ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1116.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1116/2022-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 6 To 209/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 40/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 6 T 40/2021, byl obviněný M. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
„ačkoliv byl
rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 1. 2006, spisové značky 19 T 1/2005, který nabyl právní moci dne 27. 06. 2006, odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle §202 odstavec 1 trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání 22 měsíců,
přesto
dne 13. 11. 2020, v době kolem 18:25 hodin, v XY, na ulici XY, na parkovišti přiléhajícím k areálu společnosti CENTRUM Moravia Sever, spol. s r. o., po předchozí slovní rozepři, bezdůvodně fyzicky napadl R. B. tak, že jej nejméně čtyři krát udeřil pěstí do zátylku a tímto jednáním jmenovanému způsobil zranění spočívající ve zhmoždění měkkých pokrývek lebních na hranici temenní a týlní krajiny hlavy, lehký otřes mozku a podvrtnutí krční páteře, které si vyžádalo krátkodobou hospitalizaci v XY nemocnici a kterážto zranění si vyžádala léčení v trvání 2 – 3 týdnů.“
2. Za to byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 16 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 7.430 Kč.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 6 To 209/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
5. Uvedl, že předmětné usnesení odvolacího soudu v spojení s prvostupňovým rozsudkem vychází ze skutkových zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž jde o skutková zjištění, jež jsou určující pro naplnění znaků obou přečinů, a ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a obě tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Současně bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti citovanému rozsudku, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Tím je odůvodněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
6. Ohledně skutkových zjištění, která jsou podle něho ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, obviněný odkázal zejména na obsah své výpovědi a obsah výpovědí svědků R. V., P. V., M. T. a D. Š., jakož i na obsah odborného vyjádření J. A. ze dne 7. 2. 2021 a jeho svědecké výpovědi u hlavního líčení a na kamerový záznam z místa činu ze dne 13. 11. 2020. Z obsahu těchto důkazů rozhodně nelze dovodit všechny skutkové okolnosti popsané nalézacím soudem ve výroku rozsudku. U neprovedených důkazů jde zejména o nevyslechnutí svědků F. M., M. U., I. M. a D. B. a nepřibrání znalce k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie za účelem posouzení duševního stavu poškozeného R. B. a jeho obecné a specifické věrohodnosti.
7. Stran tvrzeného nesprávného právního posouzení skutku obviněný zastává názor, že po eliminaci extrémně nesprávného hodnocení provedených důkazů ze strany soudů nelze v jeho jednání shledat naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Mohlo by jít nanejvýše o podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle §7 odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
8. S ohledem na shora uvedené námitky dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 6 To 209/2022, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 6 T 40/2021, a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že z obsahu rozsudku prvoinstančního soudu nelze vysledovat žádné pochybení, jež by mělo vést k závěru o zjevně rozporném hodnocení, byť jediného důkazu ve věci provedeného, a především značit extrémně vadné hodnocení provedeného dokazování jako celku. Obviněný ve svém dovolání vůbec nerozvedl, v jakých konkrétních okolnostech měly být jednotlivé důkazy posouzeny nesprávně. K takto pojaté argumentaci se lze vyjádřit jen obecným odmítnutím a ztotožnit se s odvolacím soudem, který na hodnocení důkazů neshledal nic závadného.
10. Výhrady dovolatele musí být formulovány a vyjádřeny konkrétně přímo v dovolání. Dovolatel se nemůže při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opírat pouze o obecný odkaz na obsah jednotlivého důkazu, aniž by uvedl, v čem má být vyhodnocení takového důkazu vadné.
11. Co se týče uplatnění dovolacího důvodu, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, jeho naplnění shledává obviněný v pouhém neprovedení jím navrhovaných důkazů, aniž by uvedl, proč by právě těmito důkazy měly být prokázány rozhodné skutečnosti a o jaké skutečnosti by se mělo jednat. Je tedy možno obecně reagovat, že trestní řád nestanoví žádná pravidla pro rozsah důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, ani pro váhu určitých druhů či typů důkazů. Je na úvaze soudu, kterými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, jež má význam pro zjištění skutkového stavu. Soud není povinen provést všechny navržené důkazy, a pokud důkazním návrhům nevyhoví, měl by ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V projednávané trestní věci soudy obou stupňů svým povinnostem při dokazování a odůvodnění svého postupu dostály. Důkazní návrhy byly odmítnuty z důvodu nadbytečnosti. K opomenutí důkazů, ani k libovůli v procesu dokazování, nedošlo.
12. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný v intencích tohoto dovolacího důvodu v podstatě neargumentuje, jelikož nesprávné právní posouzení věci v dovolání vystavěl výhradně na údajně extrémně vadném hodnocení důkazů.
13. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. písm. m) tr. ř. státní zástupce poznamenal, že obviněný v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí spatřoval existenci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. K těmto důvodům státní zástupce odkázal na předchozí část svého vyjádření.
14. Z rozvedených důvodů považoval státní zástupce podané dovolání za zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
16. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 6 To 209/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
20. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. (druhá alternativa).
21. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
22. Obviněný uplatnil námitky, které směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, přičemž (stručně řečeno) tvrdil, že klíčová skutková zjištění soudů obou stupňů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž jde o skutková zjištění určující pro naplnění znaků obou přečinů (k tomu odkázal na svou výpověď a na výpovědi vyjmenovaných svědků a na další důkazy), a že ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy (k čemuž vyjmenoval navržené svědky a namítl nepřibrání znalce ke zkoumání duševního stavu poškozeného) .
23. Tyto námitky je formálně možné podřadit (se značnou mírou tolerance) pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně jsou zjevně neopodstatněné. Důvod ke kasaci napadených rozhodnutí by vyvstal jen tehdy, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že nastala alespoň jedna z alternativ v uvedeném ustanovení obsažená.
24. První část daných námitek má odpovídat alternativě daného dovolacího důvodu, podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů [první alternativa daného dovolacího důvodu] . Její naplnění předpokládá zjištění tak hrubé vady skutkového zjištění, pro kterou nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude, pouze stručně řečeno, dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů. O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Zároveň je však nutné dodat, že takto hrubá vada, resp. hrubě vadné skutkové zjištění musí podle dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být určující z hlediska naplnění znaků trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným.
25. Z hlediska obsahu těchto námitek je nicméně nutno konstatovat, že obviněný nevylíčil, v čem konkrétně měly být jím uvedené jednotlivé důkazy posouzeny soudem prvního stupně chybně. Ve svém podání totiž pouze vyjmenoval vybrané soudem provedené důkazy (jeho výpověď, výpověď jím jmenovaných svědků, odborné vyjádření J. A. ze dne 7. 2. 2021 a jeho svědeckou výpověď u hlavního líčení a kamerový záznam z místa činu) a obecně s odkazem na jejich obsah bez jakéhokoli dalšího vysvětlení namítl jejich chybné hodnocení. Takto ovšem tvrzený zjevný rozpor klíčových skutkových zjištění soudů obou stupňů s obsahem provedených důkazů nijak nedoložil, nijak neosvědčil.
26. Je na místě připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015, v němž vyslovil, že úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání.
27. V návaznosti na uvedené dovolací soud stručně konstatuje, že v posuzované věci není zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je totiž seznatelné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování odpovídající ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v mezích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními.
28. Obdobná situace jako v případě tvrzeného zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními nastala i v případě tvrzení obviněného, že nebyly provedeny podstatné důkazy [třetí alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] . I zde dovolatel toliko vyjmenoval jím navrhované neprovedené důkazy (výslechy určených svědků a znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie za účelem posouzení duševního stavu poškozeného), aniž by vyložil, z jakého důvodu právě jím uvedenými návrhy důkazů měly být prokázány rozhodné skutečnosti.
29. Rovněž k námitce vytýkající neprovedení určitých důkazů je tak možné toliko stručně poznamenat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
30. V dané věci soudy nižších stupňů neprovedly všechny navržené důkazy. Nalézací soud však v bodu 11. odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vyložil, z jakých důvodů považoval neakceptovaný návrh na výslech svědka F. M. za důkazně nadbytečný, a (jak ostatně plyne z kontextu celého odůvodnění) jednoznačně dovodil, že dosavadní dokazování je úplné a skýtá patřičný základ pro náležité objasnění věci. Odvolací soud pak na to navázal v bodu 5. odůvodnění svého rozhodnutí, kde vyslovil, že nalézací soud postupoval v dané trestní věci (mj.) v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a v bodu 9. svého odůvodnění rozvedl, proč i on zamítl návrhy na doplnění dokazování, a to výslechem svědka F. M., vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie za účelem posouzení duševního stavu poškozeného a výslechem dalších svědků. Nejvyšší soud pak konstatuje, že důkazní řízení netrpělo z hlediska úplnosti takovým deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů.
31. Dovolatel dále ve svém podání formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod však dovolatel nenaplnil relevantní argumentací. Námitku nesprávného právního posouzení skutku totiž vystavěl na tvrzení o extrémně nesprávném hodnocení provedených důkazů ze strany soudů nižších stupňů, což se ovšem s obsahovým vymezením daného dovolacího důvodu zcela míjí.
32. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy námitky obviněného nenaplnily dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., nemohly být podřazeny ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
33. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu