ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.350.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 350/2022-296
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný T. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2021, č. j. 3 To 218/2021-242, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 18/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2021, č. j. 91 T 18/2021-191, byl obviněný T. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil společně s obviněným P. D. tím, že
po předchozí společné dohodě v době od 2. 3. 2020 do 9. 3. 2020 nejprve v XY telefonicky kontaktovali J. D., a následně v XY, XY u prodejny K., a poté i na dalších schůzkách na různých níže uvedených místech v Brně, po různých částkách a pod smyšlenými důvody jako zajištění levné nafty a zhodnocení peněz dovozem zlata, vylákali z poškozeného J. D., narozeného XY, finanční hotovost v celkové výši 608 000 Kč, kterou mu ani z části nevrátili, a rovněž mu nezajistili předmět smluvního plnění, konkrétně:
- dne 3. 3. 2020 v prostorách K. v XY na ul. XY vylákali z poškozeného pod legendou zajištění levné nafty částku 12 000 Kč,
- dne 4. 3. 2020 na benzinové čerpací stanici ÖMV na ul. XY v Brně vylákali z poškozeného pod legendou zajištění levné nafty částku 110 000 Kč,
- dne 6. 3. 2020 v prostorách restaurace Ch. v obchodním centru O. v XY, na ul. XY, pod legendou zajištění levné nafty vylákali z poškozeného částku 236 000 Kč,
- dne 9. 3. 2020 na autobusovém nádraží Zvonařka v Brně, na ul. Zvonařka, vylákali z poškozeného pod legendou zhodnocení zlata částku 250 000 Kč,
způsobili tedy poškozenému J. D. škodu v celkové výši 608 000 Kč,
…
a tohoto jednání se obžalovaný T. M. dopustil, ačkoliv byl rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 3 T 164/2019 který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným mj. za spáchání přečinu podvodu dle §209 odstavec trestního zákoníku k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, k peněžitému trestu 50 denních sazeb po 300 Kč, který uhradil dne 6. 3. 2020 a k tresu zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 24 měsíců, který dosud nevykonal.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody třiceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán společně a nerozdílně s obviněným P. D. nahradit poškozenému J. D. škodu ve výši 608.000 Kč.
3. O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 12. 2021, č. j. 3 To 218/2021-242, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Marka Fikra dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [vzhledem k dovolací argumentaci však podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022], neboť jím brojí proti právní kvalifikaci skutku. Namítá nesprávnost právního posouzení jeho jednání jako spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, neboť podle jeho přesvědčení bylo výstižnější posoudit je jako účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Soudy dále podle jeho názoru dostatečně nevyložily, jak konkrétně se na protiprávním jednání podílel, potažmo z jakých přímých důkazů či řetězce nepřímých důkazů lze dovodit jejich skutkové zjištění, že on i spoluobviněný D. se předem domluvili na záměru společným jednáním poškozeného podvést, potažmo co bylo obsahem takové dohody. Takto soudy nastolený závěr o jeho vědomém spolupachatelství a předchozí dohodě je tudíž podle něj v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Zdůraznil současně, že soudy se nijak nevypřádaly ani s jeho obhajobou, v jejímž rámci upozorňoval na to, že za svoji pomoc dostal pouze 7 000 Kč, přičemž spolupachatelství by logicky předpokládalo vyšší podíl z výnosu. Poukázal rovněž na argumentaci podaného odvolání, ve kterém vytkl, že samotná přítomnost při jednání spoluobviněného D. nemůže být dostatečně přesvědčivou okolností pro kvalifikaci jeho jednání jako spolupachatelství na podvodu. Nasvědčovala by spíše eventuálním úvahám o neoznámení či nepřekažení trestného činu podle §367 nebo §368 tr. zákoníku, které však, jak současně doplnil, v úvahu nepřicházejí, neboť trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku není obsažen v taxativním výčtu trestných činů, na něž skutkové podstaty §367 a §368 tr. zákoníku dopadají. Vyjádřil navíc přesvědčení, že soudy závěr o spolupachatelství odvodily spíše z jeho trestní minulosti a tedy okolnosti, že obdobnou trestnou činnost spáchal již dříve.
5. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2021, č. j. 3 To 218/2012-242, a obsahově navazující (správně předcházející) rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2021, č. j. 91 T 18/2021-191, a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání.
6. Nejvyšší státní zástupce , se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), podle kterého je toto vystavěno z valné části na doslovném opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení
§265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je podle státního zástupce dále významné, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl tedy do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. nově zakomponován dovolací důvod označený písmenem g), který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Vymezení tohoto nového důvodu tak v zásadě navazuje na soudní praxí charakterizovaná pochybení odůvodňující zásah Nejvyššího soudu, která již nyní v porovnání se stavem do 31. 12. 2021 nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů, ale jsou přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v novelizovaném znění. Současně došlo k přečíslování zbývajících dovolacích důvodů. Z tohoto pohledu – a především ve vazbě na obsahovou stránku dovolání a způsob rozhodování obou soudů – je přitom zapotřebí zmínit, že obviněný se při označení vytýkaných dovolacích důvodů dopustil formálních nepřesností. Podával-li totiž dovolání až po 1. 1. 2022 a napadal-li jím usnesení Krajského soudu v Brně o zamítnutí odvolání, formálně správně měl s ohledem na jeho obsahovou stránku a charakter jednotlivých výhrad uplatnit dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 s tím, že údajné procesní nedostatky v dokazování soudů ve významu extrémního (zjevného) rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů měl současně vytknout s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Samotné dovolání je z části vystavěno na výhradách, v jejichž rámci obviněný do značné míry umenšuje svůj podíl na páchaném jednání a zpochybňuje takové skutkové závěry soudů, podle kterých jednal po předchozí vědomé dohodě se spoluobviněným D., a tedy ve spolupachatelství s ním. Vyjadřuje přitom názor, že uvedené zjištění z provedených důkazů spolehlivě učinit nelze, přičemž soudy podle něj ani dostatečně nespecifikuji, na podkladě, kterých důkazů k němu dospěly. Takto koncipovanou námitku sice lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného znění, je však namístě ji vyhodnotit jako zjevně neopodstatněnou. Formulace uvedené námitky přitom svědčí spíše o tom, že obviněný se s obsahem rozhodnutí obou soudů dostatečně neseznámil, neboť pokud by tak učinil, musel by si být vědom její neudržitelnosti. Je totiž očividné, že Městský soud v Brně provedl komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. V projednávané trestní věci přitom obviněným vytýkaný extrémní (zjevný) rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených důkazů shledat nelze, neboť uvedený soud zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Ačkoli obviněný svůj podíl na páchaném protiprávním jednání vcelku významně bagatelizuje a v tomto ohledu mu svou pomyslnou troškou do mlýna v rámci změny vlastní výpovědi přispívá také spoluobviněný D., není možné přehlédnout, že oba soudy provedly podrobné hodnocení jejich výpovědí ve vazbě na zbývající důkazy a rozvedly také důvody, pro které je shledaly lživými a účelovými. Především z vyjádření poškozeného J. D. a svědkyně S. P., jakož i ze zvukových nahrávek zaznamenávajících komunikaci obviněných, jednoznačně vyplývá, že taktéž dovolatel se na protiprávním jednání podílel velmi aktivně a jeho role rozhodně nebyla nijak okrajová. S poškozeným totiž jednali vždy oba dva, tedy nejen spoluobviněný D., ale i samotný dovolatel, přičemž oba komunikovali jak o peněžních částkách, tak o smyšlených důvodech, jimiž odůvodňovali požadavky na jejich vyplácení. Společným jednáním se tudíž podíleli na jejich podvodném vylákání. Samotný průběh a obsah jednání dovolatele a spoluobviněného D. s poškozeným J. D. pak jednoznačně nasvědčuje tomu, že mezi oběma pachateli musela existovat přinejmenším rámcová vzájemná dohoda, která vymezila cíle, motivy a směřování jejich protiprávního jednání. Pokud by taková dohoda neexistovala, zjevně by nemohli vést společné jednání ke zdárnému konci.
9. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro jím vyslovený závěr o vině a následně přisouzenou právní kvalifikaci. Pokud tedy obviněný v naznačeném směru zpochybňoval absenci obsahové vazby některých skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného či extrémního nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění soudů jsou naprosto korektní a z provedených důkazů vyplývají. K tomu lze přiměřeně připomenout, že na existenci zjevného či extrémního nesouladu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Zbývá jen doplnit, že svým povinnostem dostál taktéž Krajský soud v Brně, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal.
10. K výhradám stran právního posouzení skutku státní zástupce poznamenal, že je obviněný buduje na do značné míry odlišných skutkových závěrech, a to především pokud jde o intenzitu svého jednání a vlastní podíl na něm. Při odhlédnutí od tohoto faktu a při jejich podřazení velkou dávkou benevolence pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v účinném znění je považuje za zjevně neopodstatněné. Obviněný se prokazatelně podvodného jednání vůči poškozenému aktivně účastnil, a to nikoli jako pouhý pomocník, který by kupříkladu „jen“ hlídal, opatřil prostředky, spoluobviněného D. na místo činu dopravil, slíbil přispět po činu, a podobně. Jeho role na páchaném protiprávním jednání rozhodně nebyla okrajová, neboť s poškozeným jednali vždy oba dva, přičemž oba komunikovali jak o peněžních částkách, tak o smyšlených důvodech, jimiž odůvodňovali požadavky na jejich vyplácení. Skutečnost, že nebylo objasněno například to, kdo z obou pachatelů a co konkrétně poškozenému sděloval a jak přesně se zapojil do komunikace, je z hlediska trestní odpovědnosti a konstrukce spolupachatelství nepodstatná. Jak vyplývá z celé řady judikatorně významných rozhodnutí Nejvyššího soudu, spolupachatelství předpokládá jednak spáchání trestného činu společným jednáním a dále úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně. K naplnění pojmu spolupachatelství tedy není vůbec potřeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání. Dané ustanovení je tudíž zapotřebí vnímat tak, že byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou a více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama, přičemž byl-li čin spáchán ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, je irelevantní, jakým konkrétním dílem se ten, který ze spolupachatelů na jednání podílel. Z tohoto pohledu tak naznačená námitka obviněného proti posouzení věci
ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku postrádá opodstatnění.
11. K eventuálním teoretickým úvahám o právní kvalifikaci jednání jako přečinu nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku či neoznámení trestného činu podle §368 odst. 1 tr. zákoníku státní zástupce pouze velmi krátce a v obecné rovině zmínil (při připomenutí, že trestný čin „hlavního pachatele“ naplňující znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku není v taxativním výčtu trestných činů, na které skutkové podstaty §367 a §368 tr. zákoníku dopadají), že jejich pachatelem již z principu nemůže být osoba, která se sama aktivně účastní na primární trestné činnosti, ať už jako spolupachatel, účastník, či osoba podílející se na jeho přípravě.
12. Protože podle státního zástupce soudy učinily správná skutková zjištění a jednání dovolatele přisoudily rovněž odpovídající právní kvalifikaci, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby o něm rozhodoval ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. Pokud jde o toto posouzení, dovolací soud v plném rozsahu odkazuje na to, co přiléhavým způsobem vyložil státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného, tedy že obviněný, za situace, že svůj mimořádný opravný prostředek podával po datu 31. 12. 2021, což se stalo, měl jeho znění přizpůsobit účinné právní úpravě, a tedy – s ohledem na obsah dovolací argumentace – opřít o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Tento zjevný nedostatek dovolání obviněného však nevede k tomu, že by se dovolací soud odmítl k jeho námitkám vyjádřit.
15. Protože skutkovou část výhrad dovolatelem vznesenou není možné podřadit pod dovolací důvod určený k nápravě vad hmotně právního posouzení (a tento dovolací důvod obviněný uplatnil), tj. nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zaměřil Nejvyšší soud svoji pozornost na to, zda nenaplňuje první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného znění, jejíž podstatou je vada spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Ohledně naplnění dalších alternativ tohoto dovolacího důvodu spočívajících v tom, že tato rozhodná skutková jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy , nebylo třeba uvažovat, neboť v uvedeném ohledu obviněný ve svém dovolání nic nenamítl.
16. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s tím, co ohledně skutkových zjištění soudů nižších stupňů uvedl ve svém vyjádření státní zástupce. Jejich rozhodnutí nejsou výše vymezenou vadou (tj. zjevným rozporem) zatížena, neboť skutková zjištění v nich vyjádřená mají dostatečné ukotvení v soudy zhodnocených důkazech. Nesouhlas obviněného s jejich zhodnocením je pro rozhodování dovolacího soudu irelevantní, neboť vyslyšet jeho nářky by mohl jedině tehdy, pokud by šlo o hodnocení libovolné, které by se příčilo zásadám logiky, bylo by opřené o deformaci důkazů, či trpělo jiným zjevnými vadami. Důvod k procesnímu zásahu by nastal pouze tehdy, pokud by hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry byly výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže by skutková zjištění soudů vůbec neměla obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže by tato skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Nic takového nelze rozhodnutím soudů nižších stupňů vytknout. Není úkolem dovolacího soudu, aby provedené a řádě zhodnocené důkazy opětovně rozebíral a hodnotil, neboť na jeho posouzení je toliko zodpovězení otázky, zda skutková zjištění, která se stala předmětem právního posouzení, nejsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. K takovému závěru ve věci posuzované dospět nelze. Hodnocení důkazů nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s dostatečnou mírou přesvědčivosti a v důsledku toho i z nich dovozená skutková zjištění odpovídající požadavku §2 odst. 5 tr. ř.
17. Zjevně nedůvodné jsou námitky obviněného, jimiž se snaží zpochybnit závěr o společném jednání obviněných a tím důvodnosti posouzení jednání dovolatele jako spolupachatele ve smyslu §23 tr. zákoníku. Již oba soudy nižších stupňů uvedly, že z provedeného dokazování vyplynulo, že k uvádění poškozeného v omyl docházelo nejen ze strany spoluobviněného D., nýbrž i dovolatele, neboť s ním komunikovali oba. Dostatečné důkazní ukotvení takového skutkového závěru poskytuje především výpověď samotného poškozeného, ale i další důkazy, na něž soud odkázaly (k obsahově stejným námitkám viz body 11. a 12. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), stran důvodnosti užité právní kvalifikace lze odkázat na příslušné pasáže rozhodnutí obou soudů i zhodnocení obsažené ve vyjádření státního zástupce (bod 10. tohoto usnesení), v nichž jsou důvody podřazení jednání obviněného pod ustanovení §23 tr. zákoníku dostatečně vyloženy. Výše majetkového prospěchu nemá žádný vliv na posouzení naplněnosti zákonných znaků citovaného ustanovení. K odlišnému prvnímu posouzení (úvahy dovolatele, na něž rovněž státní zástupce reagoval – viz vše bod 11.) skutku není důvodu.
V.
Způsob rozhodnutí
18. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými, a proto o něm Nejvyšší soud rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
19. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 5. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu