ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.14.2022.2
sp. zn. 6 Tdo 14/2022-404
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 9 To 124/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 159/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného M. H. a s přiměřeným užitím §261 tr. ř. také ohledně obviněného O. V. zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 9 To 124/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 2. 2021, sp. zn. 4 T 159/2020, (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byli obvinění M. H. a O. V. uznáni vinnými zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že
„v Nymburce dne 23. 11. 2019 v době okolo 13:00 hodin v prostorách společné chodby ve 3. patře panelového domu na adrese XY, přistoupili k poškozenému J. Š., nar. XY, kterého úmyslným společným jednáním fyzicky napadli tím způsobem, že ho nejprve M. H., nar. XY, po otevření dveří udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož poškozený J. Š. upadl do prostoru chodby jeho bytu a spadl na květináč, který při pádu rozbil, přičemž následně oba obžalovaní vytáhli poškozeného za nohy z chodby jeho bytu, kde od obžalovaných inkasoval opakované údery a kopy směřující na hlavu, břicho a záda, přičemž následně obžalovaný M. H. uchopil poškozeného rukama za krk a začal ho škrtit a následně ho hodil proti pootevřeným dveřím bytu, který užíval obžalovaný O. V., nar. XY, jenž byl celému incidentu stále přítomen, kdy posléze oba obžalovaní opětovně chytili poškozeného za nohy a táhli ho po podlaze společné chodby, kde byl opětovně oběma obžalovanými napaden, a to opakovanými údery pěstí a kopy do oblasti obličeje a těla, přičemž poškozený se posléze pokoušel vstát z podlahy, kdy ho obžalovaní kopli do oblasti beder, v důsledku čehož spadl poškozený do mezipatra, kdy se při tomto pádu udeřil do hlavy a oblasti zad, načež poškozený vstal a šel se schovat do svého bytu, a to za situace, kdy mu oba obžalovaní vyhrožovali, že ho můžou příště zabít, přičemž v důsledku napadení poškozený J. Š., nar. XY, utrpěl zlomeninu lícně-čelistního komplexu vlevo s lehkým vpáčením přední stěny levé čelistní dutiny, zlomeninu spodiny a vnitřní stěny levé očnice s vpáčením úlomků do očnice, otřes mozku, otok očních víček a krevní výron v místě levé očnice zasahující na levou tvář, otok rtů, krevní podlitinu pod pravým okem, krevní podlitinu na bradě, kožní oděrku pod levým ústním koutkem, krevní podlitinu u pravého ústního koutku, kožní oděrku na kořeni nosu, na pravém lokti a pravém rameni s následnou hospitalizací v Nemocnici XY v době od 23. 11. 2019 do 26. 11. 2019 a následně na Stomatologické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v XY v době od 28. 11. 2019 do 2. 12. 2019, kde se podrobil operačnímu zákroku v celkové anestezii, který spočíval v repozici zlomeniny lícně-čelistního komplexu a osteosyntéze titanovou dlahou a šrouby s omezením v obvyklém způsobu života po dobu čtyř týdnů klidovým režimem, medikamentosní léčbou, konzumací kašovité stravy, zvýšenou hygienou a nesmrkáním“.
2. Obviněnému M. H. byl za tento zločin a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 1 T 23/2020, doručený mu dne 31. 5. 2020, uložen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku s použitím §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 40 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 1 T 23/2020, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný O. V. byl za uvedený zločin odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, přičemž podle §85 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků za současného uložení dohledu probačního úředníka. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena rovněž povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČO: 47114321, škodu ve výši 30 868 Kč.
3. Odvolání obou obviněných podaná proti uvedenému rozsudku Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 9 To 124/2021, zamítl podle §256 tr. ř.
II.
4. Citované usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 9 To 124/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný M. H. (dále též jen „obviněný“) dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Primárně namítl, že postupem odvolacího soudu, který ve veřejném zasedání nedoplnil dokazování o jeho výslech (ačkoliv to navrhoval), došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Hmotněprávní posouzení skutku se tak opírá o skutkový stav zatížený vadou, jestliže odvolací soud konstatoval, že oba obvinění měli v řízení možnost opakovaně se vyjádřit, a proto návrh na doplnění dokazování o jejich výslechy zamítl. Obviněný v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 87/2012.
5. Dále obviněný namítl, že nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví a že jeho vina nebyla dostatečně prokázána. Soudy se nevypořádaly s jeho námitkami, které zpochybňovaly důvěryhodnost svědecké výpovědi poškozeného. Odvolací soud se pak podle obviněného řádně nevypořádal ani s námitkou, že uložený trest je nepřiměřeně přísný.
6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a sám rozhodl ve věci tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu, popřípadě, pokud pro toto rozhodnutí neshledá procesní podmínky, aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i případně též vadné řízení mu předcházející a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále také jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolací námitky uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení, přičemž oba soudy nižších stupňů se jimi již zabývaly. Odmítla tvrzení o existenci extrémního nesouladu. Jednání obou obviněných bylo podle jejího názoru prokázáno. Uložený trest označila za zcela přiměřený. Vznesl-li obviněný námitku ohledně skutečnosti, že nebyl ve veřejném zasedání vyslechnut, pak k tomu uvedla, že se nejedná o námitku naplňující některý z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
8. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
10. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 9 To 124/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
13. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV.
14. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného směřovaly do oblasti procesní a skutkové. Namítl, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána a že se soudy nevypořádaly s důvěryhodností poškozeného. Hmotněprávní posouzení skutku je podle něj založeno na skutkovém stavu, který je zatížen vadou v podobě jeho nevyslechnutí ze strany odvolacího soudu. Má za to, že odvolací soud takovým postupem porušil jeho právo na spravedlivý proces. V neposlední řadě pak obviněný brojil proti nepřiměřenosti uloženého trestu.
15. Takové námitky v zásadě uplatněnému a ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají, když obviněný ani výslovně nenamítl tzv. extrémní nesoulad, resp. zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud však interpretuje a aplikuje podmínky, za nichž přistupuje k posouzení dovolání, tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci rozhodování o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
16. Pro rozhodování Nejvyššího soudu v této věci bylo přitom podstatné zjištění, že je zcela důvodná dovolací námitka obviněného, podle níž v odvolacím řízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu, potažmo právo na spravedlivý proces. Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil takovou argumentaci, která svědčí závěru, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o něm způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí, přezkoumal dovolací soud na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
17. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 87/2012, publikovaného pod č. 51/2012 Sb. rozh. tr., na něž odkázal již obviněný, plyne, že pokud se obviněný kdykoli v průběhu trestního stíhání rozhodne k věci vypovídat, nelze jej tohoto práva zbavit s poukazem na skutečnost, že v předcházejícím stadiu tohoto řízení výpověď odepřel, anebo má-li soud za to, že výslech obviněného by byl nadbytečný vzhledem k tomu, že ostatní důkazy k závěru o jeho vině postačují (§33 odst. 1, 5 tr. ř.). Soudu, který obviněného vyslechne až poté, co ve věci provede všechny ostatní důkazy, nic nebrání, aby tuto skutečnost zohlednil při hodnocení důkazů, resp. při hodnocení věrohodnosti výpovědi obviněného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 8 Tdo 173/2017).
18. Při veřejném zasedání konaném v řízení o jejich odvoláních dne 30. 6. 2021 navrhli oba obvinění prostřednictvím svých obhájců, aby bylo dokazování doplněno o jejich výslech. Odvolací soud tento důkazní návrh zamítl, přičemž ve svém rozhodnutí se s ním vypořádal tak, že: „Oba obžalovaní měli možnost se ve věci opakovaně vyjádřit jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, kdy pouze obžalovaný V. u hlavního líčení uvedl, že se žádaným způsobem na fyzickém napadení poškozeného nepodílel. Právě vzhledem k opakovaným možnostem obžalovaných se ve věci vyjádřit, zamítl odvolací soud návrh obžalovaných na doplnění dokazování o jejich výslechy ve veřejném zasedání u Krajského soudu v Praze.“
19. Takové odůvodnění jeho postupu však v podstatě popírá zásadní procesní oprávnění obviněného, který sice není povinen vypovídat (§33 odst. 1 věta první tr. ř.), avšak tím není v žádném směru dotčeno jeho právo vyjadřovat se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a k důkazům o nich a uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, tzn. právo k věci vypovídat, jestliže se tak rozhodne učinit. Tato svá práva může obviněný realizovat již v přípravném řízení, ale může je uplatnit i kdykoli později podle vývoje trestního stíhání a dokazování. Uplatní-li obviněný právo uvést okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě až v hlavním líčení nebo v odvolacím řízení, je to jen realizací jeho práva hájit se, jak uzná za vhodné, a nemůže být jeho obhajoba odmítnuta jen na základě „opožděného uplatnění“ (k tomu srov. např. Šámal, P. a kol. Trestní řád, komentář – díl I, 5. doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2005, str. 238 a násl.).
20. Tento právní názor vyjádřený mj. také v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 11 Tdo 25/2021, je zcela přiléhavý i v posuzované trestní věci obviněných a Nejvyšší soud neshledal sebemenší opodstatnění, aby se od něj odchýlil. Právní posouzení skutku je opřeno o skutkový stav věci zatížený podstatnou vadou spočívající v tom, že odvolací soud učinil závěr o vině obviněných, resp. zamítl jejich odvolání, aniž by doplnil dokazování o jejich výslech, přestože jej oba navrhovali. Postup odvolacího soudu proto vedl nejen k porušení práva obviněných na spravedlivý proces, ale také k tomu, že se soud zbavil možnosti provést důkaz k posouzení otázky jejich viny, a nemohl tak posoudit význam jejich výpovědí a skutečností v nich obsažených z hlediska řádného objasnění skutkového stavu věci. Přímý dopad uvedené (procesní) vady na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na hmotněprávní posouzení skutku nelze tudíž předem vyloučit.
21. Proto již z tohoto důvodu musel Nejvyšší soud přistoupit ke kasaci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Rozhodl tedy tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně obviněného M. H. a s přiměřeným užitím §261 tr. ř. také ohledně obviněného O. V. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 9 To 124/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
22. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Praze bude muset znovu projednat odvolání obou obviněných a rozhodnout o nich. V novém řízení je Krajský soud v Praze povinen v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí se znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), potažmo se zásadou zákazu reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.). Krajský soud v Praze musí zejména vyslechnout obviněné a umožnit jim tak plnohodnotnou realizaci ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a od něj odvozeného práva na obhajobu. Až po provedení těchto (případně dalších) důkazů a jejich následném zhodnocení v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení (§263 odst. 7 tr. ř.) bude možné konstatovat, že odvolací soud použil bezchybný procesní postup k objektivnímu zjištění všech okolností důležitých z hlediska viny obou obviněných.
23. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu