ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.365.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 365/2022-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2022 o dovolání, které podala obviněná P. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 4 To 422/2021-154, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 18/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 T 18/2021-137 , byla obviněná P. Š. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle §345 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. V. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné a poškozeného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 4 To 422/2021-154 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, spočívajícím v tom, že
dne 29. 7. 2019 hodin v budově Okresního soudu v Litoměřicích při ústním jednání v opatrovnické věci pod sp. zn. 29 Nc 2640/2019, dále dne 18. 9. 2019 při podání vysvětlení před policejním orgánem Policie ČR na Obvodním oddělení v Litoměřicích ve věci sp. zn. KRPU-159208/TČ-2019-040611 a dne 11. 11. 2019 při podání vysvětlení před policejním orgánem Policie ČR Odboru obecné kriminality v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. KRPU-159208/TČ-2019-040070-ME v úmyslu získat svého syna AAAAA (pseudonym) , narozeného XY, opakovaně uvedla, že jeho otec J. V., narozený XY, v dubnu 2018 nutil syna k orálnímu sexu, pouštěl mu pornografický materiál a týral jej, což bylo šetřením Policie ČR, Odboru obecné kriminality Krajského ředitelství Policie ČR Ústí nad Labem, sp. zn. KRPU-159208/TČ-2019-040070-ME, vyvráceno, vždy byla řádně poučena o povinnosti mluvit pravdu a byla si vědoma, že svými výpověďmi může způsobit trestní stíhání J. V.
4. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle §345 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Rudolfa Axmanna dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Primární námitkou obviněné je, že ji odvolací soud odsoudil za situace, kdy nebyla vyvrácena její obhajoba. Nezpochybňuje ve věci provedené důkazy ale tu skutečnost, že nejsou nijak schopny vyvrátit pravdivost toho, co jí bylo vyřčeno. Její obhajoba nejenom nebyla vyvrácena, ale nebyla vůbec ani prověřována. Nemůže být usvědčována výpovědí poškozeného ani záznamem policejního orgánu, který byl proveden bezmála po roce od uskutečnění pohovoru s nezletilým, navíc způsobem, který od počátku rozporovala. Jednoduše řečeno, je zde křivé obvinění, aniž by někdo zkoumal, zda je skutečně křivé, tedy zda to není konstatování pravdy.
7. Dále zastává názor, že postup soudů obou stupňů je v rozporu s §12 odst. 1 tr. zákoníku, tedy zásadou subsidiarity trestní represe. Trestní odpovědnost má být uplatňována velice zdrženlivě a jen v případech, v nichž je jiná ochrana neúčinná a v nichž dochází porušením chráněných vztahů k naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu. Přestože na první pohled se to může v jejím případě zdát nemístné a nepřiléhavé, jde zejména o to, že se s touto otázkou obecné soudy vůbec nevypořádaly. Zejména se nevypořádaly s jednotlivými námitkami, které mají vliv na skutek a na samotnou společenskou škodlivost jednání.
8. Zdůrazňuje, že subjektivně si nebyla vědoma toho, že by jednala protiprávně. Navíc za stavu, kdy takové jednání by mělo být podřazeno pod skutkovou podstatu některého z trestných činů. Z časové osy vyplývá, že objektivně neměla důvod říct to, co je předmětem skutku. Je přesvědčená, že soudy její úmyslné zavinění neprokázaly. Úmysl nelze vyvozovat z vyřčení jedné věty za situace, kdy její pravdivost nebyla nijak prověřována.
9. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 4 To 422/2021-154, zrušil, a podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu, o jehož rozhodnutí jde, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně zdůraznil, že dovolání obviněné je vystavěno výlučně na doslovném opakování námitek, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je dále významné, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. účinným od 1. 1. 2022 došlo mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Současně došlo k přečíslování zbývajících dovolacích důvodů. Uvedené zmiňuje státní zástupce záměrně proto, že obviněná – ačkoli dovolání datovala dnem 19. 2. 2022 – v rámci vymezení vytýkaného dovolacího důvodu tuto novelu trestního řádu nereflektovala. Fakticky přitom její námitky lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Státní zástupce tudíž bude dovolání obviněné hodnotit optikou uvedené novely trestního řádu.
11. Obviněná podstatnou část svého mimořádného opravného prostředku věnuje výhradám proti závěru soudů, že její obvinění J. V. a tedy tvrzení o jeho závadovém chování vůči synovi je lživé. Jinak vyjádřeno zdůrazňuje, že ve vazbě na provedené důkazy nelze učinit skutkový závěr, podle kterého se z její strany jednalo o výrok nepravdivý. Státní zástupce zastává názor, že takto koncipovanou námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť obviněná v podstatě dovozuje, že uvedené skutkové zjištění, které je z hlediska naplnění znaků trestného činu křivého obvinění stěžejní, z provedených důkazů nevyplývá, a tedy je s nimi v rozporu. Státní zástupce však současně takovou námitku shledává zjevně neopodstatněnou.
12. Okresní soud v Litoměřicích provedl komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem pak dostál taktéž Krajský soud v Ústí nad Labem, který odvolání obviněné (stejně jako odvolání poškozeného) řádně přezkoumal a se všemi odvolacími námitkami se přesvědčivě vypořádal. Výhrada obviněné v tom směru, že soudy neprovedly dokazování, kterým by vyvrátily pravdivost jejích vyjádření, je naprosto zavádějící a rozporná se samotným odůvodněním rozsudků obou soudů. Státní zástupce poskytl shrnutí provedeného dokazování a uzavřel, že obviněnou naznačený zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených důkazů v projednávané trestní věci shledat nelze, neboť soudy zformovaný a průběh skutkového děje z provedených důkazů jednoznačně vyplývá.
13. Pokud obviněná odvolacímu soudu vytýká, že se údajně s jejími námitkami nevypořádal a spokojil se v zásadě jen s převzetím argumentů soudu prvého stupně, jde opět o tvrzení zavádějící a odporující faktickému stavu. Zejména z odstavců 6. až 10. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem totiž vyplývá, že zmíněný soud se s důvody soudu prvého stupně ztotožnil, aniž by současně ignoroval výtky a případné návrhy obviněné, na které výstižně reagoval. Pouze nad rámec uvedeného státní zástupce dodává, že s požadavky spravedlivého procesu není rozporná ani taková praxe odvolacího soudu, který z důvodu stručnosti odkazuje na podrobnou a přiléhavou argumentaci soudu nalézacího. Taková argumentace odvolacího soudu není v rozporu ani s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, který připouští, že se odvolací soud při zamítnutí odvolání může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně za předpokladu, že napadené rozhodnutí na základě opravného prostředku skutečně přezkoumá. Krajský soud v tomto případě takovému požadavku dostál, když reagoval na všechny odvolací námitky obviněné.
14. Dovolatelka kromě toho zpochybnila naplnění subjektivní stránky stíhaného přečinu a soudům vytkla nerespektování zásady subsidiarity trestní represe. Takto koncipované námitky sice lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, rovněž je však státní zástupce shledává neopodstatněnými. Obviněná učinila takové oznámení o údajném jednání poškozeného, které nepochybně odůvodňovalo podezření přinejmenším ze zločinu znásilnění spáchaného v jeho kvalifikované skutkové podstatě. Nemůže být tudíž žádných pochyb o tom, že obviněná sdělila údaje v míře dostatečné pro to, aby bylo možno (resp. nutno) prověřit chování J. V. podezřelého ze spáchání závažného trestného činu. Ze skutkových zjištění, zformovaných na základě řádně provedeného dokazování současně vyplývá, že obviněná si byla nepravdivosti těchto informací velmi dobře vědoma, neboť z její strany se jednalo o naprostý výmysl, který příslušným orgánům sdělila pravděpodobně proto, aby se poškozenému pomstila za údajná (avšak žádným způsobem neprokázaná) příkoří. V naznačeném směru tedy logicky jednala v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
15. Pokud jde dále o úmysl pachatele přivodit trestní stíhání osoby, vůči níž lživé obvinění směřovalo, z hlediska naplnění subjektivní stránky postačuje úmysl eventuální. Státní zástupce je přitom ve shodě s oběma soudy přesvědčen, že i v tomto případě bylo jednání obviněné pokryto zaviněním. S ohledem na závažnost nepravdivé informace o sexuálně motivovaném jednání poškozeného a orgány, jimž byla lživá informace podána, jakož i v návaznosti na svůj věk, vzdělání a sociální ukotvení, si dovolatelka musela být vědoma skutečnosti, že takové nepravdivé obvinění bylo způsobilé vyvolat trestní stíhání křivě obviněné osoby. S uvedeným následkem pak musela být přinejmenším srozuměna. Koneckonců – s jistou dávkou nadsázky – takový hrozící následek by pravděpodobně musel předpokládat i jen průměrně vzdělaný teenager. Z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu je přitom naprosto bez významu, že trestní stíhání poškozeného J. V. po prošetření podnětu zahájeno nebylo. Stěžejní je, že obviněná s tímto úmyslem jednala.
16. Zjevně neopodstatněnou je konečně i námitka, v jejímž rámci je dovolatelkou vytýkáno údajné nerespektování zásady subsidiarity trestní represe. Aplikace zmíněné zásady vymezené v §12 odst. 2 trestního zákoníku je zpravidla namístě pouze ve výjimečných případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, respektive pokud skutky spáchané pachatelem z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídají ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu. Za takový případ však trestní věc dovolatelky považovat nelze, neboť její jednání zcela odpovídá jiným typově podobným případům trestného činu křivého obvinění spáchaného srovnatelným způsobem a za obdobných skutkových okolností. Jinak řečeno, s ohledem na zjištěné okolnosti – především nízkou a svým způsobem zákeřnou motivaci obviněné a závažnost sdělených informací, které byly způsobilé ovlivnit zásadním způsobem život a reputaci poškozeného – se čin obviněné dostal, i přes jinak platné pojetí trestní represe jako ultima ratio , do oblasti trestního práva, neboť jednala způsobem a za podmínek stanovených trestním zákoníkem tak, že jí spáchaný skutek musel být posouzen jako trestný čin. Uplatnění trestní odpovědnosti bylo tudíž logickou a odůvodněnou reakcí orgánů činných v trestním řízení na její takto zjištěné protiprávní jednání.
17. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
20. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přestože tedy dovolatelka své dovolání opřela o důvod formálně označený podle právní úpravy v době jeho podání již neúčinné, lze podle obsahu její argumentace usuzovat na uplatnění důvodů dovolání specifikovaných výše. Po obsahové stránce přitom shodně vymezené dovolací důvody byly uplatňovány i podle zákonného ustanovení účinného před 1. 1. 2022, na které obviněná odkazuje.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Dovolatelka prakticky shodné námitky uplatnila již v předchozích stádiích trestního řízení. Její dovolací argumentace je z větší části opakováním obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura takový případ řeší např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
23. Pokud dovolatelka vytýká zjevné rozpory skutkových zjištění nižších soudů s obsahem provedených důkazů, je třeba zdůraznit, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je omezen na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a nedopadá tedy na jakýkoli rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Zároveň lze poznamenat, že existence případného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj odlišné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy.
24. Stěžejní námitkou obviněné, podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v aktuálním znění) je tvrzení, že nebyla vyvrácena její obhajoba, resp. že nebylo prokázáno, že její tvrzení o jednání poškozeného J. V. k jejich nezletilému synovi bylo nepravdivé. Takto formulovaná námitka tedy v zásadě dovozuje, že podstatná skutková zjištění ve vztahu k jednání poškozeného jsou v rozporu s provedeným dokazováním.
25. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné jejich deformace ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů, a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněné, samo o sobě není porušením zásad spravedlivého procesu ani nezbytně nevyžaduje zásah Nejvyššího soudu do napadených rozhodnutí.
26. Soud prvního stupně se v bodě 17. svého rozsudku podrobně zabýval hodnocením provedených důkazů. Vycházel přitom zejména z výpovědí svědků V., který obviněnou popisované jednání popřel, V., která vedla jednání obviněné s poškozeným o péči o nezletilého syna, u něhož obviněná závadné jednání poškozeného k nezletilému neuváděla, a M., který pohovorem s nezletilým nezjistil, že by byl nějakým způsobem pohlavně zneužíván, naopak byl zjevně manipulován k výpovědi v neprospěch poškozeného. Dále nalézací soud vycházel z listinných důkazů, které rekapituloval a hodnotil v kontextu celého provedeného dokazování. Postupoval tedy důsledně v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a jeho hodnotící činnosti tak nelze nic vytknout. Odvolací soud následně skutkové závěry soudu prvního stupně akceptoval, přičemž vzhledem k odvolacím námitkám obviněné jeho argumentaci v bodech 7. – 9. svého rozsudku doplnil. Oba soudy shodně dospěly k závěru, že tvrzení obviněné o týrání a pohlavním zneužívání nezletilého poškozeným J. V. byla nepravdivá. Nelze přitom tvrdit, že by jejich skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, ani že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila ani z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Uvedená skutková námitka obviněné proto byla shledána nedůvodnou.
27. Námitka absence subjektivní stránky (úmyslného zavinění) je formálně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v aktuálním znění). V této souvislosti je nutno připomenout, že přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Z hlediska subjektivní stránky zákon předpokládá úmysl přímý ve vztahu k samotnému lživému obvinění, přičemž navíc je zde vyžadován specifický úmysl, a to úmysl přivodit trestní stíhání, u kterého však postačuje i srozumění s tímto následkem, tj. úmysl eventuální.
28. V tomto případě obviněná před (opatrovnickým) soudem a následně i před orgánem Policie ČR opakovaně v rozporu se skutečností popsala, že poškozený měl nezletilého syna nutit k orálnímu sexu a ke sledování pornografického filmu. Nepravdivosti tohoto sdělení si byla zcela nepochybně vědoma, neboť se jednalo o její fabulaci. Přímý úmysl ve vztahu k lživému obvinění poškozeného je tak nepochybný, neboť si nelze představit, že by obviněná tato tvrzení opakovaně pronášela před uvedenými subjekty, aniž by chtěla tímto lživým obviněním J. V. poškodit. Pokud pak jde o specifický úmysl přivodit jeho trestní stíhání, je všeobecně známo, že sexuálně motivované jednání vůči nezletilým je mimořádně závažnou trestně relevantní aktivitou, která je i v obecném mínění hodnocena jako zcela nepřijatelná. Obviněním poškozeného z takového jednání v řízení před soudem a následně před orgány policie musela být nepochybně srozuměna s tím, že orgány činné v trestním řízení budou tuto věc dále řešit. Pouhé srozumění je tak v tomto případě poněkud podceněnou interpretací očekávání obviněné ve vztahu k dopadům jejího jednání na poškozeného, když uvedená obvinění pronášela opakovaně a přímo před orgány povolanými k jeho trestnímu stíhání. Skutečnost, že trestní stíhání poškozeného zahájeno nebylo, není z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty relevantní, neboť postačuje úmysl pachatele takový následek vyvolat.
29. Dovolatelka se v rámci uvedené námitky zabývala dále skutkovými zjištěními soudů ve vztahu k jejím motivům, jak byly formulovány soudy, tedy svěření nezletilého do její péče, či pomsty poškozenému za jakási příkoří. Takto koncipované námitky vybočují z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť se vymezují proti skutkovým zjištěním soudů. Ve vztahu k formálně odpovídajícímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak nelze považovat za relevantní, neboť se nevztahují k rozhodným skutkovým zjištěním, určujícím pro naplnění znaků trestného činu, ale jde o vedlejší okolnosti, které nejsou s to zvrátit závěry o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku.
30. Obviněná dále soudům vytkla nedostatečné zhodnocení zásady subsidiarity trestní represe. Ve své argumentaci však pouze konstatovala existenci této zásady s tím, že soudy „tento směr“ nebraly v úvahu, aniž by přitom uvedla, v čem spatřuje konkrétní pochybení. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby při absenci konkrétních námitek domýšlel, v čem má být pochybení spatřováno. Pro úplnost, ve formě obiter dictum, nicméně konstatuje, že uvedená námitka je formálně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v aktuálním znění). Podle §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Zásadně je tedy třeba vyvodit trestní odpovědnost za každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován výše uvedenou zásadou subsidiarity trestní represe, vyjádřenou v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku tak, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenskou škodlivost pak trestní zákoník výslovně nedefinuje a řešení její potřebné míry z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti je třeba zvažovat s ohledem na naplnění kritérií uvedených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož jsou povaha a závažnost trestného činu určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012).
31. V tomto případě nelze učinit závěr, že by jednání obviněné v rámci zákonného vymezení znaků skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění bylo možno hodnotit jako méně závažné nebo neodpovídající běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Obviněná se dopustila jednání ve speciální formě skutkové podstaty, která je v zásadě skutkovou podstatou kvalifikovanou, neboť obsahuje specifický znak úmyslu přivodit trestní stíhání. Ačkoli trestní stíhání proti poškozenému nebylo v tomto případě zahájeno, obviněná učinila vše pro to, aby se tak stalo. Pokud by k tomuto zamýšlenému následku došlo, jednalo by se nepochybně o zásadní negativní ovlivnění života, či přinejmenším pověsti poškozeného. Na straně obviněné přitom nebyly zjištěny žádné okolnosti snižující společenskou škodlivost do té míry, že by bylo nutno aplikovat korektiv, vyplývající z ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku.
V.
Způsob rozhodnutí
32. Námitky uplatněné obviněnou v dovolání tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho znění účinném do 31. 12. 2021 [v souladu s aktuální právní úpravou podřaditelné pod §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.] odpovídají pouze formálně. Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je zjevně neopodstatněná. Proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 5. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab