ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.151.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 151/2022-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2021, č. j. 8 To 255/2021-129, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 91/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 8. 2021, č. j. 19 T 91/2021-88 , byl obviněný M. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, jehož podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době ke konci roku 2020 na nezjištěném místě v Sokolově pozměnil a padělal průkaz řidiče taxislužby č. XY, který byl dne 25. 11. 2011 na jeho jméno vystavený Městským úřadem v Sokolově na dobu 5 let, kdy tento průkaz je veřejnou listinou, a to tak, že původní průkaz vyjmul ze zalisovaného plastového obalu, odejmul z něho původní fotografii své osoby, poté průkaz bez fotografie okopíroval, následně na původní a okopírovaný průkaz nalepil dvě své různé fotografie a oba průkazy pak umístil za čelním sklem motorových vozidel tov. zn. Seat Leon, reg. zn. XY, a tov. zn. VW Touran, reg. zn. XY, s nimiž provozoval taxislužbu.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. 8 To 255/2021-129 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §348 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době koncem roku 2020 na nezjištěném místě v Sokolově vyjmul ze zalisovaného plastového obalu svůj průkaz řidiče taxislužby č. XY, který vystavil 25. 11. 2011 Městský úřad v Sokolově a který byl už v té době neplatný, sundal z něj svoji původní fotografii a poté jej bez fotografie okopíroval a místo původní fotografie na něj nalepil jinou svoji fotografii a pak uvedený průkaz nejpozději 6. ledna 2021 v Sokolově umístil za čelní sklo vozidla VW Touran, registrační značky XY, s nímž provozoval taxislužbu.
4. Odvolací soud obviněného odsoudil podle §348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miroslava Šipky dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Dovolatel vyjadřuje nesouhlas s tím, že by padělal veřejnou listinu, když pouze vyměnil svoji starou fotografii na již neplatném průkazu způsobilosti řidiče taxislužby za fotografii novější. Za doby platnosti tohoto průkazu na něm žádné změny neprováděl. Rozhodně nelze souhlasit ani s tím, že by padělal zmíněný průkaz, když tento byl v době pořízení jeho kopie již neplatný. K tomuto cituje komentářovou literaturu týkající se povahy padělání či pozměnění v kontextu skutkové podstaty obsažené v §348 tr. zákoníku. Obviněný dále zpochybňuje, že by se mohl dopustit jemu vytýkaného trestného činu, když ve svém vozidle vystavil kopii listiny, která byla vydána oprávněným subjektem, měla požadovaný tiskopis, byla opatřena pravým razítkem daného subjektu a současně byla podepsána osobou za oprávněný subjekt vystupující. Nadto, když informace vyplývající z této veřejné listiny odpovídala skutečnosti. Obviněný byl totiž dříve řidičem taxislužby a původní veřejná listina mu vydána byla.
7. Obsahovou nepravdivost veřejné listiny lze skrze §348 tr. zákoníku postihnout pouze tehdy, když jsou pozměněny její formální atributy, kterými jsou např. pravdě neodpovídající jméno osoby, pro niž byla vystavena, doby platnosti, rozšíření vyznačeného oprávnění, fotografie oprávněné osoby apod. Obviněný má subjektivně za to, že jednání, kterého se dopustil a jež nepopírá (tj. výměna staré fotografie za novější v neplatném průkazu), bylo chybně posouzeno jako pokus přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny. Dále dovolatel upozorňuje, že ve skutkové větě napadeného rozsudku není vyjádřena subjektivní stránka, popsáno je v ní toliko jeho jednání.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupce“), který nejprve provedl obecný výklad ke znakům skutkové podstaty obsažené v §348 odst. 1 tr. zákoníku a následně dovodil, že učiněná skutková zjištění nepřipouštějí jiný závěr než ten, že obviněný zákonné znaky uvedeného ustanovení svým jednáním naplnil. Průkaz řidiče taxislužby bezesporu je veřejnou listinou ve smyslu §131 tr. zákoníku. Obviněný přitom s úmyslem dále provozovat taxislužbu pořídil fotokopii svého již neplatného průkazu, který byl vydán příslušným orgánem se všemi formálními náležitostmi. Následně tuto doplnil novou fotografií a jako pravou ji dále používal. Z hlediska uvedené skutkové podstaty je přitom nepodstatné, že padělek pořídil okopírováním dříve platného průkazu a ponechal na něm staré datum platnosti. Toto je otázkou spíše kvality padělku, nikoliv toho, zda se o padělek jedná. Na dokonalosti padělku přitom stran naplnění znaku předmětného trestného činu nezáleží. Ve vztahu k námitce týkající se toho, že ve skutkové větě není adekvátně vyjádřena subjektivní stránka, pak státní zástupce uvádí, že sice s tímto lze souhlasit, nicméně je skutečností, že tato vyplývá ze skutkových zjištění dále vyjádřených v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Zejména pak odkazuje na body 18. a násl. rozsudku odvolacího soudu.
10. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby o podaném dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Námitky, které obviněný uplatnil pod důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní upraveným pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], lze pod tento dovolací důvod podřadit, neboť jimi (s dílčí výhradou – viz dále bod 17.) napadá hmotněprávní posouzení jeho skutku popsaného ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu na základě tvrzení, že jej nelze posoudit jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Výhrady dovolatele vůči rozsudku odvolacího soudu, jakkoli je lze označit za vyhovující uplatněnému důvodu dovolání, je nicméně nutné označit za zjevně neopodstatněné, a to z následujících důvodů.
16. Námitka, jíž obviněný upozorňuje na fakt, že výměna jeho starší fotografie za novější na originálu průkazu řidiče taxislužby není podstatnou změnou veřejné listiny ve smyslu §348 odst. 1 tr. zákoníku, nereflektuje skutková zjištění odvolacího soudu vyjádřená v jeho rozsudku. Dovolatel zjevně pomíjí, že na obsahově shodnou námitku reagoval již odvolací soud, který rozsudek soudu prvního stupně mj. z tohoto důvodu zrušil a ve věci nově rozhodl způsobem uvedeným výše (v bodě 3.), tj. při vypuštění jednání spočívajícího v nakládání s originálem namítaným způsobem. Soud druhého stupně tak odsoudil obviněného nikoliv pro výměnu fotografie na originálu dané veřejné listiny, ale pro vytvoření její kopie, kterou měl v úmyslu užít a taky užil jako pravou. Nejvyšší soud v tomto ohledu odkazuje na body 17. a 20. – 22. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
17. V druhé rovině argumentace, kterou obviněný zpochybňuje naplnění objektivní stránky předmětného přečinu, odkazuje na to, že jím vytvořená kopie veřejné listiny, byla kopií jinak zcela legálně vydaného průkazu, v němž všechny údaje odpovídaly skutečnosti. Tato skutečnost však nehraje žádnou roli, což vyplývá i z odkazů dovolatele na komentářovou literaturu, podle které „... [P]aděláním veřejné listiny se rozumí úplné vyhotovení nepravé (falešné) listiny, která má vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem. Není rozhodující, zda eventuálně obsah padělané listiny odpovídá skutečnosti. Padělaná listina by měla být způsobilá k oklamání, ale na úrovni dokonalosti padělku nezáleží.“ (RIZMAN, Stanislav. §348 [Padělání a pozměnění veřejné listiny]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3256, marg. č. 4.). Z uvedené citace je zřejmé, že vytvoření kopie průkazu řidiče taxislužby (veřejné listiny – k tomu též viz argumentace státního zástupce v jeho vyjádření), který původně byl vydán oprávněným orgánem (Městský úřad v Sokolově), a jeho užití jako pravého, což se stalo v případě obviněného, odpovídá aplikované skutkové podstatě. To, že takto okopírované údaje odpovídaly skutečnosti, není podstatné, neboť obviněný vyhotovil falešnou listinu, tedy takovou, jež ve skutečnosti nebyla (na rozdíl od vzorového originálu) vydána příslušným orgánem a předepsaným způsobem, ačkoliv tak podle obviněného měla na jeho okolí působit.
18. Jako zjevně neopodstatněnou je nutné hodnotit i námitku dovolatele, že ve skutkové větě není vyjádřena subjektivní stránka přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny. Lze si sice představit, že úmyslná forma zavinění mohla být v popisu skutku vyjádřena pregnantněji, avšak toto konstatování nevede k závěru, že je výrok rozsudku odvolacího soudu zatížen vadou, na niž dovolatel poukazuje. Dolózní charakter jednání obviněného lze z popisu skutku nepochybně dovodit. Jsou v něm totiž obsaženy informace jednak o tom, že dovolatel sňal z originálu průkazu svoji fotografii, tento okopíroval a nalepil na takto vytvořenou kopii svou jinou fotografii, a jednak i o tom, že popsaným způsobem vytvořenou kopii průkazu umístil na čelní sklo svého vozidla, s nímž provozoval taxislužbu. Z uvedeného je zřejmé, že po celou dobu jednal s úmyslem vytvořit padělek svého průkazu řidiče taxislužby a následně jej prezentovat jako legálně získanou veřejnou listinu, tak aby mohl taxislužbu provozovat.
19. V návaznosti na právě uvedené lze zmínit, že ve věci posuzované se proto nejedná o situaci, k níž se vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 434/07, v němž vyložil, že „... nerespektování ustanovení §120 odst. 3 TrŘ spočívající v absenci jakéhokoli údaje vyjadřujícího ve skutkové větě rozsudečného výroku subjektivní stránku úmyslného trestného činu, na jehož vinu bylo soudem uznáno, nelze nahradit ani právní větou rozsudečného výroku ani odůvodněním rozsudku. Opačný postup soudu nerespektující čl. 2 odst. 3 Úst a čl. 2 odst. 2 LPS porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 LPS a čl. 6 odst. 1 EÚLP. “
20. Obviněný ve svém dovolání sice namítl, že podle jeho hodnocení nelze skutek popsaný v rozsudku odvolacího soudu posoudit ani jako pokus označeného přečinu, tuto námitku vůči uvedenému vývojovému stadiu trestného činu však nepodpořil detailnější argumentací. V tomto směru ostatně vyznělo i vyjádření státního zástupce, pokud zmínil otázku, zda bylo případné, aby odvolací soud změnil právní kvalifikaci předmětného skutku z hlediska jeho vývojových stadií. Jelikož obviněný v uvedeném ohledu nic konkrétního nenamítá, Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na základě něhož by měl z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jím uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, domýšlel. Napadené rozhodnutí je přezkoumáváno na podkladě námitek, resp. s nimi spojené věcné argumentace, které dovolatel ve svém opravném prostředku uplatní.
V.
Způsob rozhodnutí
21. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho mimořádném opravném prostředku rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
22. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu