyklou. Této definici však podle něj posudek znalce Petra Hrdiny neodpovídá, neboť tento znalec vychází z premisy, že trh je nedokonalý a je zde dán monopol autorizovaných servisů Š. A., které mají diktovány shodné ceny, přičemž nezohlednil text zákona, podle něhož cena obvyklá má být zjišťována jako cena v obvyklém obchodním styku a text „nebo obdobného majetku“. Jeho znalecký posudek je založen na jednoduchém matematickém výpočtu, kdy je vynásobena monopolní cena a počet zadaných kusů. To však není cena obvyklá. Tento znalecký posudek je nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje žádné srovnávací materiály a nesplňuje požadavky na komplexnost, přezkoumatelnost a opakovatelnost znaleckého zkoumání. Nevyplývá z něj, jaké byly zjištěny ceny k porovnání. Naproti tomu znalec Ing. Jiří Gregora vyhověl požadavkům zákona o oceňování majetku, učinil porovnání a zohlednil obvyklý obchodní styk.
17. Nárok na náhradu škody údajnému poškozenému Š. A. neměl být přiznán, neboť výrok o náhradě škody je nesprávný. Nebylo totiž provedeno dokazování ve vztahu k vlastnictví Š. A. Přes opakované návrhy na doplnění dokazování neprovedly soudy dokazování k vlastnictví turbodmychadel a motorů. Otázka vlastnictví zůstala neprokázána. Obhájci obviněných navrhovali, aby uvedená společnost byla vyzvána k doložení vlastnického práva k náhradním dílům, které jsou předmětem projednávané věci. Bohužel se tak nestalo a nalézací soud se spokojil pouze s jejím vyjádřením. Obviněný D. S. má za to, že soudy nedostatečně zjistily stav věci, pokud jde o vlastnické právo jmenované společnosti k předmětným náhradním dílům. Vlastnické právo není možné prokázat tím, že někdo sdělí, že se jedná o jeho vlastnictví. To není možné dovodit z úvahy, že kdyby poškozená společnost Š. A. nebyla vlastníkem, tak by se nepřihlásila. Není možné ani vytýkat dovolateli, že neposkytl důkaz zpochybňující vlastnictví Š. A. Neměl tak být dán ani výrok o náhradě škody jmenované společnosti.
18. Obviněný D. S. proto závěrem navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 9 To 76/2022, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 2 T 5/2020, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
19. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), že nyní uplatněné námitky jsou obsahově v podstatě totožné s námitkami, se kterými se již musely k totožnému způsobu obhajoby vypořádat soudy nižších stupňů. Tyto argumenty byly vesměs posouzeny a v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu bylo také vysvětleno, proč jim nebylo možno přisvědčit. Rovněž odvolací soud se jimi zabýval, posoudil je a učinil o nich adekvátní písemný výstup v odůvodnění svého rozhodnutí.
20. Jestliže je výše škody zjištěna v rozporu s §137 tr. zákoníku, pak výrok o vině i výrok o náhradě škody spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], nicméně v posuzované věci soudy v rozporu příslušným ustanovením zákona nepostupovaly. Státní zástupce se identifikoval se způsobem, s jakým soudy přistoupily k vyhodnocení hodnoty odcizených věcí. Rozhodujícím hlediskem, podle kterého bude podle kritérií stanovených v §137 tr. zákoníku stanovena výše škody způsobené trestným činem, je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. U majetkových trestných činů je přitom třeba vycházet z ceny věci, která byla reálně předmětem útoku.
21. V tom je Achillova pata argumentace dovolatelů. Obvinění totiž nejednali s cílem přisvojit si automobilové díly z druhovýroby, nýbrž jejich cílem byly nové originální koncernové díly používané k výrobě nových vozidel. Jejich požadavek na zohlednění cen autodílů od jiných výrobců nesplňuje požadavek vymezený v §137 tr. zákoníku, aby se jednalo o věc, která byla předmětem útoku. Snaha obviněných, aby se při stanovení obvyklé ceny vycházelo i z cen věcí do značné míry odlišných (materiálem, kvalitou, původem) nereflektuje především to, že tyto věci odlišných výrobců nepožívají ochrany průmyslových práv a pro výrobu vozidel z portfolia poškozené společnosti jsou nepoužitelné. V případě zkompletovaných motorů montovaných následně do automobilu konkrétní značky a typu nelze o zaměnitelnosti s jiným motorem jiného výrobce ani uvažovat. Soudy se odpovídajícím způsobem vypořádaly s určením výše škody způsobené odcizením motorů. V tomto případě nebylo možno určit cenu obvyklou podle prvního kritéria uvedeného v §137 tr. zákoníku. Bylo nutno vycházet z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci. Jestliže soudy učinily zjištění, že se v místě a čase prodává tzv. polomotor, bylo legitimní vycházet z ceny tohoto polomotoru. Účelně vynaložené náklady na obstarání stejné věci musely by oproti hodnotě polomotoru navíc zahrnovat i náklady na doplnění polomotoru o další příslušenství. Jestliže soudy pro nesoučinnost vycházely při stanovení ceny pouze z ceny polomotorů, jednalo se o závěr učiněný ve prospěch obviněných.
22. Není důvod ani přisvědčit dovolatelům v jejich námitce o zjevně nesprávném skutkovém zjištění vlastnictví odcizených věcí, k němuž podle nich nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. O důkazních návrzích mj. vztahujících se k prokázání vlastnictví odcizených věcí bylo rozhodnuto prvoinstančním soudem v hlavním líčení dne 31. 5. 2021 procesním usnesením. Nadbytečnost dalšího dokazování v tomto směru byla zdůvodněna v bodu 61. odůvodnění jeho rozsudku. Stejný přístup zaujal i soud odvolací. O tzv. opomenuté důkazy se tudíž jednat nemůže.
23. Státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obou obviněných jsou zjevně neopodstatněná. Navrhl proto, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
25. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 9 To 76/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
26. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
27. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení od 1. 1. 2022] je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
28. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení od 1. 1. 2022], je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
29. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
30. Dovolatel M. B. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021, který byl novelizací tohoto právního předpisu provedenou s účinností ke dni 1. 1. 2022 nahrazen novým zněním, které dovolatel nereflektoval. Toto pochybení nicméně nebrání projednání jeho dovolání. Dovolatel D. S. podal dovolání opřené o dovolací důvody podle aktuálně účinného znění zákona.
31. Ve svých podáních vyslovili oba dovolatelé námitky, které jsou obsahově převážně totožné. Oba totiž namítli, že soudy obou stupňů nesprávně určily výši škody, když chybně vycházely z vadného znaleckého posudku znalce Petra Hrdiny, v němž znalec určil cenu obvyklou jednotlivých typů odcizených turbodmychadel a motorů coby originálních náhradních dílů a naopak neakceptovaly znalecký posudek znalce Ing. Jiřího Gregory, který zohlednil cenu neoriginálních náhradních dílů od jiných výrobců (druhovýrobců). Dovolatel M. B. též rozporoval ocenění palet provedené znalcem Václavem Šaníkem. Posouzení této otázky mělo vliv na kvalifikaci trestného činu podle odpovídající kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže a na ukládaný trest. Dále oba obvinění měli za to, že soudy učinily nesprávná skutková zjištění a nesprávné hmotněprávní posouzení ohledně toho, kdo je v předmětné věci poškozeným. Neprovedly dokazování ve vztahu k vlastnictví Š. A., a to přesto, že obvinění opakovaně provedení dokazování v tomto směru navrhovali. Ve věci tak podle nich existují opomenuté důkazy.
32. Z hlediska formálního je obviněnými prezentovaná argumentace převážně podřaditelná pod výše popsané dovolací důvody. Avšak je zjevně neopodstatněná.
33. V těchto souvislostech je vhodné nejprve zmínit to, že obvinění ve svých dovoláních opakují argumentaci, kterou již prezentovali v předchozích fázích řízení, nicméně soudy nižších stupňů se s ní řádně vypořádaly (v zásadě by tedy postačilo odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí). K tomu je zde na místě připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož plyne, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání nedůvodné.
34. Dále, a to k námitce vytýkající neprovedení důkazů k otázce vlastnictví odcizených věcí, je třeba poznamenat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
35. V dané věci soudy nižších stupňů neprovedly obviněnými navržené důkazy. Z jejich rozhodnutí je však zjevné, že považovaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Soud prvního stupně, který ve věci provedl obsáhlé dokazování, toto ve vztahu k otázce vlastnictví zmíněných autodílů vyložil v bodu 61. odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž jednoznačně dovodil, že dosavadní dokazování je úplné a skýtá patřičný základ pro náležité objasnění věci (viz zejména bod 69.). Odvolací soud pak učinil závěr, že krajský soud provedl dokazování v souladu se zásadou materiální pravdy vyjádřené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tedy v takovém rozsahu, aby bylo možno učinit správné skutkové i navazující právní závěry. Výslovně v bodu 14. odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že procesní stránce věci není co podstatného vytknout. Nejvyšší soud pak konstatuje, že důkazní řízení netrpělo z hlediska úplnosti deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu, a to zejména ve smyslu opomenutých důkazů.
36. Pokud jde o námitku nesprávného zjištění výše způsobené škody, je nutno nejprve v obecné rovině připomenout, že podle ustanovení §137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
37. S poukazem na uvedené ustanovení zákona dovolatelé ve svých podáních rozporovali znalecký posudek vyhotovený znalcem Petrem Hrdinou. Dovolatel M. B. přitom připomněl stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005. Pokud bylo jmenovaným dovolatelem připomenuto výše uvedené stanovisko trestního kolegia, není důvod zpochybňovat jeho závěry, byť není od věci připomenout, že dané stanovisko řeší stanovení výše škody způsobené trestným činem v případě poškození věci a nikoli tedy škody způsobené krádeží, jak je tomu ve zde posuzovaném případě. Pro posuzovanou věc nicméně platí základní teze daného stanoviska, podle níž rozhodným hlediskem, podle kterého ze tří kritérií obsažených v §137 tr. zákoníku bude stanovena výše škody způsobené trestným činem, je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. U majetkových trestných činů je přitom při stanovení výše škody třeba vycházet z ceny věci, která reálně byla předmětem útoku.
38. Pokud oba obvinění brojili proti znaleckému posouzení učiněnému znalcem Petrem Hrdinou jako chybnému, bylo to podle jejich argumentace proto, že tento znalec vyšel z cen autodílů autorizovaných servisů Š. A. V kontrapozici s tím jako správné vyzdvihovali znalecké posouzení znalce Ing. Jiřího Gregory proto, že tento znalec ve svém posudku učinil porovnání s autodíly od jiných výrobců (druhovýrobců).
39. Svou argumentaci sice opřeli zejména o výše citované ustanovení §137 tr. zákoníku, avšak to interpretovali způsobem, který nelze akceptovat. Především je totiž nutno upozornit na skutečnost, že dané ustanovení hovoří (pokud jde o první způsob stanovení výše škody, jenž byl v posuzovaném případě důvodně aplikován) o ceně, za kterou se věc, která byla předmětem útoku , v době a v místě činu obvykle prodává (k tomu viz ostatně výše závěr bodu 37.).
40. V návaznosti na to je nutno zdůraznit, že jejich jednání nesměřovalo k přisvojení si automobilových dílů z druhovýroby, jejich útok cílil výlučně proti novým originálním koncernovým dílům, čehož si obvinění byli vědomi. Věci, které byly předmětem jejich útoku, byly nezaměnitelné originální značkové autodíly, určené výrobcem pro zabudování do zcela nových vozidel určené tovární značky (Š.). Tyto značkové díly měly určenou cenu v příslušných cenících a za tuto cenu se na trhu v České republice v autorizovaných servisech prodávaly. Z daných důvodů nebyly nahraditelné jinými díly pocházejícími z druhovýroby. Je nemyslitelné, aby originální výrobce montoval do nových vozidel, které vyrábí, neoriginální díly z druhovýroby. Výrobce používá při výrobě svého výrobku značkové díly ze své produkce, za jejichž vlastnosti a kvalitu ručí a které má odzkoušeny ve svých vozidlech z řady různých hledisek, v prvé řadě z hlediska bezchybné kompatibility.
41. Pokud se obvinění snažili předestřít jako zaměnitelné a zcela rovnocenné autodíly z druhovýroby, nereflektovali na prvém místě to, že neoriginální autodíly jsou pro prvovýrobu vozidel nepoužitelné a dále, že nepožívají ochrany průmyslových práv. Druhovýrobní automobilové díly sice mohu být použitelné pro opravy motorových vozidel, avšak zásadně nejsou rovnocenné s díly originálními, které používá výrobce popř. autorizovaný servis. O odlišnostech originálních autodílů oproti neoriginálním autodílům pojednal podrobně soud druhého stupně v bodu 25. odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž dovolací soud na něj odkazuje a s jeho argumentací se ztotožňuje. Pokud dovolatel D. S. s odkazem na zákon o oceňování majetku uvedl, že cenou obvyklou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popř. obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění, a měl za to, že znalecký posudek znalce Petra Hrdiny neodpovídá znění zákona, není mu možno vzhledem k již uvedeným skutečnostem (či skutečnostem, na něž je odkazováno) přisvědčit. Znalec Petr Hrdina totiž požadavkům tohoto zákona vyhověl. Je nutno opětovně zdůraznit, že není možno použít v daném případě cenu neoriginálních autodílů neboť, jak již bylo popsáno, nelze je v posuzované věci zaměňovat s originálními autodíly, které byly předmětem útoku a které jsou v tuzemsku na trhu v síti autorizovaných servisů, od jejichž ceny se odvíjí cena odcizených autodílů.
42. Co se týče odcizených motorů, nelze o zaměnitelnosti uvažovat ani v nejmenším. Představa, že by výrobce konkrétní značky automobilu namontoval do vyráběného automobilu motor jiného výrobce je zcela iluzorní. Jak již vyslovil soud druhého stupně, technicky totožný zaměnitelný motor neexistuje, neboť motory různých výrobců se významně liší. Nebylo přitom možno určit cenu obvyklou podle prvého kritéria §137 tr. zákoníku, neboť zkompletované motory se v době a místě činu neprodávaly. V tomto směru lze odkázat zejména na bod 26. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně.
43. Soudy tak musely vycházet z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci. Pokud zjistily, že se neprodává kompletní motor, nýbrž pouze tzv. polomotor, tj. motor bez příslušenství, nelze jim vytýkat, jestliže při stanovení výše škody vzaly v tomto směru za určující pro stanovení výše škody cenu tohoto polomotoru. Takový postup, kdy již do výše škody nezapočítaly hodnotu příslušenství motoru, byl přitom jednoznačně ve prospěch obviněných. Faktická hodnota odcizených kompletních motorů totiž musela být pochopitelně podstatně vyšší.
44. Dovolací soud tak shrnuje, že pokud soudy nižších stupňů nevycházely z obhajobou předloženého znaleckého posudku znalce Ing. Jiřího Gregory, postupovaly správně. Námitky obou obviněných vztahující se ke znaleckému posouzení provedenému znalcem Petrem Hrdinou jsou zcela neopodstatněné.
45. Obviněný M. B. dále namítl, že znalecký posudek znalce Václava Šaníka je ohledně cen palet nepřezkoumatelný a postrádá porovnávací metodu. Tomuto tvrzení není možné přisvědčit. Je totiž na místě poukázat na úvodní část daného posudku, kde znalec konkrétně vyložil, že podkladem pro stanovení obvyklých cen odcizených věcí v době spáchání jednotlivých skutků byly průměrné prodejní ceny použitých přepravek a platné v obchodech zabývajících se prodejem použitého zboží vč. obchodů internetových s ohledem na uvedený a zjištěný fyzický stav. Při svém výslechu v hlavním líčení pak jmenovaný znalec doplnil, že telefonicky kontaktoval několik prodejců těchto obalů a vycházel z cen platných na některých portálech, které tímto prodejem zabývají. Vzal průměrnou cenu v regionu toho kterého obalu. Dovolací soud tak shrnuje, že znalecký posudek uvedeného znalce nevykazuje vady tvrzené jmenovaným dovolatelem a soudy nižších stupňů nepochybily, pokud z něj při stanovení výše škody vyšly.
46. Obvinění též namítli, že nebylo prokázáno vlastnické právo poškozené Š. A. k odcizeným motorům a turbodmychadlům. Nehledě na fakt, že tímto argumentem nemohl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (otázka vlastnického práva k odcizeným předmětům neměla za situace, kdy nebylo žádných pochyb o tom, že ve vztahu k obviněným šlo o věci cizí, žádný význam pro naplnění znaků trestného činu, jímž byli uznáni vinnými) ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (tento dovolací důvod má hmotněprávní charakter, zatímco daná námitka je ryze procesní), nelze jim přisvědčit. Soud nalézací své závěry ohledně vlastnického práva poškozené Š. A. vyložil v bodu 61. odůvodnění svého rozhodnutí. Soud odvolací pak námitku obviněných odmítl s vyložením důvodů v bodu 29. odůvodnění svého rozhodnutí. Dovolací soud považuje argumentaci, kterou použil odvolací soud za dostatečnou, a proto na ni odkazuje. Pouze stručně poznamenává, že trestní řád nestanoví váhu jednotlivých důkazů. Není tak důvodu vytýkat soudům nižších stupňů, jestliže vyšly ze sdělení jmenované poškozené, ohledně něhož nevznikly důvodné pochybnosti. Připomenout lze, že poškozená písemně opakovaně sdělila, že se jedná o její majetek, čemuž svědčí zjištění, že veškeré odcizené věci byly uloženy v jejím areálu v halách, kde se skladují díly pro kompletaci nových vozidel. Lze ostatně dodat, že mimo odcizených autodílů se jmenovaná společnost vyjádřila i k vlastnictví odcizených palet ve vyjádření specifikovaných, a to tak, že není jejich vlastníkem, a uvedla, komu palety vlastnicky náleží. I tato skutečnost svědčí správnosti závěru soudů nižších stupňů, že vyjádření jmenované obchodní korporace je dostatečně věrohodným a spolehlivým podkladem pro závěr o tom, kdo byl vlastníkem těch kterých obviněnými odcizených věcí.
47. Co se týče tvrzení dovolatele M. B., že uložený trest odnětí svobody je naprosto nepřiléhavý k nesprávně zjištěné výši škody, postačí stručně konstatovat, že tato strohá námitka vzhledem k výše uvedeným skutečnostem postrádá jakékoli opodstatnění. Namítl-li týž obviněný vadnost adhezního výroku, pak ani tato námitka vzhledem ke shora uvedenému obstát nemůže. Dodat lze, že za situace, kdy soudy nižších stupňů učinily správná skutková zjištění o výši škody způsobené obviněnými poškozené Š. A., jež byla vyjádřena ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, pak nepochybily, jestliže tato zjištění promítly do adhezního výroku (mj. srov. znění §228 odst. 1 tr. ř.).
48. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že jsou zjevně neopodstatněná. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu