ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1339.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1339/2021-1810
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 1. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 To 243/2020-1637, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 1. 2020, č. j. 1 T 165/2013-1529 , byl obviněný M. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným
ad I.
1) v jednočinném souběhu přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování tajemství přepravovaných zpráv podle ustanovení §182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku,
2) v jednočinném souběhu přečinem výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku,
ad II.
1) přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku,
2) v jednočinném souběhu přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a zločinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku,
jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem uvedeným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy podle §171 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 To 243/2020-1637 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným
ad I.
1) přečinem porušování tajemství přepravovaných zpráv podle ustanovení §182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku,
2) přečinem výtržnictví podle §358 odst. l tr zákoníku,
ad II.
zločinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku,
jichž se dopustil tím, že
ad I.
1) dne 29. 6. 2013 v době od 19:00 hodin do 21:55 hodin, v XY, ul. XY, vtlačil svou bývalou družku, poškozenou H. K., nar. XY, do jejího bytu č. 3, kde se zdržoval a setrval proti vůli poškozené, zde ji napadl a to tak, že ji srazil na pohovku, kde ji zaklekl a následně po delší dobu omezoval v pohybu a různě ji fyzicky i verbálně napadal a obtěžoval tak, že jí opakovaně držel ruku přes ústa a nos, že nemohla dýchat, dále ji přiložil přes obličej polštář, kdy opět nemohla dýchat, prohledal její mobilní telefon, kde četl SMS zprávy, poté se poškozené dotazoval na schůzku s kamarádem, a zda s ním „šuká“, posléze jí jednou rukou rozepnul poškozené zip u kalhot a strčil ruku na genitálie, které pohladil, poté odhalil jedno ňadro, přes které ji dvakrát za použití sprostých slov plácl, poté poškozenou pustil ze sevření a požadoval po ní za úplatu orální sex, poškozená využila jeho chvilkové nepozornosti a utekla z bytu na ulici, kde jí byla přivolána pomoc,
2) dne 30. 6. 2013 v době kolem 23:45 hodin v XY, XY před čp. XY, napadl svou bývalou družku, H. K., nar. XY, která vyšla ven věnčit psa, a to tak, že jí začal vulgárně nadávat, poté poškozenou natlačil na zeď prodejny TESCO, udeřil ji do obličeje, přičemž jí neustále vulgárně nadával a opakovaně jí vyhrožoval slovy: „zabiju tě“, poté jí nabízel jako kurvu ke koupi náhodným svědkům, dále s poškozenou smýkal, chytil ji za ruku, přičemž poškozené spadly hodinky, které zvedl a mrštil s nimi o zem, poté svědkům vytrhl z ruky láhev minerálky, kterou poškozenou polil, neustále jí nadával do kurev, bránil jí v návratu do domu tím, že se jí snažil vytrhnout klíče do domu, honil ji mezi auty, když ji dohonil, uchopil ji za šálu, za kterou jí táhl, poté poškozenou opětovně přitiskl ke zdi, smýkal s ní, až ji shodil na zem, poté si vzal psa a z místa odešel a poškozená se ukryla ve svém domě ze strachu před obžalovaným až do příjezdu hlídky policie,
ad II.
dne 7. 7. 2013 kolem 23:30 hodin, v XY, XY, kdy poškozená H. K., nar. XY, pootevřela vstupní dveře u svého bytu č. 3, kdy chtěla jít venčit svého psa, spatřila na zemi před dveřmi ležet obžalovaného, který ji následně vtlačil do bytu, proti vůli poškozené setrval, přičemž ji donutil byt uzamknout, poté jí násilně držel v uzamčeném bytě, kde jí vyhrožoval, že ji podřízne, že jí uřízne poprsí, že si ji vezme s sebou, přičemž z kuchyně přinesl nože, jeden z nich vzal do ruky, kterým poškozenou ohrožoval, poškozené se podařilo obžalovanému stříknout do očí slzný plyn ze spreje, který držela po celou dobu v ruce, poté začala před obžalovaným prchat směrem do obývacího pokoje a následně, kdy vyhodnotila, že nemá jinou možnost, vyskočila ze strachu z parapetu okna bosa na ulici ze zvýšeného přízemí z výši cca 5 metrů, přičemž v důsledku nárazu nohama na dlažbu si způsobila otevřenou frakturu patní kosti vpravo, zlomenina jevila známky dislokace-vy chýlení úlomků, poranění bylo doprovázeno tržnou ránou 6x3 cm na vnitřní straně paty vpravo, zlomeninu levé patní kosti a tři drobné tržné ranky na pravém lokti, v důsledku čehož byla převezena RZS do XY nemocnice, kde byla hospitalizována od 8. 7. 2013 po dobu 14 dní, na ortopedickotraumatologické klinice, kdy toto zranění jí omezovalo v obvyklém způsobu života pokud se týká hybnosti dolních končetin při probíhajícím hojení zlomenin po dobu přesahující minimálně 6 týdnů, a následnou rehabilitací spojenou s postupným zatěžováním obou dolních končetin, kdy k chůzi musela užívat berle.
4. Obviněného za tyto trestné činy odsoudil podle §171 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Horáčka, LL.M., dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, v řízení před soudy obou stupňů tak došlo k porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy). Navrhl proto, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí napadeného dovoláním.
6. Obviněný namítá, že nalézací ani odvolací soud nehodnotily důkazy vzájemně a neprovedly dostatečné dokazování, a to zejména k mechanismu vzniku zranění poškozené. Z provedených důkazů vyplývají rozpory (rozepsané v dovolání), které lze odstranit znaleckým posudkem z oboru biomechaniky, jehož provedení se opakovaně domáhal. Ve vztahu ke skutku omezování osobní svobody s následkem zranění, právě průběh zranění a jeho příčinná souvislost s omezováním osobní svobody popsaný není, přetrvávají pochybnosti. Bez jím navrženého posudku z oboru biomechaniky nelze vyvrátit jeho verzi, která nebyla vyvrácena ani znalci z oboru medicíny. Zpochybňuje naplnění skutkové podstaty porušování domovní svobody a porušování tajemství textové či obrazové zprávy se neprokázalo, že by byl prohledával její mobilní telefon.
7. Soudům obou stupňů vytýká, že nesprávného hodnocení důkazů se dopustily proto, že ignorovaly ty z důkazů, které svědčily možnému ději tak, jak jej vylíčil. Takový skutkový děj nebyl vyloučen, soudy se jím nezabývaly. Odkázal dále na §2 odst. 5 tr. ř. a judikaturu stran tzv. opomenutých důkazů a presumpce neviny. Dodal, že odvolací soud při rozhodování nepostupoval důsledně podle §254 odst. 1 tr. ř., a proto nezjistil žádné podstatné vady řízení. Při správném použití zákona a respektování práv obviněného je zcela zřejmé, že rozsudek soudu prvního stupně, i řízení, které mu předcházelo, vykazuje takové vady, pro které nemůže obstát žádný z odsuzujících výroků o vině. Neodpovídá totiž požadavku, aby skutkový stav věci byl spolehlivě a v dostatečném rozsahu prokázán provedeným dokazováním.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a aby nalézacímu soudu uložil vypracovat znalecký posudek z oboru biomechaniky.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně zdůraznil, že dovolací argumentace obviněného je pouhým opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, na kterou oba soudy reagovaly a bezezbytku se s ní vypořádaly. Nadto nelze přehlédnout, že dovolací námitky obviněného se s vytýkanými dovolacími důvody naprosto rozcházejí.
10. Obviněný především uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Netvrdí však, že právě skutková zjištění vymezená ve skutkové větě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 a podrobně rozvedená v odůvodnění rozhodnutí obou soudů nenaplňují znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Jeho dovolání je postaveno toliko na výhradách, v jejichž rámci soudům vytýká nerespektování zásady presumpce neviny a ve vazbě na to realizuje vlastní hodnocení důkazů a formuluje nová skutková zjištění diametrálně odlišná od skutkových zjištění obecných soudů. Právě takové námitky jsou pak stěžejní pro jeho argumentaci založenou na důsledném popření – případně významné bagatelizaci – trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu. Je však zapotřebí zdůraznit, že takto koncipované výhrady pod žádný dovolací důvod podřadit nelze. Dovolatel totiž pomíjí tu podstatnou okolnost, že důkazy provádí a skutková zjištění formuje soud a nikoli obviněný či státní zástupce.
11. Podle názoru státního zástupce realizoval Obvodní soud pro Prahu 10 komplexní a bezvadné dokazování, v jehož rámci provedl všechny důkazy, jež mohly napomoci náležitému objasnění věci. V tomto ohledu mu ničeho nevytkl ani Městský soud v Praze, který podaná odvolání řádně přezkoumal, dokazování sám doplnil, přičemž s uplatněnými námitkami obviněného i státního zástupce se v rámci odvolacího řízení přesvědčivě vypořádal. Současně je namístě zdůraznit, že prvostupňový soud provedené důkazy také řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí obviněný, ale i ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil. Při formování skutkového děje akcentoval zejména (ale nejen) výpovědi poškozené H. K., svědků K., C., D. a Ž., lékařské zprávy a znalecké posudky z oboru zdravotnictví dokumentující zranění poškozené, jakož i protokol o ohledání místa činu a s ním související fotodokumentaci. Dospěl přitom k takovým skutkovým závěrům, které z důkazů logicky vyplývají a proti nimž neměl výhrady ani soud druhého stupně.
12. Žádných rozumných výhrad nelze mít ani k rozsahu dokazování. Pokud jeden či druhý ze soudů některému z důkazních návrhů obviněného pro nadbytečnost nevyhověl, svůj závěr také řádně odůvodnil. To se týká rovněž dovolatelovy výhrady, v jejímž rámci soudům vytýká, že přes jeho opakované návrhy nepřibraly znalce z oboru forenzní biomechanika, který by se podrobněji vyjádřil k možným příčinám pádu poškozené z okna. Soudy v tomto ohledu objektivně a správně vyhodnotily, že takový posudek by byl zcela nadbytečný, neboť okolnosti pádu poškozené z okna, stejně jako příčiny vzniklé újmy na zdraví, byly spolehlivě objasněny důkazy ostatními. Ve vztahu ke skutku pod bodem II. vypovídala poškozená H. K., přičemž její výpověď byla soudy shledána konzistentní a zcela věrohodnou. Verze předestřená obviněným, podle níž nelze vyloučit účelové jednání poškozené, která mohla skok dopředu promýšlet, je nelogická, nesmyslná a především zcela odporuje provedeným důkazům. Pád poškozené a následné zranění naplňující znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu (přinejmenším) §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku tak vznikly výlučně v příčinné souvislosti s jednáním dovolatele. Ve vazbě na právě uvedené zbývá doplnit, že faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu. Jinak řečeno, neprovedení nadbytečného důkazu vadu tzv. opomenutých důkazů nezakládá.
13. Ze shora uvedeného vyplývá jediné a současně to podstatné. Totiž že pro posouzení věci a přisouzení odpovídající právní kvalifikace jsou stěžejní právě skutková zjištění obecných soudů vyjádřená ve skutkové větě rozsudku Městského soudu v Praze a dále rozvedená v odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Těmto skutkovým zjištěním pak i podle přesvědčení státní zástupce odpovídá právní kvalifikace posuzovaného jednání jako přečinu porušování tajemství přepravovaných zpráv podle §182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Státní zástupce pouze doplňuje – a to v reakci na námitky na straně 3 dovolání v jeho odstavci 14. – že trestným činem porušování domovní svobody obviněný pravomocně uznán vinným nebyl. To, že mobilní telefon poškozené, potažmo zprávy v něm uložené, proti její vůli prohlížel, pak nepochybně prokázáno bylo.
14. V reakci na charakter dovolacích námitek lze doplnit už snad jen tolik, že sama nespokojenost obviněného s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, s odsuzujícím rozsudkem a se zamítnutím jeho odvolání (resp. jeho podstatné části), není chybou soudů a neznačí, že jejich skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (a už vůbec ne extrémně), a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje.
15. Obviněný vedle toho uplatnil ještě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak v žádné pasáži svého dovolání výhradu, která by uvedenému dovolacímu důvod byť i jen okrajově odpovídala, nevznesl. Jeho námitky se tudíž věcně rozcházejí rovněž s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť jeho námitky pod vytýkané (ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit nelze. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.). Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV.
Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021, tento dovolací důvod, s výjimkou námitky nedostatečně vyjádřené příčinné souvislosti, nenaplňují. Namísto toho, aby náležitou argumentací zpochybnil důvodnost právní kvalifikace skutků, jimiž byl odvolacím soudem uznán vinným, brojí dovolatel proti skutkovým zjištěním soudů, tato zpochybňuje a snaží se je nahradit vlastní verzí skutkového děje. Tím se ovšem zcela vymyká z obsahového zaměření tohoto důvodu dovolání, který je určen k nápravě vad hmotněprávního posouzení.
23. Dovolatel uplatňuje dílčí výhrady (zejména s odkazem na výpovědi svědků C., Ž., D. a na znalecké posudky vypracované ke zraněním poškozené), jimiž rozporuje průběh skoku poškozené z okna, její pohnutky v tomto směru a akcentuje, že nebyl ve chvíli úniku poškozené nebezpečný. Tímto způsobem se snaží navodit dojem, že se ze strany poškozené jednalo při výskoku z okna o kalkul s cílem ho očernit. Ve skutečnosti podle něj neexistuje příčinná souvislost mezi tímto skokem včetně zranění poškozené a jeho jednáním ve vztahu k právní kvalifikaci zločinem omezování osobní svobody s následkem těžké újmy na zdraví. S námitkami, skrze které se obviněný snaží zpochybnit průběh skutkového děje tvrzený poškozenou, se již soudy vypořádaly. Je tak možné odkázat zejména na vyčerpávající odůvodnění obsažené v bodě 19. rozsudku nalézacího soudu (popř. na body 6. a 7. rozsudku soudu odvolacího), kdy tento dospěl k závěru, že „… o tom, že v důsledku jednání obžalovaného poškozená z okna vyskočila a utrpěla uvedené poranění, není pochyb, a již s ohledem na místo jejího dopadu je verze obžalovaného o svěšení se za parapet, trasování po panelu Tesca a následně skoku a dopadu z nižší výšky, což by mělo dokumentovat ve verzi obžalovaného to, že skok nebyl bezprostřední, ale vykalkulovaný se záměrem ho poškodit, je naprosto nepřijatelná a neodpovídá skutkovým zjištěním.“ Tento závěr přitom nebyl soudem prvního stupně vystavěn jen na samotné výpovědi poškozené, ale vyplýval i z dalších provedených důkazů. Především se jednalo o výpovědi svědků K., C., D. a Ž., ze kterých podle jeho zjištění vyplynul strach poškozené z obviněného, z jeho hrubého až násilného chování k ní, i to, že poškozená měla vyskočit z okna (viz body 5., 6., 7. a 9. rozsudku nalézacího soudu). Pokud tedy dovolatel uvádí, že jediným důkazem svědčícím o jeho vině je výpověď poškozené, jejíž věrohodnost se snaží zpochybňovat nepříliš rozvedenými odkazy na poměrně nevýznamné rozpory mezi jednotlivými výpověďmi, případně uvnitř těchto výpovědí, nelze jeho argumentaci přijmout.
24. Soud prvního stupně zároveň zohlednil závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví ve vztahu ke zraněním poškozené včetně toho předloženého obhajobou. Není přitom pravdou, že by znalci vyjadřující se k povaze zranění poškozené uvedli, že tato by mohla, v případě průběhu jí tvrzeného skutkového děje, vzniknout pouze zázrakem (viz body 16. a 16. rozsudku nalézacího soudu – nedopatřením soudu prvního stupně se jedná o zdvojený bod odůvodnění). Jak plyne z odkazovaných pasáží odůvodnění, znalci rovněž netvrdili, že by snad byl nezbytný posudek z oboru biomechaniky, aby bylo možné pochopit, jakým způsobem zranění poškozené vznikla. Pouze uvedli, že pro důkladnější popis průběhu pádu poškozené je takový posudek vhodný, neboť se tato problematika již vymyká jejich odbornosti. Soudem podané shrnutí zmíněných znaleckých posudků přitom odpovídá i obsahu spisu (viz č. l. 1509–1514).
25. Dovolatel dále uplatnil námitku porušení jeho práva na spravedlivý proces, a to tím, že byl opomenut důkaz, resp. jeho důkazní návrh ke zpracování znaleckého posudku z oboru biomechanika. V uvedené souvislosti je vhodné poznamenat, že otázka tzv. opomenutých důkazů byla vyložena zejména v příslušné judikatuře Ústavního soudu, která je opakovaně připomínána i v jeho posledních rozhodnutích, v nichž reaguje na obsahově stejné námitky stěžovatelů. Podle ní je možné neakceptovat důkazní návrhy ze tří důvodů (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01). Prvním argumentem je, že tvrzená skutečnost, která má být navrhovaným důkazem ověřena nebo vyvrácena, nemá relevanci k danému řízení. Dále je možné odmítnout důkazní návrh, když důkaz není s to ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost. Třetím případem je nadbytečnost navrhovaného důkazu, pakliže tvrzení, které má být důkazem ověřeno či vyvráceno, již bylo v dosavadním řízení ověřeno nebo vyvráceno bez důvodných pochybností. Právě o poslední zmíněnou situaci se jedná i ve věci obviněného, neboť soudy se s jeho důkazním návrhem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a nevyhověly mu proto, že ho posoudily jako důkaz nadbytečný. Soudy již měly skutkový stav za zjištěný bez důvodných pochybností, a tudíž se rozhodly nepřijmout důkazní návrh stran znaleckého posudku z oboru biomechanika. Zmínily to přitom i ve svých rozhodnutích (viz bod 19. rozsudku nalézacího soudu a bod 6. rozsudku odvolacího soudu). S tímto hodnocením se ztotožnil Nejvyšší soud.
26. Pokud se tedy obviněný snaží o modifikaci skutkových zjištění ve shora popsaném smyslu, včetně jejich zpochybnění s odkazy na neprovedený znalecký posudek z oboru biomechaniky, je takové úsilí třeba označit za nepřípadné. Soudy obou stupňů vyhodnotily skutkový stav zcela adekvátním způsobem, kdy hodnocení důkazů soudem prvního stupně směřovalo do přijatelných skutkových závěrů. Nelze tedy přijmout ani odkazy obviněného na to, že v jeho případě měla být porušena zásada presumpce neviny či zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle §2 odst. 5 tr. ř., ani jeho právo na spravedlivý proces.
27. Ohledně výhrad obviněného, které vyjádřil k právní kvalifikaci jeho skutku posouzeného jako přečin porušování tajemství přepravovaných zpráv, je třeba uvést, že k nim neuplatnil žádnou relevantní argumentaci. Toliko velmi obecně nastínil, že v rámci této námitky opět vychází z úvah o skutkovém podkladě daného hmotněprávního posouzení. Nejvyšší soud se tudíž touto rovinou jeho dovolacích námitek dále nezabýval, neboť není jeho úkolem jakkoliv dotvářet či domýšlet argumenty obviněného.
28. Podobným způsobem obviněný napadal i právní kvalifikaci jeho skutku jako zločinu omezování osobní svobody s tím rozdílem, že uvedl rovněž zmínku o nedostatečně vyjádřené příčinné souvislosti mezi zraněním obviněné a jeho jednáním v popisu skutku. Tato námitka sice odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], nicméně je zjevně neopodstatněná. Z popisu obsaženého ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že obviněný vtlačil poškozenou do bytu, poté co poškozená otevřela dveře, přičemž „… ji donutil byt uzamknout, poté jí násilně držel v uzamčeném bytě, kde jí vyhrožoval, že ji podřízne, že jí uřízne poprsí, že si ji vezme s sebou, přičemž z kuchyně přinesl nože, jeden z nich vzal do ruky, kterým poškozenou ohrožoval …“ . Tímto svým jednáním jednoznačně omezoval poškozenou na osobní svobodě, neboť tato byla donucena setrvat v bytě s obviněným, který ji ohrožoval násilím. Vyjádření skutku pokračuje popisem, podle nějž se poškozené „… podařilo obžalovanému stříknout do očí slzný plyn ze spreje … … poté začala před obžalovaným prchat směrem do obývacího pokoje a následně, kdy vyhodnotila, že nemá jinou možnost, vyskočila ze strachu z parapetu okna bosa na ulici ze zvýšeného přízemí …“ . Tímto útěkem před obviněným si způsobila „otevřenou frakturu patní kosti vpravo, zlomenina jevila známky dislokace-vy chýlení úlomků, poranění bylo doprovázeno tržnou ránou 6x3 cm na vnitřní straně paty vpravo, zlomeninu levé patní kosti a tři drobné tržné ranky na pravém lokti …“ . Dané zranění ji přitom omezovalo v obvyklém způsobu života stran hybnosti dolních končetin po dobu „… přesahující minimálně 6 týdnů, a následnou rehabilitací spojenou s postupným zatěžováním obou dolních končetin, kdy k chůzi musela užívat berle.“
29. Z popsaných pasáží skutkové věty je zjevné, že poškozená prchala před obviněným, který ji omezoval ve volném pohybu a jedinou možností úniku, kterou v dané vypjaté situaci vnímala, byl skok z okna, jehož důsledek (mechanické působení při dopadu z výšky cca 5 metrů) se projevil ve vzniku zranění odpovídajícího těžké újmě na zdraví. Vymezení skutku tak obsahuje správně vyjádřenou příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a jeho následkem, odpovídající zvolené právní kvalifikaci podle §171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, stejně jako závěru, k němuž dospěl odvolací soud v bodě 12. odůvodnění jeho rozsudku. Podle této části citovaného rozsudku „ [J]e zcela nerozhodné, že obžalovaný situaci vnímal tak, že měl být paralyzován, důležité je, jak vnímala uvedenou situaci poškozená, vůči které se obžalovaný před tím choval hrubě.“ , přičemž poškozená uvedenou situaci pochopitelně „… vyhodnotila jako bezvýchodnou a volila způsob sebezáchrany právě výskokem z okna. Příčinná souvislost jednáním obžalovaného s výskokem poškozené, je zcela evidentní, nebyla nijak přetržena, aby bylo možné uvažovat o tom, že výskok z okna nezavinil svým předchozím jednání právě obžalovaný.“
30. Uvedená konstatování ústí do závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu ani v části týkající se výroku o vině dovolatele zločinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (skutek II/1.) není zatížen vadou, která by naplňovala tento obviněným vznesený důvod dovolání.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
31. Pokud dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť v řízení měla být porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, pak je nutné uvést, že k němu nepřiřadil žádnou argumentaci. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než se touto otázkou nezabývat, neboť i k přezkumu dovoláním napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. dochází jen na podkladě v dovolání vyjádřených námitek. Jinými slovy vyjádřeno, k účinnému napadení pravomocného rozhodnutí prostřednictvím dovolání nedostačuje pouhé explicitní vyjádření uplatněného dovolacího důvodu. Dovolatel může být se svým mimořádným opravným prostředkem úspěšný jen tedy, pokud zvolený důvod dovolání současně spojí s tomuto důvodu odpovídající přesvědčivou dovolací argumentací. Ve vztahu k tomuto důvodu dovolání však obviněný nic takového neučinil.
32. Pouze okrajově lze podotknout, že pokud chtěl obviněný odkázat na konání veřejného zasedání před odvolacím soudem dne 15. 10. 2021 v jeho nepřítomnosti, tak s touto otázkou se již vypřádal odvolací soud v bodě 5. jeho rozsudku. Neakceptoval omluvu obviněného z jednání podanou jeho obhájcem při začátku konání veřejného zasedání, neboť obviněný nedoložil, že je mu jeho zdravotním stavem účast objektivně znemožněná. Naopak soud si u ošetřujícího lékaře obviněného ověřil, že tomu tak není. V podrobnostech dovolací soud odkazuje na výše citovanou část odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně.
V.
Způsob rozhodnutí
33. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ačkoliv tento ve svém dovolání uplatnil i námitku, kterou bylo lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021 (viz bod 27.), byla tato vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná. Ostatní námitky vznesené pod tímto dovolacím důvodem se s jeho obsahovým zaměřením rozešly, přičemž nevedly ani k závěru, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím, resp. i vydáním odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Kasace napadeného rozhodnutí, potažmo i jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně proto nebyla odůvodněna ani potřebou zajištění základního práva obviněného. K naplnění druhého dovolacího důvodu nemohlo dojít již proto, že dovolatel vůbec nevymezil, v čem by se vada řízení odpovídající tomuto dovolacímu důvodu měla projevit.
34. Vzhledem k tomu [zjevné neopodstatněnosti dovolací námitky formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
35. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
36. Zbývá dodat, že předseda senátu Nejvyššího soudu na základě posouzení mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že není na místě, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odkladu či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí. V uvedeném směru se připomíná, že pokud dospěje k takovému závěru, nevydává o něm samostatné (negativní) rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 1. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu