ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1343.2021.3
6 Tdo 1343/2021-I.-1196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2022 v řízení o dovolání, které podal obviněný Z. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 2. 6. 2021, č. j. 14 To 50/2021-1042, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 110/2019, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 11. 12. 2020, č. j. 2 T 110/2019-969 , byl obviněný Z. K. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad 1), přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 11, 12, 13, 14), přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, dílem samostatně, dílem ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 15, 16), přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad 2, 3, 4), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (ad 17), přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (ad 17 – 20) a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 18 – 19), jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustil způsobem popsaným ve výroku označeného rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a další, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 T 14/2019, a za sbíhající se přečin krádež podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a další, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 11 T 34/2019, odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 T 14/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit škodu specifikovaným poškozeným.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře rozsudkem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 14 To 50/2021-1042 , byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně dovolatele změněn ve výroku o trestu, a to tak, že mu byl nově uložen
· za trestné činy uvedené v napadeném rozsudku pod body 1) – 16)
a za sbíhající se přečin krádež podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin krádež podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 12. 2019, č. j. 4 T 14/2019-159, a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 7. 2019, č. j. 11 T 34/2019-201,
podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou,
a to za současného zrušení výroků o trestech z rozsudků Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 12. 2019, č. j. 4 T 14/2019-159, a Okresního soudu v Písku ze dne 30. 7. 2019, č. j. 11 T 34/2019-201, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
· za trestné činy uvedené v napadeném rozsudku pod body 17) – 20)
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to kovového páčidla o délce 70 cm, ohnutého šroubováku s dřevěnou rukojetí o délce 20 cm a kladívka.
4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu (a též jemu přecházející rozsudek okresního soudu) napadl obviněný dovoláním, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1343/2021, tak, že podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil
· rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 2. 6. 2021, č. j. 14 To 50/2021-1042, v celém výroku o uložení souhrnného trestu obviněnému Z. K. a ve výroku, jímž došlo podle §256 tr. ř. k zamítnutí odvolání tohoto obviněného ve vztahu k výroku o jeho vině zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku,
· jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 11. 12. 2020, č. j. 2 T 110/2019-969 ve výroku o vině tohoto obviněného zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad 1.),
· jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
načež §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Písku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Jak Nejvyšší soud zjistil, obviněný se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a vykonává souhrnný trest ve výměře čtyř roků na podkladě výše uvedených rozhodnutí okresního a krajského soudu, jejich části (a to právě výrok o tomto trestu uloženém odvolacím soudem i za zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku) byly zrušeny. Ocitl se tak v situaci, kdy bylo nezbytné aplikovat §265l odst. 4 tr. ř., podle něhož [v]ykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne současně o vazbě.
6. Přestože v případě dovolatele jde o osobu, u níž by vzhledem k tomu, že opakovaně páchá trestnou činnost majetkové povahy, bylo možno uvažovat o existenci vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud nezbytným rozhodnout o jeho vzetí do vazby. Zjistil totiž, že obviněný má ještě vykonávat dva jiné tresty odnětí svobody, do jejichž výkonu může být ihned převeden (nejprve do trestu ve věci Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 22/2017), čímž lze označený důvod vazby [stejně jako vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř., pokud by se úvahy soudu měly ubírat tímto směrem] plně nahradit. Rozhodl proto podle §265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný Z. K. do vazby nebere.
Poučení: Proti rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu